Liška Bystrouška - The Cunning Little Vixen

Liška Bystrouška
Opera podle Leoš Janáček
Leoš Janáček reliéf.jpg
Reliéf skladatele Julia Pelikána
Nativní název
Čeština: Příhody lišky Bystroušky
Jiný názevDobrodružství Vixen Sharp-Ears
LibretistaLeoš Janáček
Jazykčeština
Na základěserializovaná novela od Rudolf Těsnohlídek a Stanislav Lolek
Premiéra
6. listopadu 1924 (1924-11-06)
Národní divadlo Brno

Liška Bystrouška (čeština: Příhody lišky Bystroušky; alternativní anglický název: Tales of Vixen Sharp-Ears) je český jazyk opera podle Leoš Janáček, složený v letech 1921 až 1923.[1] Své libreto byl adaptován skladatelem z 1920 serializované novely, Liška Bystrouškatím, že Rudolf Těsnohlídek, který byl poprvé publikován v novinách Lidové noviny (s ilustracemi Stanislav Lolek ).[2]

Opera zahrnuje moravský lidová hudba a rytmy, které vyprávějí život chytré (alternativní čtení: ostré ušima) lišky a doprovodné divočiny, stejně jako několik lidí a jejich malá dobrodružství při procházení jejich životních cyklů.[3][4] Popsáno jako komická opera,[5] nicméně bylo zjištěno, že obsahuje vážné téma.[6] Interpretace díla zůstávají různorodé, od dětské zábavy po tragédie.[4]

Překlad názvu

Rozebráno z originálu čeština, název je

Příhody = Příběhy (nebo dobrodružství),
lišky = Vixen (tj. genitiv, jedna liška, samice),
Bystroušky = Sharp-Ears (dvojí význam: špičatý [uši], chytrý, mazaný).

V češtině není žádná zmínka o maličkosti („maličkosti“), ačkoli tato myšlenka je obsažena v němčině (Das schlaue Füchslein) a nedávné (od 80. let) anglické verze názvu opery. Byl to pravděpodobně německý název používaný pro rok 1965 Felsenstein film, který zavedl anglický „mazaný malý“, ignoroval důležitý dvojí význam v „Sharp-Ears“. První tři zvukové záznamy, všechny od české společnosti Supraphon (Neumann 1957, Gregor 1972, Neumann 1980) používal přirozeně původní český název. Pak Decca nahrával operu s Vídeňská filharmonie v roce 1981 a toto široce šířené vydání bylo vydáno Liška Bystrouška mezinárodní, pokud nepřesný, standard.

Historie složení

Když Janáček objevil Těsnohlídek komiks -inspirovaný příběh a rozhodl se jej proměnit v operu, začal pracovat na setkání s autorem a zahájením studia zvířat. S tímto porozuměním zúčastněných postav, jeho vlastní 70letou životní zkušeností a nehynoucí, neopětovanou láskou k mnohem mladším, ženatým Kamila Stösslová, začal pracovat na opeře. Původně komediální karikaturu transformoval do filozofické reflexe cyklu života a smrti zahrnutím smrti dračice. Stejně jako u jiných oper starších skladatelů i tato pozdní opera ukazuje hluboké pochopení života vedoucí k návratu k jednoduchosti.

Premiéru mělo 6. listopadu 1924 v Národní divadlo Brno provádí František Neumann, s Ota Zítkem jako režisérem a Eduardem Milénem jako scénografem.

Historie výkonu

Opera měla italskou premiéru v La Scala v roce 1958 s Mariella Adani v titulní roli. Práce byla poprvé uvedena v Anglii v roce 1961 Sadler's Wells Opera Company (nyní Anglická národní opera ) s Června Bronhill v názvu, i když s tenorem Foxem (Kevin Miller); ředitel byl Colin Graham, s vodičem Colin Davis a návrhy scenérií a kostýmů od Barry Kay.[7] Produkce od David Pountney byl namontován třemi britskými národními společnostmi v 80. letech, poprvé byl viděn u Skotská opera v roce 1980 Edinburský festival, pak Velšská národní opera následující rok v Londýně a nakonec v Anglické národní opeře v červnu 1988;[8] téměř 40 let působil na Pountney pod dohledem nad obnovou Velšské národní opery v Cardiffu a na turné.[9]

V roce 1981 Newyorská opera zahájil produkci v angličtině na základě obrázků vytvořených Mauricem Sendakem a dirigoval Michael Tilson Thomas při svém debutu ve společnosti. Hrál soprán Gianna Rolandi jako Vixen Sharp-Ears a baryton Richard Cross jako lesník. Glyndebourne Festival Opera představil ji v roce 2012 v režii Melly Still a oživení bylo zahrnuto do Glyndebourne Festivalu pro rok 2016 s Christopher Purves jako Forester a Elena Tsallagova jako Vixen, dirigentka Jakub Hrůša a London Philharmonic Orchestra.

