Stolpersteine ​​v Lomnici u Tišnova - Stolpersteine in Lomnice u Tišnova

Stolpersteine ​​v Lomnici u Tišnova pro čtyři oběti šoa rodiny Liebesný / Weissbart a pro jednoho přeživšího

The Stolpersteine ​​v Lomnici u Tišnova seznamy Stolperstein ve městě Lomnice (Okres Brno-venkov) v Jihomoravský kraj (čeština: Jihomoravský kraj). Stolpersteine ​​je německý název pro úrazy, které německé umělce umisťují po celé Evropě Gunter Demnig. Pamatují si osudy nacistických obětí, které byly zavražděny, deportovány, vyhoštěny nebo sebevražedné.

Obecně platí, že kameny úrazu jsou položeny před budovou, kde oběti měly své poslední bydliště. Název Stolpersteine ​​v češtině je: Kameny zmizelýchkameny zmizel.

Seznamy jsou seřazeny; základní pořadí následuje abecedu podle příjmení oběti.

Lomnice u Tišnova

Židovská komunita v Lomnice u Tišnova existovala od počátku 18. století. Ale již v roce 1571 byl zmíněn „jistý Žid“ z Lomnice, první písemný doklad o existenci židovského obyvatelstva ve městě. Zatímco v 16. a 17. století přijíždělo do Lomnice jen málo Židů, na začátku 18. století se to změnilo. 708 Židů z Lysic bylo přesídleno do Lomnice. Byla založena první židovská komunita s modlitebním sálem. V Lomnici žilo kolem 1800 asi 80 židovských rodin s asi 611 osobami, což byla tehdy alespoň polovina obyvatel. V první polovině 19. století byla ve městě také ješiva, židovská univerzita. V roce 1830 komunitu tvořilo 606 osob, což je více než třetina populace. Poté židovská část populace nepřetržitě klesala: v roce 1848 pouze 306 (20%), v roce 1900 pouze 88 osob (5%), 1930 pouze 30 osob (2%). Rabín zde působil až do roku 1919. V roce 1929 byla der židovská komunita definitivně rozpuštěna.

Pamětní deska, 1997

Po zničení Československo a německá okupace hledalo v Lomnici útočiště asi 35 Židů z jiných obcí v regionu. Již na podzim roku 1941 jim však byl zabaven majetek, omezena svoboda pohybu. Deportace byly prováděny v období od prosince 1941 do dubna 1942. První transport se uskutečnil 5. prosince 1941 (Transport K), poslední a největší z Brno dne 4. dubna 1942 (transport Ah). Nejstarší osobou v tomto vlaku byla 86letá paní Schillerová, nejmladší Libuška Tulissová, ani ne tři roky. Po válce se do Lomnice vrátil jen jeden Žid Jan Líbezný. Ztratil všechny své příbuzné v nacistických koncentračních táborech. U příležitosti znovuotevření Lomnické synagogy v roce 1997 byla pamětní deska pro 58 obětí kostela sv Šoa byl odhalen. Dne 17. září 2011 se uskutečnilo první spojení Stolpersteine. Byli zasvěceni rodině Liebesných.^[1]

