Theodore Vejtehi - Theodore Vejtehi

Theodore Vejtehi
Severinský zákaz (diskutováno)
PanováníC. 1291–1316
PředchůdceLawrence (?)
NástupceJohn Vejtehi (?)
Zemřel1327
Vznešená rodinageny Csanád
Problém
John
Nicholas
dcera
OtecDominiku

Theodore Vejtehi (maďarský: Vejtehi Tivadar, rumunština: Teodor Voitici; zemřel 1327), také Theodore Csanád, byl vlivným pánem v Maďarské království na přelomu 13. a 14. století, kteří vládli Banát Severin (maďarský: Szörénység) de facto nezávisle na ústřední královské moci.[1]

Rodina

Theodore (II) se narodil v geny Csanád jako syn Dominic, který byl zmíněn v záznamu z roku 1256. Měl bratra Ernye. Rodinní příslušníci podle tradice pocházeli od náčelníka Csanád, příbuzný Štěpán I. z Maďarska a zakladatel a první Ispán z Csanád County který pojmenoval podle něj. Přímým předkem Theodora byl Bogyoszló. Theodore se objevil v současných pramenech poprvé v roce 1285 ve falešném diplomu, když se po boku Ernye účastnil krajského shromáždění v Csanád. Měl tři děti: Johna, Nicholase a neidentifikovanou dceru, která se provdala za královského notáře Gála Omoriho.[2]

V roce 1256 vlastnila větev rodu Vejtehi rodu a vinice v Csanád, Temes, Syrmia kraje a v Vévodství Macsó a Požega County za řekou Sava. Dále měli také pozemky Győr, Moson a Vaši kraje na druhém konci království.

Lord of Severin

Banát Severin, konec 13. století

Theodore předcházel Basarab I Valašska jako pán Severin protože Basarab byl poprvé zmíněn jednou z královských listin z Karel I. Maďarský teprve 26. července 1324. O Theodorově vládě se však ví velmi málo. Během období feudální anarchie, kdy bylo království ve stavu neustálé anarchie od doby vlády Ladislav IV Theodore autonomně řídil území Banate Severin, mezi Dolní Dunaj a Jižní Karpaty uzurpováním královské výsady v jeho panství. Tak historik Gyula Kristó považoval za jednoho z tzv „oligarchové“ nebo „provinční páni“.[1] Před smrtí Andrew III Maďarska a zánik Árpádova dynastie, poslední známá osoba, která měla titul Severin, byla jistá Lawrence, syn Vojvoda Lawrence v roce 1291,[3] poté, co Pál Engel říká, že důstojnost zmizela na konci 13. století a byla obnovena až Karlem I. jmenováním Denise Szécsiho z geny Balog v roce 1335.[4] Szécsi však již byl jmenován kastelánem Zsidóvár a Miháld (dnes Jidoara a Mehadia v Rumunsko ) v roce 1322, což bylo pravděpodobně předcházející postavení obnovené důstojnosti.[5] Neexistuje tedy žádný důkaz o tom, že Theodore někdy zastával úřad Severinského bána, ačkoli některé listiny na něj odkazovaly s předponou „zákazu“.[6]

Když Charles I. podepsal spojenectví se svým bratrancem Rudolf III. Z Rakouska v Pressburg (dnes Bratislava, Slovensko ) 24. srpna 1304 byl Theodore mezi barony a preláty, kteří udělali totéž v královské listině, tento zdroj potvrzuje, že rodina Vejtehi podporovala Karla během boje o maďarský trůn.[7] Theodore, jako většina provinčních pánů, zaručil Charlesovi jeho podporu až tehdy, když Anjou princ konečně ovládl své soupeře.[8]

Rodina Vejtehi, Theodore a jeho synové, ovládali svou provincii z hradu Miháld (dnes v troskách poblíž Mehadia), který si pravděpodobně postavili sami. Theodore nemá žádné jiné známé hrady,[9] ale György Györffy tvrdili, že také musí ovládnout blízké pevnost Severin.[6] Theodore postupně budoval zahraniční vztahy s Despotát Vidina, který ho podporoval v boji proti králi Karlu I.,[10] který byl odhodlán sjednotit království po svém vítězství nad soupeřícími uchazeči, Václav a Otto. V návaznosti na Bitva o Rozgony v roce 1312 Charles porazil oligarchy jeden po druhém. Vejtehi se vzbouřili proti králi v roce 1316 po boku Borsy, Ákose a Kán příbuzní dovnitř Tiszántúl a Sedmihradsko.[11][12]

Pokles

Podle královské listiny z roku 1317 vedl Charlesův věrný generál Paul Szécsi na podzim roku 1316 kampaň k obléhání Mihálda, kterou bránil John Vejtehi, syn Theodora. V té době už byl Theodore ve vazbě, svázán před hradem a vlečen po zdech v patách koně, aby přesvědčil Johna, aby se vzdal pevnosti. Navzdory tomu všemu nebyl Szécsi schopen Mihálda dobýt, nicméně porazil armádu despota Michael Shishman na nedalekém bojišti.[13] Szécsi poslal několik maďarských a bulharských válečných zajatců na královský dvůr Karla.[6] Podle Pála Engla, který datoval první obléhání do roku 1314, vedl Karel I. osobně další královské tažení proti Vejtehi po jeho vítězstvích v Transylvánii na konci roku 1321 nebo počátkem roku 1322. Hrad byl obléhán a úspěšně obsazen králem a generálem Martin, syn Bogáře, bývalého familiaris oligarchy Matthew Csák. John Vejtehi byl omilostněn a nechal usadit svůj majetek v kraji Temes, zatímco Denis Szécsi, Paulův bratr, byl ustanoven kastelánem. V následujících měsících Szécsi rozšířil svůj vliv podél dolního Dunaje tím, že vzal hrad Görény z Bulhaři.[14]

