Parlamentní shromáždění NATO - NATO Parliamentary Assembly
![]() | Tento článek má několik problémů. Prosím pomozte vylepši to nebo diskutovat o těchto problémech na internetu diskusní stránka. (Zjistěte, jak a kdy tyto zprávy ze šablony odebrat) (Zjistěte, jak a kdy odstranit tuto zprávu šablony)
|
![]() Symbol | |
Zkratka | PA PA NATO |
---|---|
Formace | 1955 |
Typ | Mezinárodní parlament |
Umístění | |
Prezident | Attila Mesterházy (Maďarsko)Gerry Connolly (USA; nově zvolený prezident) |
Místopředsedové | Osman Askin Bak (Krocan) Philippe Folliot (Francie) Michael R. Turner (Spojené státy) |
Generální tajemník | Ruxandra Popa (Francie) |
Mateřská organizace | NATO |
webová stránka | www |
Společnost byla založena v roce 1955 Parlamentní shromáždění NATO[1] (PA PA NATO) slouží jako poradní meziparlamentní organizace pro Severoatlantická aliance. Je to aktuální Prezident je Attila Mesterházy z Maďarsko, zvolený v roce 2019. Jeho současným generálním tajemníkem je Ruxandra Popa; v této pozici je od ledna 2020.
Dějiny
Myšlenka zapojit členy Aliance do kolektivních jednání o problémech, jimž čelí transatlantické partnerství, se poprvé objevila na počátku 50. let a formovala se konáním výroční konference parlamentních členů NATO v roce 1955. Vytvoření shromáždění odráželo přání zákonodárců - dát základ premise Washingtonské smlouvy z roku 1949 (známé také jako Severoatlantická smlouva ), že NATO bylo praktickým vyjádřením zásadně politické transatlantické aliance demokracií.
Základy spolupráce mezi NATO a NATO-PA byly posíleny v prosinci 1967, kdy Severoatlantická rada (NAC) zmocnil generálního tajemníka NATO ke studiu toho, jak dosáhnout užší spolupráce mezi těmito dvěma orgány. V důsledku těchto jednání v následujícím roce provedl generální tajemník NATO po konzultaci s NAC několik opatření k posílení pracovních vztahů mezi NATO a Shromážděním. Tato opatření zahrnovala generálního tajemníka, který reagoval na všechna doporučení a usnesení shromáždění přijatá na jeho plenárních zasedáních.
V reakci na pád Berlínská zeď na konci 80. let rozšířila NATO-PA svůj mandát rozvíjením úzkých vztahů s politickými vůdci v zemích střední a východní Evropy. Tyto vazby zase velmi usnadnily dialog, který NATO zahájilo s vládami regionu.
Role
Dát dohromady zákonodárci ze všech členských států Atlantické aliance poskytuje PA NATO spojení mezi NATO a parlamenty jejích členských národů.
Zároveň usnadňuje parlamentní povědomí a porozumění klíčovým bezpečnostním otázkám a přispívá k větší transparentnosti politik NATO. Rozhodující je to, že pomáhá udržovat a posilovat transatlantické vztahy, které jsou základem Atlantické aliance.
Od konce studené války převzalo shromáždění novou roli tím, že do své práce začlenilo parlamenty z těchto zemí v roce 2006 Střední a východní Evropa a dále, kteří usilují o užší spolupráci s NATO. Tato integrace poskytla politickou i praktickou pomoc a snažila se přispět k posílení parlamentní demokracie v celém euroatlantickém regionu a doplnit a posílit vlastní program partnerství a spolupráce NATO.
Shromáždění se přímo týkalo pomoci v procesu ratifikace protokolů o přistoupení podepsaných na konci roku 1997, které vyvrcholily přistoupením České republiky, Maďarska a Polska k Alianci v březnu 1999. Stejnou roli hrálo i s ohledem na ratifikační proces vedoucí k přistoupení Bulharska, Estonska, Lotyšska, Litvy, Rumunska, Slovenska a Slovinska v březnu 2004.
Fungující

PA NATO sestává z 266 delegátů z 29 členských zemí NATO.[2] Delegáti z 12 přidružených zemí; the Evropský parlament; 4 regionální partnerské a přidružené členské země Středomoří; stejně jako parlamentní pozorovatelé z 8 dalších parlamentů; a jeho činnosti se účastní také 3 meziparlamentní shromáždění.
Delegáti shromáždění jsou jmenováni svými parlamenty podle svých vnitrostátních postupů na základě zastoupení stran v parlamentech. Shromáždění proto představuje široké spektrum politických názorů.
