Z domu mrtvých - From the House of the Dead

Z domu mrtvých
Opera podle Leoš Janáček
Reliéf skladatele Julius Pelikán [cs ]
Nativní název	Z mrtvého domu
Libretista	Leoš Janáček
Jazyk	čeština
Na základě	Dům mrtvých Fjodora Dostojevského
Premiéra	12. dubna 1930 (1930-04-12) Národní divadlo Brno

Z domu mrtvých (Čeština: Z mrtvého domu) je opera ve třech dějstvích Leoš Janáček. The libreto byl přeložen a upraven skladatelem z 1862 román Fjodora Dostojevského. Jednalo se o skladatelovu poslední operu, která měla premiéru 12. dubna 1930 v Drážďanech Národní divadlo Brno, dva roky po jeho smrti.

Historie složení

Janáček pracoval na této opeře od února 1927 do 8. června 1928,^[1] protože věděl, že to bude jeho poslední, a proto se odtrhl od zvyku, který si vytvořil při vytváření postav podle vzoru svého milostného zájmu Kamila Stösslová, ačkoli témata osamělosti a izolace lze jasně chápat jako reakci na její lhostejnost k jeho pocitům. Existuje pouze jedna ženská postava a prostředí, a sibiřský vězení, představuje velké obsazení místo jednoho nebo několika prominentních vedoucích. Dílo jako celek nemá žádný příběh, ale jednotlivé postavy vyprávějí epizody ve svém životě, a existuje hrát ve hře v aktu 2.

Z domu mrtvých byla prakticky hotová, když Janáček zemřel. Dva z jeho studentů věřili, že orchestrace není úplná, „vyplnil“ velké části partitury a přizpůsobil konec tak, aby byl optimističtější. Kromě práce Břetislav Bakala a Osvald Chlubná, Otakar Zítek [cs ] provedl změny v textu a sledu událostí v opeře.^[2] O několik desetiletí později tuto verzi nahradila verze blížící se skladatelovým záměrům, a ta je dnes nejčastěji slyšena. Některé produkce však stále používají konec dřívější verze, aby zmírnily pochmurnost příběhu.

Opera vyžaduje obrovský orchestr, včetně řetězců jako bicí nástroj vyvolat zvuk vězňů. Slova vězeňských písní z Dostojevského románu Janáček zcela nebo zčásti používá.^[1]

An dohoda ve formě a apartmá opery podle dirigenta František Jílek bylo provedeno uživatelem Filharmonie Brno.

Role

Synopse

1. dějství

Sibiřský zajatecký tábor v zimní ráno

Vězni vstávají, dva se dostávají do sporu, protože se šíří pověst, že novým příchodem bude šlechtic („Přivednou dnes pána“). Je ním politický vězeň Alexandr Petrovič Goryantchikov. Guvernér věznice ho vyslýchá a nařídí mu, aby byl zbičován („Jak tě nazývají“). Vězni našli zraněného orla a ptáka dráždili, dokud jim ho stráže nerozkázaly k práci („Zvíře! Nedá se!“). Vězni si stěžují na svůj osud („Neuvidí oko již“); jeden z nich, Skuratov, vzpomíná na svůj předchozí život v Moskvě („Já mlada na hodech byla“). Další, Luka Kuzmitch, vypráví, jak podněcoval povstání a zabil důstojníka ve svém prvním zajateckém táboře („Aljeja, podávej nitku“). Právě když popisuje své vlastní bičování, je Goryantchikov vtažen napůl mrtvý („Aljeja! Niti!“).

Zákon 2

O šest měsíců později, u řeky Irtysh

Goryantchikov se s mladými spřátelil zubní kámen Alyeya, ptá se ho na jeho rodinu a nabízí mu, že ho bude učit číst a psát („Milý, milý Aljeja“). Vězni dokončují práci na začátku prázdnin a kněz žehná jídlu a řece („Alexandr Petrovič, bude prazdnik“). Skuratov vypráví svůj příběh: Miloval německou dívku Luisu, ale když se měla provdat za starého příbuzného, ​​Skuratov zastřelil ženicha („Jaj, já pustý zbytečný člověk“ - „Přešel den, druhý, třetí“). Na svátek představí vězni divadelní představení o Donu Juanovi a Kedril (Dnes bude můj poslední den) a pantomimu o krásné, ale nevěrné manželce mlynáře (Pantomima o pěkných mlynářcích). Po hře se vězeň snaží provokovat Goryantchikova, protože šlechtic má prostředky k pití čaje i ve vězení („Pěkně hráli, spol.“). Alyeya se zraní.

Zákon 3

Vězeňská nemocnice

Goryantchikov se stará o Alyeya, která je šťastná, že nyní umí číst a psát („Isak, prorok boží“). Luka umírá na tuberkulózu a uráží Tchekunova pro jeho servilní manýrismus vůči Goryantchikovovi. Shapkin vypráví o svém zatčení jako tulák a o tom, jak mu důstojník zatáhl za ucho („Ó, bratři! Ta bolest, to nic!“). Skuratov se zbláznil. Během noci Shishkov vypráví svůj příběh přerušený netrpělivými otázkami Tcherevina („Má dět'átka milá“). Bohatý obchodník měl dceru Akulku, o které tvrdil, že ji zneuctil Šiškovův přítel, jeden Filka Morozov („Ty, pravil Filka“ - „A Filka křičí“). Provdala se za Shishkova, který zjistil, že je panna („A já byl, bratříčku, až do svatby zpit“). Když zjistil, že Filku stále miluje, Shishkov ji zabil („Na druhý den“). V tu chvíli Luka zemře a Shishkov ho pozná jako Filka. Strážný načte Goryantchikov.

Druhá scéna. Opilý guvernér vězení se omluvil Goryantchikovovi za bičování a řekl mu, že byl omilostněn a je na svobodě („Petrovičí, já jsem tě urazil“). Vězni uvolní uzdraveného orla, než jim strážný rozkáže zpět do práce.

Nahrávky

• Supraphon, 1964: Václav Bednár, Jaroslav Horácek, Ivo Žídek, Beno Blachut, Přemysl Kočí; Národní divadlo Praha Orchestr a sbor, Bohumil Gregor, dirigent
• Decca, 1979: Dalibor Jedlicka, Jiří Zahradníček, Ivo Žídek, Václav Zitek, Vídeňská filharmonie; Vážený pane Charles Mackerras, dirigent (záznam původní verze)^[4]
• Supraphon, 1979: Richard Novák, Vilém Přibyl, Jaroslav Horácek, Ivo Žídek, Jaroslav Soucek; Český filharmonický sbor a Orchestr; Václav Neumann, dirigent
• Deutsche Grammophon (DVD), 2007: Olaf Bär, Štefan Margita, John Mark Ainsley, Gerd Grochowski; Sbor Arnolda Schoenberga; Mahlerův komorní orchestr; Pierre Boulez, dirigent; Patrice Chéreau, režisér^[5]

Reference