Latinské číslice - Latin numerals
Latinská gramatika |
---|
The Latinské číslice jsou slova používaná k označení čísel v rámci latinský Jazyk. Jsou v zásadě založeny na jejich Protoindoevropský předkové a latina základní čísla jsou do značné míry udržovány v EU Románské jazyky. v Starověk a během Středověk obvykle je zastupoval římské číslice při psaní.
Přehled
Latinský jazyk měl několik sad číselných slov používaných pro různé účely. Některé z těchto sad jsou uvedeny v následujících tabulkách.
Kardinální číslice
Kardinální číslice jsou běžná čísla používaná k počítání běžných podstatných jmen („jeden“, „dva“, „tři“ atd.):
1 | Já | ūnus, ūna, ūnum | 11 | XI | ūndecim | 21 | XXI | vīgintī et ūnus | 101 | CI | centum et ūnus |
2 | II | duo, duae, duo | 12 | XII | duodecim | 22 | XXII | vīgintī et duo | 200 | CC | ducentī, ducentae, ducenta |
3 | III | trēs, tria | 13 | XIII | tredecim | 30 | XXX | trīgintā | 300 | CCC | trecentī, trecentae, trecenta |
4 | IV | čtenář | 14 | XIV | quattuordecim | 40 | XL | quadrāgintā | 400 | CD | quadringentī, quadringentae, quadringenta |
5 | PROTI | quīnque | 15 | XV | quīndecim | 50 | L | quīnquāgintā | 500 | D | quīngentī, quīngentae, quīngenta |
6 | VI | sex | 16 | XVI | sēdecim | 60 | LX | sexāgintā | 600 | DC | sescentī, sescentae, sescenta |
7 | VII | septem | 17 | XVII | septendecim | 70 | LXX | septuāgintā | 700 | DCC | septingentī, septingentae, septingenta |
8 | VIII | okto | 18 | XVIII | duodēvīgintī | 80 | LXXX | octōgintā | 800 | DCCC | octingentī, octingentae, octingenta |
9 | IX | novem | 19 | XIX | ūndēvīgintī | 90 | XC | nōnāgintā | 900 | CM | nongenta, nongentae, negenta |
10 | X | decem | 20 | XX | vīgintī | 100 | C | centum | 1000 | M | míle |
Spojení et mezi číslicemi lze vynechat: vīgintī ūnus, centum ūnus. Et se nepoužívá, pokud jsou ve složené číslici více než dvě slova: centum trīgintā quattuor. Pořadí slov v číslicích od 21 do 99 může být obráceno: ūnus et vīgintī. Čísla končící na 8 nebo 9 jsou obvykle pojmenována subtraktivním způsobem: duodētrīgintā, ūndēquadrāgintā. Čísla mohou buď předcházet, nebo následovat své podstatné jméno (viz Latinský slovosled ).
Většina čísel je neměnná a nemění jejich konce:
- regnāvit Ancus annōs quattuor et vīgintī (Živý)[1]
- „Ancus vládl 24 let“
Čísla 1, 2, 3 a 200, 300 atd. Však mění své zakončení pro rod a gramatiku. Nus „jeden“ klesá jako zájmeno a má genitiv unius (nebo Unius) a dativ uni:
První tři čísla mají mužské, ženské a střední tvary zcela klesající následujícím způsobem (kliknutím na GL nebo Wh změníte tabulku na americký řád, jak je uvedeno v Gildersleeve and Lodge nebo Wheelock):
Skloňování | 1 m | F | n | 2 m | F | n | 3 mil | n | Br | GL | Wh | |||
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
Jmenovaný | unus | una | ūnum | duo | duae | duo | trēs | tria | 1 | 1 | 1 | |||
Vokativ | ūne | una | ūnum | duo | duae | duo | trēs | tria | 2 | 5 | 6 | |||
Akuzativ | ūnum | ūnam | ūnum | duo / duo | duās | duo | trēs / trīs | tria | 3 | 4 | 4 | |||
Genitiv | ūnīus / -ius | unius | unius | duōrum | duārum | duōrum | trium | trium | 4 | 2 | 2 | |||
Dativ | uni | uni | uni | duōbus | duābus | duōbus | tribus | tribus | 5 | 3 | 3 | |||
Ablativ | Uno | una | Uno | duōbus | duābus | duōbus | tribus | tribus | 6 | 6 | 5 |
- omnēs Unius aestimēmus assis (Catullus)
- „oceníme je (v hodnotě) jediného tak jako!'
