Evropská nadace pro lidská práva - European Foundation of Human Rights

Evropská nadace pro lidská práva
Europos žmogaus teisių fondas
Logo EFHR.png
Založeno2010
TypNadace
Hlavní sídloLitva Vilnius
Umístění
  • J. Dobkevičiaus g. 6, Vilnius LT-02189
PoleLidská práva
webová stránkaOficiální webové stránky

Evropská nadace pro lidská práva (EFHR, Nadace) (lt. Europos žmogaus teisių fondas, pl. Europejska Fundacja Praw Człowieka, rus. Европейский Фонд Прав Человека) je organizace založená v roce 2010 v Litva v reakci na rostoucí počet porušování lidských práv v rámci litevské země, konkrétněji o právech etnické menšiny.

Historie a poslání organizace

Činnost EFHR se zaměřuje hlavně na ochranu a podporu práv etnické menšiny žijící v Litva, zejména Polská menšina což představuje 6,6% z celkové populace.[1] Od samého začátku EFHR bojoval proti zákonům zakazujícím Litevští Poláci použití původního polského pravopisu jejich jmen v pasech a jiných úředních dokumentech nebo uvedení do souladu Polština pouliční značky. Nadace rovněž přijímá opatření k prevenci všech forem diskriminace se zvláštním zřetelem na diskriminace v zaměstnání.

Evropská nadace pro lidská práva byla založena v průběhu rostoucí právní nejistoty ohledně situace na Slovensku etnické menšiny v Litvě. Od 1. ledna 2010 platí zákon o národnostních menšinách z roku 1989,[2] který dříve upravoval práva menšin, již není v platnosti a nebyl přijat žádný zákon, který by vyplnil právní vakuum.[3] Litva však v roce 2000 ratifikovala Rámcová úmluva o ochraně národnostních menšin bez č výhrady.[4] Pokusy podniknuté Litevský parlament uzákonění příslušných ustanovení nepřineslo výsledky.[5] Naproti tomu kontroverzní novely zákona o vzdělávání byly přijaty 17. března 2011. Podle polských organizací působících v Litva nový zákon omezuje právo menšin na vzdělání v jejich rodném jazyce.[6] Tyto události byly podnětem pro vytvoření EFHR.

V důsledku úsilí Evropské nadace pro lidská práva, jedné z největších světových organizací pro demokracii, Dům svobody, změnil svoji zprávu Svoboda ve světě 2013.[7] V části o Litva prohlášení „Práva etnických menšin, (...), jsou právně chráněn"byl odstraněn. Místo toho, Dům svobody zdůraznil, že diskriminace etnické menšiny zůstává problémem v Litva.[8]

Současná aktivita

  • Bezplatné právní poradenství obětem diskriminace, nesnášenlivosti a dalšího porušování lidských práv
  • Bezplatné workshopy a přednášky o lidských právech
  • Vzdělávací informační programy
  • Monitorování médií a internetu
  • Monitorování inzerátů pracovních míst
  • Překlady článků do angličtiny. Na konci roku 2018 bylo publikováno více než 3 206 článků media.efhr.eu.
  • Šíření informací v Centru právní pomoci prostřednictvím letáků v polštině, litevštině, ruštině a angličtině

Zprávy EFHR

EFHR a Erasmus +

EFHR je koordinující, vysílající a hostující organizace od roku 2013.

Dokončené projekty:

  • "Všimněte si to! Lidská práva v našem každodenním životě “- dobrovolník ze Španělska
  • „Mládež za lidská práva“ - dobrovolníci z Polska a Maďarska;
  • „Propagujte rozmanitost, prosazujte lidská práva“ - dobrovolníci z Polska a Velké Británie

Viz také

Zdroje

  1. ^ "Tautybė, gimtoji kalba ir tikyba | Národnost, mateřský jazyk". statistics.bookdesign.lt. Citováno 2019-04-19.
  2. ^ „Zákon o etnických menšinách“. Menšinové elektronické zdroje „MINELRES“.
  3. ^ Zpráva Evropské komise proti rasismu a intoleranci (ECRI) o Litvě (PDF). Evropská rada. 13. září 2011. str. 14.
  4. ^ „Stav ratifikace úmluvy (27. února 2008)“. Kancelář Smlouvy o Radě Evropy. Citováno 7. ledna 2015.
  5. ^ „Litevský parlament odkládá zákon o národnostních menšinách a na podzim zváží pravopis jmen“. DELFI. 15. června 2014. Citováno 7. ledna 2015.
  6. ^ Rokas M. Tracevskis (6. dubna 2011). „Polská válka proti Litvě kvůli zákonu o vzdělávání“. Baltské časy. Citováno 7. ledna 2015.
  7. ^ „Svoboda ve světě 2013. Litva“. Dům svobody. Citováno 7. ledna 2015.
  8. ^ „Kolejny sukces Europejskiej Fundacji Praw Człowieka. Freedom House zmienia raport o Litwie“. Znad Willi (v polštině). 3. června 2013. Citováno 7. ledna 2015.

externí odkazy