Banát Severin - Banate of Severin

Banát Severin
Szörényi bánság
Banatul Severinului
Северинска бановина
banovat z Maďarské království
13. století – 16. století
Maďarsko 13. cent.png
Banate of Severin, konec 13. století
Dějiny 
• Zavedeno
13. století
• Zrušeno
16. století
Uspěl
ValašskoStema Tarii Romanesti II.jpg
Banate of Lugoj and CaransebeșErb Transylvánie.svg
Dnes součástRumunsko
Mapa Banate Severin

The Banát Severin nebo Banate of Szörény (maďarský: szörényi bánság; rumunština: Banatul Severinului; latinský: Banatus Zewrinensis; bulharský: Северинско банство, Severinsko banstvo; srbština: Северинска бановина, Severinská banovina) byla maďarská politická, vojenská a správní jednotka se zvláštní rolí v původně protibulharském, později prototomanském obranném systému středověku Maďarské království. To bylo založeno Princ Béla v roce 1228.

Území

Banát Severin byl březen (nebo pohraniční provincie) středověku Maďarské království mezi Dolní Dunaj a Řeka Olt (v dnešní době Oltenia v Rumunsku).[1][2][3] Charta grantu vydaná dne 2. Června 1247 pro Knights Hospitallers, zmínil Olt jako svou východní hranici.[1] Rytíři obdrželi „zemi Severinu“ (Terra de Zeurino),[4] spolu s blízkými horami z Béla IV z Maďarska.[1][5] Král popsal ve svém dopise stejnou oblast jako „opuštěnou a vylidněnou“ zemi Papež Řehoř IX dne 7. června 1238.[6] Moderní vědci předpokládají, že buď maďarské dobytí území, nebo střety mezi Bulharskem a Maďarskem donutily místní obyvatelstvo uprchnout.[6] Historik László Makkai říká, že počet obyvatel se očividně začal zvyšovat do konce 30. let 20. století, protože Béla požádal papeže, aby jmenoval biskupa Severinovi.[7]

Charterová listina z roku 1247 rovněž zmínila, že „Cumania“ sousedila s východem od země Severin.[8] Stejný diplom uvedl dva Vlach (nebo rumunské) politické jednotky - kenezatus z John a Farcaș —Které byly při této příležitosti vystaveny Hospitallers.[9][1][2] Třetí kenezatus, kterému vládl Vojvoda Litovoi, nebyla zahrnuta do grantu, ale byla ponechána na Vlachových „jak to drželi“.[8][2][10] Béla však dal Hospitallerům polovinu královských příjmů shromážděných v Litovojově zemi, s výjimkou příjmů ze „země Hátszeg“ (nyní Țara Hațegului v Rumunsku).[11][12] Alexandru Madgearu říká, že diplom ukazuje, že Litovoi kenezatus sousedil se zemí Severin na severu, takže zákaz musel zahrnovat pouze jižní Oltenia v polovině 13. století.[3] The kenezatus z Vojvoda Seneslau, který se nacházel na východ od Olt, byl z grantu zcela vyloučen.[9]

Zákaz měl původně sídlo v pevnosti Szörény (nyní Drobeta-Turnu Severin v Rumunsku).[13][14] Poté, co byl Szörény ztracen na konci 13. století, byla pevnost Miháld (nyní Mehadia v Rumunsku) byl centrem provincie.[14] Kromě Mihálda zahrnoval banát také Orsovu (nyní Orșova v Rumunsku) a Rumunské okresy podél horního toku Řeka Temes (Timiș).[13][14]

Dějiny

Kalojan z Bulharska obsadil oblast mezi řekami Černá a Olt kolem roku 1199.[3] Na počátku 13. století se také nad Karpaty rozpínalo Maďarské království, které vedlo ke konfliktům mezi oběma zeměmi.[14][15] Kumánské kmeny obydlené na východ od Olt až k řece Siret souhlasil, že počátkem roku 1227 každoročně vzdá hold maďarským králům.[13] Maďaři dobyli bulharskou pevnost Severin během vojenského tažení proti Bulharsku v roce 1231.[16]

Po roce 1526 Bitva u Moháče, Banát Severin byl rozdělen. Jihovýchodní část (na východ od Varcsaró - Vârciorova, dnes část Bolvașnița ) se dostalo pod jurisdikci valašských knížat a v severozápadní části (západně od Orsovy - dnešní Orșova - včetně) byla postupně reorganizována na Banate of Lugos and Karánsebes.