Řídícím orgánem shromáždění je stálý výbor, který se skládá z vedoucího každé členské delegace, prezidenta, viceprezidentů, pokladníka a generálního tajemníka.[3]
Mezinárodní sekretariát je pod svým generálním tajemníkem odpovědný za veškerou správu a většinu výzkumu a analýz, které podporují výbory, podvýbory a další skupiny shromáždění.
Centrála 28-silného mezinárodního sekretariátu shromáždění se nachází v centru Brusel.
Financování
Shromáždění je přímo financováno členskými parlamenty a vládami a je finančně a administrativně oddělené od samotného NATO. Příspěvek každé země je založen na vzorci civilního rozpočtu NATO.
Struktura výboru
Těchto pět výborů je: Civilní rozměr bezpečnosti; Obrana a bezpečnost; Ekonomika a bezpečnost; Politický; Věda a technika. Jsou pověřeni zkoumáním všech hlavních současných problémů ve svých oborech.
Výbory a podvýbory vypracovávají zprávy, které jsou projednávány v podobě návrhů na jarním zasedání shromáždění. Zprávy jsou poté revidovány a aktualizovány k projednání, pozměnění a přijetí na výročním zasedání shromáždění na podzim.
Na výročním zasedání výbory rovněž připravují politická doporučení, o nichž hlasuje celé shromáždění a jsou předávána Severoatlantické radě a Radě Generální tajemník NATO a zveřejněny na webových stránkách shromáždění. Generální tajemník NATO písemně reaguje na doporučení shromáždění.
Členové výborů shromáždění pořádají pravidelné návštěvy a setkání, na nichž dostávají informace od předních vládních a parlamentních zástupců, jakož i od vyšších akademických pracovníků a odborníků. Delegace NATO-PA rovněž provádějí návštěvy oblastí misí NATO, jako jsou Afghánistán a Balkán.
Ostatní subjekty
Mezi další orgány Shromáždění patří Zvláštní skupina pro Středomoří a Střední východ pro posílení parlamentního dialogu a porozumění se zeměmi Středního východu a severoafrického regionu, Meziparlamentní rada Ukrajina - NATO a Meziparlamentní rada NATO - Gruzie. Parlamentní výbor NATO-Rusko byl přerušen v dubnu 2014 po ruské vojenské intervenci na Ukrajině a nezákonné anexi Krymu.
Program Rose-Roth
Rose-Rothův program partnerství a spolupráce je navržen tak, aby rozšířil pomoc zemím, které procházejí transformací, prostřednictvím složitých politických a ekonomických reforem. Program byl původně navržen na podporu zemí střední a východní Evropy, ale následně se zaměřil hlavně na Balkán a jižní Kavkaz.
V rámci tohoto programu se každý rok organizují dva až tři semináře Rose-Roth v zemi, která není členem NATO, ve spolupráci s parlamentem hostitelské země. Tyto akce, kterých se účastní poslanci z členských a partnerských států i nezávislí odborníci, se zaměřují na regionální a aktuální bezpečnostní otázky. Spolu s dalšími vzdělávacími programy pro zaměstnance parlamentu a členy parlamentu tyto události zdůrazňují otázky, jako je efektivní parlamentní dohled nad obranou a armádou.
Orientační program NATO
Orientační program NATO je zaměřen především na mladé nebo nově zvolené členy parlamentu z NATO a Euroatlantická rada partnerství (EAPC), jakož i nově přiděleným odpovědnostem v oblasti bezpečnosti nebo zahraničních věcí. Cílem programu je poskytnout podrobný přehled o fungování a politikách NATO a NATO TVAR stejně jako rozvíjející se vztahy Aliance s mnoha partnery. Program byl zahájen v roce 2000 a každoročně se koná v Bruselu.
Parlamentní transatlantické fórum
V roce 2001, kdy vzrostly obavy ze zjevného posunu v transatlantických postojích, vnímání a politikách, Shromáždění zahájilo výroční „Parlamentní transatlantické fórum“, které sdružuje členy shromáždění s vedoucími představiteli americké administrativy a akademickými odborníky. Fórum se každoročně koná ve Washingtonu DC ve spolupráci s USA Univerzita národní obrany a Atlantická rada Spojených států.
Parlamentní skupiny
Mnoho členů parlamentního shromáždění patří k jednomu z neformálních členů parlamentní skupiny. Největší skupiny jsou Socialistická skupina a Skupina konzervativců, křesťanských demokratů a spolupracovníků.
Vztahy s NATO
Neexistuje žádné formální spojení mezi NATO-PA a NATO, ačkoli existuje dlouhá historie spolupráce, která se v éře po studené válce prohloubila.
