Dějiny polského pravopisu - History of Polish orthography
 | Tento článek obsahuje a seznam doporučení, související čtení nebo externí odkazy, ale jeho zdroje zůstávají nejasné, protože mu chybí vložené citace. (Červenec 2020) (Zjistěte, jak a kdy odstranit tuto zprávu šablony) |
Poláci přijali latinka ve 12. století. Tato abeceda však nebyla dobře vybavena Polská fonologie, zejména palatal souhlásky (nyní psáno jako ś, ź, C, dź ), retroflex skupina (nyní sz, ż, a cz ) stejně jako nosní samohlásky (nyní psané jako A, E ). Polský pravopis v důsledku toho Středověk byl velmi nekonzistentní, protože spisovatelé se snažili přizpůsobit latinskou abecedu potřebám polského jazyka. Nebyl jednotný systém; různí autoři přišli s různými systémy před moderní Polský pravopis byla pevně stanovena.
V prvních dokumentech dopis C mohl znamenat c, cznebo k zatímco dopis z byl použit pro ś, z, ź, a ż. Spisovatelé brzy začali experimentovat digrafy (kombinace písmen), nová písmena (Ó a ſ), a nakonec diakritiky.
Některé příklady z Bull of Gniezno (1136) a Kázání svatého kříže (13.-14. Století):
| Moderní | Středověk | Příklady (s moderním pravopisem v závorkách) |
|---|---|---|
| Nosní samohlásky (A, E ) | am, an, e, em, en, o, um, un, ø | Dambnizia (= Dębnica ), Chrustov (= Chrząstów), tak (= się), sa (= są) |
| C | c, ch, cz, t | Chotan (= Chocian), cynich (= czynić), czyalo (= ciało) |
| cz | c, ch, che | Lunciz (= Łęczyca), Bichek (= Byczek), rech (= rzecz), uciny (= uczyni) |
| dz | c, cz, dz, z | Zeraz (= Sieradz), drudzi (= drudzy), doracy (= doradzi), pyenyącz (= pieniądz) |
| i | já, y | faly (= chwali), ubogy (= ubogi) |
| j | g, i, j, y | ienze, iaco (= jako), Voibor |
| k | c, ck, k | Cochan (= Kochan), Curassek (= Kurasek), ktore (= które), taco (= tako), peckovat (= piekle) |
| rz | r, rz | np. Krisan (= Krzyżan), przichodzi (= przychodzi), grzechow (= grzechów) |
| s | s, ss, z | gloz (= glos), gest, sstokrocz (= stokroć) |
| ś | s, sch, ssy, sy | swyata (= świata), swyeczską (= świeczką), prossycz (= prosić), syadl (= siadł) |
| sz | s, sch, ss, sz | Calis (= Kalisz), Gneuové (= Gniewosz), Schuka (= szuka), napelnysz (= napełnisz), maska (= masz) |
| t | t, th | themu (= temu), Čtvrtek (= tu) |
| u | u, v | trvdnem, uznaie (= uznaje), vczil (= uczył), Bogvmil (= Bogumił) |
| w | u, v | Vsemir, vmoch (= w moc), pouaba |
| y | já, y | gdi (= gdy), przigani (= przygani), cynili (= czynili) |
| ź | sy, z, zy | zyemya (= ziemia), priiazny (= przyjaźń) |
| ż | s, z | ano (= iże), urazonego (= urażonego) |
Následné reformy
Na konci 18. století (pod záštitou Komisja Edukacji Narodowej (Onufry Kopczyński ) a v průběhu 19. století, kdy se moderní polský jazyk vyvíjel odlišně ve třech částech vytvořených po Rozdělení Polska.
K zásadní reformě polského pravopisu došlo v roce 1936, jak rozhodl Polska Akademia Umiejętności. Menší změny nastaly po roce 1956.
Viz také
- Polský pravopis
- Starý polský jazyk
- Vývoj polského jazyka
- Polská fonologie
- Nápověda: IPA / polština
Literatura
- Kochanowski, Jan; Januszowski, Jan; Górnicki, Łukasz (1594). Nowy karakter polski y orthographia polska. Krakov. [sken]
- Kochanowski, Jan; Januszowski, Jan; Górnicki, Łukasz (1594). Nowy karakter polski y orthographia polska. Krakov. [sken ve formátu DjVu]
- Kochanowski, Jan; Januszowski, Jan; Górnicki, Łukasz (1594). Nowy karakter polski y orthographia polska. Krakov. [přepis]