Severinovy ​​zákazy

Seznam zákazů

Třinácté století

ObdobíDržitel úřaduMonarchaPoznámkyZdroj
C. 1226–C. 1232Buzád HahótOndřej IIV roce 1233 se označil jako „bývalý zákaz“. Jeho blízký vztah se synem Andrewa II. Bélo, Vévoda z Transylvánie, naznačuje, že to byl Severinův zákaz (místo toho, aby byl zákaz Slavonie ).[17]
C. 1233LucasOndřej II[18]
1235Pós CsákBéla IVTaky Pán pokladnice a Ispán (nebo hlava) Bács County[18]
C. 1240Osl OslBéla IV[18]
C. 1243Stephen CsákBéla IV[18]
C. 1260Lawrence, syn KeményBéla IVPrvní pravidlo.[18]
C. 1262StephenBéla IVJe zmíněn pouze v neautentické listině.[18]
C. 1263LawrenceStephen V (král junior)Taky Pán pokladnice Štěpána V.[18]
C. 1268Alexander, syn DrugStephen V (král junior)[18]
C. 1268Ugrin CsákStephen V (král junior)První pravidlo.[18]
C. 1270Lawrence, syn KeményStephen VDruhé pravidlo. Taky Ispán z Doboka County.[19]
C. 1270Panyit MiskolcStephen V[19]
1271–1272Lawrence, syn KeményStephen VTřetí pravidlo. Taky Ispán z Doboka County.[19]
1272Albert ÁkosStephen V[19]
1272–1274Paul GutkeledLadislav IVPrvní pravidlo. Taky Ispán z Valkó a Kraje Doboka.[20]
1274–1275Ugrin CsákLadislav IVDruhé pravidlo.[19]
1275Paul GutkeledLadislav IVDruhé pravidlo.[20]
1275–1276Mikod KökényesradnótLadislav IV[19]
1276Ugrin CsákLadislav IVTřetí pravidlo.[19]
1277–1278Paul Gutkeled (?)Ladislav IVJe zmíněn pouze v neautentických listinách. Třetí pravidlo.[20]
1279Lawrence, syn LawrenceaLadislav IVPrvní pravidlo.[19]
1291Lawrence, syn LawrenceaAndrew IIIDruhé pravidlo, ale úřad mohl zastávat nepřetržitě od roku 1279 do roku 1291[19]

Čtrnácté století

ObdobíDržitel úřaduMonarchaPoznámkyZdroj
1335–1341Denis SzécsiKarel I.Taky pán sportovních komisařů.[21]
1342–1349Stephen LosonciKarel I., Louis I.[21]
1350–1355Nicholas SzécsiLouis I.Taky Ispán z Keve a Krassó kraje.[21]
1355–1359Denis LackfiLouis I.Taky pán koně, a Ispán z Keve a Krassó kraje.[21]
1359–1379Volný.[21]
1375–1376John TreutelLouis I.[21]
1376–1387Volný.[21]
  1. 1299–1307 András Tárnok
  2. 1308–1313 András Tárnok a Márton Tárnok
  3. 1314–1318 Domokos Csornai
  4. 1319–1323 László Rátholti
  5. 1323–1329 Dénes Szécsi
  6. 1324 Pál
  7. 1330–1341 Dénes Szécsi
  8. 1342–1349 István Losonci
  9. 1350–1355 Miklós Szécsi
  10. 1355–1359 Dénes Lackfi
  11. 1359–1375 neobsazeno
  12. 1376 János Treutel
  13. 1376–1387 neobsazeno
  14. 1387 László Losonci Jr.
  15. 1387–1388 István Losonci
  16. 1388–1390 János Kaplai-Serkei
  17. 1390–1391 Miklós Perényi
  18. 1392 Szemere Gerebenci
  19. 1392–1393 Bebek Detre
  20. 1393 Frank Szécsi
  21. 1393–1397 neobsazeno
  22. 1397 Lukács z Oszkoly
  23. 1393–1408 neobsazeno
  24. 1408–1409 Pipo z Ozory
  25. 1409 volných
  26. 1410 Lőrinc, syn Majose
  27. 1410–1428 neobsazeno
  28. 1428 Imre Marcali
  29. 1430–1435 Miklós Redwitz
  30. 1429–1435 neobsazeno
  31. 1435 László Hagymás z Beregszó a János Dancs z Makedonie
  32. 1436–1439 Frank Tallóczi
  33. 1439–1446 John Hunyadi, zákaz Severin
  34. 1445–1446 Miklós Újlaki
  35. 1447–1454 Mihály Csornai
  36. 1449 Balázs Csornai
  37. 1452–1454 Péter Dancs of Sebes
  38. 1455-57 neobsazeno
  39. 1458 Vlad a Gergely Bethlen
  40. 1459–1460 neobsazeno
  41. 1460 László Dóczi
  42. 1462–1463 Miklós Újlaki
  43. 1464–1466 neobsazeno
  44. 1466 János Pongrácz z Dengelegu
  45. 1467 neobsazeno
  46. 1467 István a Mihály de Muthnoki
  47. 1468–1471 neobsazeno
  48. 1471–1478 Imre Hédervári
  49. 1478 János Erdő a Domokos Bethlen
  50. 1478 neobsazeno
  51. 1479 Ambrus Török a György Szenthelsebethi
  52. 1479 Bertalan Pathócsy
  53. 1480–1483 Bertalan Pathócsy a Ferenc Haraszti
  54. 1483–1489 Ferenc Haraszti a András Szokoly
  55. 1490 Imre Ozorai
  56. 1491 Imre Ozorai a Dánfy András z Dobozu
  57. 1491–1492 Ferenc Haraszti a Dánfy András z Dobozu
  58. 1492 Móré Fülöp Csulai
  59. 1492–1494 Móré György Csulai a Ferenc Balassa
  60. 1495–1501 Tárnok Péter Macskási a Jakab Gerlisthey
  61. 1501 Jakab Gerlisthey a Bélai Barnabás
  62. 1502 Jakab Gerlisthey a Tárnok Péter Macskási
  63. 1503 Bélai Barnabás
  64. 1503 Jakab Gerlisthey
  65. 1504–1508 Jakab Gerlisthey a Barnabás Bélai
  66. 1508–1513 Mihály Paksi a Barnabás Bélai
  67. 1514 Barnabás Bélai a János Szapolyai
  68. 1515–1516 Miklós Hagymási z Berekszó
  69. 1517–1518 neobsazeno
  70. 1519 Bélai Barnabás
  71. 1520–1521 Miklós Gerlisthey
  72. 1522–1523 János Vitéz Kállay
  73. 1524–1526 János Vitéz Kállay a János Szapolyai
  74. 1526–1540 Pod vládou Lugose a Karánsebese jsou zákazy
  75. 1526–1860 pod osmanskou okupací