Kvůli nepolapitelné chronologii událostí, Gyula Kristó měl ve své eseji z roku 2003 jinou teorii o kampani proti Vejtehi. Jak říká Kristó, význam Mihálda ocenil, když Charles přestěhoval své bydliště Buda na Temesvár (dnes Temešvár, Rumunsko) počátkem roku 1315 a poté následoval boj. Rovněž nepřijal Charlesovu osobní přítomnost.[15] Podle Kristó se druhá kampaň uskutečnila v roce 1321.[16]

Theodore svůj pád přežil. V roce 1322 Theodore (nyní zmiňován jako magistr) a jeho dva synové darovali panství Szentlászló a Szentmargit (dnes části Makó, Csongrád County ) svému zetě, Gálovi Omorimu. Všichni tři se vrátili k loajalitě ke králi Karlovi.[6] Theodore zemřel v roce 1327. Některé pozemky jeho synů byly zkonfiskovány v roce 1332. Jak tvrdí Györffy, jeho švagr Ivan Rus uprchl do Bulharska po rozpadu říše Vejtehi, kde působil jako generál a diplomat u carského dvora (Michael Shishman byl zvolen carem v roce 1323).[11] Naproti tomu historik István Vásáry poukazuje na nedostatek jasných důkazů a velké časové rozpětí mezi maďarským šlechticem a bulharským generálem Ivanem Rusem.[17]

Reference

  1. ^ A b Kristó 1979, str. 144.
  2. ^ Engel: Genealógia (Rod Csanád 1., pobočka Bogyoszló)
  3. ^ Zsoldos 2011, str. 50.
  4. ^ Engel 1996, str. 32.
  5. ^ Engel 1996, str. 46.
  6. ^ A b C d Györffy 1964, str. 539.
  7. ^ Kristó 1999, str. 42.
  8. ^ Kristó 1999, str. 53.
  9. ^ Kristó 1979, str. 159.
  10. ^ Kristó 1979, str. 189.
  11. ^ A b Györffy 1964, str. 540.
  12. ^ Kristó 1979, str. 206.
  13. ^ Engel 1988, str. 104–105.
  14. ^ Engel 1988, str. 130.
  15. ^ Kristó 2003, str. 328.
  16. ^ Kristó 2003, str. 343.
  17. ^ Vásáry 2005, str. 124–125.

Zdroje

  • Engel, Pál (1988). „Az ország újraegyesítése. I. Károly küzdelmei az oligarchák ellen (1310–1323) [Sjednocení říše. Boje Karla I. proti Oligarchům (1310–1323)]". Századok (v maďarštině). Magyar Történelmi Társulat. 122 (1–2): 89–146. ISSN  0039-8098.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • Engel, Pál (1996). Magyarország világi archontológiája, 1301–1457, I [Sekulární archontologie Maďarska, 1301–1457, svazek I] (v maďarštině). História, MTA Történettudományi Intézete. ISBN  963-8312-44-0.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • Györffy, György (1964). „Adatok a románok XIII. Századi történetéhez és a román állam kezdeteihez [Příspěvky k dějinám Rumunů ze 13. století a původu rumunského státu]". Történelmi Szemle (v maďarštině). Maďarská akademie věd. 7 (3–4): 537–568. ISSN  0040-9634.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • Kristó, Gyula (1979). Feudális széttagolódás Magyarországon [Feudální anarchie v Maďarsku] (v maďarštině). Akadémiai Kiadó. ISBN  963-05-1595-4.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • Kristó, Gyula (1999). „I. Károly király főúri elitje (1301–1309) [Aristokratická elita krále Karla I., 1301–1309]". Századok (v maďarštině). Magyar Történelmi Társulat. 133 (1): 41–62. ISSN  0039-8098.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • Kristó, Gyula (2003). „I. Károly király harcai a tartományurak ellen (1310–1323) [Boje Karla I. proti Oligarchům (1310–1323)]". Századok (v maďarštině). Magyar Történelmi Társulat. 137 (2): 297–347. ISSN  0039-8098.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • Vásáry, István (2005). „Tataři zmizeli z Bulharska a Byzance, 1320–1354“. Kumáni a Tataři: Orientální armáda na předosmanském Balkáně, 1185–1365. Cambridge University Press. ISBN  978-0-521-83756-9.
  • Zsoldos, Attila (2011). Magyarország világi archontológiája, 1000–1301 [Sekulární archontologie Maďarska, 1000–1301] (v maďarštině). História, MTA Történettudományi Intézete. ISBN  978-963-9627-38-3.CS1 maint: ref = harv (odkaz)