- duo např tribus fīliīs (Curtius)
- ‚dva z jeho tří synů '
- dīvidunt tōtam rem in duās parties (Cicero)
- ‚rozdělují to celé na dvě části '
Míle '1000' je indeclinable v jednotném čísle, ale proměnná v množném čísle:
- dā mī bāsia míle, deinde centum (Catullus)
- ‚dej mi tisíc polibků, pak sto '
- Mīllia alikvantó plūra quam trecenta (Augustus)
- „něco více než 300 000“
Když je množné číslo, je podstatné jméno, na které odkazuje, vloženo do genitivního případu:
- cum sex mīlibus ekvitum (Curtius)
- „doprovázeno šesti tisíci jezdci“
Mīlle passūs ‚1000 kroků '(množné číslo mīlia passuum) je latina na míli:
- quīcumque tē angariāverit mīlle passūs, vade cum illō a další duo (Vulgate Bible)
- „kdokoli tě nutí ujít míli, jdi s ním další dva“
Když je číslo v množném čísle, genitiv Passuum je někdy vynechán:
- non longius ab oppidō X mīlibus (Caesar)
- „ne dále než 10 mil od města“
Pořadové číslovky
Řádové číslice klesají jako normální adjektiva první a druhé skloňování. Při skloňování dvouslovných řadových znaků (od třináctého roku) se obě slova shodují podle pohlaví, počtu a velikosti písmen.
- prīmus 'za prvé'
- secundus 'druhý'
- tercius 'Třetí'
- vīcēsimus /vīcēnsimus 'dvacetina'
Poznámka: secundus znamená pouze „druhý“ ve smyslu „následování“. Přídavné jméno alter, altera, alterum význam „jiný [ze dvou]“ se častěji používal v mnoha případech, kdy angličtina používala „druhý“.
Pořadová čísla, nikoli kardinální čísla, se běžně používají k reprezentaci dat, protože jsou ve formátu „v desátém roce Caesara“ atd., Která se také přenesla do Našeho letopočtu systém a křesťanské randění, např. annō post Chrīstum nātum centēsimō pro inzerát 100.
1 | Já | prīmus | 11 | XI | ūndecimus | 21 | XXI | vīcēsimus prīmus | 101 | CI | centēsimus prīmus |
2 | II | secundus | 12 | XII | duodecimus | 22 | XXII | vīcēsimus secundus | 200 | CC | ducentēsimus |
3 | III | tercius | 13 | XIII | tertius decimus | 30 | XXX | trīcēsimus | 300 | CCC | trecentēsimus |
4 | IV | quārtus | 14 | XIV | quārtus decimus | 40 | XL | quadrāgēsimus | 400 | CD | quadringentēsimus |
5 | PROTI | quintus | 15 | XV | quīntus decimus | 50 | L | quīnquāgēsimus | 500 | D | quīngentēsimus |
6 | VI | sextus | 16 | XVI | sextus decimus | 60 | LX | sexāgēsimus | 600 | DC | sescentēsimus |
7 | VII | septimus | 17 | XVII | septimus decimus | 70 | LXX | septuāgēsimus | 700 | DCC | septingentēsimus |
8 | VIII | octavus | 18 | XVIII | duodēvīcēsimus | 80 | LXXX | octōgēsimus | 800 | DCCC | octingentēsimus |
9 | IX | nus | 19 | XIX | ūndēvīcēsimus | 90 | XC | nōnāgēsimus | 900 | CM | nōngentēsimus |
10 | X | decimus | 20 | XX | vīcēsimus | 100 | C | centēsimus | 1000 | M | mīllēsimus |
- zemřít septimó pervēnit (Caesar)[2]
