Cena Strega - Strega Prize

Reklama na likér Strega (1902)

The Cena Strega (italština: Premio Strega [ˈPrɛːmjo ˈstreːɡa]) je nejprestižnější Ital literární cena.^[1] Uděluje se každoročně od roku 1947 za nejlepší dílo prozaické literatury napsané v italském jazyce autorem jakékoli národnosti a poprvé vydané v období od 1. května předchozího roku do 30. dubna.

Dějiny

V roce 1944 Maria a Goffredo Bellonci začal hostovat literární salon u nich doma v Římě. Tato nedělní setkání spisovatelů, umělců a intelektuálů se rozrostla o mnoho z nejvýznamnějších osobností italského kulturního života. Tato skupina se stala známou jako Amici della Domenicanebo „Nedělní přátelé“. V roce 1947 Belloncis spolu s Guidem Alberti, majitelem firmy, která vyrábí Strega likér, se rozhodl zahájit cenu za beletrii, vítěz byl vybrán nedělními přáteli.^[2]

Činnost kruhu Bellonci a institut ceny byly považovány za předběžný návrat k „normálnosti“ v italském kulturním životě: rys rekonstrukce, která následovala po letech fašismu, války, okupace a osvobození.

Prvním vítězem Stregy, zvoleným Sunday Friends, byl Ennio Flaiano,^[3] pro jeho první a jediný román Tempo di uccidere, který se odehrává v Africe během Druhá italsko-habešská válka. Byl přeložen do angličtiny jako Zkratka.

Maria Bellonci zveřejnila historii ceny Strega s názvem Přijeďte un racconto gli anni del premio Stregav roce 1971.^[4]

Proces výběru

Od smrti Marie Bellonci v roce 1986 cenu spravuje Fondazione Maria e Goffredo BellonciČlenové nyní již 400členné poroty, která pochází z italské kulturní elity, jsou stále známí jako Sunday Friends. Aby mohla být kniha zvážena, musí mít podporu alespoň dvou přátel. Tento počáteční dlouhý seznam je při prvním hlasování zkrácen na krátký seznam pěti. Druhé kolo hlasování, po kterém následuje vyhlášení vítěze, se koná první červencový čtvrtek v nymphaeum z Villa Giulia, Řím.^[2]

Sponzorství

Telecom Italia připojili se k Liquore Strega jako sponzoři ceny.^[5]

Premio Strega speciale, 2006

V roce 2006, sedmdesátém ročníku ceny Strega, byla udělena zvláštní cena Ústava Itálie, dokument, který byl vypracován a schválen v průběhu roku 1946, roku narození Stregy. Cenu obdržel bývalý Prezident Italské republiky Oscar Luigi Scalfaro.^[6]

