John Bauer (ilustrátor) - John Bauer (illustrator)

John Bauer
Umělec John Bauer Sweden.jpg
narozený
John Albert Bauer

(1882-06-04)4. června 1882
Jönköping, Švédsko
Zemřel20. listopadu 1918(1918-11-20) (ve věku 36)
Vättern, Švédsko
OdpočívadloJönköping, Švédsko
Národnostšvédský
VzděláváníKrálovská švédská akademie umění, Stockholm
Známý jakoIlustrace, malování
Pozoruhodná práce
Tuvstarr hledí do vody
Víla princezna
Svatý Martin, svatý
HnutíRomantický nacionalismus
Manžel (y)Ester Ellqvist
OceněníMedaile cti, 1915, San Francisco.

John Albert Bauer (4. června 1882 - 20. listopadu 1918) byl švédský malíř a ilustrátor. Jeho tvorba se zabývá krajinou a mytologií, ale také komponoval portréty. On je nejlépe známý pro jeho ilustrace časných vydáních Bland tomtar och troll (Mezi skřítky a trolly), antologie švédského folklóru a pohádek.

Bauer se narodil a vyrůstal v Jönköping. V 16 letech se přestěhoval do Stockholmu studovat na Královská švédská akademie umění. Zatímco tam získal první provize za ilustraci příběhů v knihách a časopisech, setkal se s umělcem Ester Ellqvist, za kterého se oženil v roce 1906. Cestoval po celém území Laponsko, Německo a Itálie na začátku své kariéry, a tyto kultury hluboce informovaly jeho práci. Maloval a ilustroval v a romantický nacionalistický styl, částečně ovlivněn italským renesance a Sami kultur. Většina jeho děl je akvarely nebo tiskne v monochromatických nebo tlumených barvách; vyráběl také olejomalby a fresky. Jeho ilustrace a malby rozšířily chápání a uznání švédského folklóru, pohádek a krajiny.

Když bylo Bauerovi 36 let, utopil se spolu s Ester a jejich synem Bengtem ve vraku lodi Jezero Vättern v jižním Švédsku.

Životopis

raný život a vzdělávání

Mladý John Bauer

John Bauer se narodil a vyrůstal v Jönköpingu, syn Josefa Bauera, muže z Bavorský a Emma Charlotta Wadell, ze zemědělské rodiny z města Rogberga nedaleko Jönköpingu.[1][2] Josef Bauer přišel do Švédska v roce 1863 bez peněz. Založil úspěšný uzeniny podnikání v Östra Torget v Jönköpingu.[2] Rodina žila v bytě nad obchodem až do roku 1881, kdy byla dokončena stavba jejich domu v Sjöviku.[3] John, narozený v roce 1882, žil ve vile Sjövik na břehu jezera Rocksjön se svými rodiči a dvěma bratry, jedním starším a jedním mladším; jeho jediná sestra zemřela v mladém věku.[2] Rodinný dům by pro něj zůstal ústřední ještě dlouho poté, co žil sám.[3][4] Jeho počáteční školní docházka byla na Jönköpings Högre Allmäna Läroverk (Veřejná vysoká škola v Jönköpingu),[1] následuje Jönköpings Tekniska Skola (Jönköpingská technická škola)[5] od roku 1892 do roku 1898.[1] Většinu času trávil kreslením karikatur svých učitelů a snění, což jeho učitelé neocenili.[4][2]

Od raného věku se věnoval skicování a kreslení bez povzbuzení od rodiny.[2] Když mu však bylo šestnáct a chtěl jít Stockholm studovat umění, byli pro něj nadšení a finančně ho podporovali.[6] V roce 1898 byl jedním ze 40 uchazečů o studium na Královská švédská akademie umění, a přestože byl považován za dobře kvalifikovaného pro místo na akademii, byl příliš mladý na to, aby byl přijat. Další dva roky strávil ve škole malířů ve škole Kaleba Ahltinsa. Během této doby byl jako mnoho teenagerů zmítán mezi nadějí a zoufalstvím, což se odráží v jeho uměleckých dílech.[6]

V roce 1900 byl dost starý na to, aby mohl studovat na Akademii umění, a byl jedním ze tří studentů, kteří v tomto roce přijali; další dva úspěšní uchazeči byli jeho přátelé Ivar Kamke a Pontus Lanner.[7] Studoval tradiční ilustrace a kreslil rostliny, středověké kostýmy a croquis; to vše mu sloužilo v jeho pozdější práci.[8] Jeden z jeho učitelů, profesor a poznamenal historický malíř, Gustaf Cederström ocenil Bauera:

Jeho umění je to, co bych nazval velkým uměním, ve svých téměř miniaturizovaných dílech působí dojmem něčeho mnohem silnějšího, než kolik může mnoho monumentálních umělců dokázat na akrech plátna. Nezáleží na velikosti, ale na obsahu.[9]

Během studia získal první provize za ilustraci časopisů (včetně časopisu Söndags-Nisse a Snöflingan) a knihy (např. De gyllene böckerna, Sága Ljungars a Länge, länge sedan).[10][11] V roce 1904 odcestoval do Laponska a vytvořil obrazy pro knihu o kultuře kraje a jeho „exotické divočině“.[12][13] Na konci roku 1905 opustil akademii a dal si na svou vizitku „Artist“.[14]

Cesta do Laponska

Po objevu Železná Ruda vklady na severu Švédska, Laponsko se stalo hranicí průmyslového rozvoje, místo exotické divočiny kultury Sami a půlnoční slunce. Oportunisticky publikoval Carl Adam Victor Lundholm Lappland, det stora svenska framtidslandet (Laponsko, velká švédská země budoucnosti).[15] Angažoval významné švédské umělce - jako např Karl Tirén [sv ], Alfred Thörne, Per Daniel Holm a Hjalmar Lindberg - k vytvoření ilustrací. Vzhledem k tomu, že Bauer byl pro srovnání nezkušený ilustrátor, Lundholm otestoval jeho schopnosti tím, že ho poslal vytvořit nějaké kresby Sámů na Skansen.[16]

