Svatyně Fatima Masumeh - Fatima Masumeh Shrine
Svatyně Fātimah Ma'sūmah | |
---|---|
![]() Březen 2018 letecký snímek svatyně Fatima Masumeh se zlatou kopulí a Azamská mešita Qom | |
Náboženství | |
Přidružení | islám |
Umístění | |
Umístění | Qom, Írán |
![]() ![]() Zobrazeno v Íránu | |
Zeměpisné souřadnice | 34 ° 38'30 ″ severní šířky 50 ° 52'44 ″ východní délky / 34,6417 ° N 50,8790 ° ESouřadnice: 34 ° 38'30 ″ severní šířky 50 ° 52'44 ″ východní délky / 34,6417 ° N 50,8790 ° E |
Architektura | |
Typ | Mešita |
Styl | íránský |
Specifikace | |
Kupole (s) | 3 |
Minaret (s) | 6 |
The Svatyně Fatimy Masumeh (Peršan: حرم فاطمه معصومه přepsal. haram-e fateme-ye masumeh) se nachází v Qom, který je považován za Šíitští muslimové být druhým nejposvátnějším městem v Írán po Mašhad.
Fatima Masumeh byla sestrou osmé Imám Reza a dcera sedmého imáma Musa al-Kadhim (Tabari 60). v Šíitský islám, ženy jsou často uctívány jako svaté, pokud jsou blízkými příbuznými jedné z Twelver Imámové. Fatima Masumeh je proto ctěna jako svatá a její svatyně v Qom je považována za jednu z nejvýznamnějších Shi'i svatyně v Íránu. Každý rok cestují tisíce šíitských muslimů do Qomu, aby si uctili Fatimu Masumeh a požádali ji o požehnání.
Ve svatyni jsou také pohřbeny tři dcery devátého Twelver Shī’ah Imām Muhammad al-Taqī.[1]
Specifikace
Mešita se skládá z pohřební komory, tří nádvoří a tří velkých modlitebních sálů o celkové rozloze 38 000 m2 (410 000 čtverečních stop). Tyto tři modlitebny jsou pojmenovány: Tabātabā'ī, Bālā Sar, a A’dham.[2][3]
Návštěva svatyně

Ačkoli šíitská teologie formálně uvádí, že příbuzní imámů, nebo imamzadehs, mají nižší status než populární imámové Šíitství stále silně ctí imamzadehy.[4] V Íránu je pohřebiště příbuzných imámů mnohem více, než jich je pro samotné imámy.[4] Imamzadehové jsou považováni za blízké Bohu a nábožensky zbožní kvůli svému blízkému vztahu k imámům.[5] Shi'is běžně cestovat na poutích do svatyní imamzadehs, jako je svatyně Fatima Masumeh, sestra 8. imáma 'Ali al-Rida, v Qom, Írán. Muži a ženy na těchto místech hledají léky na nemoci, řešení problémů a odpuštění hříchů.[5] Mnoho hadísů nebo učení je zaznamenáno od šíitských imámů chválících úctu Fatimy Masumeh a prohlašujících, že ti, kteří se vydávají na pouť do její svatyně, budou „jistě přijati do nebe“.[2]
Svatyně Fatimy Masumeh v Qom je přeplněná každý den v roce šíitskými muži, ženami a dětmi z celého světa. Někteří zůstávají hodiny nebo dny modlit se v mešitě a obcházejí její hrobku. Ekonomika Qom se stala závislou na této pouti pro cestovní ruch, který přináší.[6] Na druhé straně Qom zůstal konzervativní a tradiční, aby udržoval zbožné prostředí pro poutníky.[7] Bylo zaznamenáno mnoho zázraků, které se odehrávají v této svatyni, a jsou dokumentovány ve speciální kanceláři v komplexu svatyně. Některé jsou publikovány v měsíčnících svatyní, Payam-e Astan.[2]
Poutníci ve svatyni Fatimy Masumeh následují rituály, které se předávají po staletí. Imám Ali al-Rida Brat Fatimy Masumeh nastínil tyto rituální činy, když popsal způsob, jakým navštívil její svatyni. Součástí pouti je i nadále modlitba, kterou imám al-Rida diktoval své sestře.[4] Od období Safavidů byly přidány další rituály, které jsou nyní typické pro mnoho šíitských poutí, včetně rituálního mytí předem, oblékání se do parfémovaných oděvů a vstupu na místo pravou nohou.[4]
