Železnice Stuttgart-Untertürkheim – Kornwestheim - Stuttgart-Untertürkheim–Kornwestheim railway

Stuttgart-Untertürkheim – Kornwestheim
Přehled
Číslo řádku	4720
Národní prostředí	Bádensko-Württembersko, Německo
Servis
Číslo trasy	790.11
Technický
Délka řádku	11,5 km (7,1 mil)
Minimální poloměr	350 m (1148 stop)
Elektrizace	15 kV / 16,7 Hz AC trolejový trolejový vedení
Mapa trasy
	Legenda
	Zdroj: Německý železniční atlas

The Železnice Stuttgart-Untertürkheim – Kornwestheim (regionálně známé jako Schusterbahn) je 11,5 kilometrů dlouhý obchvat pro nákladní dopravu v německé zemi Bádensko-Württembersko. Spojuje se dvoukolejná elektrifikovaná hlavní linka Untertürkheim s Kornwestheim a slouží především jako obchvat pro nákladní dopravu v okolí Stuttgart hlavní nádraží (Hauptbahnhof). V Jízdní řád Deutsche Bahn jako cesta 790.11.

Dějiny

Stanice Untertürkheim v roce 1898

Cannstatt v roce 1900, Rosensteinův most v popředí, viadukt krále Wilhelma v pozadí

Schnarrenbergský tunel

Název Schusterbahn („Obuvnická železnice“) označuje továrnu na obuv Salamander založenou v Kornwestheimu příbuzným Albert Einstein v roce 1899. Osobní vlaky na trase sloužily hlavně zaměstnancům továrny na obuv a železnic, protože Untertürkheim a Kornwestheim obsahovaly domy mnoha železničních dělníků a původně skončily v Kornwestheimu ne v Stanice Kornwestheim, ale na jeho východ ve staré seřaďovací stanici Kornwestheim, jejíž zbytky byly zbořeny po dokončení nové seřaďovací stanice v roce 1918, která je oddělená od a na západ od stanice Kornwestheim.

Trať byla otevřena 30. září 1896 inaugurací stanice Stuttgart-Münster za účelem obejití Stuttgart hlavní nádraží (Zentralbahnhof). Dříve musely všechny nákladní vlaky ve Stuttgartu jezdit přes hlavní nádraží, předchůdce proudu Stuttgart Hauptbahnhof („Centrální“ nebo „hlavní nádraží“), která byla stejně jako současná stanice konečnou stanicí a vyžadovala, aby všechny vlaky couvly.

Při svém otevření 1. října 1896 byla trať jednokolejná, se základy a inženýrskými pracemi již připravenými na druhou kolej. Kvůli rostoucímu provozu vláda dala k dispozici milion známky na stavbu druhé koleje 23. ledna 1902. V zimě 1901/1902 ji denně obsluhovalo asi 50 nákladních a pět osobních vlaků. Podle několika právních předpisů bylo v letech 1902, 1903 a 1905 na projekt přiděleno celkem 1,8 milionu marek. Druhá trať byla uvedena do provozu 23. září 1904.^[2]

Trasa

V Untertürkheimu se linka větví z Fils Valley železnice (Filstalbahn) z Plochingen a Ulm a prochází nákladním dvorem Untertürkheim. Železniční spojení umožňuje přímý přechod na Rems železnice (Remsbahn) možné z jihu, zatímco vlaky přicházející ze severu musí projíždět do nákladního dvora. V Bad Cannstattu prochází trasa přes lázeňský park Kurpark a přes Neckar na viaduktu Stuttgart-Münster ve výšce 30 metrů.

Trať opouští údolí Neckar procházející Schnarrenbergským tunelem a poté Feuerbach údolím protíná Rot a Zazenhausen druhý viadukt. Na jižním okraji Kornwestheimu vedou koleje do dálnice Franská železnice (Frankenbahn), Seřaďovací nádraží v Kornwestheimu a Vysokorychlostní železnice Mannheim – Stuttgart.