Kámen	Nápis	Umístění	Život a smrt
	ZDE ŽIL ARNOŠT BLEIWEIS NARODENO 1914 DEPORTOVÁNO 1942 se připojil k armádě ZABIT V AKCI 8.3.1943 BITKA SOKOLOVA	Josefa Uhra 198 49 ° 24'22 ″ severní šířky 16 ° 24'41 ″ východní délky / 49,40617640000001 ° N 16,411482100000057 ° E / 49.40617640000001; 16.411482100000057 (Stolpersteine ​​für Arnošt Bleiweis, Jindřich Bleiweis, Augusta Bleiweisová und Berta Bleiweisová)	Bleiweis, ArnoštArnošt Bleiweis se narodil 17. srpna 1914 v Lomnici u Tišnova. V roce 1942 vstoupil do československé exilové armády v Sovětský svaz. Byl zabit v akci dne 8. března 1943 v Sokolov. Posmrtně obdržel Československý válečný kříž 1939–1945.[2] V roce 1948 obdržel pamětní medaili Sokolovská. Jeho jméno je vyryto na pomníku v Lomnici u Tišnova.[3]
	ZDE ŽIL JINDŘICH BLEIWEIS NAROZEN 1879 DEPORTOVÁNO 1942 DO TERESIENSTADTU 1942 TO REJOWIEC ZRUŠEN	Josefa Uhra 198 49 ° 24'22 ″ severní šířky 16 ° 24'41 ″ východní délky / 49,40617640000001 ° N 16,411482100000057 ° E / 49.40617640000001; 16.411482100000057 (Stolpersteine ​​für Arnošt Bleiweis, Jindřich Bleiweis, Augusta Bleiweisová und Berta Bleiweisová)	Bleiweis, JindřichJindřich Bleiweis se narodil 25. května 1879. Dne 4. dubna 1942 byl deportován - společně s manželkou a dcerou - transportem Ah z Brno na Theresienstadt koncentrační tábor. Jeho přepravní číslo bylo 564 z 1 001. Již o dva týdny později, 18. dubna 1942, byl s rodinou deportován transportem Ap do ghetta v Rejowiec. Jeho přepravní číslo bylo 559 z 1000. Jindřich Bleiweisová se stala obětí Šoa.[4]
	ZDE ŽIL AUGUSTA BLEIWEISOVÁ NAROZEN 1907 DEPORTOVÁNO 1942 DO TERESIENSTADTU 1942 TO REJOWIEC ZRUŠEN	Josefa Uhra 198 49 ° 24'22 ″ severní šířky 16 ° 24'41 ″ východní délky / 49,40617640000001 ° N 16,411482100000057 ° E / 49.40617640000001; 16.411482100000057 (Stolpersteine ​​für Arnošt Bleiweis, Jindřich Bleiweis, Augusta Bleiweisová und Berta Bleiweisová)	Bleiweisová, AugustaAugusta Bleiweisová se narodila 8. ledna 1907. Dne 4. dubna 1942 byla deportována - společně s matkou a otcem - transportem Ah z Brno na Theresienstadt koncentrační tábor. Její přepravní číslo bylo 566 z 1 001. Již o dva týdny později, 18. dubna 1942, byla s rodiči deportována transportem Ap do ghetta v Rejowiec. Její přepravní číslo bylo 561 z 1000. Augusta Bleiweisová se stala obětí Šoa.[5]
	ZDE ŽIL BERTA BLEIWEISOVÁ NAROZEN 1880 DEPORTOVÁNO 1942 DO TERESIENSTADTU 1942 TO REJOWIEC ZRUŠEN	Josefa Uhra 198 49 ° 24'22 ″ severní šířky 16 ° 24'41 ″ východní délky / 49,40617640000001 ° N 16,411482100000057 ° E / 49.40617640000001; 16.411482100000057 (Stolpersteine ​​für Arnošt Bleiweis, Jindřich Bleiweis, Augusta Bleiweisová und Berta Bleiweisová)	Bleiweisová, BertaBerta Bleiweisová se narodila 20. ledna 1880. Dostala transport č. 565 a byl spolu s manželem a dcerou deportován transportem Ah 4. dubna 1942 z Brna do Theresienstadt koncentrační tábor. Již o dva týdny později, 18. dubna 1942, byla s rodinou deportována transportem Ap do ghetta v Rejowiec. Její transportní číslo bylo 560. Berta Bleiweisová se stala obětí šoa.[6]