V květnu 2014 Clevelandský orchestr, provádí Franz Welser-Möst, provedl inovativní verzi v režii Yuval Sharon. Tato inscenace vrátila operu ke kořenům využitím animace a ručně kreslených video setů umělců Bill Barminski a Christopher Louie z Walter Robot Studios. Inscenace zahrnovala použití karnevalových výřezů do zdi, které umístily hlavy zpěváků na animovaná těla zvířecích postav. Opera Glimmerglass Opera uvedla v létě roku 2018 novou inscenaci.

Role

Památník Bystrouška, Janáčkova opera Liška Bystrouška na Hukvaldy, Janáčkovo rodné město
RoleTyp hlasuPremiéra, 6. listopadu 1924
(Dirigent: František Neumann )
Bystrouška (Sharp-Ears, the Vixen)sopránHana Hrdličková-Zavřelová
Zlatohřbítek (Gold-Spur, liška)soprán nebo vysoký mezzosoprán[10]Božena Snopková
Lesnická manželka (Revírníková)kontraalt
Učitel (Rektor)tenorAntonín Pelc
Lesník (Revírník)barytonArnold Flögl
Vedlejší role:
Bystrouškovo dítěsoprán
Chocholka, chocholatá slepicesopránVlasta Kubiková
Kriketové dítěsoprán
FrantíksopránMilada Rabasová
Žába dítěsoprán
Kobylka dítěsoprán
Sojkasoprán
Midge dítěsoprán
Paní PáskovásopránJelena Jezicová
PepíksopránBožena Polaková
Kohoutsoprán
Lapák pesmezzosopránMarta Dobruská
Sovakontraalt
Datelkontraalt
Komártenor
PásektenorBedřich Zavadil
Jezevecbas
Harašta, pytlákbasFerdinand Pour
Knězbas

Synopse

1. dějství

V lese si zvířata a hmyz hrají a tančí. Lesník vstoupí a lehne si ke stromu a zdřímne si. Zvědavý Vixen Cub (obvykle zpívaný mladou dívkou), zvědavě pronásleduje žábu přímo do klína překvapeného lesníka, který násilím vezme vixen domů jako domácího mazlíčka. Čas plyne (v podobě orchestrální přestávky) a vidíme Vixen, který nyní vyrostl v mladého dospělého (a zpívaného sopránem), svázaného na lesnickém dvoře s konzervativním starým jezevčíkem. Otrávená životem ve vězení, dračice žvýká provaz, napadá kohouta a slepici Chocholku, zabíjí ostatní kuřata, skáče přes plot a utíká na svobodu.

Zákon 2

Vixen převezme domov jezevce a vyhodí ho. V hostinci pijí farář, lesník a učitel a mluví o své vzájemné pobláznění s cikánkou Terynkou. Opilý učitel opouští hostinec a pomýlí si slunečnici, za kterou se dračice schovává pro Terynku a vyznává jí svou oddanost. Lesník, také na cestě domů, vidí dračici a vystřelí na ni dva výstřely a pošle ji na útěk. Později se dračice, která vstoupila do svého ženství, setká s okouzlující liščíkem a odejdou do domu jezevce. Nečekané těhotenství a les plný klebetných tvorů vyžaduje jejich manželství, které tento akt završuje.

Zákon 3

Pytlák Harasta je zasnoubený s Terynkou a loví v rámci přípravy na jejich manželství. Nastražuje past na lišku, kterou zesměšňují četná mláďata lišky a dračice. Harasta, dívající se z dálky, střílí a zabíjí dračici a posílá své děti na běh. Na Harastově svatbě vidí les srst dračice, kterou Harasta dala Terynce jako svatební dar, a uteče do lesa, aby se zamyslela. Vrací se na místo, kde se setkal s dračicí, a sedí u stromu a truchlí nad ztrátou dračice i Terynky. Jeho zármutek roste, dokud mu, stejně jako na začátku opery, nečekaně skočí do klína žába, vnuk toho, kdo tak učinil v 1. dějství. Toto ujištění o cyklu smrti vedoucím k novému životu dává jeho srdci hluboký mír.

Hudba

Na rozdíl od Výlety pana Broučka, toto je Janáčkova nejlehčí opera a navzdory smrti titulární dračice na konci díla stojí v protikladu k často brutálně vážné povaze oper jako Jenůfa a Káťa Kabanová. v Liška Bystrouška, skladatel se vzdálil od více konverzačního stylu předchozích a následujících oper ve prospěch lidovějšího stylu a vtáhl do své struktury některé ze svých nejexperimentálnějších operních konceptů (balet, mim a orchestrální přestávky).