- ‚dorazil sedmý den '
Pořadové číslice + -árius
Na běžných řadových číslech je založena další řada přídavných jmen: prīmārius „z první pozice“, secundārius „druhé třídy nižší kvality“, tertiārius „obsahující třetí část“, quārtārius „čtvrtina, čtvrtá část“, quīntārius „obsahující pět částí“, „pět šestin“, sextarius „šestá část a congius „pinta“ atd.[3]
- domī suae vir prīmārius (Cicero)
- ‚vedoucí muž své rodiny '
- secundāriī pānis quīnās sēlībrās (Plinius starší)
- ‚pět půl libry chleba druhé třídy '
- tertiārum (stannum) (Piny starší)
- „slitina olova obsahující jednu třetinu bílého kovu“
- quārtārios vīnī (Živý)
- „čtvrtpůl vína“
- quīntārius numerus (Vitruvius )
- „pětina šestina“ (při sextarius jako celek)
- oleī sextarius (Celsus)
- „půllitr oleje“
- octavárium vectīgal (Justinián)
- „daň z osmé části“
Plūrāle tantum číslice
Některá podstatná jména v latině byla plurālia tantum, tj. podstatná jména, která jsou množného čísla, ale která mají například singulární význam litterae 'dopis', Castra 'tábor', catēnae „sada řetězů“, vestīmenta „(sada) oblečení“, hibernae „zimoviště“, nūptiae 'svatba', quadrīgae 'dvoukolý vůz 'atd. K jejich počítání byla použita speciální řada číslovkových přídavných jmen, jmenovitě uni, bīnī, trīnī, quadrīnī, quīnī, sēnī, a tak dále. Římští autoři tedy psali: ūnae litterae 'Jeden dopis', trīnae litterae „tři písmena“, quīna castra „pět táborů“ atd.
Kromě čísel 1, 3 a 4 a jejich sloučenin je plurale tantum číslice jsou shodné s čísly distributivními (viz níže).
1 | Já | uni | 11 | XI | ūndēnī | 21 | XXI | vīcēnī ūnī | 101 | CI | centēnī singulī |
2 | II | bīnī | 12 | XII | duodēnī | 22 | XXII | vīcēnī bīnī | 200 | CC | ducēnī |
3 | III | trīnī | 13 | XIII | trinī dēnī | 30 | XXX | trīcēnī | 300 | CCC | trecēnī |
4 | IV | quadrīnī | 14 | XIV | quadrīnī dēnī | 40 | XL | quādrāgēnī | 400 | CD | quadringēnī |
5 | PROTI | quīnī | 15 | XV | quīnī dēnī | 50 | L | quīnquāgēnī | 500 | D | quīngēnī |
6 | VI | sēnī | 16 | XVI | sēnī dēnī | 60 | LX | sexāgēnī | 600 | DC | sescēnī |
7 | VII | septēnī | 17 | XVII | septēnī dēnī | 70 | LXX | septuāgēnī | 700 | DCC | septingēnī |
8 | VIII | octōnī | 18 | XVIII | duodēvīcēnī | 80 | LXXX | octōgēnī | 800 | DCCC | octingēnī |
9 | IX | novēnī | 19 | XIX | ūndēvīcēnī | 90 | XC | nōnāgēnī | 900 | CM | nōngēnī |
10 | X | dēnī | 20 | XX | vīcēnī | 100 | C | centēnī | 1000 | M | mīllenī |
- non dīcimus bīga ūna, quadrīgae duae, nūptiae trēs, sed prō eō unai bīgae, bīnae quadrīgae, trīnae nūptiae (Varro )
- "Neříkáme." una biga (jeden dvoukolový vůz), duae quadrigae (dva čtyřkolové vozy), tres nuptiae (tři svatby), ale místo toho unae bigae, binae quadrigae, trinae nuptiae'.
