Ústavní zákony Itálie - Constitutional laws of Italy

Italská republika
Znak Itálie.svg
Tento článek je součástí série o
politika a vláda
Itálie
Ústava
Zahraniční vztahy

A ústavní právo, v Italský právní systém, je Zákon parlamentu který má stejnou sílu jako Ústava Itálie. To znamená, že v případě rozporu mezi ústavou a ústavním zákonem obvykle převažuje ústavní zákon, a to podle právní zásady, že „pozdější zákon ruší dřívější zákon“ (lex posterior derogat a priori).[1]

Rovněž se nazývají ústavní zákony, které mění nebo ruší části textu ústavy leggi di revisione costituzionale (zákony, kterými se mění ústava). Jsou ekvivalentní k změny ústavy jiných právních systémů (např Spojené státy nebo Irsko ).

Postup

The Ústava Itálie, jako přísná ústava, má přednost před jinými zákony a nelze je zrušit ani změnit.[2] Článek 138 ústavy stanoví zvláštní postup pro Parlament přijímat ústavní zákony, včetně zákonů o změně ústavy). Ve srovnání s jinými systémy s rigidními ústavami patří postup změny italské ústavy k nejjednodušším a je variací řádného legislativního postupu.[3]

Běžný postup přijímání zákona v Itálii vyžaduje, aby obě komory parlamentu schválily zákon ve stejném textu prostou většinou hlasů. Ústavní zákony vycházejí ze stejného postupu, ale po prvním schválení je musí oba domy schválit podruhé, nejméně o tři měsíce později. Ve druhém čtení nelze navrhovat žádné nové změny návrhu zákona, návrh zákona však musí být schválen nebo zamítnut jako celek.

Ústavní zákon musí být schválen většinou v každém domě ve druhém čtení. V závislosti na výsledcích druhého hlasování může ústavní zákon následovat dvě různé cesty:

  • Pokud bude zákon schválen kvalifikovanou většinou dvou třetin členů v obou komorách, může to být okamžitě vyhlášen podle Prezident Itálie a stát se zákonem.
  • Pokud je návrh zákona schválen většinou členů v každé sněmovně, ale méně než dvoutřetinová většina, musí být nejprve zveřejněn v Úřední věstník, oficiální deník, ve kterém jsou publikovány všechny italské zákony. Poté do tří měsíců po zveřejnění ústava referendum může o to požádat 500 000 voličů, pět regionálních rad nebo pětina členů kterékoli komory parlamentu. Pokud po uplynutí těchto tří měsíců nebylo požadováno žádné ústavní referendum, návrh zákona může být vyhlášen a stane se zákonem.

Ústavní referendum

Je-li požadováno ústavní referendum, musí být návrh zákona schválen většinou hlasů odevzdaných všemi voliči. Ne kvorum je požadováno, a tak referendum účast nemá žádný vliv na jeho platnost, na rozdíl od jiných forem referenda v Itálii.

V Itálii se konaly čtyři ústavní referenda. v 2001 a 2020, byly schváleny ústavní zákony. v 2006 a 2016, byli odmítnuti.

Limity

Pravomoc Parlamentu měnit ústavu má svá omezení. Jeden stanoví článek 139 samotné ústavy: forma vlády Itálie, a republika, nelze změnit. Tato hranice byla zavedena na ochranu výsledku institucionální referendum v roce 1946 ve kterém Italové hlasovali pro zrušení monarchie. Toto referendum se konalo současně s volbami do Ústavodárné shromáždění Itálie.

Fráze „republikánská forma (vlády)“ v článku 139 byla vykládána široce. Čte se to znamená, že hlava státu úřad nemůže být dědičný, ale také princip lidová suverenita je zapouzdřený. Jinými slovy, „republika“ je vykládána v tom smyslu, že Italská republika je také „demokratická“.[4]

Ústavní soud rovněž v několika nálezech (počínaje nálezy č. 30 a 31 z roku 1971) uvedl, že některé zásady obsažené v Ústavě jsou „nejvyššími zásadami“ (principi supremi), které nelze zrušit ani změnou ústavy. Práva, která ústava prohlašuje za „nedotknutelná“, jsou příklady těchto nejvyšších zásad.[5]

Seznam

V následující tabulce jsou uvedeny všechny ústavní zákony přijaté parlamentem od nabytí účinnosti Ústavy z roku 1948, včetně těch, které byly později odmítnuty v ústavních referendech (označeny červeně).

