Čestná medaile zahraničních věcí - Honour medal of Foreign Affairs

Čestná medaile zahraničních věcí
Medaille d'honneur des affaires etrangere typ 1.jpg
Čestná medaile zahraničních věcí, stříbrná, typ 1 (lícová)
TypMedaile
Země Francie
Předloženýthe Ministerstvo zahraničních věcí ČR
ZpůsobilostFrancouzští a cizí státní příslušníci
PostaveníAktuálně oceněn
ZaloženoCena typu 1 28. července 1816 - cena typu 2 30. srpna 2010
Medaille d'honneur (universel-1) ribbon.svg
Čestná medaile zahraničních věcí 1. typu pro civilisty, stupeň zlacení stříbrem, lícová a zadní strana

Již dlouho známá jako prezidentova medaile, Čestná medaile zahraničních věcí (francouzština: „médaille d’honneur des affaires étrangères“) je státní vyznamenání uděleno Francouzská republika v podobě čestné medaile za práci. Původně byla vytvořena královským výnosem ze dne 28. července 1816 jako jednotná medaile k odměně za odvahu projevenou francouzskými občany na cizí půdě.[1] Podle císařského dekretu z roku 1861 byl rozdělen do tříd stříbra a zlata.[2] V roce 1887 byl do medaile přidán meč za udělení francouzského nebo spojeneckého vojenského personálu za odvahu ve prospěch Francouzů v době války.[3] I když je toto ocenění za války odůvodněno odvahou, nyní je zaměřeno na odměňování státních zaměstnanců ministerstva zahraničních věcí.

Statut ceny

V současné době je čestná medaile zahraničních věcí určena k odměňování čestné služby francouzským diplomatům a státním zaměstnancům umístěným mimo Francii. Lze jej udělit také francouzským státním příslušníkům a cizincům za výjimečnou službu ve Francii nebo těm, kteří dosáhli odvahy na pomoc francouzským státním příslušníkům, ať už v míru nebo za války. Vojenské ceny jsou často udělovány na rozkaz francouzského prezidenta, a proto je běžná praxe označovat ji za prezidentovu medaili.[4] Prezident Raymond Poincaré udělil mnoho takových medailí francouzským a cizím státním příslušníkům během roku první světová válka.[4]

Honorova medaile zahraničních věcí je v současné době rozdělena do tří tříd, bronzové, stříbrné a zlaté. Když se uděluje za službu, bronzová známka se uděluje za nejméně 20 let služby, stříbrná známka může být udělena minimálně o osm let později, zlatá, sedm let po stříbře.[5]

Medaile cti zahraničních věcí může být výjimečně udělena bez ohledu na senioritu a stanovena kvóta za odměnu za statečnost a odhodlání.[5] Lze jej udělit, i bez ohledu na počet odpracovaných let a stanovené kvóty, pokud byl příjemce při plnění svých povinností zraněn nebo zabit.[5]

Válečná cena s meči je udělována následovně:

Popis ceny

Čestná medaile zahraničních věcí, design rytce Daniela Dupuisa,[4] je kruhová medaile o průměru 27 mm z bronzu, stříbra nebo zlata. The lícní nese reliéfní podobu republika obklopen reliéfním nápisem „RÉPUBLIQUE FRANÇAISE“ (anglicky: „FRANCOUZSKÁ REPUBLIKA“) podél levého a pravého obvodu. Rubová strana nese korunu z napůl vavřínu a napůl dubového listu s reliéfním nápisem „AFFAIRES ÉTRANGÈRES“ (anglicky: "ZAHRANIČNÍ STYKY") s holým středem určeným k přijetí jména příjemce a roku ocenění.[5]

Medaile visí z hedvábí moaré trikolorní stuha složená ze tří stejných svislých modrobílých červených pruhů.[4] Válečná cena zahrnuje věnec z dubových listů se dvěma zkříženými meči na závěsném prstenci.[4]

Částečný seznam příjemců projevů odvahy a oddanosti

Francouzský spisovatel Cédric Gras, držitel čestné medaile zahraničních věcí za odvahu a oddanost

Třída zlata:

  • Mohamed Salem ABDOU[6]
  • Paní Isabelle DUMONT[6]
  • Pane Alaine REMY[6]
  • Pan Frédéric de TOUCHET[6]

Stříbro:

