Enga Veettu Pillai - Enga Veettu Pillai - Wikipedia

Enga Veettu Pillai
Enga Veettu Pillai poster.jpg
Divadelní plakát
Režie:Chanakya
Produkovaný
ScénářSakthi T. K. Krishnasamy
Na základěRamudu Bheemudu
podle D. V. Narasa Raju
V hlavních rolích
Hudba odViswanathan – Ramamoorthy
Kinematografie
Upraveno uživatelemC. P. Jambulingam
Výroba
společnost
DistribuoványEmgeeyaar Obrázky
Datum vydání
  • 14. ledna 1965 (1965-01-14)
Provozní doba
183 minut
ZeměIndie
JazykTamil

Enga Veettu Pillai (překlad Syn našeho domu) je indián z roku 1965 Tamil -Jazyk masala film[1] napsáno Sakthi T. K. Krishnasamy a režie Chanakya. Remake jeho vlastní 1964 Telugština film Ramudu Bheemudu, to hvězdy M. G. Ramachandran a B. Saroja Devi, s S. V. Ranga Rao, M. N. Nambiar, Rathna a Pandari Bai ve vedlejších rolích. Film je o dvou identických, ale kontrastních dvojčatech, která byla oddělena při narození, a o tom, co se stane, když se setkají.

Enga Veettu Pillai byl vyroben Nagi Reddy a Chakrapani. Byl to druhý film, který po vydání z roku 1958 uváděl Ramachandrana ve dvou rolích Nadodi Mannan. Kinematografii zpracoval A. Vincent, a úpravy C. P. Jambulingam. Film byl primárně natočen Vauhini Studios a natáčení bylo dokončeno do 45 dnů.

Enga Veettu Pillai byl propuštěn 14. ledna 1965, Pongal dne, a ukázal se velkým pokladním úspěchem, běžel více než 25 týdnů v divadlech v Chennai, Trichy, Coimbatore, Madurai, Thanjavur, Trichy a stal se tak stříbrný jubilejní film. Byl to také první film, který získal ocenění Ramachandran pro nejlepšího herce od asociací filmových fanoušků a filmových asociací Madras.

Spiknutí

Ramu je nevinný a zbabělý muž - dědic všeho bohatství Poonjolai zamin. Takto ho vychovala jeho sestra Susheela a její manžel Gajendran. Ramu se zachvěl při samotné zmínce o jménu svého švagra a rána bičem je Gajendranova oblíbená forma trestu. Gajendran chce, aby se Ramu oženil s Leelou pro její bohatství, a on požaduje věno, ale ona je vypnutá jeho zbabělostí.

Gajendran plánuje sundat všechno Ramuovo bohatství a vyhodit ho z domu. Ramu přes to slyší a utekl.

Ilango je mladý nezaměstnaný muž, který má sklon bojovat, a proto matce dělá potíže. Ilango pronásleduje zloděje, který ukradne Leelinu kabelku, a Leela ho vezme domů a mýlí si ho jako Ramu. Ilango se těší jejich pozornosti a neodhaluje jim svou skutečnou identitu.

Mezitím vesničanka Santha najde Ramu, který je nyní v bezvědomí kvůli hladu, a přivede ho domů ke své matce Rushyendramani. Ilango dává lekci Gajendranovi, zatímco Ramu se učí způsoby světa.

Gajendran je rozhněván, když Ilango zasahuje do továrenských záležitostí a před dělníky ho zbavuje moci. Bije svou ženu Susheelu, která ji obviňuje z podpory Ilanga. Následuje boj mezi Ilangem a Gajendranem, Gajendran odejde z domu se svou sestrou a dcerou Meenou.

Z tohoto důvodu Susheela onemocní a Gajendran odmítá Ilangovu žádost o návrat domů. Ilango se rozhodne odejít a prostřednictvím dopisu Gajendranovi prozradí, že nebyl Ramu. Gajendran unese Govindana, který je přítelem Ilanga, a dozví se o jeho místě pobytu. Gajendranovi zabijáci unesou Ramu, který si ho mýlí s Ilangem.