Struktury

Zátěžové testování viaduktu Zazenhausenen v roce 1896

Viadukt Stuttgart-Münster v roce 2006

855 m dlouhý viadukt Stuttgart-Münster přes Neckar byl postaven v roce 1896 jako König (král) Wilhelm Viadukt jako železná vazníková konstrukce a nahrazen v roce 1985 novou železobetonovou konstrukcí.

Mezi Münsterem a Zazenhausenem je 272 m dlouhý tunel Schnarrenberg. Tunel byl rekonstruován v letech 1999–2000 a cihlový ostění byl nahrazen betonovým ostěním.

Viadukt nad Feuerbachem, stejně jako nad Neckarem, byl v roce 1980 nahrazen betonovou konstrukcí rovnoběžnou s původní konstrukcí. Stanice Zazenhausen byla přesunuta na jihozápad do nové stanice, která je přímo pod linkou U 7 dálnice Stuttgart Stadtbahn. Na konci roku 2010 byla uvedena do provozu stanice Ebitzweg na trati Stadtbahn U 13, čímž bylo navázáno přímé spojení s tratí Untertürkheim – Kornwestheim.

Provoz

Nákladní vlak mezi Münsterem a Zazenhausenem

ICE Sprinter běžící z Untertürkheimu k tunelu Langes Feld

Na nákladní obchvatu denně jezdí až 120 nákladních vlaků.

Cestující

Regionalbahn služba R 11 v současné době provozuje pouze čtyři služby na lince v pracovní dny s využitím třída 426 elektrické jednotky, dvě ráno a dvě odpoledne. Kromě toho je přes noc Městská noční linka Služba 419, která někdy běží úplně od Amsterdam na Mnichov (například v září a říjnu 2009) bez zastavení ve Stuttgartu Hauptbahnhof, ale pouze zastavení v Ludwigsburg a Plochingen. V tyto noci jezdí kolem 4:00 ráno na trati Stuttgart-Untertürkheim – Kornwestheim. To bylo také podáváno od roku 1992 do roku 2006 jedním párem ICE Sprinter služba obcházející Stuttgart Hauptbahnhof. Kromě toho jej využívají také některé odkloněné vlaky (např. Když je zablokován přístup do Stuttgart Hauptbahnhof) a některé krátké linky S-Bahn.

Poznámky

^ Eisenbahnatlas Deutschland (německý železniční atlas). Schweers + Wall. 2017. str. 168. ISBN 978-3-89494-146-8.
^ Andreas M. Räntzsch (2005). Die Einbeziehung Stuttgarts in das moderne Verkehrswesen durch den Bau der Eisenbahn (v němčině). Hamburk: Verlag Dr. Kovač. 436 f. ISBN 3-8300-1958-0.

Reference

Andreas M. Räntzsch (1987). Stuttgart und seine Eisenbahnen. Die Entwicklung des Eisenbahnwesens im Raum Stuttgart (v němčině). Heidenheim: Uwe Siedentop. ISBN 3-925887-03-2.
Hans-Wolfgang Scharf (2006). Die Eisenbahn im Kraichgau. Eisenbahngeschichte zwischen Rhein und Neckar (v němčině). Freiburg (Breisgau): EK-Verlag. ISBN 3-8825-5769-9.

externí odkazy

„weitere Tangentialstrecken in der Region“ (v němčině). Verband Region Stuttgart. Citováno 2. listopadu 2012.
„Tunelové portály Schusterbahn“ (v němčině). Tunnelportale. Citováno 2. listopadu 2012.
„Feuerbach-Viadukt“ (v němčině). Citováno 2. listopadu 2012.
„Časový plán roku 1944“ (v němčině). Citováno 2. listopadu 2012.

[Eisenbahnatlas-1] Eisenbahnatlas Deutschland (německý železniční atlas). Schweers + Wall. 2017. str. 168. ISBN 978-3-89494-146-8.

[räntzsch-2005-2] Andreas M. Räntzsch (2005). Die Einbeziehung Stuttgarts in das moderne Verkehrswesen durch den Bau der Eisenbahn (v němčině). Hamburk: Verlag Dr. Kovač. 436 f. ISBN 3-8300-1958-0.

[1]

[2]