Ačkoli se zdráhal konkurzů do komise, dne 15 Červenec 1904 Bauer odešel do Laponska a zůstal tam měsíc. Pocházející z hustých, temných lesů Småland byl ohromen otevřenými výhledy a barevnými krajinami. Jeho setkání s lidmi Sami a jejich kulturou se staly důležitými pro jeho pozdější práce. Udělal mnoho fotografií, načrtl a udělal si poznámky o nástrojích, kostýmech a předmětech, které viděl, ale kvůli své plachosti měl potíže se přiblížit k Sámům.[16] Zaznamenal své zážitky do deníku a do dopisů své rodině a přátelům.[17] Po návštěvě Sami goahti poznamenal: „Všechno světlo shora. Pokud je hlava nakloněná dopředu, je tmavá. Osvětlené části postavy jsou vždy světlejší než stanové plátno. Ostré stíny běží jako paprsky ze středu goathi.“[18]

Kniha o Laponsku byla vydána v roce 1908 s jedenácti akvarely od Bauera. Byly namalovány ve Stockholmu, téměř 18 měsíců po jeho návštěvě, pomocí fotografií a skic, které nashromáždil během své cesty.[19] Mnoho fotografií vedlo k dalším kresbám a obrazům. Většina z nich byla romantizovanou verzí fotografií, ale podařilo se mu zachytit nuance a atmosféru goahtisů a bohatství oděvů a řemesel Sami. Podrobnosti ze sámské kultury, jako jsou ohnuté nože, boty, kopí, hrnce a opasky, se staly důležitými prvky v oděvech a ozdobách Bauerových trolů.[17] Bauerovo oko pro detail a jeho četné poznámky také dělaly materiál an etnografický dokumentace doby.[20]

Námluvy a manželství

Víla princezna, 1904, olejová skica

Bauer se setkal se spolužákem Ester Ellqvist na Královské švédské akademii umění. Ellqvist studoval na samostatném oddělení pro ženy, protože ženy nesměly navštěvovat stejné třídy jako muži a jejich vzdělávání probíhalo jiným způsobem.[poznámka 1] Přestože byla Ellqvist talentovaná a ambiciózní, neměla jako její mužští kolegové stejnou příležitost rozvíjet své umění a očekávání společnosti bylo, že její životní role bude rolí ženy v domácnosti, nikoli umělkyně.[21]

Bauer jí začal dvořit v roce 1903,[22] ale protože byli většinu času od sebe, dělo se to poštou. Jejich vztah se vyvinul, když ve své korespondenci sdíleli své sny, touhy, pochybnosti a nejistotu.[pozn. 2] Pro Bauera se Ellqvist stal jeho inspirací, múzou a „princeznou víly“; jako takové ji namaloval poprvé v roce Sagoprinsessan (Víla princezna). Udělal náčrtky pro obraz v roce 1904 a dokončil je v olejomalbě v roce 1905. Ellqvist je zobrazen jako silný, osvícený a nedosažitelný Valkyrie.[27] Obraz byl vystaven na první výstavě Bauera v Valandská akademie v Gothenburg v roce 1905 (kde byl jedním z jedenácti debutantů)[14] a v Norrköping v roce 1906, kde byla prodána soukromému sběrateli.[28] Nyní je v muzeu Jönköpings läns.[29] Bauer se pokusil formovat Ellqvista do jeho vize lesního tvora a manželky dokonalého umělce; chtěl, aby jim udělala domov v romantické chatě v lese, zatímco se toulal po lese a hledal inspiraci.[30]

Ellqvist byl naproti tomu vychováván ve Stockholmu a byl živým člověkem, který si užíval společenského života, který lze nalézt pouze ve městech. Chtěla se usadit na pohodlném místě s manželem a mít děti. Bauer nebyl dostatečně založen jako umělec, který by zajišťoval rodinu;[27] po celý svůj život se spoléhal na finanční podporu svých rodičů. Když navrhl Ellqvistovi, Bauer tak učinil bez souhlasu svých rodičů, kteří si mysleli, že by se měl více usadit v kariéře a soběstačnosti před svatbou.[31]

18. dne V prosinci 1906 se Bauer a Ellqvist vzali. O jejich prvních společných letech od té doby, co nyní žili ve stejném domě, je známo málo, takže dopisy nejsou nutné. Bauer měl práci ilustrující obálky časopisů Hvar 8 Daga začal pracovat Bland tomtar och troll (Mezi skřítky a trolly).[32][33] V roce 1908 cestovali John a Ester společně do Itálie; při svém návratu našli dům „Villa Björkudden“, který se nachází na břehu Bunnského jezera hned za Gränna. Dům koupili v roce 1914 a v následujícím roce se jim narodil syn Bengt (zvaný „Putte“).[34] Narození Putte znamenalo pro pár harmonické a radostné období. Bauer vytvořil své konečné ilustrace pro Mezi skřítky a trolly, jeho velkolepé rozloučení se seriálem, které ho osvobodilo od zkoumání autorského psaní a výroby fresek. Ukázal své obrazy na výstavách a experimentoval s nimi modernismus,[pozn. 3] ale to vše přišlo za cenu.[35] Bauer byl často pryč a nechal Ellqvista samotného doma a už neměl stálý příjem, který poskytovaly ilustrace.[36] V roce 1917 se jejich manželství dostalo do potíží a v roce 1918 Bauer uvedl své myšlenky na rozvod v dopise své ženě.[37][27]

V průběhu času Bauer používal Ellqvist jako model méně často.[38] S narozením jejich syna začal Bauer v rámci kompozice malovat obrázky s dětmi. Obraz Rottrollen (The Root Trolls), dokončený v roce 1917, je Putte spící mezi kořeny ve tvaru trolla v lese.[39]

Cesta do Itálie

Autoportrét, 1908, olej na plátně

Bauer a jeho manželka podnikli na Josefovu dlouhou cestu do Itálie v roce 1909. Na základě četby středověkých měst během návštěvy Německa v roce 1902 se svým otcem se rozhodli cestovat přes Německo a dále do Itálie. Pár navštívil Verona, Florencie, Siena a strávil dva měsíce v Volterra. Pokračovali skrz Neapol a Capri, zimovat v Římě.[40]