Zbytek příběhu ukazuje, že Ramu a Ilango jsou bratři, kteří se během dětství rozešli. Ilango, rozený Lakshmanan, byl adoptován bezdětným párem, který jej přejmenoval na Ilango. Ilango přijde zachránit Ramu a po boji je Gajendran vidí společně a mají změnu srdce.

Film končí tím, že si Ramu vezme Santhu a Ilango si vezme Leelu s požehnáním Gajendrana a všech členů rodiny.

Obsazení

Podporující herci
Vedlejší herečky

Výroba

Enga Veettu Pillai byl remake filmu Telugu z roku 1964 Ramudu Bheemudu.[3] Tapi Chanakya, který režíroval verzi v telugštině, režíroval také tamilskou verzi. Sakthi Krishnaswamy napsal dialogy pro film. A. Vincent byl přijat jako kameraman a film upravil C. P. Jambulingam.[4] Toto byl druhý celovečerní film M. G. Ramachandran ve dvou rolích po roce 1958 Nadodi Mannan.[5] Dvojí role se skládají z vyděšeného dědice a odvážného muže.[6]

Tvůrci stanovili producentům konečný termín dokončení filmu do 45 dnů, aby jej mohli uvést včas pro slavnostní příležitost Pongal. Sady byly postaveny ve všech podlažích v Vauhini Studios. Pro scénu zahrnující oba Ramachandrany, kteří se navzájem protínají, použil Vincent k natáčení scénu techniku ​​osvětlení.[7]

Jednou během natáčení režisér zjistil, že herci bojují se slovy, režisér požádal Sakthiho asistenta, aby změnil slova, přestože ho Ramachandran varoval, aby to neudělal. Sakthi to slyšel, přišel k němu, vzal si dialogové papíry, roztrhl je a odešel s tím, že nikdo nemůže změnit jeho dialogy. Ramachandran, který to všechno s úsměvem sledoval, zavolal režisérovi a řekl mu, aby se šel omluvit do spisovatelova domu. Sakthi se vrátil a psal dialogy, které byly pro všechny příjemné.[8]

Raja Sandow, zápasník, se ve filmu objevil v malé roli, jeho scéna ve filmu je založena na skutečném incidentu, který se stal v jeho životě během jeho zážitků z jeho prvního působení v herectví. Ramachandran, který se o incidentu dozvěděl, jej začlenil do filmu.[9][10] Během natáčení duetové písně B. Nagi Reddy vyjádřil zklamání nad tím, že kostýmy a texty se nelíbí dobře v jedné sloce písně, během následujícího dne Ramachandran dokončil záběry a Nagireddy byl překvapen, když viděl zapojení Ramachandranu.[11]

Soundtrack

Enga Veettu Pillai
Soundtrack album do Enga Veettu Pillai od
Viswanathan – Ramamoorthy
ŽánrSoundtrack k filmu
Délka31:11
JazykTamil
OznačeníHMV
VýrobceViswanathan – Ramamoorthy

Album zvukového doprovodu složil Viswanathan – Ramamoorthy a texty napsal Vaali a Alangudi Somu.[12] Píseň „Naan Aanaiyittal“ měla dvě verze; filmová verze měla slovo „kadavul“ (bůh) a Ramachandran nesouhlasil s použitím slova, ale později se vzdal poté, co o to požádal textař písně Vaali, ale ve zvukových záznamech se změnilo na slovo „thalaivar“ (vůdce).[11] Píseň „Naan Aanaiyittal“ zůstává jednou ze slavných písní z filmu.[13] Píseň "Kumari Pennin" byla remixována uživatelem Srikanth Deva v Perumal (2009).[14]

Seznam skladeb[15]
Ne.TitulTextZpěvákDélka
1.„Naan Aanaiyitaal“VaaliT. M. Soundararajan05:05
2.„Kankalum Kaavadi“Alangudi SomuL. R. Eswari, Refrén05:08
3.„Kumari Pennin“VaaliT. M. Soundararajan, P. Susheela05:50
4.„Malarukku Thendral“Alangudi SomuL. R. Eswari, P. Susheela04:59
5.„Naan Maanthoppil“VaaliT. M. Soundararajan, L. R. Eswari05:56
6.„Penn Ponaal“VaaliT. M. Soundararajan, P. Susheela04:13
Celková délka:31:11