Zvláštní kategorií ústavních zákonů jsou zvláštní zákony autonomní oblasti Itálie. Jelikož jim jsou poskytovány zvláštní podmínky autonomie, jedná se o výjimky z běžné disciplíny ústavy a zvláštní zákony mohou být přijímány a měněny pouze ústavními zákony. Tyto ústavní zákony jsou v tabulce níže označeny žlutě.

Ústavní právoTitulČlánky pozměněnyZpůsob schváleníObsahÚřední věstník
Č. 1, 9. února 1948Pravidla týkající se nálezů o ústavní legitimitě a záruk nezávislosti Ústavního soudu.Přijato Ústavodárným shromážděnímRozšiřuje pravidla pro rozsudky před Ústavní soud a o postavení jejích soudců.[6]
Č. 2, 26. února 1948Přeměna statutu regionu Sicílie na ústavní právo.Přijato Ústavodárným shromážděním[fn 1]Přijímá zvláštní statut pro autonomní oblast Sicílie.[7]
Č. 3, 26. února 1948Zvláštní statut pro Sardinii.Přijato Ústavodárným shromážděním[fn 1]Přijímá zvláštní statut pro autonomní oblast Sardinie.[8]
Č. 4, 26. února 1948Zvláštní statut údolí Aosta.Přijato Ústavodárným shromážděním[fn 1]Přijímá zvláštní statut pro autonomní oblast Údolí Aosta.[9]
Č. 5, 26. února 1948Zvláštní statut pro Trentino-Jižní Tyrolsko.Přijato Ústavodárným shromážděním[fn 1]Přijímá zvláštní statut pro autonomní oblast Trentino-Jižní Tyrolsko.[10]
Č. 1, 11. března 1953Doplňující pravidla k Ústavě týkající se Ústavního soudu.Přijato parlamentem (dvoutřetinová většina)Rozšiřuje pravidla týkající se pravomocí EU Ústavní soud a volba jejích soudců.[11]
Č. 1, 18. března 1958Splatnost „Přechodných a závěrečných ustanovení“, č. XIPřijato parlamentem (dvoutřetinová většina)Stanoví termín 31. prosince 1963 jako termín pro přechodné a závěrečné ustanovení č. XI Ústavy (který dočasně umožňoval vytváření nových regionů bez použití postupu podle článku 132 Ústavy).[12]
Č. 1, 9. března 1961Přidělení tří senátorů obcím Terst, Duino Aurisina, Monrupino, Muggia, San Dorligo della Valle a Sgonico.Přijato parlamentem (dvoutřetinová většina)Prozatímně vytváří nový volební obvod pro volby do Senátu po anexi zóny A EU Svobodné území Terstu s Osimská smlouva.[13]
Č. 1, 31. ledna 1963Zvláštní statut regionu Friuli-Venezia Giulia.Přijato parlamentem (dvoutřetinová většina)Přijímá zvláštní statut pro region Friuli-Venezia Giulia.[14]
Č. 2, 9. února 1963Změny článků 56, 57 a 60 ústavy.56, 57, 60Přijato parlamentem (dvoutřetinová většina)Opravuje počet zvolených Poslanci až 630 poslanci a 315 senátoři (před touto reformou byl jejich počet proměnlivý a závisel na počtu obyvatel). Mění se funkční období Senátu ze šesti na pět let, stejně jako u Poslanecké sněmovny.[15]
Č. 3, 27. prosince 1963Změny článků 131 a 57 ústavy a vytvoření regionu „Molise“.57, 131Přijato parlamentem (dvoutřetinová většina)Rozdělí oblast Abruzzi e Molise do dvou samostatných oblastí: Abruzzo a Molise. Nové oblasti Molise jsou přiděleni dva senátoři v Senátu (méně než obvyklé minimum sedmi stanovených pro jiné regiony).[16]
Č. 1, 21. června 1967Vydávání za trestné činy genocidy.Přijato parlamentem (dvoutřetinová většina)Stanoví, že čl. 10 poslední odstavec a čl. 26 poslední odstavec ústavy (které zakazují čl vydání pro politické zločiny cizinců a občanů) se nevztahují na trestné činy genocida.[17]
Č. 2, 22. listopadu 1967Změna článku 135 Ústavy a dispozice týkající se Ústavního soudu.135, VIIPřijato parlamentem (dvoutřetinová většina)Mění funkční období soudců Ústavního soudu z 12 na 9 let a je opětovně nezvolitelný. Rozšiřuje pravidla pro volbu Ústavního soudu.[18]