Reference

  1. ^ A b C d Papacostea 1998, str. 230.
  2. ^ A b C Curta 2006, str. 407.
  3. ^ A b C Madgearu 2017, str. 207.
  4. ^ Pop 2013, str. 338.
  5. ^ Makkai 1994b, s. 196–197.
  6. ^ A b Madgearu 2017, str. 208.
  7. ^ Makkai, László (2001–2002), Kumánská země a provincie Severin, Historický ústav Maďarské akademie věd, Maďarský výzkumný ústav v Kanadě, Atlantic Research and Publications, vyvoláno 12. dubna 2017
  8. ^ A b Vásáry 2005, str. 146.
  9. ^ A b Makkai 1994b, str. 197.
  10. ^ Papacostea 1998, str. 231.
  11. ^ Curta 2006, str. 407–408.
  12. ^ Pop 2013, str. 337.
  13. ^ A b C Engel 2001, str. 95.
  14. ^ A b C d Makkai 1994a, str. 657.
  15. ^ Curta 2006, str. 405–406.
  16. ^ Madgearu 2017, str. 206.
  17. ^ Zsoldos 2011, str. 49, 291–292.
  18. ^ A b C d E F G h i Zsoldos 2011, str. 49.
  19. ^ A b C d E F G h i Zsoldos 2011, str. 50.
  20. ^ A b C Zsoldos 2011, str. 50, 342.
  21. ^ A b C d E F G Engel 1996, str. 32.

Zdroje

  • Curta, Florin (2006). Jihovýchodní Evropa ve středověku, 500-1250. Cambridge University Press. ISBN  978-0-521-89452-4.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • Engel, Pál (1996). Magyarország világi archontológiája, 1301–1457, I. [Sekulární archontologie Maďarska, 1301–1457, svazek I] (v maďarštině). História, MTA Történettudományi Intézete. ISBN  963-8312-44-0.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • Madgearu, Alexandru (2017). Asanidové: Politická a vojenská historie druhé bulharské říše, 1185–1280. BRILL. ISBN  978-9-004-32501-2.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • Makkai, László (1994a). „szörényi bánság [Banate of Severin]“. V Kristó, Gyula; Engel, Pál; Makk, Ferenc (eds.). Korai magyar történeti lexikon (9–14. Század) [Encyklopedie raně maďarských dějin (9. – 14. Století)] (v maďarštině). Akadémiai Kiadó. str. 657. ISBN  963-05-6722-9.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • Makkai, László (1994b). „Stavovský stav (1172–1526)“. V Köpeczi, Béla; Barta, Gábor; Bóna, István; Makkai, László; Szász, Zoltán; Borus, Judit (eds.). Dějiny Transylvánie. Akadémiai Kiadó. str. 178–243. ISBN  963-05-6703-2.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • Papacostea, banerban (1998). Mezi křížovou výpravou a mongolskou říší. Centrum transylvánských studií, Rumunská kulturní nadace. ISBN  973-577-186-1.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • Pop, Ioan-Aurel (2013). „De manibus Valachorum scismaticorum ...“: Rumuni a moc ve středověkém království Maďarska, třinácté a čtrnácté století. Peter Land Edition. ISBN  978-3-631-64866-7.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • Vásáry, István (2005). Kumáni a Tataři: Orientální armáda na předotomanském Balkáně, 1185–1365. Cambridge University Press. ISBN  0-521-83756-1.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • Zsoldos, Attila (2011). Magyarország világi archontológiája, 1000–1301 [Sekulární archontologie Maďarska, 1000–1301] (v maďarštině). História, MTA Történettudományi Intézete. ISBN  978-963-9627-38-3.CS1 maint: ref = harv (odkaz)

Reference

externí odkazy