- Tullia mea vēnit ad mē ... litterāsque reddidit trīnās (Cicero)[4]
- "Moje dcera Tullia za mnou přišla ... a doručila (ne méně než) tři dopisy"
- Octaviovi quīnīs castrīs oppidum circumdedit (Caesar)[5]
- „Octavius obklíčil město pěti tábory“
Distribuční číslice
Jinou sadou číselných adjektiv, podobných výše uvedeným, ale lišících se adjektivy pro 1, 3 a 4, byly distributivní číslovky: singulī, bīnī, ternī, quaternī, quīnī, sēnī, a tak dále. Jejich význam je například „každý jeden“, „každý dva“ (nebo „ve dvojicích“) atd
- ibī turrīs cum ternīs tabulātīs ērigēbat (Julius Caesar )
- ‚tam začal stavět věže po třech podlažích '
- bīnī senātōrēs singulīs cohortibus praepositī (Livy )
- „za každou skupinu vojáků byla pověřena dvojice senátorů“.
- lēgātī ternī ve ricafricam ... et in Numidiam missī (Živý)[6]
- ‚tři velvyslanci byli posláni do Afriky a tři do Numidie '
- v singulos equitēs ... nummōs quīnōs vīcēnōs dedērunt (Živý)[7]
- „za každého jednotlivého jezdce dali 25 mincí“
Slovo singulī je v tomto smyslu v klasickém období vždy množné.[8]
Distribuční číslice se také používají pro násobení:[9]
- ter terna, quae sunt novem (Makrobius )
- ‚tři trojky, které jsou devět '
V číslech 13 až 19 může být pořadí obráceno, např. dēnī ternī namísto ternī dēnī.[10]
1 | Já | singulī | 11 | XI | ūndēnī | 21 | XXI | vīcēnī singulī | 101 | CI | centēnī singulī |
2 | II | bīnī | 12 | XII | duodēnī | 22 | XXII | vīcēnī bīnī | 200 | CC | ducēnī |
3 | III | ternī | 13 | XIII | ternī dēnī | 30 | XXX | trīcēnī | 300 | CCC | trecēnī |
4 | IV | quaternī | 14 | XIV | quaternī dēnī | 40 | XL | quādrāgēnī | 400 | CD | quadringēnī |
5 | PROTI | quīnī | 15 | XV | quīnī dēnī | 50 | L | quīnquāgēnī | 500 | D | quīngēnī |
6 | VI | sēnī | 16 | XVI | sēnī dēnī | 60 | LX | sexāgēnī | 600 | DC | sescēnī |
7 | VII | septēnī | 17 | XVII | septēnī dēnī | 70 | LXX | septuāgēnī | 700 | DCC | septingēnī |
8 | VIII | octōnī | 18 | XVIII | duodēvīcēnī | 80 | LXXX | octōgēnī | 800 | DCCC | octingēnī |
9 | IX | novēnī | 19 | XIX | ūndēvīcēnī | 90 | XC | nōnāgēnī | 900 | CM | nōngēnī |
10 | X | dēnī | 20 | XX | vīcēnī | 100 | C | centēnī | 1000 | M | mīllenī |
Distribuční číslice + -árius
Na základě rozdělovacích číslic je odvozena řada přídavných jmen končících na -áriu: singulārius „jedinečný“, „mimořádný“, „z jedné části“, „singulární“, bīnārius „ze dvou částí“, ternārius „ze tří částí“, quaternārius „ze čtyř částí“ atd.
