Recusants odznaky - Recusants insignia - Wikipedia
Recusant's Insignia | |
---|---|
Lícní | |
Typ | Pamětní medaile |
Oceněn pro | Odmítnutí pracovat ve válečném výrobním průmyslu nepřítele |
Předložený | Francie |
Způsobilost | Francouzští občané |
Postavení | Již uděleno |
Založeno | 21. října 1963 |
Celkový | ~ 107,974 |
Stuha insignií Recusant |
Zákon ze dne 22. srpna 1950 stanovující status „odmítajícího“ uvedl ve svém prvním článku: „The Republika, vděční těm, kteří přijali všechna rizika v jejich boji proti válečnému potenciálu nepřítele, s ohledem na utrpení a předsudky, které jim tento odvážný a vlastenecký přístup způsobil, vyhlásili a určili právo na náhradu škody pro recusanty a jejich nástupce.[1]
O třináct let později, 21. října 1963, Jean Sainteny, ministr pro veterány a oběti války, podepsal dekret o vytvoření této medaile, oficiálně zvané „Recusant's Insignia“ (francouzština: Insigne du réfractaire).[2]
Účelem insignií Recusant je ctít francouzské občany, kteří se vyhnuli Služba povinné práce (S.T.O.) v Německo a kteří se proto účastnili boje proti vetřelci. Služba Národního úřadu veteránů a obětí války v oddělení pobytu doručí kartu Recusant povolující nošení tohoto insignie.[2]
Národní skupina recusantů (francouzština: Groupement National des Réfractaires) zahájil Den národního recusantu, který se každoročně koná ve Francii 6. června.[3]
Statut ceny
Recusant's Insignia mohou nosit francouzští občané nesoucí titul „recusant“ (francouzština: réfractaireJsou považováni za recusanty, osoby, které se před 6. červnem 1944 ocitly v následujících situacích:
- osoby, které byly předmětem rekvizičního příkazu vyplývajícího z aktů tzv. zákona ze dne 4. září 1942, vyhlášky ze dne 19. září 1942, zákona ze dne 16. února 1943 a / nebo zákona ze dne 1. února 1944, dobrovolně opustily své podnikání nedodržovat tuto objednávku;[1]
- osoby, které na základě omezení uvedených v předchozím odstavci nebo které se staly oběťmi nájezdů, uprchly z území a podniků, na které byli přiděleni;[1]
- osoby, které byly na základě těchto omezení nebo oběti razií odeslány do Německa, ale které se tam dobrovolně nevrátily po svém prvním odchodu z Francie;[1]
- osoby, které, aniž by obdržely rekvizice nebo příkazy k převodu, ale které byly zapsány do seznamů zaměstnanců nebo patří do tříd mobilizace, u nichž je pravděpodobné, že budou vyvolány, se preventivně vyhnuly tím, že opustily své podnikání.[1]
Také ti, kteří od svého odmítnutí podrobit se nebo preventivního odstoupení od zákonů o povinné práci žili na okraji zákonů Vichy a byli oběťmi prohlídek nebo stíhání francouzskými nebo německými správami.[1]
Jsou také považováni za recusants, osoby v odděleních Bas-Rhin, Haut-Rhin nebo Moselle kteří po jejich anexi nepřítelem:
- buď opustili své domovy, aby nereagovali na mobilizační rozkaz v německých vojenských nebo polovojenských formacích;[1]
- nebo opustili své domovy, zatímco jelikož byli součástí mobilizovatelných tříd německými orgány, hrozilo jim, že budou začleněni do německých vojenských nebo polovojenských formací.[1]
Odpovídající pracovníci z povinné pracovní služby mají nárok na 1939–1945 Pamětní válečná medaile[2]
Popis ceny
O designu insignií Recusant's rozhodovala soutěž zahájená vyhláškou ze dne 17. července 1961.[4] Vítěz, rytec umělců M. Hollebecq, byl vyhlášen výnosem o založení z roku 1963, který rovněž řídil Pařížská máta k výrobě insignií.[2]
Recusant's Insignia je kruhová medaile o průměru 36 mm ražená z bronzu nebo zlaceného bronzu. Jeho lícová strana nese reliéfní obraz rozbité mapy Francie kovadlina ve svém středu symbolizuje odmítnutí pracovat. Nad mapou a Kříž Lorraine symbolizující naději a podporu pro utlačované. Na obou stranách jsou iniciály reliéfu „R“ a „F“ pro (francouzština: République Française) (Francouzská republika), dole, půlkruhový reliéfní nápis (francouzština: J’AI LIVRÉ UN BON COMBAT) (MÁM DOBROU BITKU). Na zadní straně kruhový reliéfní nápis podél horní ¾ obvodu medaile (francouzština: AUX RÉFRACTAIRES GUERRE 1939-1945) (VOJENÁM VÁLCE 1939 - 1945).[2]
Medaile visí z 37 mm širokého hedvábí moaré jasně žlutá stuha se třemi 1 mm širokými červenými svislými pruhy od sebe vzdálenými 1 mm a umístěnými 2 mm od vnějších okrajů.[2]
Pozoruhodní příjemci (částečný seznam)
- Politik André Bord
- Politik Jean Corlin
- Astronom Pierre Bourge
- Fyzik Raimond Castaing
- Politik Bernard Restout
- Politik Louis Eyraud
- Spisovatel Jean Vezole
- Vůdce Unie Jacques Fournier
- Politik Robert Pontillon
- Odbojář Roland Despains
- Politik André Fumex
- Právník Yves Jouffa
- Politik Jacques Sourdille
- Historik Yves Battistini
Viz také
- Nucená práce pod německou vládou během druhé světové války
- Německá vojenská správa v okupované Francii během druhé světové války
- Arbeitseinsatz
- Francouzský odpor
- Vichy Francie
- druhá světová válka
externí odkazy
- la Fédération Nationale des Rescapés et Victimes des Camps Nazis du Travail Forcé (francouzsky)
- Muzeum čestné legie (francouzsky)
Reference
- ^ A b C d E F G h „Zákon č. 50–1027 ze dne 22. srpna 1950, kterým se stanoví status odmítajícího“ (francouzsky). LégiFrance. 1950-08-24. Citováno 2017-01-13.
- ^ A b C d E F „Vyhláška ministra veteránů a obětí války ze dne 21. října 1963“ (francouzsky). LégiFrance. 1963-10-29. Citováno 2017-01-13.
- ^ „Webové stránky Francie Phaléristique“ (francouzsky). Marc Champenois. 2004. Citováno 2017-01-13.
- ^ „Vyhláška ministra veteránů a obětí války ze dne 17. července 1961“ (francouzsky). LégiFrance. 1961-07-30. Citováno 2017-01-13.