Během svých cest studovali umění a navštívili kostely a muzea, které přitahovaly Bauerovu eklektickou mysl. Večer šli do maličkosti taverny užít si atmosféru; to vše je zaznamenáno písmeny[pozn. 2] poslali domů k Bauerově rodině.[41] Bauerovy skicáře jsou plné studií starožitných předmětů a Renesanční umění, z nichž některé použil pro své ilustrace. Portrét Ghirlandaio podle Sandro Botticelli se říká, že je základem pro Svanhamnen (Labutí dívka) a Piero della Francesca práce byla inspirací pro Den helige Martin (Svatý Martin, svatý). Také ho zaujaly fresky. Byl bujarý ve studiu umění, ale také se mu stýskalo po tichém klidu švédského lesa[42] což vyústilo v některé z jeho nejlepších zimních obrázků s bílým sněhem, tmavými lesy a oblohou, která se třpytila ​​drobnými hvězdami.[43]

Jejich cesta byla opuštěna po vraždě v jejich budově v Římě. Bauer byl vyslýchán italskou policií kvůli nedorozumění. Nikdy nebyl podezřelým, ale situace se stala veřejnou a zanechala hořkou vzpomínku na jejich návštěvu Říma.[44]

Smrt na jezeře Vättern

Bauer, Ester a jejich tříletý syn Bengt byli na cestě do svého nového domova ve Stockholmu, kde Bauer doufal v duchovní obnovu a nový život pro sebe a svou rodinu. Nedávný, dobře uveřejněný nehoda vlaku na Dostat[45] způsobil, že si Bauer zarezervoval svůj návrat do Stockholmu lodí, parníkem Per Brahe.[46]

The SS Per Brahe ve Stockholmu po záchraně

V noci z 19. na Listopad 1918, kdy parník odešel Gränna bylo naloženo železnými kamny, radlicemi, šicími stroji a sudy s produkty. Veškerý náklad se nezmestil do podpalubí a značná část byla uložena nezajištěná na palubě, takže loď byla těžká. Počasí bylo špatné a v době, kdy byl parník na moři, zuřila plná bouře; vítr způsobil posunutí nákladu na palubě, některé z nich spadly přes palubu, což dále destabilizovalo loď. Loď se převrhla a sestoupila, záď první, pouhých 500 metrů od dalšího přístavu, Hästholmen, zabíjet všech 24 lidí na palubě, včetně Bauers. Většina cestujících byla uvězněna ve svých kajutách.[47]

Vrak byl nalezen 22 Listopadu 1918 v hloubce 32 metrů (105 stop) a byla zachráněna 12. prosince Srpen 1922. Vyšetřování ukázalo, že jen jedna třetina nákladu byla uložena v nákladním prostoru, zbytek nezajištěný na palubě.[47] Ze záchranné operace se stala bizarní veřejná atrakce; například šicí stroj z parníku byl rozbit na kousky a prodán za každou korunu. Odhaduje se, že asi 20 000 lidí se přišlo dívat na zvedání lodi, což vyžaduje přidání vlaků z Norrköping. Týdeníky představující zvednutí lodi byly uvedeny v kinech po celém Švédsku.[48] Za účelem financování záchranné operace Per Brahe byl vyslán na děsné turné po celém Švédsku.[49] Noviny krmily pověry lidí, že bájní tvorové lesů si Bauera vyžádali potopením lodi. Nejběžnější téma bylo spojeno s příběhem Agneta och sjökungen (Agneta a mořský král) z roku 1910, ve kterém mořský král láká dívku do hlubin.[50] 18. dne V srpnu 1922 byli Bauersové pohřbeni na hřbitově Östra v Jönköpingu (ve čtvrtletí 04 parcela číslo 06).[51]

Kariéra

Bauer u svého pracovního stolu.

Předměty

Bauerovým oblíbeným předmětem byla švédská příroda, husté lesy, kde stékalo světlo dolů přes koruny stromů. Od malička se potuloval v temných lesích Småland představovat si všechny tvory, kteří tam žijí.[52] Jeho obrazy často obsahovaly detailní zobrazení rostlin, mechů, lišejníků a hub nalezených ve švédských lesích.[53] On je nejlépe známý pro jeho ilustrace Mezi skřítky a trolly.[54]

V článku z roku 1953 v Allers Familje-journal (Allers Family Journal), jeho přítel Ove Eklund uvedl, že „ačkoli [Bauer] jen mumlal a nikdy neřekl jasně“, věřil, že všechna stvoření, která nakreslil, skutečně existovala. Eklund několikrát doprovázel Bauera na procházkách lesem u jezera Vättern a díky Bauerovu popisu všech věcí, o kterých si myslel, že existují, měl Eklund pocit, že je také vidí.[55]

Ove Eklund na Baueru:

Ano, byl tam, John Bauer, s hnědou věčnou trubkou přilepenou k koutku úst. Občas vyfoukl malý oblak hnědého trolského kouře přímo nahoru do tyrkysově modrého, sluncem zářícího prostoru. A něco zamumlal daleko za jeho těsnými, úzkými rty - ne vždy se tak snadno dešifrovalo. Ale já, protože jsem měl klíč po mnoho let, většinu z toho pochopil.[55]

Inspirace

Bauer a jeho přátelé byli součástí generace švédských malířů, kteří zahájili svou kariéru těsně před Modernismus hnutí začalo vzkvétat, ale zároveň bylo podstatně mladší než ty, které dominovaly švédské umělecké scéně: umělci jako Carl Larsson, Anders Zorn a Bruno Liljefors.[21] Bauer byl těmito umělci inspirován, ale ze svého dědictví přišel do styku s Fritz Erler, Max Klinger a další němečtí ilustrátoři.[56] Žil v době, kdy Stará norština byly romantizovány po celé Skandinávii a vypůjčovaly si nápady a motivy od umělců jako Theodor Kittelsen a Erik Werenskiöld, přesto jeho hotová díla byla v jeho vlastním stylu. [57] Po cestě do Itálie jeho díla jasně ukazovala prvky ze 14. století renesance. Obrázky princů a princezen měly prvky z vlámský tapisérie a dokonce i trollí oděvy byly skládané, podobně jako přehozené oblečení ve starožitnosti Římské sochy.[58]

Styl

Bauer měl při malování časově náročnou techniku: začínal by malým náčrtem, ne větším než známkou, jen základními tvary. Potom by vytvořil další, trochu větší náčrt s více podrobnostmi. Náčrtky postupně rostly co do velikosti a detailu, dokud práce nedosáhla své konečné velikosti. Většina originálů pro O skřítcích a trollech jsou čtvercové obrázky o velikosti 20 až 25 centimetrů (7,9 až 9,8 palce). Čmáral na cokoli po ruce, od použitého papírnictví po zadní část obálky.[59] Mnoho z jeho skic připomíná kreslené proužky, kde se obrázky zvětšují a podrobněji. Také by udělal několik verzí stejného hotového obrázku, například ten, kde je motiv zobrazen na letní a zimní scéně.[60][61] Nedodržoval tradiční hierarchii v média nebo techniky v té době. Mohl udělat kompletní práci tužka nebo dřevěné uhlí stejně jako náčrt olej.[62]

