Hrobka Eurysaces the Baker - Tomb of Eurysaces the Baker

O mytologické řečtině viz Eurysace.
Jižní fasáda Hrobky Eurysace venku Porta Maggiore, s Aqua Claudia za; devět válců může představovat míry zrna nebo míchací nádoby
Detail rohu

The hrobka pekaře Marcuse Vergiliuse Eurysaces je jednou z největších a nejzachovalejších pohřebních památek osvobozenců v Řím. Je to vytesané vlys je klasickým příkladem "plebejského stylu" v Římská socha. Eurysaces postavil hrobku pro sebe a možná i pro svou manželku Atistii kolem konce roku Republika (asi 50-20 př. n. l.). Nachází se na prominentním místě těsně mimo dnešní Porta Maggiore byla hrobka transformována začleněním do Aurelian zeď; věž následně postavena Honorius zakryl hrobku, jejíž pozůstatky byly vystaveny po jejím odstranění Řehoř XVI v roce 1838.[1] Na této extravagantní hrobce je obzvláště důležité to, že ji postavil a svobodný muž, a bývalý otrok.

Tři strany mírně lichoběžníkový struktura zůstává do značné míry nedotčena. Všechny mají stejnou formu, s více než prostým dolním podlažím, nyní většinou pod úrovní terénu, ale odkryté, s patry skládajícími se z dvojic záběrových sloupů mezi plochými deskami, všechny nacpané bez mezery mezi nimi. Účinek zdaleka není klasické objednávky; v rozích se desky otočí pilastry stoupající na nejvyšší úrovni k neortodoxní hlavní města kombinace svitků po stranách s rostlinnými formami ve středu.[2] V nejvyšším patře jsou neobvyklé kruhové otvory, o kterých se nyní předpokládá, že představují hnětací nádrže nebo nádoby na měření zrna. Pod a římsa je vlys s nepřetržitými scénami v úleva ukazující provoz pekárny, kde společnost Eurystaces vydělala to, co bylo evidentně značné jmění. Rekonstrukce si představují mírně stoupající střechu nad touto, nyní ztracenou.[3]

Marcus Vergilius Eurysaces

Ačkoli na pomníku neexistuje žádné přesvědčivé prohlášení, že Eurysaces byl svobodný muž - pro "neexistuje" L " libertus v nápisu - existuje řada důvodů, proč se domnívat, že tomu tak bylo. Jeho jméno má podobu Římana praenomen a žádní muži následovaný Řekem přízvisko, nomenklatura typická pro svobodného muže, kombinující identitu bývalé vlastnící rodiny s identitou jednotlivce, když byl otrokem. Nápis také postrádá synovství obvyklé pro svobodný. The banausic a aktivity náročné na práci, které si připomínají pekařské činnosti, obvykle svobodné vyšší třídy neoslavují. Neobvyklá forma památníku a jeho nápisu byla také použita k vyhledání Eurysaces jako a nouveau riche parvenu způsobem Trimalchio, se svou „naivní okázalostí“ vulgárně napodobující elitní kulturu.[4][5][6]

O něco později Cestiova pyramida je další individualistická hrobka pro evidentně bohatého muže mimo tradiční elitu; v tomto případě to možná odkazovalo na jeho účast na kampaních v Lehký šátek na hlavu.

Nastavení

Pohřeb v pomerium nebo posvátná hranice města byla obecně zakázána. Ačkoli přesný rozsah pomeria v různých fázích jeho historie je nejistý, předpokládá se, že k tomu později došlo souběžný s Aurelianské zdi, možná zasahující do oblasti Porta Maggiore po jeho rozšíření o Claudius.[7][8] Ulice hrobek na prominentním místě těsně před branami města jsou známy z Pompeje stejně jako Via Appia.[9] Hrob Eurysaces, na křižovatce Via Praenestina a Přes Labicana těsně před vstupem do Říma, byl ve zvláště prominentním postavení, a jeho lichoběžníkový forma byla pravděpodobně diktována dostupným prostorem.[10] Jsou známy i další pohřební komplexy v okolí, včetně kolumbárium z Statilius Taurus, konzul v době Augustus, s více než sedmi stovkami loculi nebo pohřební výklenky; a hrobka prvního století před naším letopočtem Societas Cantorum Graecorum (Sdružení řeckých zpěváků).[4] Nápis týkající se jiného pekaře, Ogulnius, byl také nalezen v místních vykopávkách.[11][poznámka 1]

Památník

Hrobka, později zakrslá Aqua Claudia, stoupá do výšky asi třicet tři stop. Z beton tváří v tvář travertin na tufa základna, stojí jako pomník jak Eurysace, tak díky vlysu širší pekařské profesi. Styl, který se velmi liší od klasických římských stylů hrobek, dává vyniknout hrobce Eurysaces.

Pekárna v práci v vlys úlevy

Přežívající část nápis zní „EST HOC MONIMENTVM MARCEI VERGILEI EVRYSACIS PISTORIS REDEMPTORIS APPARET“ nebo v angličtině „This is the monument of Marcus Vergilius Eurysaces, baker, contractor, public service.“[1] Zatímco poslední slovo v tomto citátu, „Apparet“, se často překládá jako státní zaměstnanec, skutečné latinské slovo pro veřejného zaměstnance je zjevný. Apparet je sloveso, které se má objevit nebo objasnit, ale zdá se, že tento překlad se ke zbytku nápisu nehodí. Slovo Apparet bude v kontextu tohoto citátu teprve přeloženo.