Uvolnění a příjem

Enga Veettu Pillai byl propuštěn 14. ledna 1965, Pongal day, a distribuován společností Emgeeyaar Pictures v Madrasu.[16][17] Film se ukázal velkým kasovním úspěchem, běžel více než 25 týdnů v divadlech, čímž se stal stříbrný jubilejní film. V Madrasu se prodalo 1,2 milionu lístků a přineslo rekord ₹5 milionů daňových příjmů ze zábavy (asi 10 procent) do státní pokladny.[18] Sekar a Sundar z tamilského časopisu Ananda Vikatan ve své recenzi ze dne 24. ledna 1965 jej označili za nejlepší film, který recenzent v tamilském kině viděl na téma podvodníka k tomuto bodu. Recenzenti cítili, že film měl ve svých scénách novost, a celkově se jednalo o film, který baví diváky a zaujímá zvláštní místo mezi dobrými filmy v tamilském kině.[19] Enga Veettu Pillai byl prvním filmem pro Ramachandrana, který mu získal ocenění pro nejlepšího herce od asociací filmových fanoušků i filmových asociací Madras.[20]

Dědictví

Enga Veettu Pillai inspirovalo několik pozdějších filmů v tamilštině, které se zaměřovaly na téma jednovaječných dvojčat oddělených při narození a poté, co vyrostly, se zkřížily.[21] Filmy, které sledovaly podobné téma, byly Vani Rani (1974), Kalyanaraman (1979), Thoongathey Thambi Thoongathey (1983) a Rajadhi Raja (1989).[11] Hind zařadil „Naan Aanaiyittal“ mezi nejlepší písničky textaře Vaali ve své sbírce „Best of Vaali: From 1964 - 2013“.[22] Bič používaný Ramachandranem získal popularitu v tamilském kině, stejně jako scéna, kde jej jeho postava používá k tomu, aby hrozila bičováním Nambiarovy postavy.[23]

Písně z filmu inspirovaly filmové tituly - Naan Aanaiyittal (1966), Kumari Pennin Ullathile (2010). Byly vloženy záběry písně „Naan Aanaiyittal“ Villu (2009).[24] Základní děj hry Seeta Aur Geeta (1972) byl známý pro jeho podobnost s Enga Veettu Pillai jako hlavní ženská role zobrazuje stejná dvojčata místo mužských. To přimělo Chakrapaniho předělat film v Telugu a Tamil as Ganga Manga (1973) a Vani Rani (1974).[25]

V roce 2009 ředitel Badri nový film Thambikku Indha Ooru, byl původně s názvem Enga Veettu Pillai ale toto bylo změněno, protože producent nemohl získat práva na jeho použití.[26][27] Jedna z písňových sekvencí z filmu měla 80 stop obrovský výřez Ramachandranu při vstávání, ve kterém se objevil Enga Veetu Pillai.[28] Telugský film Nene Raju Nene Mantri byl dabován v tamilštině jako Naan Aanaiyittal, pojmenovaný po písni tohoto filmu.[29]