Od útlého věku musel Bauer přizpůsobovat své ilustrace současné tiskové technice. Plnobarevný byl drahý, takže ilustrace byly vytvořeny v jedné barvě plus černé.[63] Jak se postup vyvíjel a jeho práce se stávala stále větší poptávkou, byly jeho obrázky nakonec vytištěny barevně.[64]

vodové barvy

Jednou večer kolem léta šli s Biancou Marií hluboko do lesa, 1913, akvarel

Nejvýznamnějšími Bauerovými obrázky jsou jeho akvarely, technika, kterou používal při ilustraci pro knihy a časopisy; střídal se akvarel a kvaš. Když vytvářel ilustrace, obě média byla někdy smíšená, protože potřeboval jak rychlost akvarelu, tak kontrast a impasto které kvaš poskytoval.[65] Tato ve vodě rozpustná a rychle schnoucí média umožnila Bauerovi pracovat na jeho obrázcích až do poslední minuty před termínem, k čemuž byl náchylný.[66]

Mezi skřítky a trolly

Hlavní článek: Mezi skřítky a trolly

V roce 1907 byl Bauer požádán nakladatelstvím Åhlén & Åkerlund (nyní Bonnier Group ) k ilustraci jejich nové série knih, Mezi skřítky a trolly. Knihy budou vydávány každoročně a budou obsahovat příběhy významných švédských autorů.[63] Většina Bauerových obrázků pro knihu byla celostránková vodové barvy ilustrace v tlumeném barevném schématu; přispěl také obálkami, dálničními známkami a dalšími menšími ilustracemi.[1] Nejvýznamnější tvorové Bauera, trollové, byli vykresleni v odstínech šedé, zelené a hnědé barvy lesů, jako by tyto bytosti vyrostly ze samotné krajiny.[67] Vzhledem k omezením technologie, kterou mají jeho tiskaři, byly edice 1907–10 vyráběny pouze ve dvou barvách: černé a žluté. Některé z Bauerových původních obrazů pro tyto tisky byly plnobarevné.[68]

V roce 1911, kdy byl Bauer znovu požádán o ilustraci knihy, dal vydavateli jasně najevo, že si chce po vydání ponechat své fotografie spolu s autorskými právy. Vydavatelství si ponechalo původní ilustrace pro předchozí vydání a považovalo je za svůj majetek. Bauer byl podpořen ve své žádosti dalšími umělci, kteří čelili stejnému problému. Vydavatelé se ze své pozice nepohnuli a bez Bauerových ilustrací poklesl prodej knih.[69]

Vydavatel podlehl Bauerovi pro vydání z roku 1912; znovu ilustroval svou vlastní knihu. Byly také aktualizovány techniky tisku a obrázky mohly být vytištěny ve třech barvách: černé, žluté a modré. S tímto technickým vylepšením se výtisky téměř podobaly Bauerovým původním obrazům.[70]

Bauer ilustroval vydání z let 1913–15, vytištěná ve stejných třech barvách jako dříve. Rok 1913 znamenal vrchol jeho účinkování v těchto knihách a Bauerovy ilustrace z tohoto vydání patří k nejvíce reprodukovaným jeho dílům.[71] V roce 1914 jeho ilustrace začaly být ovlivňovány Italská renesance. V té době chtěl Bauer přestat ilustrovat sérii, ale byl smluvně zavázán ilustrovat ještě jedno vydání.[72] Rok 1915 byl posledním rokem, kdy pracoval s trolly a skřítky; řekl, že „s nimi skončil a chtěl jít dál“.[73] The válka v Evropě změnil Bauerovu vizi světa a prohlásil, že si ji už nedokáže představit jako pohádku.[74]

Tuvstarr

Přesto Tuvstarr sedí a dívá se dolů do vody, 1913, akvarel

Ännu sitter Tuvstarr kvar och ser ner i vattnet (Přesto, Tuvstarr[pozn. 4] sedí a hledí dolů do vody), namalovaný v roce 1913, je jedním z nejznámějších děl Bauera.[75]

Až do 80. let byly nejvíce reprodukovanými a propagovanými Bauerovými díly dva obrazy zobrazující princeznu a losa z Sagan om älgtjuren Skutt och lilla prinsessan Tuvstarr (The Story of the Moose Hop and the Little Princess Cotton Grass), publikováno v roce 1913. První snímek je o princezně jezdící na losu a druhý je o losu stojící stráž nad spící princeznou. Používali se hlavně jako obrázky na zdi ve školkách.[76] Stejný příběh také obsahuje obraz Tuvstarr hledící dolů do plesa hledající své ztracené srdce, alegorii nevinnosti ztracenou.[33] Bauer provedl několik studií tohoto motivu.[77][78] V 80. letech byl obraz Tuvstarr a plesa používán v reklamě na šampon. To ve Švédsku zahájilo debatu o tom, jak by měla být využívána umělecká díla, která jsou považována za součást národního dědictví.[33] V roce 1999 se obraz znovu objevil v reklamě, tentokrát v manipulované verzi, ve které byly všechny stromy vykáceny a zdálo se, že je Tuvstarr naříká. Oceněnou reklamní kampaň vytvořila společnost Švédská společnost pro ochranu přírody a pomohlo podpořit nově probuzené ekologické hnutí ve Švédsku.[79] Gunnar Lindqvist ve své biografii o Baueru tvrdí, že se obraz stal příliš komerčně dostupným.[80]

