Sinkangské rukopisy - Sinkang Manuscripts

Psaní smlouvy v čínštině i v jazyce Sinckan, 1784

The Sinckanské rukopisy (čínština : 新港 文書; pchin-jin : Xīngǎng wénshū; Wade – Giles : Hsin-kang wen-shu; také hláskoval Sinkang nebo Sinkan) odkazuje na řadu leasingů, hypoték a dalších obchodních smluv napsaných v Sinckan, Taivoan, a Makatao; běžně se označují jako „fanziho smlouvy“ (čínština : 番仔 契; Pe̍h-ōe-jī : hoan-á-khè). Některé jsou psány pouze v a romanized scénář, zatímco ostatní byli dvojjazyční se sousedním písmem Han. V současné době je v Sinckanu napsáno přibližně 140 existujících dokumentů; jsou důležité při studiu Siraya a Taivoan kultura a tchajwanská historie obecně, i když existuje jen několik vědců, kteří jim rozumí.

Historie a pozadí

Gospel of St. Matthew v holandštině, Sinckan, Taivoan a angličtině.^[1] Původní holandština a Sinckan výše je z roku 1661 autorem Daniel Gravius; Angličtinu malým písmem přidal v roce 1888 skotský misionář William Campbell.

Sinckanským jazykem mluvili lidé Siraya, kteří žili na území dnešního dne Tainan. V době, kdy Tchaj-wan byl pod správou Holandská východoindická společnost (Holandská Formosa 1624–1662) se holandští misionáři naučili Sinckana usnadnit obojí misionář práce a vládní záležitosti. Vytvořili také romanizovaný skript a sestavili slovník jazyka, který naučil domorodce psát jejich vlastní jazyk.

V roce 1625 Maarten Sonck Nizozemský guvernér Tchaj-wanu požádal, aby Nizozemsko vyslalo na Tchaj-wan dva až tři misionáře za účelem přeměny domorodců. První skupinou, která dorazila, však byly návštěvy misionářů, kteří neměli oprávnění provádět křestní obřady. Teprve v červnu 1627 byl prvním skutečným ministrem, Rev. Georgius Candidius, dorazila, načež začala vážně misionářská práce na Tchaj-wanu. První oblast, na kterou se má cílit, osada Sinckan (současná Sinshih ), měl mnoho konvertitů do roku 1630.

V roce 1636 založili Holanďané školu pro Sinckan, která nejenže obsahovala náboženskou výuku, ale také poskytovala vzdělání v západní literatuře. Protože Holanďané prosazovali, aby misionářská práce probíhala v rodném jazyce, byla škola vyučována v sinckánském jazyce. Misionář Robertus Junius zaznamenal ve své zprávě o vzdělání z roku 1643, že na sinckanskou školu bylo zapsáno 80 studentů, z nichž 24 se učí psát a 8 až 10 má solidní rukopis, zatímco v sousedním Baccaluanu (současný Anding ) ve škole bylo 90 studentů, z nichž 8 umělo psát.

Kromě proselytizing misionáři také sestavili slovníky a knihy náboženské nauky; přeložili Matoušovo evangelium do Sinckanu a také sestavil slovní zásobu Favorlang, další domorodý jazyk.^[2] Ty by se staly důležitými zdroji pro pozdější výzkum. Nejdůležitějšími dokumenty Sinckanu byly smlouvy mezi osadníky Sinckan a Han, běžně známé jako smlouvy Fanzi.

Ačkoli Nizozemci vládli na Tchaj-wanu pouze 38 let, významně ovlivnili vývoj domorodé kultury. Vezmeme-li jako příklad Sinckanské rukopisy, nejnovější dochované dokumenty v Sinckanském skriptu pocházejí z roku 1813 (více než 150 let poté, co Holanďané opustili Tchaj-wan v roce 1662). To dokazuje, že „umění čtení a psaní zavedené Holanďany si lidé z generace na generaci dělali sami.“^[3]

Počátky

Krátce po založení Taihoku Imperial University v roce 1928 jeden z vědců lingvistického oddělení Naoyoshi Ogawa (小川 尚義), shromáždili v Tainanu řadu starých textů. V roce 1931 Naojirō Murakami (村上 直 次郎) editoval a publikoval je pod názvem Sinckanské rukopisy.^[4] Kompilace obsahovala 109 „fanzi kontraktů“, z nichž 87 pocházelo ze sinckanské osady; 21 z nich bylo dvojjazyčných v postavách Han a Sinckan.

Poznámky

Bibliografie

Další čtení

externí odkazy

• 臺灣 歷史 辭典 ： 新港 文書^{[trvalý mrtvý odkaz ]} (v čínštině)
• 中央研究院 民族 學 研究所 數 位 典藏 ： 新港 文書 (v čínštině)
• 消失 的 「新港 文書」 ， 李 壬癸 ， 中 時 電子 報 ， 29. 8. 2004 (v čínštině)