Reference

  1. ^ Patrick, Sylvian (7. listopadu 2019). „Enga Veettu Pillai - 50 tamilských filmů ke sledování před smrtí - 12“. Střední. Citováno 22. září 2020.
  2. ^ A b Balabharathi 2015, str. 310.
  3. ^ Krishnamoorthy, Suresh (21. května 2014). „Padesát let revolučního trháku Ramudu Bheemudu“. Hind. Archivováno z původního dne 24. května 2014. Citováno 11. září 2015.
  4. ^ Dhananjayan 2011, str. 228.
  5. ^ Balabharathi 2015, str. 308.
  6. ^ Balabharathi 2015, str. 309–310.
  7. ^ Narasimham, M. L. (2. prosince 2012). „Pracoval jsem se třemi hlavními ministry“. Hind. Archivováno z původního dne 29. prosince 2012. Citováno 11. září 2015.
  8. ^ Raman, Mohan V. (13. dubna 2013). „Síla pera“. Hind. Archivováno z původního dne 31. srpna 2014. Citováno 11. září 2015.
  9. ^ Chlapi, Randore (5. října 2013). „Zapomenutí hrdinové“. Hind. Archivováno z původního dne 18. září 2015. Citováno 11. září 2015.
  10. ^ „MGR a Sandow“. Hind. 13. srpna 2010. Archivováno z původního dne 26. února 2020. Citováno 11. září 2015.
  11. ^ A b C Dhananjayan 2011, str. 229.
  12. ^ „Enga Veettu Pillai“. Saregama. Archivováno z původního dne 4. března 2016. Citováno 30. října 2015.
  13. ^ „Populární i dnes“. Hind. 19. ledna 2007. Archivováno z původního dne 26. února 2020. Citováno 11. září 2015.
  14. ^ Sundaram, Malathy. „Perumal Music Review“. Behindwoods. Archivováno z původního dne 8. listopadu 2015. Citováno 11. září 2015.
  15. ^ „Enga Veettu Pillai (1965)“. Raaga.com. Archivovány od originál dne 13. dubna 2015. Citováno 13. listopadu 2016.
  16. ^ ஜூரி (5. června 2015). "எங்க வீட்டுப் பிள்ளை 50 ஆண்டுகள் நிறைவு: மறுபடியும் முதல்லேருந்தா?". Hindu Tamil Thisai. Archivováno z původního dne 26. února 2020. Citováno 26. února 2020.
  17. ^ Ramachandran, T. M. (7. srpna 1965). „Unikátní triumf M. G. R.“. Sport a zábava. p. 337.
  18. ^ „MGR, muž mas“. Hind. 17. ledna 2018. Archivováno z původního dne 25. dubna 2018. Citováno 20. ledna 2018.
  19. ^ சேகர்; சந்தர் (24. ledna 1965). "சினிமா விமர்சனம்: எங்க வீட்டு பிள்ளை" [Recenze filmu: Enga Veettu Pillai]. Ananda Vikatan (v tamilštině). Archivováno z původního dne 26. února 2020. Citováno 26. února 2020.
  20. ^ "Tit-Bits". Sport a zábava. 7. srpna 1965. str. 52.
  21. ^ Sekhar, Arunkumar (7. února 2018). „Dvojitý problém“. Nový indický expres. Citováno 29. listopadu 2020.
  22. ^ „Best of Vaali: From 1964–2013“. Hind. 19. července 2013. Archivovány od originál dne 31. července 2017. Citováno 11. září 2015.
  23. ^ Maderya, Kumuthan (2010). „Fenomén MGR“. Jump Cut. Archivováno z původního dne 26. února 2020. Citováno 26. února 2020.
  24. ^ „Recenze filmu Villu“. The Times of India. Archivováno z původního dne 6. září 2017. Citováno 11. září 2015.
  25. ^ „Vani Rani: Sivaji Ganesan: Doomed From The Start“. Silverscreen.in. 11. září 2014. Archivovány od originál dne 4. března 2016. Citováno 11. listopadu 2015.
  26. ^ „Nová Enga Veettu Pillai pro Tamilnadu“. IndieGlitz. 28. ledna 2009. Archivovány od originál dne 24. září 2015. Citováno 11. září 2015.
  27. ^ „Bharath jde silně a stabilně“. IndieGlitz. 26. ledna 2009. Archivovány od originál dne 24. září 2015. Citováno 11. září 2015.
  28. ^ „Bharath jde cestou MGR“. Behindwoods. 26. února 2009. Archivováno z původního dne 23. září 2015. Citováno 11. září 2015.
  29. ^ "MGR spojení v Ranově 'Naan Aanaiyitaal'". Obchodní standard. IANS. 11. července 2017. Archivováno z původního dne 26. února 2020. Citováno 26. února 2020.

Bibliografie

externí odkazy