1 | Já | singulārius | 11 | XI | ūndēnārius | 21 | XXI | ? | 101 | CI | ? |
2 | II | bīnārius | 12 | XII | duodēnārius | 22 | XXII | ? | 200 | CC | ducēnārius |
3 | III | ternārius | 13 | XIII | tredēnārius | 30 | XXX | trīcēnārius | 300 | CCC | trecēnārius |
4 | IV | quaternārius | 14 | XIV | quattuordēnārius | 40 | XL | quadrāgēnārius | 400 | CD | quadringēnārius |
5 | PROTI | quīnārius | 15 | XV | quīndēnārius | 50 | L | quīnquāgēnārius | 500 | D | quīngēnārius |
6 | VI | sēnārius | 16 | XVI | sēdēnārius | 60 | LX | sexāgēnārius | 600 | DC | sescēnārius |
7 | VII | septēnārius | 17 | XVII | septendēnārius | 70 | LXX | septuāgēnārius | 700 | DCC | septingēnārius |
8 | VIII | octōnārius | 18 | XVIII | duodēvīcēnārius | 80 | LXXX | octōgēnārius | 800 | DCCC | octingēnārius |
9 | IX | novēnārius | 19 | XIX | ūndēvīcēnārius | 90 | XC | nōnāgēnārius | 900 | CM | nōngēnārius |
10 | X | dēnārius | 20 | XX | vīcēnārius | 100 | C | centēnārius | 1000 | M | mīllēnārius |
Často tato adjektiva určují velikost nebo váhu něčeho. Obvyklý význam je „z tolika jednotek“, přičemž jednotkami jsou nohy, palce, muži, libry, mince nebo roky podle kontextu:
- scrobēs quaternāriī, hoc est quōquōversus pedum quattuor (Columella )
- „čtyřmetrové příkopy, tj. čtyři stopy dlouhé v každém směru“
- quīnāria (fistula), dicta ā diametrō quīnque quadrantum (Frontinus )
- „pětimístné potrubí, pojmenované podle průměru pěti číslic“
- quīngēnāriae kohorty (Curtius )
- ‚pět set mužů prapory '
- quīngēnārius hrudník (Plinius starší)
- ‚pět set kilogramů brnění '
- quīngēnāria poena (Gaius )
- „pět set tak jako trest '(an tak jako byla bronzová mince)
Lze je také použít k určení věku:
- exhērēdāta ab octōgēnāriō patre (Plinius mladší)[11]
- ‚vyděděno jejím 80letým otcem '
Některá z těchto slov mají specializovaný význam. The [[Iambic trimeter # Latin iambic senarius | iambic sēnārius]] byl druh metru sestávající ze šesti jambických stop běžně používaných v mluveném dialogu v římské komedii. Byly také měřiče zvané „septēnārius a octōnārius (vidět Metry římské komedie ).
The dēnārius byla stříbrná mince původně v hodnotě deseti assēs (ale později šestnáct assēs); ale bylo tam také zlato dēnārius, zmínil Plinius Starší a Petronius, v hodnotě 25 stříbrných dēnāriī. Stříbro dēnārius je často zmiňován v Novém zákoně a byl uveden jako denní mzda v podobenství o Dělníci na vinici.[12]
Příslovkové číslice
Příslovkové číslovky jsou (jak název napovídá) nedeklinovatelná příslovce, ale protože všechny ostatní číselné konstrukce jsou adjektiva, jsou zde uvedeny spolu s nimi. Příslovkové číslice udávají, kolikrát se něco stalo. semel 'jednou', bis 'dvakrát', ter 'třikrát, třikrát', čtveřice „čtyřikrát“ atd.
