Gerald Amirault - Gerald Amirault

Gerald Amirault
narozený
Gerald A. Amirault

(1954-03-01) 1. března 1954 (věk 66)
Spojené státy
Ostatní jménaTooky
Manžel (y)Patricia Amirault (m. 1977)
Děti3
Rodiče)fialový

Gerald A. „Tooky“ Amirault (narozený 1. března 1954) je Američan odsouzen v roce 1986 za sexuální zneužívání dětí osmi dětí v Fells Acres Centrum denní péče v Malden, Massachusetts, provozovaný jeho rodinou. On a jeho rodina popírají obvinění, která fanoušci považují za nápadný příklad hysterie sexuálního zneužívání v denní péči. Dorothy Rabinowitz, člen redakční rady společnosti The Wall Street Journal tvrdí, že Amirault byl železnicí. Rabinowitz byl oceněn Pulitzerova cena za komentář v roce 2001,[1] částečně pro její pokrytí případu.[2] Případ byl také hlavním tématem její knihy o justiční omyly, Žádné krutější tyranie. Byl propuštěn 30. dubna 2004.

Obvinění

Obžaloba se do značné míry spoléhala na svědectví malých dětí získaná dlouhými sezeními s terapeuty. Dorothy Rabinowitz z Wall Street Journal, napsal, že „Kromě tohoto svědectví neměli státní zástupci ani kousek fyzického či jiného důkazu, který by mohl na dálku předat jako důkaz o zneužití“.[3] Mezi obviněními byl, jak shrnul Rabinowitz ze soudních záznamů, Amirault

vrhl širokou čepel řeznický nůž do konečník 4letého chlapce, kterého pak měl problém odstranit. Když ho učitelka ve škole viděla v akci s nožem, zeptala se ho, co dělá, a poté mu řekla, aby to už neudělal, řeklo dítě. Na základě tohoto svědectví byl Gerald usvědčen z znásilnění který jako zázrakem nezanechal žádné stopy ani jiné zranění.[3]

Amiraults trvají na tom, že byli oběťmi hysterie sexuálního zneužívání v denní péči která se přehnala USA v 80. letech.[4]

V roce 1995 soudce Robert Barton nařídil nový proces s Violet, tehdy 72 let, a Cheryl, která byla uvězněna osm let. Nařídil ženám propuštění najednou. Barton vyjádřil pohrdání státními zástupci.[3]

Soudce vrchního soudu Isaac Borenstein předsedal široce uveřejněnému jednání o případu, jehož výsledkem bylo zjištění, že všechna svědectví dětí byla poznamenána. Řekl, že „Každý trik v knize byl použit k tomu, aby děti řekly, co chtěli vyšetřovatelé.“[3] Massachusetts Lawyers Weekly zveřejnil kousavý úvodník zaměřený na státní zástupce, „kteří se zdáli neochotní připustit, že by mohli poslat nevinné lidi do vězení za zločiny, ke kterým nikdy nedošlo.“[3]

Parole odmítl

V roce 2000 se setkala správní rada Massachusetts Pardon and Paroles, aby zvážila a komutace Amiraultovy věty. Po devíti měsících vyšetřování rada hlasovala pro změnu jeho trestu 5: 0, přičemž jeden se zdržel hlasování, ačkoli ne důkazy ve prospěch byl představen. Ještě zajímavější bylo přidané prohlášení podepsané většinou představenstva, které poukazovalo na nedostatek důkazů proti Amiraultům a na „mimořádná, ne-li bizarní obvinění“, za která byli odsouzeni.[3]

V roce 2002 tehdejší úřadující guvernér Massachusetts Jane Swift odmítl zmírnit Amiraultův trest, a to navzdory jednomyslnému hlasování ve prospěch jeho propuštění státem čestné slovo prkno. Amiraultův případ předtím potvrdil Massachusetts Nejvyšší soudní soud.[5] Martha Coakley poté okresní právník Middlesex a následně státní generální prokurátor lobovali u Swifta, aby ho udrželi ve vězení[6] a Swift popřel Amiraultovu milost.[7]

Uvolnění

Amirault byl propuštěn na podmínku z Bay State nápravné středisko dne 30. dubna 2004, 18 let po jeho odsouzení.[8][9] Obvinitelé kritizovali jeho předčasné propuštění.[10]

Jeho sestra a matka Cheryl Amirault LeFave a Violet Amirault byli odsouzeni za související obvinění v samostatném procesu a oba byli propuštěni z vězení poté, co byli jejich obvinění v roce 1995 převráceni.[4]

Osobní

Amirault a jeho manželka Patricia, učitelka, s níž se oženil v roce 1977, mají tři děti: Gerrilyn, Katie a P.J.

Reference

  1. ^ „Pulitzerovy ceny | Citace“. Pulitzer.org. Citováno 2009-08-05.
  2. ^ „Pulitzerovy ceny | Slyšení v Bostonu“. Pulitzer.org. 2000-10-31. Archivovány od originál dne 16. 4. 2005.
  3. ^ A b C d E F Rabinowitz, Dorothy (14. ledna 2010). „Přesvědčení Marthy Coakleyové“. Wall Street Journal. Citováno 18. ledna 2010.
  4. ^ A b Leung, Rebbeca (27. dubna 2004). „Rodina obviněna: zaměstnanci v denním stacionáři obviněni ze zneužívání dětí“. CBS. Citováno 18. ledna 2010.
  5. ^ „Gerald Amirault's Freedom: Dnes opouští vězení poté, co si odseděl 18 let za falešné obvinění.“. Wall Street Journal. 30.dubna 2004. Citováno 16. září 2008.
  6. ^ Mei Ling Rein (2005). Zneužívání dětí: zrada důvěry. Detroit: Thomson / Gale. p.104. ISBN  0-7876-9068-6.
  7. ^ Pollitt, Katha (28. února 2002). „Spravedlnost, ne tak rychlá: předmětem debaty“. Národ. Citováno 18. ledna 2010.
  8. ^ Rabinowitz, Dorothy (28. května 2004). „Návrat domů: Gerald Amirault si užívá své první dny svobody za 18 let“. Wall Street Journal. Archivovány od originál dne 17. února 2005. Citováno 17. ledna 2010.
  9. ^ Lawrence, J. M. (1. května 2005). "'Tooky 'Amirault chodí po 18 letech zdarma “. Boston Herald. Citováno 2009-12-28.
  10. ^ Dálkové světlo

externí odkazy