Č. 1, 10. listopadu 1971Změny a integrace zvláštního statutu pro Trentino-Alto Adige.Přijato parlamentem (dvoutřetinová většina)Změna zvláštního statutu pro region Trentino-Jižní Tyrolsko.[19]
Č. 1, 23. února 1972Změny podmínek sicilského regionálního shromáždění a regionálních rad Sardinie, údolí Aosta, Trentino-Alto Adige a Friuli-Venezia Giulia.Přijato parlamentem (absolutní většina); ústavní referendum není požadovánoMění zvláštní stanovy všech pěti autonomních regionů, pokud jde o volbu jejich zákonodárných orgánů.[20]
Č. 1, 9. května 1986Novela článku 16 zvláštního statutu pro Sardinii schválená ústavním zákonem č. 3 ze dne 26. února 1948, týkající se stanovení počtu členů krajské rady.Přijato parlamentem (absolutní většina); ústavní referendum není požadovánoOpravuje počet členů Regionální rady Sardinie na 80 (před touto reformou byl jejich počet variabilní a závisel na počtu obyvatel).[21]
Č. 1, 16. ledna 1989Změny článků 96, 134 a 135 ústavy a ústavního zákona č. 1 ze dne 11. března 1953 a pravidla týkající se postupu při trestných činech podle článku 96 ústavy.96, 134, 135Přijato parlamentem (absolutní většina); ústavní referendum není požadovánoZruší zvláštní jurisdikci Ústavní soud za trestné činy spáchané předsedové vlád a ministři. Nyní mají být souzeni před obecnými soudy, ale se souhlasem komory parlamentu patří (Senát, pokud nejsou poslanci).[22]
Č. 2, 3. dubna 1989Výzva k poradnímu referendu o udělení zakládajícího mandátu Evropskému parlamentu, který má být zvolen v roce 1989.Přijato parlamentem (dvoutřetinová většina)Umožňuje poradní referendum k otázce transformace Evropských společenství do Evropská unie a umožnění Evropský parlament vypracovat a Evropská ústava. Ústavní zákon byl nutný, protože ústava nestanoví poradní referenda.[23]
Č. 3, 12. dubna 1989Změny a integrace ústavního zákona č. 1 ze dne 23. února 1972, týkající se funkčního období sicilského regionálního shromáždění a regionálních rad Sardinie, údolí Aosta, Trentino-Alto Adige a Friuli-Venezia Giulia. Změny zvláštního statutu údolí Aosta.Přijato parlamentem (absolutní většina); ústavní referendum není požadovánoMění zvláštní statut všech pěti autonomních regionů, pokud jde o volbu jejich zákonodárných orgánů.[24]
Č. 1, 4. listopadu 1991Změna čl. 88 druhého pododstavce ústavy.88Přijato parlamentem (dvoutřetinová většina)Umožňuje výjimku z pravidla, které Prezident Itálie nemůže rozpustit parlament během posledních šesti měsíců svého funkčního období: zákaz se nepoužije, pokud se toto období shoduje, byť jen částečně, s posledními šesti měsíci funkčního období Parlamentu.[25]
Č. 1, 6. března 1992Změna článku 79 ústavy týkající se koncesí na amnestie a milosti.79Přijato parlamentem (absolutní většina); ústavní referendum není požadovánoZavádí zvláštní postup, který vyžaduje, aby dvoutřetinová kvalifikovaná většina v každé komoře parlamentu přijala zákon, který uděluje amnestie nebo odpuštění.[26]
Č. 1, 6. srpna 1993Funkce parlamentního výboru pro institucionální reformy a pravidla postupu při změně ústavy.Přijato parlamentem (absolutní většina); ústavní referendum není požadovánoDává mandát dvoukomorovému parlamentní výbor navrhnout budoucí změnu týkající se druhé části ústavy a volebních systémů zákonodárných sborů v Itálii a běžných regionech.[27]