1 | Já | semel | 11 | XI | ūndeciēns | 21 | XXI | vīciēns semel | 101 | CI | centiēns semel |
2 | II | bis | 12 | XII | duodeciēns | 22 | XXII | vīciēns bis | 200 | CC | ducentiēns |
3 | III | ter | 13 | XIII | trēdeciēns | 30 | XXX | trīciēns | 300 | CCC | trecentiēns |
4 | IV | čtveřice | 14 | XIV | quattuordeciēns | 40 | XL | quadrāgiēns | 400 | CD | quadringentiēns |
5 | PROTI | quinquiēns | 15 | XV | quīndeciēns | 50 | L | quīnquāgiēns | 500 | D | quīngentiēns |
6 | VI | sexiēns | 16 | XVI | sēdeciēns | 60 | LX | sexāgiēns | 600 | DC | sescentiēns |
7 | VII | septiēns | 17 | XVII | septendeciēns | 70 | LXX | septuāgiēns | 700 | DCC | septingentiēns |
8 | VIII | octiēns | 18 | XVIII | duodēvīciēns | 80 | LXXX | octōgiēns | 800 | DCCC | vedení |
9 | IX | noviēns | 19 | XIX | ūndēvīciēns | 90 | XC | nōnāgiēns | 900 | CM | nōngentiēns |
10 | X | deciēns | 20 | XX | vīciēns | 100 | C | centiēns | 1000 | M | mīlliēns |
Přípona -iēns může být také hláskováno - tj: quinquiēs, sexiēs, atd.
- ekvidem deciēs dīxī (Plautus)[13]
- „opravdu jsem to řekl už desetkrát“
Multiplikativní číslice
Multiplikativní číslice jsou deklinovatelná adjektiva. simplexní 'singl', duplex 'dvojnásobek', triplex 'ztrojnásobit', quadruplex „čtyřnásobně“ atd.
1 | Já | simplexní | 11 | XI | ūndecuplex | 21 | XXI | vīgentuplex simplex | 101 | CI | centuplex simplex |
2 | II | duplex | 12 | XII | duodecuplex | 22 | XXII | vīgentuplex duplex | 200 | CC | ducentuplex |
3 | III | triplex | 13 | XIII | trēdecuplex | 30 | XXX | trigintuplex | 300 | CCC | trecentuplex |
4 | IV | quadruplex | 14 | XIV | quattuordecuplex | 40 | XL | quadrāgintuplex | 400 | CD | quadringentuplex |
5 | PROTI | quincuplex | 15 | XV | quindekuplex | 50 | L | quīnquāgintuplex | 500 | D | quīngentuplex |
6 | VI | sextuplex | 16 | XVI | sēdecuplex | 60 | LX | sexāgintuplex | 600 | DC | sescentuplex |
7 | VII | septuplex | 17 | XVII | septendecuplex | 70 | LXX | septuāgintuplex | 700 | DCC | septingentuplex |
8 | VIII | octuplex | 18 | XVIII | duodēvīgentuplex | 80 | LXXX | oktointintlex | 800 | DCCC | oukentuplex |
9 | IX | nuplex | 19 | XIX | ūndēvīgentuplex | 90 | XC | nōnāgintuplex | 900 | CM | nungentuplex |
10 | X | decuplex | 20 | XX | vīgentuplex | 100 | C | centuplex | 1000 | M | mīlliplex |
Tyto číslice se snižují jako adjektiva 3. deklinace:
- [Caesar] triplicem aciem instruxit (Caesar)
- „(Caesar) uspořádal své vojáky do trojité řady“
- tabelly duplicēs tenentem (Suetonius)
- ‚držení dvojice psacích tablet sestávající ze dvou listů '
Pro úplnost jsou všechna čísla uvedena výše. Ne všechny tyto číslice jsou ve starověkých knihách doloženy.
Na základě této řady číslic je řada příslovcí: zjednodušující „jednoduše, upřímně“, dupliciter „dvojnásobně, nejednoznačně“, tripliciter „třemi různými způsoby“ atd., jakož i slovesa jako duplicāre 'to double', triplicāre 'ztrojnásobit', quadruplicāre „vydělat čtyřikrát tolik“ atd.[14]
Proporcionální číslice
Proporcionální číslice jsou deklinovatelná adjektiva. simplus 'jednoduchý', duplus 'dvakrát tak skvělé', triplus 'třikrát tak skvělé', čtyřnásobek „čtyřikrát větší“ atd.