Janáček založený Liška Bystrouška's tonalita na režimy (podobně jako mnoho výstupů během jeho posledního desetiletí), rozšíření harmonického rozsahu hudby pomocí využití sedmý a devátý akordy.[11] Skladba často využívá lidově ovlivněné rytmy a „sčasovka "(krátce osobně vytvořený termín." motiv ), i když bylo zjištěno, že obsahuje podobnosti s hudbou francouzského skladatele Claude Debussy.[11]

Na Janáčkovu žádost závěrečná scéna z Liška Bystrouška byl proveden na jeho pohřbu v 1928.

Nahrávky

  • Sbor a orchestr Národního divadla v Praze /Bohumil Gregor (Supraphon SU 3071-2612)
  • Sbor a orchestr Královské opery /Simon Rattle, zaznamenaný 1991 (Chandos 3101 (2), zpívaný v angličtině)
  • Wiener Staatsopernchor & Philharmoniker /Charles Mackerras, zaznamenaný 1981 (Decca 417 129-2)
  • Orchester de Paris / Charles Mackerras, videozáznam zaznamenaný v roce 1995 (Kultur D4544, OCLC  698051148; Medici umění, OCLC  698051148 )
  • London Symphony Orchestra /Simon Rattle, 2020 (LSO Live, LSO0850)

Uspořádání

  • Orchestrální apartmá opery od Václav Talich, provádí Česká filharmonie, dirigent Václav Talich
  • Orchestrální suita opery Václava Talicha v podání dirigenta Bostonského symfonického orchestru Erich Leinsdorf
  • Orchestrální suita opery Václava Talicha v podání České filharmonie, dirigent Charles Mackerras
  • Entr'actes z opery, aranžmá Františka Jílka v podání Filharmonie Brno, dirigent Jakub Hrůša
  • Hudba z opery pro dechový kvintet, aranžmá Františka Jílka v podání brněnského dechového kvinteta, ar Vlastimil Bialas
  • Cut verze opery pro animovaný film, aranžmá Kent Nagano, anglicky, textový Geoff Dunbar, provedení sólisty, Berlin German Symphony Orchestra, dirigent Kent Nagano

Filmy

Adaptace

Ursula Dubosarsky Román pro děti z roku 2018 "Brindabella" vychází z Rudolf Těsnohlídek "Vixen Sharp Ears", zdrojový příběh Mazané Bystroušky, [13] přestěhoval se do australského buše s rolí Vixen, kterou hrál klokan.[14][15]

Reference

Poznámky

  1. ^ Michael & Joyce Kennedy, 2007.
  2. ^ Osborne, Charles (1983). Slovník opery. Simon & Schuster. str.87. ISBN  0671492187.
  3. ^ Cheek 2004, s. 6
  4. ^ A b Zemanová 2002[stránka potřebná ]
  5. ^ "Leoš Janáček | český skladatel". Encyklopedie Britannica. Citováno 11. července 2019.
  6. ^ Rupert Christiansen, "Liška Bystrouška, Glyndebourne, recenze ", The Telegraph (Londýn), 12. května 2012
  7. ^ Shawe-Taylor, D. Opera Diary: The Cunning Little Vixen. Sadler's Wells, 24. března a 6. dubna. Opera, Květen 1961, str. 338-341.
  8. ^ Max Loppert. Liška Bystrouška. Anglická národní opera v London Coliseum, 9. června. Opera, Srpen 1988, str. 994-96.
  9. ^ Rian Evans. Liška Bystrouška. Velšská národní opera ve Walesu Millenium Centre, 4. října. Opera, Prosinec 2019, str. 1587.
  10. ^ Cheek, Timothy (2003). Janáčkova opera Libretti: Pr'hody lisky Bystrousky, Liška Bystrouška, Překlady a výslovnost, 1. díl. Strašák Press. 16, 19. ISBN  978-0-8108-4671-5.
  11. ^ A b Zemanová 2002, s. 178
  12. ^ Liška Bystrouška (2003) na IMDb
  13. ^ „Opera at Peabody - The Adventures of Sharp-Ears the Vixen“. www.peabodyopera.org. Citováno 11. července 2019.
  14. ^ „Brindabella - Ursula Dubosarsky, ilustrovaný Andrew Joyner - 9781760112042 - Allen & Unwin - Austrálie“. www.allenandunwin.com. Citováno 11. července 2019.
  15. ^ „Ursula Dubosarsky“. Ursula Dubosarsky. Citováno 11. července 2019.

Zdroje

externí odkazy