Č. 2, 23. září 1993Změny a integrace zvláštních stanov pro údolí Aosta, Sardinii, Friuli-Venezia Giulia a Trentino-Jižní Tyrolsko.Přijato parlamentem (absolutní většina); ústavní referendum není požadovánoRůzné změny zvláštních stanov čtyř z pěti autonomních oblastí.[28]
Č. 3, 29. září 1993Změna článku 68 ústavy.68Přijato parlamentem (dvoutřetinová většina)Granty větší imunity poslancům parlamentu a zakazuje zachycení členů parlamentu bez souhlasu domu, do kterého patří.[29]
Č. 1, 24. ledna 1997Zřízení parlamentní komise pro ústavní reformy.Přijato parlamentem (dvoutřetinová většina)Dává mandát dvoukomorovému parlamentní výbor navrhnout budoucí změnu druhé části ústavy.[30]
Č. 1, 22. listopadu 1999Dispozice týkající se přímé volby předsedy krajské samosprávy a zákonné autonomie krajů.121, 122, 123, 126Přijato parlamentem (dvoutřetinová většina)Poskytuje větší autonomii regionům s běžnými zákony. Řádné stanovy jsou nyní zejména regionálními zákony přijatými zvláštním postupem (před reformou je bylo nutné převést do zákonné podoby parlamentem) a regionální vlády se řídí prezidentský systém s přímo zvoleným prezidentem (před reformou použili parlamentní model).[31]
Č. 2, 23. listopadu 1999Doplnění zásad spravedlivého procesu k článku 111 ústavy.111Přijato parlamentem (dvoutřetinová většina)Přidává principy spravedlivý soud znění článku 111 ústavy.[32]
Č. 1, 17. ledna 2000Změna článku 48 ústavy týkající se vytvoření zámořského volebního okrsku pro výkon volebního práva italských občanů pobývajících v zahraničí.48Přijato parlamentem (absolutní většina); ústavní referendum není požadovánoVytvoří zámořský volební obvod pro volby do italského parlamentu, vyhrazení počtu křesel (bude stanoveno budoucím ústavním zákonem) v obou komorách Italům s bydlištěm v zahraničí.[33]
Č. 1, 23. ledna 2001Změna článků 56 a 57 ústavy, pokud jde o počet poslanců a senátorů zastupujících Italové v zahraničí.56, 57Přijato parlamentem (absolutní většina); ústavní referendum není požadovánoPřiděluje dvanáct míst v Poslanecká sněmovna a šest míst v Senát Italům s bydlištěm v zahraničí.[34]
Č. 2, 31. ledna 2001Dispozice týkající se přímé volby prezidentů regionů se zvláštním statutem a autonomních provincií Trento a Bolzano.Přijato parlamentem (absolutní většina); ústavní referendum není požadovánoMění zvláštní stanovy všech pěti autonomních oblastí. Rozšiřuje přímou volbu prezidenta na všechny autonomní oblasti a provincie, s výjimkou autonomní oblasti Trentino-Jižní Tyrolsko a autonomní provincie Bolzano.[35]
Č. 3, 18. října 2001Změny hlavy V druhé části ústavy.114, 115, 116, 117, 118, 119, 120, 123, 124 (zrušeno), 125 (zrušeno), 127, 128 (zrušeno), 129 (zrušeno), 130 (zrušeno), 132Přijato parlamentem (absolutní většina); schváleno ústavní referendumReformuje druhou část ústavy a uděluje regionům s běžnými zákony větší pravomoci a samostatnost. Jedná se o dosud nejrozsáhlejší reformu ústavy, která mění deset článků a zrušuje pět.[36]
Č. 1, 23. října 2002Konec účinků prvního a druhého odstavce Přechodného a závěrečného ustanovení č. XIII Ústavy.XIIIPřijato parlamentem (absolutní většina); ústavní referendum není požadovánoUkončí účinky prvních dvou odstavců přechodného a závěrečného ustanovení č. XIII Ústavy (která vylučuje většinu členů a potomků Dům Savoye z Itálie a brání jim volit a být voleni).[37]
Č. 1, 30. května 2003Změna článku 51 ústavy.51Přijato parlamentem (absolutní většina); ústavní referendum není požadovánoUkládá Italské republice povinnost přijmout opatření k zajištění rovných příležitostí pro ženy a muže v přístupu k voleným kancelářím.[38]
