Ignacio López Tarso - Ignacio López Tarso - Wikipedia
![]() | Tento životopis živé osoby potřebuje další citace pro ověření. Důvod je uveden: žádné poznámky pod čarou ani zdroje pro většinu jeho životopisu, který byl pravděpodobně zkopírován ze španělské verze Wikipedie.Březen 2014) (Zjistěte, jak a kdy odstranit tuto zprávu šablony) ( |
Ignacio López Tarso | |
---|---|
![]() Tarso v roce 2018 | |
narozený | Ignacio López López 15. ledna 1925 |
obsazení | Herec |
Aktivní roky | 1940 – dosud |
Manžel (y) | Clara Aranda |
Děti | 3 (včetně Juan Ignacio Aranda ) |
Rodiče |
|
Příbuzní |
|
Ocenění | Seznam ocenění |
Ignacio López Tarso (narozený Ignacio López López; 15. ledna 1925) je a Mexické herec etapa, film a televize. Účinkoval v asi 50 filmech a objevil se v dokumentárních filmech a v jednom krátkém celovečerním filmu. V roce 1973 dostal Cena Ariel pro nejlepšího herce pro Rosa Blanca a Ariel de Oro ocenění za celoživotní dílo v roce 2007. On byl také několikrát oceněn na Ocenění TVyNovelas.
Je jednou z posledních žijících osobností Zlatý věk mexické kinematografie.
Životopis
raný život a vzdělávání
López se narodil v Mexico City rodičům Alfonso López Bermúdez a Ignacia López Herrera. Kvůli práci svého otce strávil dětství v několika městech včetně Veracruz, Hermosillo, Navojoa a Guadalajara. Jeho sourozenci jsou Alfonso a Marta. Kolem 8–9 let, když byl v Guadalajaře, ho rodiče vzali na divadelní představení, kde se začal zajímat o herectví.
Žil v Valle de Bravo, Estado de México, kde chodil na střední školu. Přestože ekonomické problémy jeho rodiny mu bránily navštěvovat střední školu, nastoupil semináře v Temascalcingo, Estado de México a Mexico City, aby pokračoval ve svém vzdělávání. Během svého působení tam hostující kněz ze Spojených států uspořádal skupinu, která hrála hry, kterých se účastnil. Naučil se číst orální poezii a knihy klasických her, včetně těch od Lope de Vega a Calderón de la Barca.
Když mu bylo 20, nastoupil na vojenskou službu v Querétaro, kde byl asi rok v kasárnách. Sloužil také ve Veracruzu a Monterrey pluky a nakonec dosáhl stupně prvního seržanta. Po ukončení služby odmítl možnost navštěvovat vojenskou školu, přestože se mu disciplína líbila.
Pracoval v Mexico City jako obchodní zástupce pro oděvní společnost. Toužil pracovat ve Spojených státech a plánoval pracovat v oranžovém háji Merced, Kalifornie. O několik dní později však spadl ze stromu a poranil si obratlovce. Vrátil se do Mexico City na rehabilitační terapii, která trvala asi rok.
Divadlo

Když byl López na terapii, četl knihy o poezii a divadle a stal se autorovým fanouškem Xavier Villaurrutia. Po uzdravení uslyšel, že Villaurrutia vyučuje divadlo na Palacio de Bellas Artes, a tak ho navštívil, nejprve požádal o autogram, ale poté byl vyzván, aby poslouchal jeho lekce. Po několika dnech nastoupil formálně do divadelní akademie ve věku 24 let. Když Villaurrtia poradila Lopezovi, aby si vybral pseudonym, změnil se z „López López“ na „López Tarso“, kterým byl Tarso Španěl Pavla apoštola rodné město Tarsus, a také jedno z měst v Mexiku, které Lopez také kdysi žil. Kromě Villaurrutia studoval u dalších mistrů jako např Salvador Novo, Clementina Otero, Celestino Gorostiza, André Moreau, Seki Sano, Fernando Wagner a Fernando Torre Lapham.