Olejomalba

Bauer vytvořil na začátku své kariéry většinu svých hlavních děl v oleji, protože to byla tradiční technika vyučovaná na Královské švédské akademii umění. Cesta do severního Švédska vyústila v mnoho skic a akvarelů pro laponskou knihu, ale také v olej na plátně s názvem, Kåsovagge (1904).[19] V letech 1903 až 1905 vytvořil několik portrétů a krajiny ovlivněné Expresionismus.[81] Vyrobil také svůj první olej z Ester, Víla princezna, malba s prvky z Prerafaelité. Tato práce naznačuje, jaké obrazy Bauer chtěl udělat,[28] ale jeho provize za ilustraci „Mezi gomy a trolly“ se dostaly do cesty. Napsal, že se „cítil jako Jack-of-all-trades“ a pravidelně dopisoval redaktorům a vydavatelům, kteří žádali o pomoc, a řekl, že „musí pracovat, chce budoucí malbu v oleji a zbytek být zatraceně ".[pozn. 5][82] V době, kdy přestal malovat své trolly a skřítky, byl unavený a opotřebovaný a obrátil se na jiná místa, jako je scénografie, sepsání souhrnu kresby pro školy a počínaje freskami. Než se utopil, nikdy se nemusel znovu plně věnovat olejomalbě.[83]

Velká díla

Frejo, 1905, olejová skica

Stejně jako ve svých dřívějších dílech na akademii projevil Bauer zájem o velké fresky a po jeho návštěvě Itálie tento zájem vzrostl. Jeho první šance na vytvoření velkého díla pomocí této techniky byla v roce 1912, kdy dokončil 1,5 metru na 1,5 metru (4 ft 11 in o 4 ft 11 in) freska-sekco nástěnná malba, Vill-Vallareman, v domě vydavatele Erika Åkerlunda.[84] V roce 1913 byl požádán, aby pro fresku udělal fresku Odd Fellows ubytovat se Nyköping, Den helige Martin (Svatý Martin, svatý).[85] Zároveň nový Stockholmská soudní budova byl ve výstavbě. Konaly se soutěže týkající se výzdoby budovy a většina známých švédských umělců v té době předložila příspěvky a návrhy. Bauer vytvořil několik náčrtů pro tyto soutěže, ale jeho důvěra selhala a žádný ze svých návrhů nepředložil.[84]

Bauerovým posledním velkým dílem byla olejomalba pro hlediště v Karlskrona flickläroverk (The Karlskrona School for Girls) v roce 1917. Zobrazuje Frejo, stará severská bohyně lásky, války a magie. Ester pózovala pro obraz nahá; Bauer ji ukazuje jako silnou, smyslnou a energickou.[84] Jejich přátelé to škádlivě nazvali „prsním obrazem paní Bauerové“.[85]

Výstavy

Některé z výstav jeho díla během jeho života byly:[86]

  • 1905 Göteborg
  • 1906 Norrkoping
  • 1911 Řím
  • 1913 Mnichov
  • 1913 Drážďany
  • 1913 Brighton
  • 1913 Stockholm
  • 1914 Malmö
  • 1915 San Francisco - Bauer získal čestnou medaili.[1][87]

Posmrtné výstavy zahrnují:[86]

  • Putovní výstava 1934–45
  • 1968 Muzeum Jönköpings läns, Jönköping
  • 1973 Thielska galleriet, Stockholm
  • 1981–82 Národní muzeum, Stockholm
  • 1993 Milesgården, Stockholm
  • 1994 Göteborgs konstmuseum, Göteborg

Sbírky

Muzeum Jönköpings läns vlastní přes 1 000 obrazů, kreseb a skic Bauera, což je největší sbírka jeho uměleckých děl na světě.[88] Je také zastoupen na Národní muzeum ve Stockholmu Muzeum umění v Göteborgu a Malmö konstmuseum.[89] Muzeum Johna Bauera v Ebenhausenu v Německu je muzeum věnované životu a dílům Bauera.[90]

Funguje

Ilustrace ze slavné dětské antologie viz Mezi skřítky a trolly

Další díla

  • Lapplandové ve sněhové bouři, 1904–1905, akvarel

  • Ester v chatě, 1907, akvarel

  • Probuď se, Groo, probuď se, matko, 1911, akvarel

  • Kořenoví trollové, 1917, kresba tužkou a perem

  • Podívejte se na ně, řekla matka Troll. Podívejte se na mé syny! Na této straně měsíce nenajdete krásnější trolly, 1915, akvarel

Psaná práce

  • Bauer, John (1928). Cyrus Granér; Karl Steenberg; Gottfrid Kallstenius (eds.). Ritkurs för Sveriges barndomsskolor [Kurz kreslení pro švédské školy pro malé děti] (ve švédštině) (1–12 ed.). Stockholm: Skolboks a.-b. De förenade.

Sebereflexe

Bauer o sobě důsledně a soukromě pochyboval. Pochvalu, kterou obdržel za své obrázky trolů a princezen, považoval za „příjemné poklepání na hlavě pro vytváření vtipných obrázků pro děti“.[91] Chtěl malovat olejem a vyrábět to, co nazýval „skutečným uměním“, ale potřeboval peníze, které dostal za své ilustrace.[82] Jeho pochybnosti o sobě byly v rozporu s jeho veřejnou osobností a tím, jak se prezentoval na autoportrétech: silně smýšlející, ale sebepodceňující.[92][93]

Dědictví

Bauerovy obrázky jsou i nadále populární na aukcích umění. Při prodeji v roce 2014, jeden z Bauerových kvašů, Humpe I trollskogen (Humpe in the Troll Forest), prodáno za 563 500 korun (asi 87 000 USD) a akvarel, Zbavte se červeného rámu (Rytíř Rode Forth), vydělal 551250 korun (asi 85 100 USD).[94][95]

Památník Johna Bauera v Jönköpingu

Jeho ilustrace byly mnohokrát přetištěny a jsou považovány za klasiku v pohádkách.[88] Od roku 2014, knihy s Bauerovými obrázky byly vydány v deseti jazycích.[96] Bauerova díla ovlivnila Sulamith Wülfing, Kay Nielsen, Brian Froud, Rebecca Guay a další ilustrátoři. Gunnar Lindqvist ve své biografii o Bauerovi uvádí, že: „Přestože se o Bauerově díle někdy hovoří, že ovlivnil dílo Arthur Rackham, a naopak, tito umělci nepřišli do styku s díly toho druhého až do 10. let 19. století, kdy si již vytvořili svůj vlastní styl. Jakékoli podobnosti proto musí být připsány na jejich společné inspirace romantikem Mnichov umění pozdních 1800 a umění Albrecht Dürer."[97]