Publikoval v G.U. Ne. 269, 18. listopadu 2005Změny druhé části ústavy.55, 56, 57, 58, 59, 60, 61, 63, 64, 65, 66, 67, 69, 70, 71, 72, 73, 74, 76, 77, 80, 81, 82, 83, 84, 85, 86, 87, 88, 89, 91, 92, 93, 94, 95, 96, 98, 98-bis (přidáno), 104, 114, 116, 117, 118, 120, 122, 123, 126, 127 , 127-bis (přidáno), 127-ter (přidáno), 131, 133, 116, 135, 138Přijato parlamentem (absolutní většina); zamítnuto ústavní referendumGenerální oprava celkového vládního systému, která dává více pravomocí premiér, transformující Senát do federální komory a učinit z republiky více federální.[39]
Č. 1, 2. října 2007Změna článku 27 ústavy, týkající se zrušení trestu smrti.27Přijato parlamentem (dvoutřetinová většina)Zrušuje jedinou výjimku ze zákazu trest smrti (zákon o vojenských zákonech v době války).[40]
Č. 1, 20. dubna 2012Zavedení zásady vyrovnaného rozpočtu do ústavního plánu.81, 97, 117, 119Přijato parlamentem (dvoutřetinová většina)Přidá a vyrovnaný rozpočet k ústavě.[41]
Č. 1, 7. února 2013Změna článku 13 zvláštního statutu regionu Friuli-Venezia Giulia, ústavního zákona č. 1 ze dne 31. ledna 1963.Přijato parlamentem (dvoutřetinová většina)Změna zvláštního statutu pro region Friuli-Venezia Giulia, týkající se volby Regionální rady.[42]
Č. 2, 7. února 2013Změna článku 3 statutu regionu Sicílie, pokud jde o snížení počtu poslanců v regionálním sicilském shromáždění. Přechodné dispozice.Přijato parlamentem (dvoutřetinová většina)Změna zvláštního statutu pro region Sicílie, což snižuje počet členů sicilského shromáždění.[43]
Č. 3, 7. února 2013Změny článků 15 a 16 zvláštního statutu pro region Sardinie, ústavní zákon č. 1 ze dne 31. ledna 1963 o složení a volbách krajské rady.Přijato parlamentem (dvoutřetinová většina)Změna zvláštního statutu pro region Sardinie, pokud jde o složení a volbu Regionální rady.[44]
Publikoval v G.U. Ne. 88, 15. dubna 2016Opatření k překonání rovného dvoukomorového přístupu, snížení počtu členů parlamentu, omezení provozních nákladů orgánů, potlačení CNEL a revize hlavy V části II ústavy.48, 55, 57, 58 (zrušeno), 59, 60, 61, 62, 63, 64, 66, 67, 69, 70, 71, 72, 73, 74, 75, 77, 78, 79, 80, 81 , 82, 83, 85, 86, 87, 88, 94, 96, 97, 99 (zrušeno), 114, 116, 117, 118, 119, 120, 121, 122, 126, 132, 134, 135Přijato parlamentem (absolutní většina); zamítnuto ústavní referendumGenerální oprava vládního systému provedením změn v legislativním postupu, složení a pravomocích EU Senát a na rozdělení pravomocí mezi stát a běžné regiony. Zruší provincie (s výjimkou dvou autonomních provincií Trento a Bolzano ) a CNEL.[45]
Č. 1, 28. července 2016Změny zvláštního statutu regionu Friuli-Venezia Giulia, ústavní zákon č. 1 ze dne 31. ledna 1963, týkající se místních subjektů, hlasovacích práv k regionálním volbám a regionálního práva iniciativy.Přijato parlamentem (dvoutřetinová většina)Změna zvláštního statutu pro region Friuli-Venezia Giulia.[46]
Č. 1, 19. října 2020Změny článků 56, 57 a 59 Ústavy týkající se snížení počtu poslanců.56, 57, 59Přijato parlamentem (absolutní většina); schváleno ústavní referendumSnižuje počet křesel v Poslanecké sněmovně ze 630 na 400 a počet křesel v Senátu z 315 na 200.[47]
Poznámka
  1. ^ A b C d Přechodné a zvláštní ustanovení č. XVII Ústavy umožnilo Ústavodárnému shromáždění přijímat zvláštní regionální zákony až do 31. ledna 1948.

