Ozubnicová železnice Štrbské Pleso – Štrba - Štrbské Pleso–Štrba rack railway
KBS 182 Štrba - Štrbské Pleso | |||||||||||||||||||||||||||||||||||
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
|
The Štrbské Pleso –Štrba ozubnicová dráha je 1 000 mm (3 stopy3 3⁄8 v) měřidlo úzkorozchodná železnice v Vysoké Tatry. Byl postaven v roce 1896 a rekonstruován v roce 1970. Na konci údolí (Železniční stanice Štrba ), připojuje se k standardní rozchod hlavní trať mezi Bratislava a Košice, a na horském konci (Železniční stanice Štrbské Pleso ), připojuje se k Tatranská elektrická železnice.
Stará ozubnicová dráha
Dějiny
S dokončením Košicko-bohumínská železnice v roce 1871 dostaly Vysoké Tatry první železniční spojení. Turistika na Štrbské pleso z toho vyplývající vedla k otevření hotelů, pěších stezek a horských chat.
Pod vedením Emila Várnai vypracovala Košicko-bohumínská železnice plány pro metrová ozubnicová železnice spojující Štrbské pleso se stanicí ve Štrbě. Dne 30. července 1895 dostala železnice koncesi od maďarského ministerstva obchodu. Stavba začala rychle a železnice byla otevřena 30. července 1896. Košicko-bohumínská železnice založila Csorbatói Fogaskerekű Vasút (Slovák: Ozubnicová železnica Štrbského plesa, Angličtina: Regálová dráha Štrbské Pleso) provozovat železnici. Trať byla provozována pouze během letní sezóny od června do září a v zimě na lyžařskou sezónu. Po více než šest měsíců roku nebyl žádný provoz.
Od 20. let 20. století existovala silná konkurence motorové dopravy a železnice již nebyla zisková. V roce 1924 byla železnice (společně s železnicí Košice – Bohumín) převzata československými státními železnicemi. Tatranská elektrická vicinálna dráha (TEVD) byla založena v roce 1927 za účelem provozování Tatranské elektrické železnice, ale odmítla převzít starou a neefektivní ozubnicovou dráhu.
Během Velká deprese provoz na ozubnicové dráze byl ukončen 14. září 1932. Dne 11. prosince 1936 koncese na provozování železnice skončila a ve 40. letech byla trať demontována.
Technická data
- Měřidlo: 1 000 mm (3 stopy3 3⁄8 v) měřidlo
- Regálový železniční systém: Riggenbach
- Délka: 4,757 km (2,956 mi)
- Maximum spád: 127 ‰, 12.7 %
- Lokomotivy: Parní
- Rok otevření: 1896
- Výškový rozdíl: 444 m (1457 ft)
Kolejová vozidla
V roce 1896 dva parní lokomotivy byly dodány z lokomotivního závodu Floridsdorf, Rakousko, s čísly výrobce 1012 a 1013.[1] Čtyři identické lokomotivy, které jsou stále v provozu, byly později postaveny pro Achenseebahn Lokomotivy byly původně očíslovány 1 a 2, ale byly přečíslovány na ČSD jako U 29.001 a U 29.002. Byly tam také čtyři osobní vozy a čtyři nákladní vozy, které postavil Ganz v Budapešti.
Nová ozubnicová dráha
Dějiny
V roce 1968, v souvislosti s Mistrovství světa v klasickém lyžování FIS 1970 na Štrbském Plese byly vypracovány plány na novou ozubnicovou železnici. Byly použity dvě třetiny staré trasy, ale zbytek trasy byl zcela nový. Na Štrbském Plese nový společné nádraží s Tatranská elektrická železnice byl vyložen s kolejovým připojením pro přepravu vozidel. Na Železniční stanice Štrba byla postavena nová odletová hala pro ozubnicovou železnici. Nová železnice byla elektrifikována na 1500 V DC, stejný systém jako systém používaný pro Tatranská elektrická železnice. Nová železnice byla otevřena 12. února 1970.
Technická data
- Měřidlo: 1 000 mm (3 stopy3 3⁄8 v) měřidlo
- Regálový železniční systém: von Roll
- Délka: 4,75 km (2,95 mi)
- Maximální sklon: 150 ‰, 15%
- Lokomotivy: Elektrický
- Rok otevření: 1970
Kolejová vozidla
Tři nové vlaky byly dodány z Švýcarské lokomotivy a strojírny pro přestavěnou linku. Vlaky se skládají z a hnací přívěs ČSD třídy R 29.0 (nyní ZSSK třída 905,95) a stojan motorový vůz z ČSD třída EM 29.0 (Nyní ZSSK třída 405,95).
externí odkazy
- O ozubnicové dráze ze Štrby na Štrbské Pleso (v češtině)
- Historie tatranských drah (včetně ozubnicové dráhy ze Štrby na Štrbské Pleso) (ve slovenštině)
Reference
- Catchpole, Paul (1998). Steam and Rail na Slovensku. Kings Norton, Birmingham, Anglie: Locomotives International. ISBN 1-900340-08-9.