Ernst Wilhelm Hengstenberg - Ernst Wilhelm Hengstenberg

Ernst Wilhelm Hengstenberg.

Ernst Wilhelm Theodor Herrmann Hengstenberg (20. října 1802, v Fröndenberg - 28. května 1869 v Berlíně), byl Němec luteránský farář a neo-luteránský teolog ze starého a důležitého Dortmund rodina.

Narodil se ve společnosti Fröndenberg, a Vestfálský město, a byl vzděláván jeho otcem Johann Heinrich Karl Hengstenberg, který byl slavným ministrem Reformovaná církev a vedoucí Fröndenberg klášter kanonik (Fräuleinstift ). Jeho matkou byla Wilhelmine a poté Bergh. Zadání University of Bonn v roce 1819 se Hengstenberg zúčastnil přednášek Georg Wilhelm Freytag pro orientální jazyky a Johann Karl Ludwig Gieseler pro církevní historii, ale jeho energie byla v zásadě věnována filozofie a filologie a jeho nejbližší publikací bylo vydání arabština Mu'allaqat z Imru 'al-Qais, který pro něj získal cenu při absolvování filozofické fakulty. Toto bylo následováno v roce 1824 německým překladem Aristoteles je Metafyzika.[1]

Ocitl se bez prostředků k dokončení svých teologických studií pod Johann August Wilhelm Neander a Friedrich August Tholuck v Berlíně přijal místo na Basilej jako lektor v orientálních jazycích pro Johann Jakob Stähelin (1797–1875), později profesor na univerzitě. Bylo to tím, že začal svou pozornost zaměřovat na studium Bible, které ho vedlo k přesvědčení nejen o božské povaze evangelického náboženství, ale také o nepřístupné přiměřenosti jeho vyjádření v Augsburské vyznání. V roce 1824 nastoupil na filozofickou fakultu Univerzita v Berlíně jako privatdozent, a v roce 1825 se stal licenciátem v teologii, jeho práce jsou pozoruhodné pro jejich evangelikální horlivost a pro jejich důrazný protest proti všem formám "racionalismus ", zejména v otázkách Starý zákon kritika.[1]

V roce 1826 se stal mimořádným profesorem teologie; a v červenci 1827 převzal vydavatelství Evangelische Kirchenzeitung, přísně ortodoxní deník, který v jeho rukou získal téměř jedinečnou pověst kontroverzního orgánu. To se stalo dobře známým až v roce 1830 anonymním článkem (autor) Ernst Ludwig von Gerlach ), které se otevřeně nabíjí Wilhelm Gesenius a Julius Wegscheider s nevěrou a vulgárními výrazy a na základě těchto obvinění prosazoval vložení civilní moci, což vedlo k prodloužení Hallische Streit. V roce 1828 první svazek Hengstenberg Christologie das Alten Testaments prošel tiskem; na podzim téhož roku se stal profesorem ordinarius v teologii a v roce 1829 doktorem teologie.[1]

Hlavní práce

Pamětní deska s daty rodiny Hengstenberg v Neuruppin-Radensleben, Brandenburg, Německo.
  • Christologie des Alten Testaments (1829–1835; 2. vyd., 1854–1857; angl. Překlad. R Keith, 1835–1839, rovněž v Clarkově Zahraniční teologická knihovna, T Meyer a J Martin, 1854–1858), dílo mnoha učení, jehož odhad se mění podle hermeneutického principu jednotlivého kritika.
  • Beiträge zur Einleitung in das Alte Testament (1831–1839); Eng. trans., Dizertační práce o pravosti Danielaa Integrita Zachariáše (Edin., 1848) a Dizertační práce o pravosti Pentateuchu (Edin., 1847), ve kterém je tradiční názor na každou otázku silně prosazován, a velká část kapitálu je tvořena absencí harmonie mezi negativními.
  • Die Bücher Moses und Aegypten (1841).
  • Die Geschichte Bileams u. rybářská loď Weissagungen (1842; přeloženo spolu s Disertační práce o Danielovi a Zachariášovi).
  • Komentář über die Psalmen (1842–1847; 2. vydání, 1849–1852; angl. Překlad P Fairbain a J. Thomson, Edin., 1844–1848), který sdílí zásluhy a nedostatky Christologie.
  • Die Offenbarung Johannis erläutert (1849–1851; 2. vydání, 1861–1862; angl. Překlad P. Fairbairna také v Clarkově „Zahraniční teologické knihovně“, 1851–1852)
  • Das Hohe Lied ausgelegt (1853).
  • Der Prediger Salomo ausgelegt (1859).
  • Das Evangelium Johannis erläutert (1861–1863; 2. vydání, 1867–1871 anglický překlad, 1865).
  • Die Weissagungen das Propheten Ezechiel erläutert (1867–1868).

Menší význam jsou:

  • De rebus Tyrioruz commentsatio academica (1832).
  • Uber den Tag des Herrn (1852).
  • Da Passe, ein Vortrag (1853).
  • Die Opfer der heiligen Schrift (1859).

Několik sérií příspěvků, jako například:

  • „Retentio of Apocrypha“.
  • „Svobodné zednářství“ (1854).
  • „Souboje“ (1856).
  • „Vztah mezi Židy a křesťanskou církví“ (1857; 2. vydání, 1859), který se původně objevil v Kirchenzeitung, byly poté vytištěny v samostatné podobě.

Posmrtně zveřejněny:

  • Geschichte des Reiches Gottes unter dem Alten Bunde (1869–1871).
  • Das Buch Hiob erläutert (1870–1875).
  • Vorlesungen über die Leidensgeschichte.

Poznámky

  1. ^ A b C Chisholm 1911.

Reference

  • Tento článek včlení text z publikace nyní v veřejná doména: Chisholm, Hugh, ed. (1911). "Hengstenberg, Ernst Wilhelm ". Encyklopedie Britannica. 13 (11. vydání). Cambridge University Press. str. 269.
  • Martin Gerhardt (fortgeführt von Alfred Adam): Friedrich von Bodelschwingh. Ein Lebensbild aus der deutschen Kirchengeschichte. 1. Bd. 1950, 2. Bd. 1. Hälfte 1952, 2. Hälfte 1958.
  • Joachim Mehlhausen: Artikel Hengstenberg, Ernst Wilhelm. V: TRE 15, S. 39–42.
  • Otto von Ranke (1880), "Hengstenberg, Ernst Wilhelm ", Allgemeine Deutsche Biographie (ADB) (v němčině), 11„Leipzig: Duncker & Humblot, s. 737–747
  • Karl Kupisch (1969), „Hengstenberg, Wilhelm“, Neue Deutsche Biographie (NDB) (v němčině), 8, Berlin: Duncker & Humblot, str. 522–523; (plný text online )
  • Hans Wulfmeyer: Ernst Wilhelm Hengstenberg als Konfessionalist. Erlangen 1970.
  • Friedrich Wilhelm Bautz (1990). „Hengstenberg, Ernst Wilhelm“. V Bautz, Friedrich Wilhelm (ed.). Biographisch-Bibliographisches Kirchenlexikon (BBKL) (v němčině). 2. Hamm: Bautz. cols. 713–714. ISBN  3-88309-032-8.
  • Helge Dvořák: Biographisches Lexikon der Deutschen Burschenschaft. Kapela I: Politiker, Teilband 2: F – H. Heidelberg 1999, S. 297.

externí odkazy