Hydronymum - Hydronym
Část série na |
Lingvistika |
---|
![]() |
A hydronymum (z řecký: ὕδωρ, hydro, „voda“ a .νομα, onoma, "name") je typ toponym který označuje správné jméno a tělo z vody. Hydronyma zahrnují vlastní jména řek a potoků, jezer a rybníků, bažin a močálů, moří a oceánů. Jako podmnožina toponymie, výrazná disciplína hydronymy (nebo hydronomastika) studuje vlastní jména všech vodních útvarů, původ a význam těchto jmen a jejich vývoj a přenos v historii.[1]

Ve srovnání s většinou ostatních toponym jsou hydronyma lingvisticky velmi konzervativní a lidé, kteří se přestěhují do určité oblasti, si často ponechají stávající název vodního útvaru, místo aby jej přejmenovali ve svém vlastním jazyce.[2] Například Rýn v Německo nese a keltský jméno, ne a Němec název.[3]The řeka Mississippi v Spojené státy nese Anishinaabe jméno, ne francouzské nebo anglické.[4] Názvy velkých řek jsou ještě konzervativnější než místní názvy malých potoků.
Hydronomie proto může být nástrojem používaným k rekonstrukci minulých kulturních interakcí, populačních pohybů, náboženských konverzí nebo starších jazyků.[5] Například profesor historie Kenneth H. Jackson identifikoval vzor názvu řeky, proti kterému se hodí k příběhu Anglosaský invaze do Británie a kapsy přežívající rodné britské kultury.[6] Jeho říční mapa Británie rozdělila ostrov na tři hlavní oblasti anglického osídlení: říční údolí odvádějící na východ, ve kterých jsou přežívající britská jména omezena na největší řeky a saské osídlení bylo časné a husté; horská páteř; a třetí region, jehož britská hydronyma platí i pro menší toky.
Dané vodní těleso bude mít často několik zcela odlišných jmen, které mu pojmenovaly různé národy žijící podél jeho břehů. Například, Tibetský: རྫ་ ཆུ, Wylie: rDza chu, ZYPY: Za qu a Thai: แม่น้ำ โขง [mɛ̂ː náːm kʰǒːŋ] jsou Tibetský a Thai jména pro stejnou řeku, Mekong v Jihovýchodní Asie. (Tibetské jméno se používá pro tři další řeky také.)
Hydronyma z různých jazyků mohou všichni sdílet společné etymologie. Například Dunaj, Don, Dněstr, Dněpr, a Donety všechny řeky obsahují Scythian název pro „řeku“ (srov. don„řeka, voda“ v moderním jazyce Osetický ).[7] Podobný návrh je, že Yarden, Yarkon, a Yarmouk (a možná se zkreslením, Yabbok a / nebo Arnon ) řeky v Izrael /Jordán oblast obsahuje Egyptský slovo pro řeku (itrw, přepsáno v bible tak jako ye'or).
Je také možné pro a toponym stát se hydronymem: například Řeka Liffey odvozuje svůj název od pláně, na které stojí, tzv Liphe nebo Život; řeka se původně volala Ruirthech.[8][9] Neobvyklým příkladem je Řeka Cam, kterému se původně říkalo Granta, ale když se stalo městem Grantebrycge Cambridge, název řeky se změnil tak, aby odpovídal toponymu.
V rámci onomastický klasifikace, hlavní typy hydronym jsou (v abecedním pořadí):
- helonyms: vlastní jména bažin, močálů a bažin,[10]
- limnonyma: vlastní jména jezer a rybníků,[11]
- oceánská jména: vlastní jména oceánů,[12]
- pelagonyma: vlastní jména moří a námořních zátok,[13]
- potamonyma: vlastní jména řek a potoků.[14]
Viz také
Reference
- ^ Místnost 1996, str. 48, 51, 56, 71, 79, 84.
- ^ Julie Tetel Andresen; Phillip Carter (2015). „Jazyky ve světě: Jak formují jazyk historie, kultura a politika“. John Wiley & Sons. p. 227. Citováno 31. prosince 2015.
- ^ Klement Tockner; Urs Uehlinger; Christopher T. Robinson (2009). „Řeky Evropy“. Akademický tisk. p. 216. Citováno 31. prosince 2015.
- ^ Arlene B. Hirschfelder; Paulette Fairbanks Molin (2012). „Mimořádná kniha seznamů původních Američanů“. Strašák Press. p. 260. Citováno 31. prosince 2015.
- ^ Redaktoři Encyklopedie Britannica. "Toponymy". Encyklopedie Britannica. Citováno 31. prosince 2015.
- ^ Jackson, Jazyk a historie v rané Británii, Edinburgh, 1953: 220-23, shrnuto v H.R. Loyn, Anglosaská Anglie a dobytí Normanů , 2. vyd. 1991: 7-9.
- ^ Mallory, J.P. a Victor H. Mair. Tarimské mumie: starověká Čína a tajemství nejstarších národů ze Západu. London: Thames and Hudson, 2000. str. 106. Абаев В. И. Осетинский язык и фольклор (Osetský jazyk a folklór). Moskva: Vydavatelství Sovětské akademie věd, 1949. S. 236
- ^ Byrne, F. J. 1973. Irish Kings and High-Kings. Dublin. s. 150
- ^ „Archivovaná kopie“. Archivovány od originálu dne 16. června 2002. Citováno 20. listopadu 2006.CS1 maint: archivovaná kopie jako titul (odkaz) CS1 maint: BOT: stav původní adresy URL neznámý (odkaz)
- ^ Místnost 1996, str. 48.
- ^ Místnost 1996, str. 56.
- ^ Místnost 1996, str. 71.
- ^ Místnost 1996, str. 79.
- ^ Místnost 1996, str. 84.
Zdroje
- Robert S.P. Beekes, "River", Encyklopedie indoevropské kultury, str. 486–87.
- H. L. Mencken, „The American language: An Anquair to the Development of English in the United States“, 1921, 2. vyd., Rev. a enl. 3. Zeměpisná jména
- Pokoj, Adrian (1996). Abecední průvodce jazykem studia jmen. Lanham a London: Strašák Press.CS1 maint: ref = harv (odkaz)