  • Pan Walter ARNAUD[6]
  • Pan Richard BEAUX[6]
  • Pan Philippe BERJONNEAU[6]
  • Pan Francky BLANDEAU[6]
  • Paní Isabelle du BOIS de MEYRIGNAC[6]
  • Pan Vincent CORBEAU[6]
  • Pan Vincent FALCOZ[6]
  • Pan Jean-Marc FIORENTINI[6]
  • Paní Julie FORT[6]
  • Pan François GARCIA[6]
  • Paní Mathilde de GERMAIN[6]
  • Pan Cédric GRAS[6]
  • Paní Sophie LAFITTEOVÁ[6]
  • Pan Jérôme MALLARD[6]
  • Pan Guillaume NARJOLLET[6]
  • Paní Agnès NKAKE[6]
  • Pan Pascal NOJAC[6]
  • Paní Sylvie NOJAC[6]
  • Pan Gérard NOUBEL[6]
  • Pan Cédric PELTIER[6]
  • Pan Eric TOSATTI[6]

Bronzová známka:

  • Pan Thierry BINOIST[6]
  • Paní Marie-Amélie DELAROCHE[6]
  • Paní Annick DORIS[6]
  • Paní Françoise DUBREUIL-KRIKORIAN[6]
  • Pan Emmanuel FABRY[6]
  • Pan Daniel FARBAT[6]
  • Pan Jorge FERNANDEZ[6]
  • Pan Pascal GEHANT[6]
  • Pane Thierry MAIRE[6]
  • Paní Claire MALANDAINOVÁ[6]
  • Pan Yann MILLET[6]
  • Pan Frédéric PECH[6]
  • Pan Marc RASTOLL[6]
  • Paní Corinne SIDIBEOVÁ[6]
  • Paní Martine THEMIN[6]
  • Jean-Christophe THIABAUD[6]

Částečný seznam příjemců pro službu státním zaměstnancům

Francouzský diplomat Bernard Emié, držitel čestné medaile zahraničních věcí za službu státním zaměstnancům

Třída zlata:

  • Pan Arnaud BALNER[7][8]
  • Paní Mathilde de CALAN[7]
  • Paní Christine FAGES[7]
  • Paní Leslie GOLDLUST[7]
  • Paní Catherine HYVEROVÁ[7]
  • Pan Bertrand LE ROUX[7]
  • Pan Alain RICHEZ[7]
  • Pan Christophe SCHMITT[7]
  • Pane Mounire SLIMANI[7]
  • Pan Clément TARON-BROCARD[7]
  • Pan Guillaume VELUT[7]

Stříbro:

  • Pan Nicolas BARNAUD[7]
  • Pan Rémi COTTIN[7]
  • Paní Pauline DELAPORTEOVÁ[7]
  • Pan Rémi DROUIN[7]
  • Pan Julien MARIANI[7]
  • Pan Jean-Baptiste POHL[7]
  • Pan Odoric PORCHER[7]
  • Paní Candice VERLOTOVÁ[7]

Bronzová známka:

  • Pan Smaïl CHAOUI[7]
  • Pan Dimitri DEMIANENKO[7]
  • Pan Guillaume GRELAUD[7]
  • Pan Fabrice GROSSIR[7]
  • Pan Rodolphe MONNET[7]
  • Pan Guillaume PEGHAIRE[7]
  • Pan Mickaël PITHON[7]
  • Pan Arnaud ROLLAND[7]
  • Pan Gwenn VALLEE[7]
  • Pan Philippe VUYLSTEKE[7]

Částečný seznam příjemců zahraničního vojenského personálu

Válečné ocenění za design z roku 1917
Viceadmirál námořnictva Spojených států Joel T. Boone, držitel čestné medaile zahraničních věcí za odvahu a oddanost vojenskému personálu

V říjnu 1917 se změnil design zkřížených mečů na dvou sprejích dubových listů.[9] Medaile se umístila po Croix de Guerre a několik z nich bylo uděleno členům služby v Spojenecké jednotky, včetně personálu z:

 Spojené království (částečný seznam)

Řidič George Lang Gordon Královské polní dělostřelectvo Bronzová známka s uděleným datem meče neznámá

