Thirumalisai Alvar - Thirumalisai Alvar - Wikipedia
Thirumazhisai Alvar | |
---|---|
Osobní | |
narozený | |
Náboženství | hinduismus |
Filozofie | Vaishnava Bhakti |
Náboženská kariéra | |
Literární práce | Thiruchchanda ViruththamNaanmugan Thiruvandhadhi |
Vyznamenání | Alvar svatý |
Thirumazhisai Alvar (Narozen: Bhargavar 4203 BCE - 297 n. L ) je Tamil svatý ctěný v Srivaishnavism škola jižní Indie v Tondai Nadu (nyní součást Kanchipuram a Tiruvallur okresy). Narodil se v roce 4203 př. N. L.[1][2] Legenda o tomto svatém oddaném srivaišnavismu věří, že byl inkarnací Višnu disk, Sudarshana. Předpokládá se, že se narodil v Chrám Jagannatha Perumal, Tirumazhisai božskou milostí.
Bezdětný kmenový pár zvaný Tiruvaalan a Pankaya Chelvi zabývající se stříháním hole našli dítě a odnesli ho domů. Pár měl také syna jménem Kanikannan, který byl žákem Thirumazhisai Alvara.
Thirumazhisai Alvar prohlásil, že nepatří Bráhman, Kshatriya, Vaishya & Shudra v jednom ze svých dvojverší, jak byl považován (Avarna ) za kastou vázanou osobou. Byl jediným azhwarovým světcem, který žil 4500 let.
Azhwars
Slovo azhwar znamená ten, kdo se ponoří hluboko do oceánu nesčetných atributů boha. Azhwars jsou považováni za dvanáct nejvyšších oddaných Višnu, kteří se zasloužili o popularizaci Vaishnavism. Náboženská díla těchto svatých v Tamil, písně lásky a oddanosti, jsou sestaveny jako Nalayira Divya Prabandham obsahující 4 000 veršů a 108 chrámů uctívaných v jejich písních jsou klasifikovány jako Divya desam.[3][4] Svatí měli různý původ a patřili k různým kastám. Podle tradice první tři azhwars, Poigai, Bhutha a Pey se narodili zázračně. Tirumizhisai byl synem mudrce, Thondaradi, Mathurakavi, Peria a Andal pocházeli z bráhman komunita, Kulasekhara z Kshatria Namm byl z kultivující rodiny, Tirupana z panar komunita a Tirumangai z kazhwar společenství. Divya Suri Saritra Garuda-Vahana Pandita (11. století nl), Guruparamparaprabavam autor: Pinbaragiya Perumal Jiyar, Periya tiru mudi adaivu autor: Anbillai Kandadiappan, Yatindra Pranava Prabavam autor: Pillai Lokacharya, komentáře k Divya PrabandamTexty Guru Parampara (linie Guruů), chrámové záznamy a nápisy podrobně popisují azhwars a jejich díla. Podle těchto textů byli svatí považováni za inkarnace nějaké formy Višnua. Poigai je považován za ztělesnění Panchajanya (Krišnova ulita), Bhoothath z Kaumodakee (Vishnu's Mace / Club), Pey of Nandaka (Višnuův meč), Thirumalisai zSudarshanam (Višnuův disk), Namm of Višvaksena (Višnuův velitel), Madhurakavi zVainatheya (Višnuův orel, Garuda), Kulasekhara zKaustubha (Vishnuův náhrdelník), Periy z Garudy (Vishnuův orel), Andal of Bhoodevi (Vishnuova žena Lakshmi, v podobě Bhudevi), Thondaradippodi z Vanamaalai (Višnuův věnec), Thiruppaan z Srivatsa (Slibná značka na Višnuově hrudi) a Thirumangai z Saranga (Rámův luk). Písně z Prabandam se pravidelně zpívají ve všech višnuských chrámech jižní Indie denně a také během festivalů.[4][5]
Časný život
Jméno Azhwar pochází z jeho rodiště, Thirumazhisai, předměstí v moderní době Chennai.[6] Narodil se Bhargava maharishi a jeho manželce Kanakangi po neobvyklém 12měsíčním pobytu v děloze. Plod vyšel jako jen neživý kus masa bez rukou a nohou. Pár byl strašně depresivní a s neochotou jej nechali pod bambusovým keřem a pokračovali ve své duchovní cestě. Vishnu se objevil se svou chotí a požehnal „tělu“ jejich katakshamem a proměnil se v živou lidskou bytost.
Později si ho s oběma pažemi laskavě vzal kmen Thiruvalan. Opravdu požehnaný pár Thiruvalan a pankajavalli byl přemožen Boží milostí pro tento dar dítěte. Z chlapce se stal Thirumazhisai azhwar. Má také oko na pravé noze. Žil až do 10 let v osadě poblíž vesnice thirumazhisai pojmenované jako Pirayampathu. Tento Alwar byl ztělesněním Sudarsana Chakra (božský disk Pána Višnua).
Thirumazhisai Alwar se rozhodl dozvědět se o všech ostatních náboženstvích. Rovněž byl zasvěcen do vaišnavismu Pey Alwarem. Po návštěvě několika chrámů dorazil do Tiruvekky, rodiště Poigai Alwar.
Nesnáší Pallava krále
Legenda také říká, že když se Kanikannan, jeho žák nelíbil pallava králi za nesouhlas s obnovením královy mládí. Dříve udělil mládí staré neprovdané služce chrámu. Král si tuto ženu vzal, ale on sám byl starý muž, a tak si chtěl užít život v mládí se svou novou ženou. Tirumalisai ho odmítl a král se rozhodl ho vyhnat. Tirumalisai Alvar požádal Boha z chrámu, Yathotkari, odejít s ním.