V Jönköpingu stojí v městském parku památník na počest Bauera, který v roce 1931 vytvořil švédský sochař Carl Hultström.[98] Hultström také vyrobil poprsí z bronzu Bauera, který sedí v Národní galerie portrétů na Hrad Gripsholm.[99]

Oslavujeme sté narozeniny Johna Bauera v roce 1982 Švédská poštovní služba vydal tři známky s motivy z Mezi skřítky a trolly. Další čtyři byly vydány v roce 1997.[89] Po něm byl pojmenován park a přilehlá ulice v místě, kde kdysi stála Villa Sjövik, Bauerův rodinný dům. Tato oblast je nyní součástí obce Jönköping.[100] v Mullsjö ulice byla pojmenována po Bauerovi,[101] a v Nyköping po něm byl pojmenován čtverec.[102]

Populární kultura

Za soumraku se často vplížila, aby ucítila vůni dobrého zápachu, 1914, akvarel
  • V roce 1986 Sveriges Television produkoval a vysílal film Ester - manželka Johna Bauersa (Ester - o manželce Johna Bauersa). Ester hrála Lena T. Hansson, zatímco Johna ztvárnil Per Mattsson.[103]
  • Krátký film pro děti o Bauerovi a vyprávění příběhů, John Bauer, fantasin och sagorna (John Bauer, Fantasy and Tales) byl vyroben v roce 2013; vytvořil Ulf Hansson, Kunskapsmedia AB, ve spolupráci s muzeem Jönköpings läns a John Bauer Art HB.[104]
  • Televizní seriál Sveriges Konstverk berättar (Umělecké dílo vypráví příběh) představoval obrázek Za soumraku se často vplížila, aby ucítila vůni dobrého zápachu v epizodě „Obraz z dětství“ od Bengta Lagerkvista dne 24 Leden 1977. Epizoda je k dispozici ve Švédsku prostřednictvím švédského televizního otevřeného archivu.[105]
  • Filmový projekt o Johnovi a Ester Bauerovi zahájil v roce 2012 Börje Peratt. Volala John Bauer - Bergakungen (John Bauer - Král hory), film se zaměřuje na pohádkového umělce a jeho lásku k Ester. Gustaf Skarsgård je navržen pro roli Bauera.[106]
  • Švédský fotograf Mats Andersson vydal knihu, kde se vrátil k lesům Baueru a místo kreslení použil fotoaparát. Fotografie byly také vystaveny v muzeu umění Abecita v Borås v listopadu 2013.[107][108]
  • Skandinávská franšíza soukromých škol (nyní zaniklá) odvozila svůj název a některá témata od Bauera, například pojmenování tříd podle jeho postav.[109]
  • Bauer je zmíněn v Neil Gaiman série komiksů Sandman.[110]
  • Vizuální vzhled filmu Temný krystal, režie Jim Henson a Frank Oz, byl vyvinut primárním konceptuálním umělcem a hlavním návrhářem tvorů, Brian Froud, který se nechal inspirovat Bauerovým uměním.[111]
  • Italský hudebník Gianluca Plomitallo, aka „The Huge“, vytvořil album s názvem Jezdec John Bauer – Riddaren, ve kterém jsou všechny písně pojmenovány podle obrázků Bauera.[112]
  • Norský umělec Mortiis používá umění Bauera na svých ambientních albech.[113]
  • Švédský básník Roger L. Svensson připomíná Bauerův památník a Bauerovy výtvory ve svých básních.[114]
  • Hororový film z roku 2019 Midsommar využívá inspiraci z jeho uměleckých děl a zahrnuje Bauerovo dílo „Stackars lilla basse!“ brzy ve filmu. [115]

Poznámky

  1. ^ např. Když dělali krokusy, modely nesměly svléknout všechno oblečení.
  2. ^ A b Většina korespondence připisované Johnu Bauerovi (asi 1 000 dopisů) je nyní v muzeu Jönköpings läns.[23] Dopisy ve sbírce se právě digitalizují.[24] Další dopisy do a od Baueru najdete na Švédská národní knihovna[25] a Göteborská univerzitní knihovna[26]
  3. ^ Toto experimentování lze vidět na kvaše Fanstyg (Ďábel), kde se vysmíval postavám ze svých dřívějších obrazů ve zkreslených modrých tvarech a Blå Eva (Blue Eve), snová tempera Evy v modrých odstínech namalovaná v roce 1918.
  4. ^ „Tuvstarr“ je běžný švédský název pro Carex cespitosa.
  5. ^ Bauer nepovažoval ilustrace, které vytvořil, za (skutečné) dílo, na rozdíl od olejomalby, jen za maličkosti, za které dostal peníze.