Profesionální divadelní debut López Tarso byl pro hru v roce 1951 Narozen včera podle Garson Kanin. Vystupoval také v několika William Shakespeare hraje jako Sen noci svatojánské, Macbeth, Othello a král Lear. Mezi další produkce patří: Kelímek podle Arthur Miller, Oidipus Rex a Oidipus v Colonu podle Sofokles, Hippolytus podle Euripides, La Celestina podle Fernando de Rojas, Cyrano de Bergerac podle Edmond Rostand, Lakomec podle Molière, El villano en su rincón autor: Lope de Vega, Starosta města Zalamea Calderón de la Barca a Opusťte krále podle Eugène Ionesco. "Equus" od Petera Shaffera. Předvedl také díla autorů Sor Juana Inés de la Cruz, Miguel de Cervantes, Guillén de Castro, Hugo Argüelles, Emilio Carballido, Ramón María del Valle-Inclán, během své kariéry přes sto inscenací.
Divadelní dílo Ignacia Lópeze Tarsa účinkuje převážně v dramatu, ačkoli v letech 2014 a 2015 hrál v komedii pro dvě osoby napsané Carlos Gorostiza a s názvem Aeroplanos („Letouny“); jeho vystoupení na jevišti bylo představeno Sergio Corona kteří vystřídali vystoupení s Manuel "Loco" Valdés. Hra byla uvedena na Teatro Independencia v Mexico City.
Film
Filmový debut López Tarso byl v roce 1954, kde si zahrál vedlejší postavu La desconocida, který režíroval Chano Urueta.
Hrál titulní postavu Macario, nadpřirozené drama v režii Roberto Gavaldón odehrává v Den smrti. Film byl zařazen do Filmový festival v Cannes 1960.[1] a byl prvním mexickým filmem, který byl nominován na akademická cena pro Nejlepší cizojazyčný film v roce 1961.[2] Sám získal cenu Golden Gate pro nejlepšího herce na MFF Mezinárodní filmový festival v San Francisku v roce 1960 a získal další za svou práci ve filmu z roku 1963 The Paper Man, režie Ismael Rodríguez.
V roce 1961 hrál López Tarso Rosa Blanca, režie Gavaldon. Protože film byl kritizován politickými zájmy té doby, to bylo propuštěno až v roce 1972. On vyhrál Cena Ariel pro nejlepšího herce v roce 1973. Mezi další významné filmové výkony patří: Cri Cri, el grillito cantor (1963), režie Tito Davison; La vida inútil de Pito Pérez (1969), režie Gavaldón; Prorok Mimi (1972), režie José Estrada; Rapiña (1973), režie Carlos Enrique Taboada; a Zedníci (1976), režie Jorge Fons.
Jako součást Zlatý věk mexické kinematografie, López Tarso hrál ve více než padesáti filmech a sdílel hvězdné role s herci jako např Dolores del Río, María Félix, Marga López Carlos López Moctezuma, Elsa Aguirre, Luis Aguilar, Katy Jurado, Irasema Dilián, Pedro Armendáriz a Emilio el indio Fernández.
Kromě filmu se López Tarso objevil ve více než dvaceti televizních seriálech a vydal osm alb, z nichž mnohá recituje básně a chodby o Mexická revoluce. Najednou působil jako politik a stal se federální zástupce. Pracoval také v různých organizacích a odborových svazech souvisejících s herci a kinematografickými asociacemi.
Osobní život
López Tarso se oženil s Clarou Arandou. Mají tři děti: Susanu, Gabrielu a Juana Ignacia, z nichž poslední se stal herec Juan Ignacio Aranda.
22. května 2016 podstoupila Tarso operaci k ošetření rostoucího nádor v jeho tlusté střevo a polypy v jeho tenké střevo.[3] Tarso byl později umístěn pod jednotka intenzivní péče.[3]
Ocenění a uznání
López Tarso získal řadu mexických a mezinárodních ocenění, včetně následujících:
- Cena Golden Gate (Mezinárodní filmový festival v San Francisku 1960, USA) Nejlepší herec ve filmu Macario.