V BBC dokumentární Seznamte se s Římany s Mary Beard, profesore Mary Beard, překládá „přístroj“ jako „je to zřejmé!“ Beard naznačuje, že „aparát“ signalizuje vtip, jako by říkal „dostat to ?!“. Beard tedy překládá epitaf jako „Toto je památník Marka Vergiliuse Eurysasca, pekaře, dodavatele, to je zřejmé.“ [12]

A úleva představující různé fáze výroby chleba probíhá podél vrcholu hrobky.[13] Reliéf zobrazuje na jižní straně dodávku a mletí obilí a prosévání mouky; na severu míchání a hnětení těsta, tvarování kulatých bochníků a pečení v klenuté peci typu „pizza“; a na západě stoh bochníků v koších a jejich odvoz k vážení.[4][10]

Související nálezy

Atistia nápis

Během demolice superponovaných pozdní starožitnosti opevnění Papež Řehoř XVI v roce 1838, celovečerní úleva portrét byl objeven muž a žena v tóga a palla (převezen do Palazzo dei Conservatori ); spolu s nápisem na počest jedné Atistie, dobré manželky, jejíž pozůstatky byly uloženy do obilnice; a urnu ve formě takového koše.[4][poznámka 2] Krádež ženské hlavy z reliéfu v roce 1934 a nejistota ohledně současného umístění urny, o které se věří, že je někde v Museo Nazionale Romano znamená, že jejich studie je nyní prováděna z výkopových výkresů a raných fotografií.[4] Rekonstrukce obecně vztahují tyto položky k hrobce na základě jejich stylu, předmětu a findspotu, přičemž Atistia se stala manželkou Eurysaces a dvojitý reliéf a nápis zabírající horní registr nyní ztracené východní fasády hrobky.[4]

Freedmen's Tombs

Tato hrobka je jednou z mnoha bohatých hrobek vytvořených osvobozenci. Tito muži byli zpočátku otroci, ale pomocí svých pánů si mohli koupit svobodu a začít si vydělávat na živobytí. Byli hrdí na svou svobodu a výdělky. Z tohoto důvodu mnohokrát vytvořili takové honosné pohřební památky, jako je hrobka Eurysaces. Tito osvobozenci neměli žádné rodinné linie, které byly důležité v římské společnosti. Proto tyto hrobky mohly být pokusy o zahájení rodinné historie, kterou si budou budoucí generace vážit.

Viz také

Poznámky

  1. ^ OGULNIUS PISTOR SIMI (laginarius) / AMICUS [Eurysacis?] nebo „Ogulnius, pekař, obchodník s moukou, přítel [Eurysaces?]“
  2. ^ FUIT ATISTIA UXOR MIHEI / FEMINA OPITUMA VEIXSIT / QUOIUS CORPORIS RELIQUAE / QUOD SUPERANT SUNT IN / HOC PANARIO nebo „Atistia byla moje žena; nejvýznamnější dáma v životě; přeživší pozůstatky jejího těla jsou v tomto koši“

Reference

Souřadnice: 41 ° 53'27 ″ severní šířky 12 ° 30'55 ″ východní délky / 41,89083 ° N 12,51528 ° E / 41.89083; 12.51528

  1. ^ A b Platner, Samuel Ball; Ashby, Thomas (1929). Topografický slovník starověkého Říma. Oxford University Press. p. 479 „Sepulcrum Eurysacis“. ISBN  0199256497.
  2. ^ Hlavní města jsou typičtější pro vnitřní výzdobu v barvě nebo štuk než velká kamenná fasáda. Jsou jakýmsi očekáváním Složená objednávka, obvykle vysledovat o něco později.
  3. ^ Rekonstrukční výkres
  4. ^ A b C d E F Petersen, Lauren Hackworth (2003). „Pekař, jeho hrobka, manželka a její koš na chléb: Památník Eurysaska v Římě“. Umělecký bulletin. College Art Association. 85 (2): 230–257. doi:10.2307/3177343. JSTOR  3177343.
  5. ^ Petersen, Lauren Hackworth (2006). Freedman v římském umění a dějinách umění. Cambridge University Press. str. 84–122. ISBN  9780521858892.
  6. ^ Stewart, Peter (2008). Sociální dějiny římského umění. Cambridge University Press. str. 64 f. ISBN  9780521016599.
  7. ^ Dey, Hendrik W (2011). Aureliánská zeď a přeměna císařského Říma, 271-855. Cambridge University Press. 211, 209 a násl. ISBN  978-0521763653.
  8. ^ Coates-Stephens, Robert (2008). Porta Maggiore: památka a krajina: archeologie a topografie jižní Esquiline od pozdně republikánského období do současnosti. L'Erma di Bretschneider. ISBN  9788882652906.
  9. ^ Jashemski, Wilhelmina (1971). „Hrobové zahrady v Pompejích“. Klasický deník. Classical Association of the Middle West and South. 66 (2): 97–115.
  10. ^ A b Claridge, Amanda (1998). Řím: Oxfordský archeologický průvodce. Oxford University Press. str.359 a násl. ISBN  0192880039.
  11. ^ Coarelii, Filippo (2007). Řím a okolí: archeologický průvodce. University of California Press. str.204 a násl. ISBN  9780520079601.
  12. ^ „Epizoda jedna: Všechny cesty vedou do Říma“. Seznamte se s Římany s Mary Beard. Epizoda První epizoda: Všechny cesty vedou do Říma. Duben 2012. 30:50 minut. BBC.
  13. ^ „Sepolcro di Marco Virgilio Eurysace“. Sovraintendenza ai Beni Culturali. Citováno 23. dubna 2012.

Další čtení

Ciancio Rossetto, Paola (1973). Il sepolcro del fornaio Marco Virgilio Eurisace a Porta Maggiore. Řím: Istituto di Studi Romani. ISBN  9788873110675.