Historie svatyně
Raná historie
Od počátku Qomovy historie v 7. století bylo město spojováno s šíitstvím a oddělováno od sunnitského kalifátu.[4] Mnoho šíitských hadísů označovalo Qom jako „útočiště věřících“ a označovalo jej za hluboce náboženské místo. Po smrti Fatimy Masumeh v Qom a výstavbě její svatyně se v Qom začali scházet učenci a město získalo reputaci náboženského učení. Dnes je Qom stále známý svými náboženskými semináři a organizacemi.[2]
Fatima Masumeh zemřela v Qom v roce 201 n.l., když cestovala za svým bratrem imámem Ali al-Rida v Khorasanu.[2] Na karavan, ve kterém cestovala, zaútočili v Savehu abbásovští sunnité a 23 rodin a přátel Fatimy Masumeh bylo zabito (Jaffer). Fatima Masumeh byla poté otrávena ženou ze sunnitských nepřátel, onemocněla a požádala o převoz do Qom, kde zemřela.[2] Hostitel Fatimy Masumeh v Qom ji pohřbil na svém pozemku.[4]
Styl svatyně Fatimy Masumeh se vyvíjel po mnoho staletí.[8] Zpočátku byla její hrobka pokryta bambusovým baldachýnem.[4] O padesát let později byla tato na žádost dcery imáma nahrazena odolnější klenutou budovou Muhammad at-Taqī, Sayyida Zaynab.[4][2] Rodina Sayyidy Zainab později přidala do svatyně další dvě kopule.[4] Tyto architektonické projekty byly počátkem ženského patronátu nad hrobkou Fatimy Masumeh.
Safavid období

V roce 1519 Tajlu Khanum, manželka Šáha Isma'il I., vedl projekt na zlepšení odtoku kolem svatyně, ozdobil svatyni s iwan a dva minarety a rekonstruovat hrobovou komoru jako klenutý osmiúhelník. Během Safavid dynastie, ženy této rodiny velmi aktivně zdobily svatyni Fatima Masumeh. V dobách války našly královské ženy Safavid útočiště v Qom a pravděpodobně porovnávaly svou situaci se situací Fatimy Masumeh. Tyto ženy darovaly svatyni krásné látky a další předměty. Shah Abbas I. Safavidů nepropůjčil svatyni Fatimy Masumeh stejně jako jiné svatyně imámů, ale nabídl knihy do seminární knihovny svatyně.[4] V průběhu let bylo mnoho Safavidů královského narození pohřbeno poblíž svatyně Fatimy Masumeh.
Moderní historie

V letech 1795–1796, Fath-Ali Shah Qajar přeměnil dva Safavidy sahn nebo nádvoří do jednoho velkého nádvoří a v roce 1803 opravili zlatou kopuli. V roce 1883 přidal Amin al-Sultan nový sahn e-jadid nebo „Nový dvůr“ do komplexu Svatyně.[8]
V době Ajatolláh Chomejní 1979 Íránská revoluce, Qom byl pojmenován „rodištěm“ tohoto hnutí. Chomejní studoval v Qom a žil tam na začátku a na konci revoluce. K sjednocení íránského lidu během významných historických a mýtických událostí byly použity aspekty kultury Qom, včetně svatyně Fatimy Masumeh.[9] Chomejní použil obrázky svatyně Fatimy Masumeh v plakátech, penězích a známkách vytvořených během revoluce.[8] Chomejní také zkonstruoval přístavbu svatyně Fatimy Masumeh a přidal další prostor pro poutníky.[2] Hrob ajatolláha Chomejního navíc využívá architektonické prvky podobné svatyni Fatimy Masumeh, například zlatou kopuli.[8] Vidět Chomejní mauzoleum.