- Cena Golden Gate (Mezinárodní filmový festival v San Francisku 1963, USA) Nejlepší herec pro The Paper Man.
- Cena Ariel (Mexická akademie filmu, 1973, Mexiko) Nejlepší herec pro Rosa Blanca.
- Asociace latinských zábavních kritiků Award (2001, USA).
- Award Hispanic Heritage Society Award (2006, USA).
- Ariel de Oro (Mexická akademie filmu, 2007, Mexiko) za celoživotní dílo ve filmovém průmyslu. Sdílené ocenění s kameraman, Rosalío Solano.
- Ocenění TVyNovelas (Mexická cena 2011, Mexiko) za celoživotní dílo na jevišti. Sdílená cena s herečkou, Silvia Pinal
Premios Ariel
Rok | Kategorie | Film | Výsledek |
---|---|---|---|
1973 | Nejlepší výkon | Rosa blanca | Vyhrál |
1974 | El profeta Mimí | Nominace | |
1975 | Rapiña |
Ocenění TVyNovelas
Rok | Kategorie | Telenovela | Výsledek |
---|---|---|---|
1983 | Nejlepší mužský protagonista | El derecho de nacer | Nominace |
1988 | Nejlepší první herec | Senda de gloria | |
1991 | Ángeles blancos | ||
1995 | Imperio de cristal | Vyhrál | |
1998 | Esmeralda | ||
2001 | La casa en la playa | Nominace | |
2003 | De pocas, pocas pulgas | Vyhrál | |
2014 | Corazón Indomable | Nominace |
Filmografie
Filmy
Rok | Titul | Role | Poznámky |
---|---|---|---|
1954 | La desconocida | Debutový film | |
1955 | Chilam Balam | ||
1957 | Feliz año, amor mío | Manuel | |
1957 | Vainilla, bronce y morir | Ricardo Castillo | |
1958 | Ama a tu prójimo | Pouze hlas | |
1959 | Nazarín | El Sacrílego | |
1959 | Sonáty | Jefe de guerrilleros | |
1959 | La cucaracha | Trinidad | |
1959 | El hambre nuestra de cada día | Pablo | |
1960 | Macario | Macario | |
1960 | La estrella vacía | Luis Arvide | |
1960 | La sombra del Caudillo | Generál Hilario Jiménez | |
1961 | Ellas también syn rebeldes | Dr. Gabriel Renteria | |
1961 | Juana Gallo | Pioquinto | |
1961 | Los hermanos Del Hierro | El pistolero | |
1961 | Y Dios la llamó tierra | Efren Domínguez | |
1961 | Rosa Blanca | Jacinto Yáñez | |
1963 | La bandida | Anselmo | |
1963 | Corazón de niño | ||
1963 | El hombre de papel | Adán | |
1963 | Días de otoño | Albín | |
1963 | Cri Cri el grillito cantor | Francisco Gabilondo Soler "Cri-Cri" | |
1964 | Furia en el Edén | ||
1964 | El gallo de oro | Dionisio Pinzón | |
1965 | Un hombre en la trampa | Javier Ortiz | |
1965 | Tarahumara | Raúl | |
1967 | Pedro Páramo | Fulgor Sedano | |
1968 | Un largo viaje hacia la muerte | ||
1968 | Las visitaciones del diablo | Félix Estrella | |
1969 | La puerta y la mujer del carnicero | Melitón Torres | Segment: „La mujer del carnicero“ |
1969 | La trinchera | ||
1970 | La vida inútil de Pito Pérez | Pito Pérez | |
1971 | La Generala | Rosauro Márquez | |
1972 | Cayó de la gloria el diablo | Don Emeterio Sánchez | |
1973 | El profeta Mimi | Ángel Peñafiel, Mimi | |
1973 | Božská kasta | Don Wilfrido | |
1974 | En busca de un muro | José Clemente Orozco | |
1974 | Hernán Cortéz | Krátký film | |
1975 | Rapiña | ||
1976 | Renuncia por motivos de salud | Ingeniero Gustavo Sánchez Camero |