  • Svobodník (úřadující seržant) John Henry Cory (namontovaný na vojenskou policii). Bronzová známka s meči udělená 14. července 1919.
  • Sergeant-Observer William James Middleton, královské letectvo. Stříbrná známka s meči udělená 22. srpna 1919.[10]
  • Soukromý Albert Weickers. Bronzová známka s meči udělená 22. srpna 1919.[10]
  • Air Mechanic 1. třídy Clarence Harold Cobden, královské letectvo. Bronzová známka s meči udělená 22. srpna 1919.[10]
  • Cpl Herbert Reginald Verrall GS / 2779, Queen's Own (Royal West Kent) Regiment (8. Bn). Bronzová známka s meči udělená 21. listopadu 1918
 Spojené státy (částečný seznam)
 Austrálie (7 zlatých, 26 stříbrných, 16 bronzových)[11]
  • A. A. Shambler, bronz s meči
  • Desátník (později brigádní generál) Lionel H. Lemaire, stupeň Silver-Gilt s meči pro akce v bitvě na Sommě
 Nový Zéland (2 zlaté, 4 stříbrné, 6 bronzových)[12]
Newfoundland
 Kanada (částečný seznam)
  • Poručík Joseph-Hector-Ernest Allen, 22. prapor CEF „Stříbrná pozlacená známka s meči udělená 15. dubna 1915[13]
  • Podplukovník Hugues-Lemoyne De Martigny, 22. prapor CEF, stříbro-pozlacený stupeň s meči udělen 27. října 1914[13]
  • Soukromý Alphonse Marcotte, 22. prapor CEF, stříbrná známka s meči udělená 15. června 1915[13]
  • Soukromý Raoul Ouimet, 22. prapor CEF, stříbrná známka s meči udělena 2. července 1915[13]
  • Vojín Georges Marcoux, 22. prapor CEF, bronzová třída s meči udělena 13. ledna 1917[13]
 Indie (částečný seznam)

Viz také

Reference

  1. ^ „Dekret francouzského krále ze dne 28. července 1816“ (francouzsky). Francie phaléristique. Citováno 2016-11-05.
  2. ^ „Dekret francouzského císaře Napoleona III. Z roku 1861“ (francouzsky). Francie phaléristique. Citováno 2016-11-05.
  3. ^ „Dekret prezidenta Francie ze dne 6. července 1887“ (francouzsky). Francie phaléristique. Citováno 2016-11-05.
  4. ^ A b C d E Battini, Jean; Zaniewicki, Witold (2003). Guide pratique des décorations françaises Actelles. Paříž: LAVAUZELLE. ISBN  2-7025-1030-2.
  5. ^ A b C d „Dekret prezidenta Francie ze dne 30. srpna 2010 № 2010-1025“ (francouzsky). Francie phaléristique. Citováno 2016-11-05.
  6. ^ A b C d E F G h i j k l m n Ó str q r s t u proti w X y z aa ab ac inzerát ae af ag ah ai aj ak al dopoledne an ao „Nařízení ministra zahraničních věcí a zahraničního rozvoje Francouzské republiky ze dne 7. listopadu 2014“ (PDF) (francouzsky). Ministerstvo zahraničních věcí. 7. 11. 2014. Citováno 2016-11-11.
  7. ^ A b C d E F G h i j k l m n Ó str q r s t u proti w X y z aa ab ac „Nařízení ministra zahraničních věcí a zahraničního rozvoje Francouzské republiky ze dne 13. listopadu 2015“ (PDF) (francouzsky). Ministerstvo zahraničních věcí. 13. 11. 2015. Citováno 2016-11-11.
  8. ^ „Profil LinkedIn - Arnaud Balner“.
  9. ^ Purves, Aleku. A. (1975). Medaile, vyznamenání a řády Velké války 1914-1918. London: J.B.Hayward & Son. p. 20. ISBN  090375438X.
  10. ^ A b C „Č. 31519“. London Gazette. 22. srpna 1919. str. 10724.
  11. ^ Williams, RD (2000). Medaile do Austrálie z let 1858-1999: S oceněním (4. vydání). Melbourne: Dubbo N.S.W. p. 150. ISBN  0731681754.
  12. ^ Oldham, G.P .; Delahunt, B. (1991). Objednávky, dekorace a medaile udělované Novozélanďanům: Ilustrovaný průvodce pro sběratele. Auckland: knihy Ariel. p. 101. ISBN  047301016X.
  13. ^ A b C d E Gagnon, Jean-Pierre (1986). 22. prapor (francouzsko-kanadský) v letech 1914-19 (francouzsky). Laval: Les Presses de l'Universite Laval. str.420. ISBN  2-7637-7097-5.
  14. ^ A b C d E Gould, R.W. (1974). Medaile z indické armády 1799-1826. London: J.B.Hayward & Son. p. 270. ISBN  0-903754-08-8.

externí odkazy