Georg Betz - Georg Betz

Georg Betz
Georg Betz.jpg
narozený(1903-06-15)15. června 1903
Kolbermoor, Bavorské království
Zemřel2. května 1945(1945-05-02) (ve věku 41)
Berlín, nacistické Německo
Věrnost nacistické Německo
Servis/větevVlajka Schutzstaffel.svg Schutzstaffel
Roky služby1932–1945
HodnostObersturmbannfuhrer
JednotkaFliegerstaffel des Führers
Bitvy / válkyDruhá světová válka

Georg Betz (15. června 1903 - 2. května 1945) byl SS důstojník (číslo SS: 625 419), který se zvedl k hodnosti SS-Obersturmbannfuhrer v době druhá světová válka. Betz sloužil jako Adolf Hitler osobní druhý pilot a Hans Baur je náhradník. Betz byl přítomen v Führerbunker v Berlín na konci dubna 1945. Dne 1. května 1945 se Betz zúčastnil úniku z Říšského kancléřství v Berlíně. Na začátku 2. května 1945 byl Betz zraněn a zemřel při přechodu přes Weidendammerův most který byl pod těžkou palbou sovětských vojsk.[1]

Životopis

Betz se narodil v Kolbermooru poblíž Rosenheimu (Bavorsko). Navštěvoval vysokou školu strojního inženýrství v Mnichově. Betz se poté cvičil jako pilot. V roce 1932 se stal kapitánem a létal po evropských trasách Lufthansa. Vstoupil do SS a byl převelen do štábu Reichsführer-SS Heinrich Himmler. Betz byl jmenován kapitánem rezervního letadla Fliegerstaffel des Führers. Betz sloužil jako Hitlerův osobní druhý pilot a jako náhradník Hanse Baura. Betz byl povýšen na SS-Obersturmbannfuhrer dne 30. ledna 1944.[1] Dále si udržel hodnost Oberstleutnant der Reserve v Luftwaffe.

Berlín

Betz byl v Berlíně v průběhu měsíce dubna 1945. Betz byl pověřen vedením malé flotily letadel na letišti Tempelhof; ujistěte se, že letadla byla připravena k letu. Poté, co dostal slovo, měl za úkol sestavit seznam zaměstnanců, kteří mají být letecky dopraveni z Berlína do Obersalzbergu.[2] Hitler nařídil 20. dubna Albert Bormann "Admirále." Karl-Jesko von Puttkamer, Dr. Theodor Morell, Dr. Hugo Blaschke, sekretářky Johanna Wolfová, Christa Schroeder a několik dalších opustit Berlín letadly do Obersalzbergu. Skupina odletěla z Berlína různými lety letadly Fliegerstaffel des Führers během následujících tří dnů.[3] Poté měl Betz na starosti dohled nad stavbou nouzového vzdušného pásu poblíž dálnice Braniborská brána pro použití v Führerbunker personál.[2]

Dne 29. dubna 1945 sovětský Rudá armáda zahájil totální útok na centrum Berlína. Sovětské dělostřelectvo se otevřelo intenzivní palbou v oblasti říšského kancléřství a kolem něj. Toho večera v komplexu bunkrů pod kancléřskou zahradou byl Betz přítomen s Baurem, když se Hitler rozloučil se svými osobními piloty. Baur prosil Hitlera, aby opustil Berlín. Muži se dobrovolně rozhodli odletět s Hitlerem z Německa Ju 390 a do bezpečí. Bylo to marné, když Hitler odmítl Baura a uvedl, že musí zůstat v Berlíně.[4] Následujícího dne, 30. dubna, byla Rudá armáda méně než 500 metrů od Führerbunker. To odpoledne byl Betz stále přítomen v komplexu bunkrů v době, kdy Hitler spáchal sebevraždu.[5]

V jednom z posledních Hitlerových příkazů dal berlínským silám povolení k pokusu o útěk sovětského obklíčení po jeho smrti.[6] Všeobecné Helmuth Weidling, velitel berlínské obranné oblasti a SS-Brigadeführer Wilhelm Mohnke, (Kommandant) Velitel bitvy u centrální vládní čtvrti navrhl plán útěku z Berlína ke spojencům na západní straně Labe nebo k německé armádě na sever. Mohnke rozdělil říšský kancléř a Führerbunker vojáky a personál do deseti hlavních skupin.[7] Betz opustil říšský kancléř jako součást jedné ze skupin, která se pokoušela vypuknout.[8] Po půlnoci 2. května 1945 byl Betz součástí velké skupiny německých vojáků a civilistů, kteří přešli přes Weidendammerův most zatímco byl pod těžkou palbou sovětských tanků a děl. Betz byl během přechodu zraněn. Podle Erich Kempka, narazil na těžce zraněného Betze a nechal ho v péči Kaethe Hausermann, zubní asistentky, která byla v Hitlerově štábu u Dr. Hugo Blaschke.[9][10] Kempka dále uvedl, že se krátce nato dozvěděl, že Betz na následky zranění zemřel.[11] Jiné zdroje uvádějí pouze to, že Betz zemřel na následky zranění v oblasti mostu Weidendammer. Betzovi bylo 42 let.[1]

Viz také

Reference

Citace

  1. ^ A b C Joachimsthaler 1999, str. 286, 287.
  2. ^ A b O'Donnell 1978, str. 97.
  3. ^ Joachimsthaler 1999, str. 98.
  4. ^ O'Donnell 1978, str. 296, 297, 308, 309.
  5. ^ Joachimsthaler 1999, s. 160–182, 287.
  6. ^ Beevor 2002, str. 358.
  7. ^ Fischer 2008, str. 49.
  8. ^ Joachimsthaler 1999, str. 287.
  9. ^ Trevor-Roper 1992, str. 128.
  10. ^ Kempka 2010, str. 95–97.
  11. ^ Kempka 2010, str. 98.

Bibliografie

  • Beevor, Antony (2002). Berlin: The Fallfall 1945. London: Viking-Penguin Books. ISBN  978-0-670-03041-5.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • Fischer, Thomas (2008). Vojáci Leibstandarte: SS-Brigadefuhrer Wilhelm Mohnke a 62 vojáků Hitlerovy elitní divize. Winnipeg: J.J. Fedorowicz. ISBN  978-0-921991-91-5.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • Joachimsthaler, Anton (1999) [1995]. Poslední dny Hitlera: Legendy, důkazy, pravda. Trans. Helmut Bögler. London: Brockhampton Press. ISBN  978-1-86019-902-8.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • Kempka, Erich (2010). Byl jsem Hitlerův šofér. London: Frontline Books-Skyhorse Publishing, Inc. ISBN  978-1-84832-550-0.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • O'Donnell, James P. (1978). The Bunker: The History of the Reich Chancellery Group. Boston: Houghton Mifflin. ISBN  978-0-395-25719-7.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • Trevor-Roper, Hugh (1992) [1947]. Poslední dny Hitlera. Chicago, IL: University of Chicago Press. ISBN  0-226-81224-3.CS1 maint: ref = harv (odkaz)