HM Revenue and Customs v Stringer - HM Revenue and Customs v Stringer

Příjmy a cla Jejího Veličenstva v Stringer a Schultz-Hoff proti Deutsche Rentenversicherung Bund [2009] UKHL 31 je Evropské pracovní právo a Britské pracovní právo případ týkající se Směrnice o pracovní době, který je relevantní pro Předpisy o pracovní době z roku 1998.

Fakta

Pracovníci nebyli placeni za dovolenou za kalendářní rok, protože měli dlouhodobé nemoci. Požádali, aby jim byla vyplacena mzda za dovolenou, kterou si nemohli vzít, protože byli nemocní. Jedna se zeptala, zda si může vzít dovolenou za kalendářní rok, kterou předtím zmeškala, poté, co se vrátila do práce. Zbytek byl propuštěn. Všichni byli zamítnuti žádosti o výplatu za dovolenou, paní, která se vrátila, protože zákon řekl tři měsíce po roce, ve kterém dovolená klesla. Uplatnili nárok na neoprávněné odpočty podle Zákon o zaměstnaneckých právech z roku 1996 oddíly 13 (vpravo) a 23 (lhůta tří měsíců od posledního odpočtu, ale pracovníci mohou požadovat celé odpočty).

Rozsudek

Odvolací soud

Odvolací soud^[1] rozhodl, že nárok na odpočet odměny za dovolenou nelze uplatnit jako neoprávněný odpočet ze mzdy podle ERA 1996 při použití WTR rr 13 a 14. The House of Lords ve věci Commissioners of Inland Revenue v. Ainsworth [2005] IRLR 465 položil otázku ESD.

Evropský soudní dvůr

Evropský soudní dvůr rozhodl, že právní předpisy nemohou připustit, aby právo na placenou dovolenou zaniklo na konci roku, pokud pracovník nepracuje z důvodu nemoci. Je-li pracovní poměr ukončen, má pracovník nárok na finanční náhradu podle čl. 7 odst. 2. Účelem směrnice, jednoho z nejdůležitějších sociálních práv pracovníků, bylo poskytnout dobu odpočinku a bylo legitimní, že pokud byl člověk skutečně nemocný, nebyl tam žádný odpočinek.

dům pánů

Zpět v House of Lords, Inland Revenue připustil, že mzdy namísto dovolené musely být vypláceny, ale že velkorysější postup pro uplatnění nároku podle ERA 1996 nebyl otevřený, protože definice mezd v § 27 byla komplexní a ne pokrýt nároky na pracovní dobu. Záměrně nebyl nikdy změněn. Lord Rodger, Lord Walker a Lord Neuberger si mysleli, že Předpisy o pracovní době z roku 1998, nařízení 30, které stanoví lhůtu tří měsíců pouze pro každý jednotlivý odpočet, nebylo jediným nárokem a bylo možné podat žalobu Zákon o zaměstnaneckých právech z roku 1996. Platba pod Předpisy o pracovní době z roku 1998 nařízení 14 představovalo částku splatnou pracovníkovi v souvislosti se zaměstnáním, jasně v rámci 27 (1) ERA 1996 a „platba za dovolenou“ tam byla konkrétně. Pokud by tomu tak nebylo, byla by porušena zásada rovnocennosti - že ve vnitrostátním právu bude k dispozici neméně příznivý prostředek nápravy jako v případě unijního práva.

Viz také

• Britské pracovní právo
• Směrnice o pracovní době
• Pereda v. Madrid Movilidad [2009] IRLR 959 (C-277/08), k němuž dospěl CFI, stanovilo, že zaměstnanci, kteří dostatečně onemocní před / během dovolené, mají právo trvat na tom, aby „zmeškaná“ dovolená byla „obnovena“ a čerpána později.
• Lyons v. Mitie Security Ltd [2010] IRLR 288

Poznámky