	ZDE ŽIL DR. JUR. JAN LÍBEZNÝ NARODENO 1923 DEPORTOVÁNO 1942 DO TERESIENSTADTU 1944 DO OSVĚTÍ PŘEŽITO	Josefa Uhra 231 49 ° 24'23 ″ severní šířky 16 ° 24'43 ″ východní délky / 49,40652709999999 ° N 16,412056500000062 ° E / 49.40652709999999; 16.412056500000062 (Stolpersteine ​​für Jan Líbezný, Lilly Luisa Liebesná, Markéta Liebesná, Otto Liebesný, und Ida Weissbartová)	Líbezný, JanJan Líbezný (původně Liebesný) se narodil 6. prosince 1923 jako syn Otta Liebesného a Markéty Liebesné v Lomnici u Tišnova. Měl mladší sestru Lilly Luisu (narozenou 1927). Po návštěvě městské školy v Tišnově pracoval v různých profesích. V roce 1942 byl deportován do Theresienstadt koncentrační tábor nacistickým režimem. V roce 1944 byl deportován do Koncentrační tábor Osvětim a poté v průběhu téhož roku do Schwarzheide, základny v Koncentrační tábor Sachsenhausen. V dubnu 1945 byl Jan Líbezný převezen do Sachsenhausenu a poté osvobozen. Jako jediný člen své rodiny mohl přežít nacistický režim a Šoa. Po svém návratu do Československa v roce 1945 si nechal své jméno česatizovat.[7] Setkal se se Zdenkou Blahoňovskou, oženil se s ní v roce 1947 a přestěhoval se do Tišnov. Společně měli dvě dcery. V roce 1951 se rodina přestěhovala do Trutnov. Jan Líbezný vystudoval právo a stal se právníkem. Zemřel 27. června 2006 v Trutnově, kde byl také pohřben.
	ZDE ŽIL LILLY LUISA LIEBESNÁ NARODENO 1927 DEPORTED 1942 DO TERESIENSTADTU ZACHRÁNĚN 1944 V AUSCHWITZ	Josefa Uhra 231 49 ° 24'23 ″ severní šířky 16 ° 24'43 ″ východní délky / 49,40652709999999 ° N 16,412056500000062 ° E / 49.40652709999999; 16.412056500000062 (Stolpersteine ​​für Jan Líbezný, Lilly Luisa Liebesná, Markéta Liebesná, Otto Liebesný, und Ida Weissbartová)	Liebesná, Lilly LuisaLilly Luisa Liebesná se narodil 18. března 1927 v Lomnici u Tišnova. Její rodiče byli Otto Liebesný a Markéta Liebesná. Měla staršího bratra Jana, narozeného v roce 1923. Spolu se svými rodiči a bratrem byla deportována Brno na Theresienstadt koncentrační tábor s transportem Ah 4. dubna 1942. Rodina tam zůstala dva roky. Dne 18. května 1944 byli deportováni do Koncentrační tábor Osvětim s dopravou Eb. Při likvidaci tzv Theresienstadt rodinný tábor v Osvětimi-Birkenau byli spolu s rodiči zavražděni v plynové komoře. Stalo se tak mezi 10. červencem a 12. červencem 1944. Nacistický režim a Československo mohl přežít pouze její bratr Jan Líbezný Šoa.[8][9]
	ZDE ŽIL MARKÉTA LIEBESNÁ NÉE WEISSBARTOVÁ NAROZEN 1898 DEPORTED 1942 DO TERESIENSTADTU ZACHRÁNĚN 1944 V AUSCHWITZ	Josefa Uhra 231 49 ° 24'23 ″ severní šířky 16 ° 24'43 ″ východní délky / 49,40652709999999 ° N 16,412056500000062 ° E / 49.40652709999999; 16.412056500000062 (Stolpersteine ​​für Jan Líbezný, Lilly Luisa Liebesná, Markéta Liebesná, Otto Liebesný, und Ida Weissbartová)	Liebesná, MarkétaMarkéta Liebesná rozená Weissbartová se narodila 13. listopadu 1898 v Lomnici u Tišnova. Její matkou byla Ida Weissbartová, rodená Popperová (1876-1942). Provdala se za Otta Liebesného, ​​manželé žili v Lomnici a měli dvě děti: Jana a Lilly Luisu. V roce 1940 s nimi do rodinné domácnosti přišla žít její matka Ida Weissbartová. 