Věta Herbrand – Ribet - Herbrand–Ribet theorem
v matematika, Věta Herbrand – Ribet je výsledek na skupina tříd jisté počet polí. Jedná se o posílení Ernst Kummer Věta v tom smyslu, že hlavní p rozděluje číslo třídy z cyklotomické pole z p-th kořeny jednoty kdyby a jen kdyby p rozdělí čitatele n-th Bernoulliho číslo Bn pro některé n, 0 < n < p - 1. Věta Herbrand – Ribet specifikuje, co konkrétně znamená kdy p rozděluje takový Bn.
Prohlášení
The Galoisova skupina Δ z cyklotomické pole z pth kořeny jednoty pro zvláštní prime p, Q(ζ) s ζp = 1, skládá se z p - 1 skupina prvků σA, kde . Jako důsledek Fermatova malá věta, v kruhu p-adická celá čísla my máme p - 1 kořeny jednoty, z nichž každý je shodný mod p na nějaké číslo v rozsahu od 1 do p - 1; můžeme tedy definovat a Dirichletova postava ω (znak Teichmüller) s hodnotami v požadováním toho pro n relativně prime to p, ω (n) být shodný s n modulo p. The p součástí třídní skupiny je a -modul (protože to je p-primary), tedy modul nad skupinové vyzvánění . Nyní definujeme idempotentní prvky skupinového kruhu pro každého n od 1 do p - 1, as
Je snadné to vidět a kde je Kroneckerova delta. To nám umožňuje rozbít p součástí ideální třídy G z Q(ζ) prostřednictvím idempotentů; -li G je tedy ideální třídní skupina Gn = εn(G), my máme .
Věta Herbrand – Ribet říká, že pro liché n, Gn je netriviální právě tehdy p rozdělí Bernoulliho číslo Bp−n.[1]
Věta nečiní žádné tvrzení o sudých hodnotách n, ale není známo p pro který Gn je netriviální pro všechny sudé n: trivialita pro všechny p bude důsledkem Vandiverova domněnka.[2]
Důkazy
Část říká p rozděluje Bp−n -li Gn není triviální je způsobeno Jacques Herbrand.[3] Obráceně, že pokud p rozděluje Bp−n pak Gn není triviální je způsobeno Kenneth Ribet, a je podstatně obtížnější. Podle teorie pole, to může být pravda, pouze pokud existuje unramified rozšíření pole pkořeny jednoty cyklickým rozšiřováním stupně p který se chová specifikovaným způsobem při akci Σ; Ribet to dokazuje skutečnou konstrukcí takového rozšíření pomocí metod v teorii modulární formy. Elementárnější důkaz Ribetovy konverzace k Herbrandově teorému, důsledek teorie Eulerovy systémy, lze najít ve Washingtonově knize.[4]
Zobecnění
Ribetovy metody byly posunuty dále Barry Mazur a Andrew Wiles za účelem prokázání hlavní domněnka Iwasawa teorie,[5] důsledkem je posílení věty Herbrand-Ribet: síla p dělení Bp−n je přesně síla p dělení pořadí Gn.
Viz také
Poznámky
- ^ Ribet, Ken (1976). "Modulární konstrukce neosvětlených p-rozšíření z (μp)". Inv. Matematika. 34 (3): 151–162. doi:10.1007 / bf01403065.
- ^ Coates, Johne; Sujatha, R. (2006). Cyklomtomická pole a hodnoty Zeta. Springer Monografie z matematiky. Springer-Verlag. s. 3–4. ISBN 3-540-33068-2. Zbl 1100.11002.
- ^ Herbrand, J. (1932). "Sur les classes des corps circulaires". J. Math. Pures Appl., IX. Sér. (francouzsky). 11: 417–441. ISSN 0021-7824. Zbl 0006.00802.
- ^ Washington, Lawrence C. (1997). Úvod do cyklomatomických polí (Druhé vydání.). New York: Springer-Verlag. ISBN 0-387-94762-0.
- ^ Mazur, Barry & Wiles, Andrew (1984). "Pole třídy Abelianského rozšíření ". Inv. Matematika. 76 (2): 179–330. doi:10.1007 / bf01388599.