1 | Já | simplus | 11 | XI | ūndecuplus | 21 | XXI | vīgentuplus simplus | 101 | CI | centuplus simplus |
2 | II | duplus | 12 | XII | duodecuplus | 22 | XXII | vīgentuplus duplus | 200 | CC | ducentuplus |
3 | III | triplus | 13 | XIII | trēdecuplus | 30 | XXX | trīgintuplus | 300 | CCC | trecentuplus |
4 | IV | čtyřnásobek | 14 | XIV | quattuordecuplus | 40 | XL | quadrāgintuplus | 400 | CD | quadringentuplus |
5 | PROTI | quincuplus | 15 | XV | quīndecuplus | 50 | L | quīnquāgintuplus | 500 | D | quīngentuplus |
6 | VI | sextuplus | 16 | XVI | sēdecuplus | 60 | LX | sexāgintuplus | 600 | DC | sescentuplus |
7 | VII | septuplus | 17 | XVII | septendecuplus | 70 | LXX | septuāgintuplus | 700 | DCC | septingentuplus |
8 | VIII | octuplus | 18 | XVIII | duodēvīgentuplus | 80 | LXXX | oktogintuplus | 800 | DCCC | octingentuplus |
9 | IX | nupuplus | 19 | XIX | ūndēvīgentuplus | 90 | XC | nōnāgintuplus | 900 | CM | negentuplus |
10 | X | decuplus | 20 | XX | vīgentuplus | 100 | C | centuplus | 1000 | M | mīlliplus |
Často se používají jako podstatná jména: jednoduché „jednoduchá částka“, duplum „zdvojnásobte částku peněz“ atd.[15]
- duplam pecūniam v thēsauros repōnī (Živý)[16]
- „zdvojnásobte množství peněz, které mají být nahrazeny v pokladnicích“
Jazykové podrobnosti
Kardinální čísla
unus
The číslice unus < Stará latina oinos ‚Jeden ', s jeho příbuznými Starý irský ano 'jeden', gotický ains 'jeden', Starořečtina οἴνη oínē ‘eso na kostky “a první část Staroslověnština anorogŭ „Unicorn“, poslech zpět Protoindoevropský *Hoi̯-no-s. Genitivní formy ūnīus, ūnĭus a dativní forma uni odpovídat pronominální deklinace (srov. hujus, Illius atd.), zbývající formy (včetně vzácného gen. f. unai) odpovídají těm z za prvé a druhé skloňování přídavná jména.[17][18] Nominativní a akuzativní formy přetrvávají uvnitř EU Románské jazyky jako číslice a také ve své sekundárně získané roli jako neurčitý článek, e. G. Stará francouzština a Occitan ne, ne, ne, italština un, una, španělština ne, ne, portugalština hm, uma, rumunština un, o.[19]
duo
Mužské jmenované / akuzativní tvary dŭŏ
Většina románských jazyků má invariantní formu vyvinutou z mužského akuzativu duo > Španělština, Katalánština, Occitan dos, francouzština deux, Romansh dua, dus; italština z důvodu Zdá se, že zachovává ženský jmenovaný duae (nebo se mohla vyvinout z ženského akuzativu duas).[19] Portugalština skloňuje mužně dois a ženské duas; Rumunský má doi a două, resp.