29. března 1942 byla Ida Weissbartová deportována do Theresienstadt koncentrační tábor. O několik dní později byli zatčeni i ostatní členové rodiny. Markéta Liebesná byla deportována se svým manželem a dětmi dne 4. dubna 1942 transportem Ah z Brno do Terezína. Její transportní číslo bylo 527. Její matka byla na konci téhož měsíce nucena opustit Terezíno. Byla deportována do Izbice a tam zavražděna. Ostatní členové rodiny zůstali v Terezíně jednotní až do 18. května 1944. V tento den byli deportováni transportem Eb do Koncentrační tábor Osvětim. Její přepravní číslo bylo 2056. Markéta Liebesná, její manžel a jejich dcera byli zavražděni mezi 10. červencem a 12. červencem 1944 nacistickým režimem v plynových komorách. Pouze její syn mohl přežít.[10]
	ZDE ŽIL OTTO LIEBESNÝ NAROZEN 1894 DEPORTED 1942 DO TERESIENSTADTU ZACHRÁNĚN 1944 V AUSCHWITZ	Josefa Uhra 231 49 ° 24'23 ″ severní šířky 16 ° 24'43 ″ východní délky / 49,40652709999999 ° N 16,412056500000062 ° E / 49.40652709999999; 16.412056500000062 (Stolpersteine ​​für Jan Líbezný, Lilly Luisa Liebesná, Markéta Liebesná, Otto Liebesný, und Ida Weissbartová)	Liebesný, OttoOtto Liebesný se narodil 6. ledna 1894 v Lomnici u Tišnova. Byl jedním ze dvou synů Louisy (1861-1921) a Moritze Liebesného (1850-1925). Jeho otec byl obchodník. Hroby jeho rodičů se nacházejí na židovském hřbitově v Lomnici. Otto Liebesný se oženil s Markétou Weisbartovou, dvojici se narodily dvě děti: Jan a Lilly Luisa. Rodiče a děti byli deportováni z Brno na Theresienstadt koncentrační tábor dne 4. dubna 1942 a odtud dne 18. května 1944 do Koncentrační tábor Osvětim. Otto Liebesný, jeho manželka a jejich dcera byli zavražděni mezi 10. červencem a 12. červencem 1944 nacistickým režimem v plynových komorách. Pouze jejich syn mohl přežít.[11]
	ZDE ŽIL IDA WEISSBARTOVÁ NÉE POPPEROVÁ NAROZEN 1876 DEPORTED 1942 DO TERESIENSTADTU ZACHRÁNĚN 1942 V IZBICI	Josefa Uhra 231 49 ° 24'23 ″ severní šířky 16 ° 24'43 ″ východní délky / 49,40652709999999 ° N 16,412056500000062 ° E / 49.40652709999999; 16.412056500000062 (Stolpersteine ​​für Jan Líbezný, Lilly Luisa Liebesná, Markéta Liebesná, Otto Liebesný, und Ida Weissbartová)	Weissbartová, IdaIda Weissbartová rozená Popperová se narodila 6. února 1876 v Lomnici u Tišnova. Byla matkou Markéty Liebesné a babičkou Jana Líbezného (1923-2003) a Lilly Luisy Liebesné (1927-1944). V roce 1940 se přestěhovala ke své dceři, zeťovi a vnoučatům. Dne 29. března 1942 byla deportována z Brno na Theresienstadt koncentrační tábor dopravou Ae. Její přepravní číslo bylo 321 z 1000. Dne 27. dubna 1942 byla deportována do Ghetto Izbica u Lublin dopravou Aq. Její transportní číslo bylo 762 z 999. Tam byla ve stejném roce zavražděna.[12] O život přišla také její dcera, její zeť a vnučka.

Data kolokací

Samotný Stolpersteine ​​v Lomnici umístil sám umělec v následujících termínech:

• 6. listopadu 2011: Josefa Uhra 231
• 14. září 2013: Josefa Uhra 198.

Český projekt Stolperstein zahájila v roce 2008 Česká unie židovské mládeže (Český svaz židovské mládeže) a byl realizován pod záštitou primátora hlavního města Prahy.^[13][14]

Viz také

• Seznam měst podle zemí, která mají stolperstein
• Stolpersteine ​​v České republice

externí odkazy

• stolpersteine.eu, Demnigovy webové stránky
• holocaust.cz Česká databanka obětí holocaustu
• Jad Vashem, Centrální databáze jmen obětí šoa

Reference