Viz také

Reference

  1. ^ Viz definice „legge costituzionale“ http://www.simone.it/newdiz/newdiz.php?action=view&id=991&dizionario=1
  2. ^ James Bryce, „Flexibilní a rigidní ústava“, Studium historie a právní vědy. Oxford: Clarendon Press, 1901, str. 124-213.
  3. ^ Bin, Roverto a Pitruzella, Giovanni (2008), Diritto costituzionale, G. Giappichelli Editore, Turín, str. 322.
  4. ^ Bin, Roverto a Pitruzella, Giovanni (2008), Diritto costituzionale, G. Giappichelli Editore, Turín, str. 325.
  5. ^ Bin, Roverto a Pitruzella, Giovanni (2008), Diritto costituzionale, G. Giappichelli Editore, Turín, str. 326.
  6. ^ G.U. Č. 43, 20. února 1948
  7. ^ G.U. Ne. 58, 09. března 1948
  8. ^ G.U. Ne. 58, 09. března 1948
  9. ^ G.U. Ne. 59, 10. března 1948
  10. ^ G.U. Ne. 62, 13. března 1948
  11. ^ G.U. Ne. 62, 14. března 1953
  12. ^ G.U. Ne. 79, 1. dubna 1958
  13. ^ G.U. Ne. 82, 1. dubna 1961
  14. ^ G.U. Ne. 29, 01. února 1963
  15. ^ G.U. Ne. 40, 12. února 1963
  16. ^ G.U. Ne. 3. 4. ledna 1964
  17. ^ G.U. Ne. 164, 3. července 1967
  18. ^ G.U. Ne. 294, 25. listopadu 1967
  19. ^ G.U. Ne. 3. 5. ledna 1972
  20. ^ G.U. Ne. 63, 7. března 1972
  21. ^ G.U. Ne. 111, 12. května 1986
  22. ^ G.U. Ne. 13, 17-leden-1989
  23. ^ G.U. Ne. 80, 06-Apr-1989
  24. ^ G.U. Ne. 87, 14. dubna 1989
  25. ^ G.U. Ne. 262, 08-nov-1991
  26. ^ G.U. Ne. 57, 09. března 1992
  27. ^ G.U. Ne. 186, 10. srpna 1993
  28. ^ G.U. Ne. 226, 25. září 1993
  29. ^ G.U. Ne. 256, 30. října 1993
  30. ^ G.U. Ne. 22, 28-led-1997
  31. ^ G.U. Ne. 299, 22. prosince 1999
  32. ^ G.U. Ne. 300, 23. prosince 1999
  33. ^ G.U. Ne. 15., 20. ledna 2000
  34. ^ G.U. Ne. 15., 20. ledna 2000
  35. ^ G.U. Ne. 26, 01-feb-2001
  36. ^ G.U. Ne. 248, 24. října 2001
  37. ^ G.U. Ne. 252, 26. října 2002
  38. ^ G.U. Ne. 134, 12. června 2003
  39. ^ G.U. Ne. 269, 18. listopadu 2005
  40. ^ G.U. Ne. 236, 10. října 2007
  41. ^ G.U. Ne. 95, 23. dubna 2012
  42. ^ G.U. Ne. 40, 16. února 2013
  43. ^ G.U. Ne. 41, 18. února 2013
  44. ^ G.U. Ne. 50, 28-feb-2013
  45. ^ G.U. Ne. 88, 15. dubna 2016
  46. ^ G.U. Ne. 184, 08-aug-2016
  47. ^ G.U. Ne. 261, 21. října 2020