Vítězové

• 1947 – Ennio Flaiano, Tempo di uccidere
• 1948 – Vincenzo Cardarelli, Villa Tarantola
• 1949 – Giambattista Angioletti, La Memoria
• 1950 – Cesare Pavese, Panství La Bella
• 1951 – Corrado Alvaro, Quasi una vita
• 1952 – Alberto Moravia, I racconti
• 1953 – Massimo Bontempelli, L'amante fedele
• 1954 – Mario Soldati, Lettere da Capri
• 1955 – Giovanni Comisso, Un gatto attraversa la strada
• 1956 – Giorgio Bassani, Cinque storie ferraresi
• 1957 – Elsa Morante, L'isola di Arturo
• 1958 – Dino Buzzati, Druh Sessanta racconti
• 1959 – Giuseppe Tomasi di Lampedusa, Il gattopardo
• 1960 – Carlo Cassola, La ragazza di Bube
• 1961 – Raffaele La Capria, Ferito a morte
• 1962 – Mario Tobino, Clandestino
• 1963 – Natalia Ginzburg, Lessico famigliare
• 1964 – Giovanni Arpino, L'ombra delle colline
• 1965 – Paolo Volponi, La macchina mondiale
• 1966 – Michele Prisco, Una spirale di nebbia
• 1967 – Anna Maria Ortese, Poveri e semplici
• 1968 – Alberto Bevilacqua, L'occhio del gatto
• 1969 – Lalla Romano, Le parole tra noi leggere
• 1970 – Guido Piovene, Le stelle fredde
• 1971 – Raffaello Brignetti, La spiaggia d'oro
• 1972 – Giuseppe Dessì, Paese d'ombre
• 1973 – Manlio Cancogni, Allegri, gioventù
• 1974 – Guglielmo Petroni, La morte del fiume
• 1975 – Tommaso Landolfi, Caso
• 1976 – Fausta Cialente, Le quattro ragazze Wieselberger
• 1977 – Fulvio Tomizza, La miglior vita
• 1978 – Ferdinando Camon, Un altare per la madre
• 1979 – Primo Levi, La chiave a stella
• 1980 – Vittorio Gorresio, La vita ingenua
• 1981 – Umberto Eco, Il nome della rosa
• 1982 – Goffredo Parise, Il sillabario č. 2
• 1983 – Mario Pomilio, Il Natale del 1833
• 1984 – Pietro Citati, Tolstoj
• 1985 – Carlo Sgorlon, L'armata dei fiumi perduti
• 1986 – Maria Bellonci, Rinascimento privato
• 1987 – Stanislao Nievo, Le isole del paradiso
• 1988 – Gesualdo Bufalino, Le menzogne ​​della notte
• 1989 – Giuseppe Pontiggia, La grande sera
• 1990 – Sebastiano Vassalli, La chiméra
• 1991 – Paolo Volponi, La strada per Roma
• 1992 – Vincenzo Consolo, Nottetempo, dům na dům
• 1993 – Domenico Rea, Ninfa plebea
• 1994 – Giorgio Montefoschi, La Casa del Padre
• 1995 – Mariateresa Di Lascia, Passaggio v Ombře
• 1996 – Alessandro Barbero, Bella vita e guerre altrui di Mr. Pyle, 'gentiluomo'
• 1997 – Claudio Magris, Mikrokosmi
• 1998 – Enzo Siciliano, I bei momenti
• 1999 – Dacia Maraini, Buio
• 2000 – Ernesto Ferrero, N.
• 2001 – Domenico Starnone, Přes Gemito
• 2002 – Margaret Mazzantini, Non ti muovere
• 2003 – Melania Mazzucco, Vita
• 2004 – Ugo Riccarelli, Il dolore perfetto
• 2005 – Maurizio Maggiani, Il viaggiatore notturno
• 2006 – Sandro Veronesi, Caos calmo
• 2007 – Niccolò Ammaniti, Pojď Dio comanda
• 2008 – Paolo Giordano, La solitudine dei numeri primi
• 2009 – Tiziano Scarpa, Stabat mater
• 2010 – Antonio Pennacchi, Canale Mussolini
• 2011 – Edoardo Nesi, Storia della mia gente^[7]
• 2012 – Alessandro Piperno, Inseparabili^[8]
• 2013 – Walter Siti, Resistere non serve a niente^[9]
• 2014 – Francesco Piccolo, Il desiderio di essere come tutti^[10]
• 2015 – Nicola Lagioia, La Ferocia^[11]
• 2016 – Edoardo Albinati, La scuola cattolica
• 2017 – Paolo Cognetti, Le otto montagne
• 2018 – Helena Janeczek, La ragazza con la Leica ^[12]
• 2019 – Antonio Scurati, M. Il figlio del secolo
• 2020 – Sandro Veronesi, Il colibrì

Reference

externí odkazy

• Sito ufficiale del Premio Strega (v italštině)
• Italská literární cena slaví 50. výročí, Knihovna Kongresu
• Cena Strega, od společnosti Strega Alberti
• [1] (Oficiální krátké biografie 11 finalistů ve vydání z roku 2006).