trēs, tria
Mužská a ženská jmenovaná forma trēs ‚Tři 'a jeho příbuzný gotický þreis ‚Tři ', řecky τρεῖς treîs „Tři“, sanskrt त्रयः trayaḥ „Tři“ vycházejí z protoindoevropského *trei̯-es; původní akuzativ trīs, odpovídající Umbrian maličkost, Gotický þrins, Starý irský trí,[18] Řecké τρίνς tríns
čtenář
Invariantní číslice čtenář „Čtyři“ plně neodpovídá žádnému z příbuzných v jiných jazycích, jako Oscan petora „Čtyři“, řecky τέσσαρες téssares ‚Čtyři ', starý irský cethair ‚Čtyři ', gotické fidwôr ‚Čtyři ', Litevský keturì „Čtyři“, staroslověnština četyre „Čtyři“ ukazují na protoindoevropskou základnu *kʷetu̯or-, který by se měl zobrazit jako *kvetuor v latině; aktuální -A- bylo vysvětleno jako epentetický samohláska vycházející z a nultý stupeň *kʷtu̯or-. The zdvojený -tt- mohlo být založeno k vyrovnání kolísavé kvality úspěchu -u- mezi neslabičný skluz a plná samohláska zjevná od staré latiny; v postklasické formě čtenář tento zvuk je zcela vypuštěn a ve většině románských jazyků je podřízena druhá slabika synkopa, což je pak kompenzováno další samohláskou na samém konci slova, jako ve španělštině cuatro, Portugalština quatro, Italština quattro, Francouzština, okcitánština, katalánština čtvercový, Rumunština patru.[17][20][19]
quīnque
Kardinální číslo quīnque ‚Pět ', s příbuznými Old Irish coíc „Pět“, řecky πέντε pénte ‚Pět ', sanskrt पञ्च pañca „Pět“, vede zpět do protoindoevropštiny pénkʷe; dlouhý -ī-, potvrzeno zachovalou -i- u většiny románských potomků muselo být převedeno z pořadové číslo quīntus ‚Pátá ', kde byla původní krátká samohláska pravidelně prodloužena před a shluk s mizející frikativou: quīntus < *quiŋxtos < *kʷuiŋkʷtos < *kʷeŋkʷ-to-s. The asimilace z antevocalic *p- na -kʷ- následující slabiky je společným rysem Kurzíva stejně jako Keltské jazyky.[17][20]
Viz také
- en.wiktionary.org Dodatek: Latinské základní číslice
- Latinská čísla 1-100
- Latinská čísla 1 - 1 000 000
- Stručný průvodce latinskými číslicemi
Reference
- ^ Živý, 1.35.1.
- ^ Caesar, 1.10.4
- ^ Definice od Lewise a Shorta Latinský slovník.
- ^ Cicero, Att. 11.17
- ^ Caesar, PŘED NAŠÍM LETOPOČTEM. 3.9
- ^ Živý, 36.3
- ^ Živý, 22.54
- ^ Lewis & Short, Latinský slovník.
- ^ Allen & Greenough (1903), Nová latinská gramatika, §137.
- ^ C. G. Zumpt, „Gramatika latinského jazyka“, 4. vydání, 1836, překládal John Kenrick, str.73
- ^ Plinius, Písmena, 6.33.2.
- ^ např. Matt. 20 'srov. Matt. 22.
- ^ Plautus, Amphitruo 575
- ^ Lewis a Short, Latinský slovník.
- ^ Lewis a Short, Latinský slovník.
- ^ Živý, 29.19.
- ^ A b C d E Manu Leumann, Lateinische Laut- und Formenlehre, Dotisk 5. ed. z let 1926–1928, München 1977, § 163b / 376/378.
- ^ A b C Alexander Falileyev, Etymologický glosář staré velštiny, Tübingen 2000, str. 49 /150/154.
- ^ A b C d Paul Georg Band, Zahlwörter im Sprachenvergleich. Ein Streifzug in die Geschichte der indogermanischen Sprachen an Hand ihrer Zahlwörter, Wien 1998, s. 12 f.
- ^ A b C d Gerhard Meiser, Historische Laut- und Formenlehre der lateinischen Sprache, Darmstadt 1998, § 72.2 / 88/116.