Pozoruhodné pohřby
- Fatemeh Masumeh (790–816) - dcera Musa al-Kadhim
Licenční poplatek
- Kheyr al-Nesa Begum (1548–1579) - Safavidova princezna
- Shah Safi (1611–1642) – Shahanshah Persie (1629–1642)
- Shah Abbas II (1632–1666) - Shahanshah of Persia (1642–1666)
- Shah Suleiman I. (1647–1694) - Shahanshah of Persia (1666–1694)
- Shah Sultan Hossein (1668–1726) - Shahanshah of Persia (1694–1722)
- Shah Abbas III (d. 1739) - Shahanshah Persie (1732–1736)
- Qahraman Mirza (fa ) (d. 1840) - Qajarský princ
- Fath-Ali Shah (1772–1834) - Shahanshah of Persia (1797–1834)
- Mohammad Shah (1808–1848) - Shahanshah of Persia (1834-48)
- Galin Khanom (fa ) (d. 1857) - Qajarská princezna
- Malek Jahan Khanom Mahd-e Olia (1805–1873) - matka Nasser al-Din Shah Qajar
- Fakhr od-Dowleh (to ) (1861–1893) - Qajarská princezna
- Afsar od-Dowleh (fa ) (1859–1901) - Qajarská princezna
- Ali-Naghi Mirza (fa ) (1860–1917) - Qajarský princ
- Malek-Mansour Mirza (1880–1922) - Qajarský princ
- Abdolsamad Mirza (fa ) (1845–1929) - Qajarský princ
- Kamran Mirza (1856–1929) - kajarský princ a guvernér Teheránu
Politické osobnosti
- Hassan Khan Mostowfi ol-Mamalek Ashtiani (fa ) (1781–1845) - politik
- Manouchehr Khan Gorji Mo'tamed od-Dowleh (d. 1847) - politik
- Ali Khan Hajeb od-Dowleh (fa ) (d. 1867) - politik
- Anoushirvan Khan Etezad od-Dowleh (d. 1868) - politik
- Farrokh Khan Amin od-Dowleh (1812–1871) - perský velvyslanec ve Francii a Velké Británii
- Asadollah Nazem od-Dowleh (fa ) (d. 1900) - politik
- Ali-Asghar Khan Amin os-Sultan (1843–1907) - předseda vlády (1887–1896) a (1907)
- Mohammad-Baqer Khan Saad os-Saltaneh (fa ) (d. 1907) - politik
- Ebrahim Motamed os-Saltaneh (fa ) (d. 1917) - politik
- Ahmad Khan Moshir os-Saltaneh (1844–1919) - předseda vlády (1907–08)
- Mohammad Eqbal od-Dowleh (fa ) (1848–1924) - politik
- Hassan Khan Mostowfi ol-Mamalek (1874–1932) - předseda vlády (1910–11, 1914–15, 1917, 1923 a 1926–27)
- Yahya Diba Nazem od-Dowleh (fa ) (1886–1940) - politik
- Hassan Vosough Vosough od-Dowleh (1873–1950) - předseda vlády (1909–10, 1911 a 1916–17)
- Abdollah Vosough Motamed os-Saltaneh (fa ) (1884–1952) - politik
- Ahmad Qavam Qavam os-Saltaneh (1876–1955) - předseda vlády (1921, 1922–23, 1942–43, 1946–47 a 1952)
- Faramarz Asadi (1869–1969) - politik
- Hossein Dadgar Adl ol-Molk (1881–1971) - mluvčí Majles (1928–35)
- Mohammad-Vali Gharani (1913–1979) - armádní generál
- Mehdi Eraqi (1930–1979) - zakladatel Islám Fadayan-e
- Mehdi Bazargan (1907–1995) - předseda vlády (1979)
Učenci
- Aghabeyim Javanshir (1780–1832) - básník
- Yusef Etesami Ashtiani (1874–1938) - spisovatel a překladatel
- Parvin Etesami (1907–1941) - básník
- Mohammad Meshkat (fa ) (1900–1980) - vědec
- Ali Davani (1929–2007) - autor
Klerici
- Qotbeddin Ravandi (fa ) (d. 1177) - středověký kněz
- Fazlollah Nouri (1843–1909) - klerik
- Abdolkarim Haeri Yazdi (1859–1937) - klerik
- Mehdi Ashtiani (1888–1952) - klerik
- Mohammad-Taghi Khansari (fa ) (1888–1952) - klerik
- Sadreddin Sadr (1882–1954) - klerik
- Hossein Borujerdi (1875–1961) - klerik
- Soltan ol-Vaezin Shirazi (1894–1971) - klerik
- Morteza Motahhari (1920–1979) - klerik
- Mohammad Mofatteh (1928–1979) - klerik
- Mohammad-Hossein Tabatabaei (1904–1981) - klerik