Reference

  1. ^ A b C d E Romdahl, Axel L. „John Bauer“. V Axelsson, Roger (ed.). Svenskt biografiskt lexikon (ve švédštině). 2 (1920 ed.). Stockholm: Národní archiv Švédska. p. 783. Citováno 12. května 2014.
  2. ^ A b C d E „Den unge Bauer“ [Mladý Bauer]. www.jkpglm.se. Muzeum Jönköpings läns. Archivovány od originál dne 29. září 2014. Citováno 6. července 2014.
  3. ^ A b "Villa Sjövik". www.jkpglm.se. Muzeum Jönköpings Läns. Archivovány od originál dne 14. července 2014. Citováno 6. července 2014.
  4. ^ A b Agrenius 1996, str. 8.
  5. ^ Lindqvist 1979, str. 9.
  6. ^ A b Corin 2013, str. 8.
  7. ^ Lindqvist 1979, str. 10.
  8. ^ Lindqvist 1979, s. 10–12.
  9. ^ Lindqvist 1979, str. 12.
  10. ^ Lindqvist 1979, str. 13.
  11. ^ Wahlenberg & Bauer 1903.
  12. ^ Lindqvist 1979, str. 14.
  13. ^ Bjurström a kol. 1982, str. 190.
  14. ^ A b Corin 2013, str. 16.
  15. ^ Agrenius 1996, str. 23.
  16. ^ A b Lindqvist 1979, str. 16.
  17. ^ A b Corin 2013, str. 14.
  18. ^ Lindqvist 1979, str. 21.
  19. ^ A b Bjurström a kol. 1982, str. 14.
  20. ^ Lindqvist 1979, str. 20.
  21. ^ A b „Konstakademien“ [Akademie umění]. www.jkpglm.se. Muzeum Jönköpings Läns. Archivovány od originál dne 14. července 2014. Citováno 6. července 2014.
  22. ^ Lindqvist 1979, str. 32.
  23. ^ „Lär känna John Bauer i ny utställning på Länsmuseet“ [Poznejte Johna Bauera na nové výstavě v Krajském muzeu]. www.jnytt.se. Jnytt.se. Archivovány od originál dne 29. června 2014. Citováno 27. června 2014.
  24. ^ Rossler, Magnus. „Digitalisering av John Bauers brevsamling“ [Digitalizace shromážděných dopisů Johna Bauera]. www.jkglm.se. Jönköpings läns muzea. Citováno 27. června 2014.
  25. ^ Corin 2013, str. 60.
  26. ^ „Brev till konstnären John Bauer“ [Dopisy umělci Johnu Bauerovi] (PDF). www.ub.gu.se. Göteborská univerzitní knihovna. Citováno 27. června 2014.
  27. ^ A b C „John & Ester“. www.jkpglm.se. Muzeum Jönköpings Läns. Archivovány od originál dne 29. září 2014. Citováno 6. července 2014.
  28. ^ A b Agrenius 1996, str. 26.
  29. ^ „Sagoprinsessan (Oljemålning)“ [Víla princezna (olejomalba)]. www.digitaltmuseum.se. Digitalt Museum. Citováno 6. července 2014.
  30. ^ Lindqvist 1979, s. 32–34.
  31. ^ Agrenius 1996, str. 29.
  32. ^ Corin 2013, s. 18–20.
  33. ^ A b C Huss, Pia. „Fast i sagans värld“ [Uvízl ve světě pohádek]. www.lararnasnyheter.se/. Švédská unie učitelů. Archivovány od originál dne 3. dubna 2016. Citováno 20. června 2014.
  34. ^ Corin 2013, str. 40.
  35. ^ „Nya vägar“ [Nové cesty]. www.jkpglm.se. Muzeum Jönköpings läns. Archivovány od originál dne 29. září 2014. Citováno 2. září 2014.
  36. ^ Corin 2013, s. 40–42.
  37. ^ Corin 2013, str. 44.
  38. ^ Lindqvist 1979, str. 34.
  39. ^ Bjurström a kol. 1982, str. 174.
  40. ^ Lindqvist 1979, str. 38.
  41. ^ Agrenius 1996, str. 35.
  42. ^ Lindqvist 1979, s. 38–39.
  43. ^ Corin 2013, str. 22.
  44. ^ Lindqvist 1979, str. 39.
  45. ^ "Getåolyckan 1918" [Getåova nehoda 1918] (ve švédštině). Archivovány od originál 11. února 2012. Citováno 23. července 2006.
  46. ^ Lindqvist 1979, str. 85–88.
  47. ^ A b Bergquist, Lars (1980). Per Brahes underång och bärgning [Potopení a záchrana Per Brahe]. Stockholm: Norstedt. ISBN  91-1-801012-1. Citováno 20. června 2014.
  48. ^ „Extratåg sattes in - alla ville se bärgningen“ [Extra vlaky - všichni chtěli vidět záchranu]. www.svd.se. Svenska Dagbladet. Citováno 23. června 2014.
  49. ^ "Pengar samlades in på makaber" turné"" [Peníze byly vybrány během morbidního "turné"]. www.svd.se. Svenska Dagbladet. Citováno 23. června 2014.
  50. ^ Olenius 1966, str. 86–87.
  51. ^ "Historiska och kända personer begravda på Östra kyrkogården" [Historičtí a slavní lidé pochovaní na východním hřbitově]. www.svenskakyrkanjonkoping.se. Svenska kyrkan Jönköping. Archivovány od originál dne 3. března 2016. Citováno 23. června 2014.
  52. ^ Agrenius 1996, str. 30–33.
  53. ^ Lindqvist 1979, s. 24–26.
  54. ^ „Konstnären John Bauer - biografi“ [Umělec John Bauer - biografie]. www.jkpglm.se. Muzeum Jönköpings Läns. Archivovány od originál dne 29. srpna 2014. Citováno 6. července 2014.
  55. ^ A b Eklund, Ove (1953). „Bergakungens sal“ [Síň horského krále]. Allers Familje-journal: 14–16.
  56. ^ Lindqvist 1979, str. 90.
  57. ^ Lindqvist 1979, str. 92–93.
  58. ^ Agrenius 1996, s. 38–41.
  59. ^ „Arbetsmetod“ [Metoda]. www.jkpglm.se. Muzeum Jönköpings Läns. Archivovány od originál dne 29. září 2014. Citováno 6. července 2014.
  60. ^ Agrenius 1996, str. 41–42.
  61. ^ Lindqvist 1979, s. 40–43.
  62. ^ Lindqvist 1979, str. 27–50.
  63. ^ A b Corin 2013, str. 20.
  64. ^ Corin 2013, str. 30 – násl.
  65. ^ Bjurström a kol. 1982, s. 67–110.
  66. ^ Agrenius 1996, str. 41.
  67. ^ Bjurström a kol. 1982, str. 36.
  68. ^ Corin 2013, str. 20–27.
  69. ^ Lindqvist 1979, s. 52.
  70. ^ Corin 2013, str. 30.
  71. ^ Corin 2013, str. 34.
  72. ^ Corin 2013, str. 36.
  73. ^ Lindqvist 1979, str. 65.
  74. ^ Lindqvist 1979, s. 83–85.
  75. ^ Agrenius 1996, str. 45.
  76. ^ Petri, Gunilla (21. dubna 1980). „Vår barndoms trollvärld“ [Trollové našeho dětství]. Barometr: 2.
  77. ^ Agrenius 1996, str. 41–45.
  78. ^ Bauer, John (1931). John Bauers bästa: ett urval sagor ur Bland tomtar och troll åren 1907–1915 [To nejlepší z Johna Bauera: Mezi skřítky a trolly, výběr]. Stockholm: Åhlén & Åkerlund.