Tamil
கணிகண்ணன் போகின்றான் காமரு பூங் கச்சி
மணிவண்ணா! நீ கிடக்க வேண்டா
செந்நாப் புலவனும் போகின்றேன் நீயும் உன்றன்
பை நாகப்பாயை சுருட்டிக் கொள்
Přepis
KanikaNNan Poginraan Kaamaru poong Kachi
ManivaNNaa! Nee Kidakka Vendaa
Sennaap Pulavanum Poginren Neeyum Unran
Pai Naagappaayai Suruttik KOL
KanikaNNan jde z kAnchi Oh! Manivanna !, Už tu nemusíš lhát. Jelikož jako plynný básník, kterého s ním také opouštím, také válíš hadí postel a následuješ mě “A podle toho všichni opustili KAnchipuram
Višnu prý hada sroloval Sesha jako matrace a odešel s ním.
Mangalasasanam
V 4000 je jeho paasuramů 216 Divya Prabhandham. Jeho první Prabandham pojmenovaný Thiruchchanda Viruththam obsahuje 120 hymnů a začíná od 752 paasuram a končí na 871 paasuram. Druhý Prabandham titulu Thirumazhisai Alvar Naanmugan Thiruvandhadhi a obsahuje 96 veršů. Práce Naanmugan Thiruvandhadhi začíná na 2382 paasuramu a končí na 2477 paasuramu.
Zpíval na chválu 20 chrámů.[7]
Poznámky
- ^ L. Annapoorna (2000). Hudba a chrámy, rituální přístup. str. 23. ISBN 9788175740907.
- ^ Sakkottai Krishnaswami Aiyangar (1911). Ancient India: Collected Eseje o literárních a politických dějinách jižní Indie. 403–404. ISBN 9788120618503.
- ^ Rao, P.V.L. Narasimha (2008). Kanchipuram - Land of Legends, Saints & Temples. Nové Dillí: Readworthy Publications (P) Ltd. s. 27. ISBN 978-93-5018-104-1.
- ^ A b Dalal 2011, s. 20–21
- ^ Ramaswamy, Vijaya (2007). Historický slovník Tamilů. Strašák Press. str. 211. ISBN 9780810864450.
- ^ Ramakrishna Mission (1998). „Bulletin Misijního institutu kultury Ramakrishna“. 49. Ústav: 535–538. Citovat deník vyžaduje
| deník =
(Pomoc) - ^ Pillai, M. S. Purnalingam (1904). Primer tamilské literatury. Madras: Ananda Press. str. 182–83.
- ^ A b Kodayanallur Vanamamalai 2001, s. 51
- ^ "Chrám Sri Sundararaja Perumal". Dinamalar. Citováno 9. září 2013.
- ^ Ayyar, P. V. Jagadisa (1982). Jižní indické svatyně: Ilustrováno. Nové Dillí: Asijské vzdělávací služby. str. 533. ISBN 9788120601512.
- ^ Kodayanallur Vanamamalai 2001, s. 52
- ^ T. 2002, s. 85
- ^ A b C Kodayanallur Vanamamalai 2001, s. 59
- ^ Kodayanallur Vanamamalai 2001, s. 70
- ^ T. 2002, s. 86
- ^ A b Kodayanallur Vanamamalai 2001, s. 58
- ^ Mittal, Sushil; Thrby, G.R. (2005). Hinduistický svět. New York: Routelge. str. 456. ISBN 0-203-67414-6.
- ^ Vater, Tom (2010). Moon Spotlight Angkor Wat. USA: Perseus Books Group. str. 40. ISBN 9781598805611.
- ^ Jones, Victoria (2004). Divy světa Dot-to-Dot. New York: Sterling Publishing Co., Inc. str. 4. ISBN 1-4027-1028-3.
- ^ Jouveau-Dubreuil, Tony (1994). Pallavové. Nové Dillí: Asijské vzdělávací služby. str. 77. ISBN 81-206-0574-8.
- ^ Jouveau-Dubreuil, G. (1994). Pallava Starožitnosti - 2 sv. Asijské vzdělávací služby. str. 13. ISBN 978-81-206-0571-8.
- ^ S., Prabhu (16. září 2010). „Obnova slávy chrámu“. Hind. Citováno 9. září 2013.
- ^ Soundara Rajan, Kodayanallur Vanamamalai (2001). Stručný utajovaný slovník hinduismu. New Delhi: Concept Publishing Company. str. 65. ISBN 81-7022-857-3.
Reference
- B. S., Chandrababu; S., Ganeshram; C., Bhavani (2011). Dějiny lidí a jejich okolí. Bharathi Puthakalayam. ISBN 9789380325910.
- Chari, S. M. Srinivasa (1997). Filozofie a teistická mystika Āl̲vārů. Vydavatelé Motilal Banarsidass. ISBN 9788120813427.
- Dalal, Roshen (2011). Hinduismus: Abecední průvodce. Penguin Books India. ISBN 9780143414216.
- Kodayanallur Vanamamalai, Soundara Rajan (2001). Stručný utajovaný slovník hinduismu. New Delhi: Concept Publishing Company. ISBN 81-7022-857-3.
- T., Padmaja (2002). Chrámy Kr̥ṣṇy v jižní Indii: historie, umění a tradice v Tamilnāḍu. Nové Dillí: Shakti Malik. ISBN 81-7017-398-1.