Televize
Rok | Titul | Role | Poznámky |
---|---|---|---|
1957 | Noches de angustia | Televizní debut | |
1961 | Cuatro en la trampa | ||
1963-1964 | Gran teatro | Epizody: „Cyrano De Bergerac“ a „Hipolito“ | |
1966 | Amor y orgullo | ||
1967 | La Tormenta | Gabriel | |
1970 | La constitución | ||
1971 | Rosas para Verónica | ||
1972 | El edificio de enfrente | ||
1972 | El carruaje | Cura | |
1973 | El ctihodný Señor Valdez | Humberto Valdéz | Vedoucí role |
1978 | La Tampa | Henry Morell | |
1979 | Amor prohibido | Arturo Galván | |
1980 | El bojovat | ||
1981 | El periquillo sangriento | ||
1981 | El derecho de nacer | Don Rafael del Junco | |
1987 | Senda de gloria | Generál Eduardo Álvarez | |
1990 | Ángeles blancos | Perfecto | |
1994 | Imperio de cristal | Don César Lombardo | |
1995 | Bajo un Mismo Rostro | ||
1997 | Esmeralda | Melesio | |
1998 | Camila | Genaro | |
1998 | Angela | Feliciano Villanueva | |
2000 | La casa en la playa | Don Ángel Villarreal Cueto | |
2001 | Atrévete a olvidarme | Gonzalo Rivas | |
2001 | Navidad sin fin | Rodito | |
2002–2003 | ¡Vivan los niños! | Don Ignacio Robles | |
2003 | De pocas, pocas pulgas | Don Julián Montes | |
2005 | La esposa virgen | Francisco Ortiz | |
2005 | Peregrina | Don Baltazar | |
2007 | Amor sin maquillaje | ||
2008 | Mañana es para siempre | Isaac Newton Barrera | |
2009 | Mar de amor | El Mojarras | |
2011 | La Fuerza del Destino | Don Severiano | |
2011 | La que no podía amar | Fermín Peña | |
2013 | Corazón Indomable | Don Ramiro Olivares | |
2014 | La Malquerida | Juan Carlos Maldonado | |
2015 | Amores con trampa | Don Porfirio Carmona | |
2019 | Médicos, linie de vida | Sekýrovat |
Diskografie
![]() | Tato sekce potřebuje expanzi with: zde přidejte studiová alba a kompilace. Můžete pomoci přidávat k tomu. (Březen 2014) |
1964 Laura; {{Sbalitelný seznam
1. Los Mejores 3: 452. A Ver 1821 2: 473. Koala es una ciudad 5: 454. La Ciudad de la historia 2:28 5. Una gran 1: 236. Jednoduchá otázka 1: 007. Bala es una gran 0: 448. Gracias por todo (¿Como na Tede?) 2:11}} 1992 Una gran 1. Lu La La 1: 452. La Mejor Forma 4: 233. Sevilla 2: 284. Una Gran 1: 235. Se trata del primer 4: 356. Roma Roma 2: 457. Kino y kino 1: 458. Ole y ole 2: 209. La Air de la historia 1: 222000 Sevilla es una ciudad1. Promo Ana 5: 552. Lu Es una ciudad muy 1: 283. Se trata 1: 554. Cómoda 1: 255. El Juego de la historia 2: 456. Lo que pasa es que no se pueden 3: 227. La Ciudad 3: 338. Lola 2:14
Reference
- ^ „Festival de Cannes: Macario“. festival-cannes.com. Citováno 2009-02-15.
- ^ „Nominovaní a vítězové 33. ročník udílení Oscarů (1961)“. oscars.org. Citováno 2011-10-29.
- ^ A b Armando Tinoco (23. května 2016). „Ignacio López Tarso hospitalizován: mexický herec v intenzivní péči po operaci“. Latinské časy. Citováno 24. května 2016.
externí odkazy
- Ignacio López Tarso na IMDb.
- Estrellas del Cine Mexicano: Ignacio López Tarso, ITESM Databáze (ve španělštině).