  79. ^ Ottosson, Mats. „Upp till kamp för trollen“ [Boj o trolly]. www.naturskyddsforeningen.se. Naturskyddsföreningen. Citováno 20. června 2014.
  80. ^ Lindqvist 1979, str. 58.
  81. ^ Lindqvist 1979, str. 28.
  82. ^ A b Bjurström a kol. 1982, str. 18.
  83. ^ Lindqvist 1979, pp. 66–86.
  84. ^ A b C Lindqvist 1979, str. 74–77.
  85. ^ A b "Monumentalkonsten" [Large works]. www.jkpglm.se. Jönköpings Läns Museum. Archivovány od originál dne 23. prosince 2014. Citováno 6. července 2014.
  86. ^ A b Agrenius 1996, str. 72.
  87. ^ Lindqvist 1979, str. 78.
  88. ^ A b Lindqvist 1979, s. 7.
  89. ^ A b „Konstnärslexikonett Amanda“ [The art encyclopedia Amanda]. www.lexikonettamanda.se. Kultur1. Citováno 23. června 2014.
  90. ^ "John Bauer Museum in Ebenhausen". www.oerlenbach.rhoen-saale.net. Gemeinde Oerlenbach. Archivovány od originál dne 27. srpna 2014. Citováno 23. června 2014.
  91. ^ Bjurström et al. 1982, str. 26.
  92. ^ Lindqvist 1979, pp. 27–78.
  93. ^ Bjurström et al. 1982, s. 26–27.
  94. ^ "590. John Bauer, Humpe i trollskogen" [590. John Bauer, Humpe in the troll wood.]. www.bukowskis.com. Bukowskis. Citováno 21. června 2014.
  95. ^ "641. John Bauer, En riddare red fram" [641. John Bauer, A knight rode forth]. www.bukowskis.com. Bukowskis. Citováno 26. června 2014.
  96. ^ "John Bauer". www.libris.se. LIBRIS –Nationella bibliotekssystem. Citováno 23. června 2014.
  97. ^ Lindqvist 1979, str. 90–91.
  98. ^ Leimola, Jimmie; Andersson, Anna. "Statyspecial: John Bauer" [Special edition about a monument: John Bauer]. www.jnytt.se. Jnytt.se. Archivovány od originál dne 8. srpna 2014. Citováno 27. června 2014.
  99. ^ Malmborg, Boo von (1951–1952). Katalog över statens porträttsamling på Gripsholm [Catalog of the collection of portraits at Gripsholm]. Stockholm. Citováno 27. června 2014.
  100. ^ "John Bauers Park". www.jonkoping.se. Obec Jönköping. Citováno 23. června 2014.
  101. ^ "Friluftsriket Mullsjö" [Outdoors at Mullsjö] (PDF). www.mymap.se. Infabvitamin AB. Archivovány od originál (PDF) dne 4. března 2016. Citováno 27. června 2014.
  102. ^ "Parkprogram för Nyköpings stadskärna. Bilaga: Namn på parker" [Parks in central Nyköping. Apendix: Names of parks.] (PDF). www.nykoping.se. Obec Nyköping. Citováno 27. června 2014.
  103. ^ "Ester – om John Bauers hustru (1986)" [Ester – about John Bauers wife (1986)]. www.sfi.se. Švédský filmový institut. Archivovány od originál dne 13. října 2014. Citováno 21. června 2014.
  104. ^ "John Bauer, fantasin och sagorna" [John Bauer, fantasy and fairy tales]. www.kunskapsmedia.se. Kunskapsmedia. Citováno 23. června 2014.
  105. ^ Lagerkvist, Bengt. "Konstverk berättar, Barndomens bild" [Art tells a story, A picture from our childhood]. www.oppetarkiv.se. Sveriges Television. Citováno 23. června 2014.
  106. ^ "John Bauer–Bergakungen" [John Bauer-The mountain king]. www.johnbauerfilm.wordpress.com. John Bauer Film. Citováno 21. června 2014.
  107. ^ Marjavaara, Nina. "Mats Andersson tolkar Bauer på Abecita" [Mats Andersson interprets Bauer at Abecita]. www.jonkopingsposten.se. Jönköpings-Posten. Archivovány od originál dne 3. září 2014. Citováno 26. června 2014.
  108. ^ "Tidigare fotokvällar" [Earlier photo classes]. www.abecitakonst.se. Abecita konstmuseum. Citováno 26. června 2014.
  109. ^ Söderberg, Kjell. "John Bauer avvecklas – har gjort miljonklipp" [John Bauer discontinued – made millions]. www.flamman.se. Flamman. Citováno 23. června 2014.
  110. ^ Bender, Hy (2000). The Sandman companion. London: Titan. ISBN  1-84023-150-5. Citováno 23. června 2014.
  111. ^ "Jim Henson's the Dark Crystal". www.darkcrystal.com. Společnost Jim Henson. Citováno 23. června 2014.
  112. ^ "John Bauer – Riddaren Rider" [John Bauer – A knight is riding]. www.bandcamp.com/. Bandcamp. Citováno 23. června 2014.
  113. ^ "Keiser Av en Dimensjon Ukjent [Projekt] – credits". Johnjay and Rich. Archivovány od originál dne 8. září 2014. Citováno 23. června 2014.
  114. ^ Svensson, Roger L. "Regn över Bauermonumentet" [Rain on the Bauer monument]. www.poeter.se. Poeter.se. Citováno 26. června 2014.
  115. ^ "The Real Places, People, and Art That Inspired the Horrifying Village in 'Midsommar' - credits". Thrillist. Citováno 3. března 2020.

Bibliografie

  • Bjurström, Per; Lindqvist, Gunnar; Börtz-Laine, Agneta; Holmberg, Hans (1982). John Bauer: en konstnär och hans sagovärld [John Bauer: an artist and his fairy tale world] (ve švédštině). Höganäs: Bra Böcker i samarbete med Nationalmus. ISBN  91-38-90217-6. Citováno 20. června 2014.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • Lindqvist, Gunnar (1979). John Bauer (ve švédštině). Stockholm: Liber Förlag. ISBN  91-38-04605-9. Citováno 20. června 2014.CS1 maint: ref = harv (odkaz)

Další čtení

  • Nilsson, Anna (1999). John Bauer, Bland tomtar och troll [John Bauer, Among gnomes and trolls] (ve švédštině). Umeå: Institutionen för konstvetenskap. Citováno 23. června 2014.
  • Schiller, Harald (1935). John Bauer, sagotecknaren [John Bauer, the fairy tale illustrator]. Sveriges allmänna konstförenings publikation (in Swedish). Stockholm: Sveriges allmänna konstförening. Citováno 23. června 2014.

externí odkazy