- Asadollah Madani (1914–1981) - klerik
- Ali Qoddusi (1927–1981) - klerik
- Mohammad Montazeri (1944–1981) - klerik
- Khalil Kamarei (1898–1984) - klerik
- Reza Zanjani (1902–1984) - klerik
- Ahmad Khonsari (1887–1985) - klerik
- Morteza Haeri Yazdi (1916–1986) - klerik
- Shahabeddin Marashi Najafi (1897–1990) - klerik
- Mohammad-Reza Golpaygani (1898–1993) - klerik
- Hashem Amoli (1899–1993) - klerik
- Mohammad-Ali Araki (1894–1994) - klerik
- Mohammad-Jafar Moravej (1902–1999) - klerik
- Ahmad Azari Qomi (1925–1999) - klerik
- Mohammad Shirazi (1928–2001) - klerik
- Esmail Mousavi Zanjani (1928–2002) - klerik
- Sadegh Khalkhali (1926–2003) - klerik („Eichmann Íránu “)
- Mohammad Vaez Abaee Khorasani (1940–2004) - klerik
- Javad Tabrizi (1926-2006) - klerik
- Ali Meshkini (1921–2007) - klerik a předseda Shromáždění odborníků (1983–2007)
- Mohammad Fazel Lankarani (1931-2007) - klerik
- Ahmad Mojtahedi Tehrani (1923-2008) - klerik
- Mohammad-Taqi Behjat Fumani (1913–2009) - klerik
- Hossein-Ali Montazeri (1922–2009) - klerik
- Mohammad Mofti al-Shia Musáví (1928–2010) - klerik
- Abbas Hosseini Kashani (1931–2010) - klerik
- Mohammad-Hassan Ahmadi Faqih (1951–2010) - klerik
- Yousef Madani Tabrizi (1928–2013) - klerik
- Moslem Malakouti (1924–2014) - klerik
- Abdol-Karim Musáví Ardabili (1926–2016) - kněz a hlavní soudce (1981–89)
- Ahmad Ahmadi (1933–2018) - klerik
- Mahmoud Hashemi Shahroudi (1948–2018) - kněz a hlavní soudce (1999–2009)
- Mohammad Hossaini Shahroudi (1925–2019) - klerik
- Qorban-Ali Mohaqeq Kaboli (1927–2019) - klerik
- Mohammad Momen (1938–2019) - klerik
- Ebrahim Amini (1925–2020) - klerik
Viz také
- Nejposvátnější místa v islámu (šíitská)
- Mešita Imáma Ridhy
- Mešita Shah Abdol Azīm
- Íránská architektura
- Islámská architektura
- Seyyed Mohammad Saeedi svatyně správce
Reference
- ^ „Qum, Írán“. sacredsites.com. Citováno 12. března 2009.
- ^ A b C d E F G h Jaffer, Masuma (2003). Lady Fatima Masuma (a) z Qum. Otázka: Jami'at al-Zahra. ISBN 964-438-455-5.
- ^ „Dnešní hlavní příběhy provincie Qom“. indiasnews.com. Archivovány od originál dne 20. prosince 2008. Citováno 18. prosince 2006.
Svatyně Hazrata Masoumeha, sestry imáma Rezy, jednoho z nejposvátnějších míst Íránu, je v Qom.
- ^ A b C d E F G h i j Canby, Sheila R. (2009). Shah 'Abbas: Předělání Íránu. London: The British Museum Press.
- ^ A b Betteridge, Anne H. (2002). „Muslimské ženy a svatyně v Šírázu“. V Donna Lee Bowen a Evelyn A. Early (ed.). Každodenní život na muslimském Středním východě (2. vyd.). Bloomington: Indiana University Press. str. 276–289.
- ^ Majd, Hooman (2008). Ayyatolah se začíná lišit: Paradox moderního Íránu. New York: First Anchor Books.
- ^ Khosrokhavar, Farhad (2011). „Porevoluční íránská mládež: případ Qom a nová kultura ambivalence“. In Roksana Bahramitash and Eric Hooglund (ed.). Pohlaví v současném Íránu: posouvání hranic. London: Routledge. 99–119.
- ^ A b C d Allan, James W. (2012). Umění a architektura twelverského šíitismu: Irák, Írán a indický subkontinent. Oxford: Azimuth Editions.
- ^ Rivzi, Kishwar (2003). „Náboženská ikona a národní symbol: Hrob ajatolláha Chomejního v Íránu“. Muqarnas. 20: 209–224. doi:10.1163/22118993-90000045.