Stálý výbor shromáždění se každoročně schází s generálním tajemníkem i se stálými zástupci Severoatlantické rady v sídle NATO, aby si vyměnili názory na stav Aliance a poskytli pohledy zákonodárců. Generální tajemník se účastní jarních a podzimních zasedání shromáždění a dalších zvláštních aktivit; poskytuje také písemnou odpověď na doporučení přijatá Shromážděním na podzimním zasedání. Předsedové shromáždění se zase účastní summitů Aliance.
Vrchní velitel spojeneckých sil v Evropě (SACEUR) a další vyšší vojenští činitelé v rámci velení NATO se také pravidelně setkávají s členy shromáždění v různých formátech.
Vztahy s Ruskem, Ukrajinou a Gruzií
Rozšiřování vztahů, které shromáždění vyvinulo s parlamenty v Rusku a na Ukrajině na konci studené války, zakládající zákon o vzájemných vztazích, spolupráci a bezpečnosti[4] mezi Ruskou federací a NATO podepsanou v květnu 1997 a Chartou NATO-Ukrajina[5] podepsaná v červenci 1997, výslovně pověřila Shromáždění rozšířením dialogu a spolupráce s Ruským federálním shromážděním a Ukrajinskou radou.[6][7] Vztahy s ruským federálním parlamentem byly zcela přehodnoceny po ruské vojenské intervenci na Ukrajině a anexi Krymu.
Shromáždění také v roce 2009 vytvořilo dvoustrannou skupinu s gruzínským parlamentem na podporu integrace Gruzie do euroatlantických struktur.
Přerušení parlamentního výboru NATO-Rusko
Zrcadlení, které odráží vytvoření Rady NATO-Rusko v květnu 2002, což je významný krok vpřed ve spolupráci NATO s Ruskem, vytvořilo Parlamentní výbor NATO-Rusko (NRPC). Než byl v dubnu 2014 přerušen, parlamentní výbor NATO-Rusko se scházel dvakrát ročně během každého zasedání shromáždění ve formátu „na 29“ a stal se hlavním rámcem pro přímé parlamentní vztahy NATO-Rusko. Skládalo se z vedoucích 28členných delegací shromáždění a vedoucích ruské delegace při shromáždění. Kromě dialogu vedeného v rámci tohoto výboru se delegace ruského Federálního shromáždění pro 10 osob účastnila plenárních zasedání shromáždění, jakož i mnoha zasedání a seminářů výboru a podvýboru shromáždění. V dubnu 2014 se PA NATO rozhodla odvolat přidružené členství ruského parlamentu ve shromáždění, čímž fakticky skončila pravidelné institucionální vztahy s ruským parlamentem.
Meziparlamentní rada Ukrajina - NATO
V roce 2002 se shromáždění rovněž rozhodlo rozšířit své zvláštní vztahy s Ukrajinou vytvořením Meziparlamentní rady Ukrajina - NATO (UNIC). Spolupráce shromáždění s Nejvyšší rada byl postupně posilován před přípravou ukrajinských prezidentských voleb v roce 2004. Členové NATO-PA byli zapojeni do monitorování voleb a podporovali úsilí mezinárodního společenství.
Meziparlamentní rada Ukrajina-NATO (UNIC) sleduje vztahy NATO s Ukrajinou a věnuje zvláštní pozornost parlamentním aspektům obrany a politických reforem Ukrajiny. Kromě zasedání UNIC, která se konají každé dva roky v Bruselu a v Kyjevě, se obvykle každý rok koná v Kyjevě jedna návštěva výboru nebo podvýboru.
Meziparlamentní rada Gruzie - NATO
V roce 2009 shromáždění schválilo vytvoření meziparlamentní rady Gruzie a NATO. Meziparlamentní rada Gruzie - NATO se skládá z předsednictva shromáždění (předseda, místopředsedové a pokladník) a čtyřčlenné gruzínské delegace při PA NATO. Skupina se schází dvakrát ročně, aby projednala všechny aspekty spolupráce Gruzie a NATO a koordinovala činnosti Shromáždění související s Gruzií.
Zvláštní skupina pro Středomoří a Střední východ
Shromáždění vytvořilo v roce 1995 zvláštní středomořskou skupinu s cílem zahájit politický dialog se zákonodárci ze zemí Středního východu a severní Afriky. Program se postupně rozšiřoval a shromáždění nyní navázalo vztahy na různých úrovních s mnoha parlamenty ve Středomoří, severní a střední Africe a na Středním východě.
Skupina se schází třikrát ročně buď v členských zemích NATO, nebo v regionu. Cílem těchto schůzek je zvýšit povědomí parlamentu o problémech regionu, podpořit politický dialog mezi poslanci a sdílet osvědčené postupy mezi členy příslušných parlamentů.
Prezidenti
Wishart McLea Robertson (1955–1956)
Wayne Hays (1956–1957)
Johannes Josephus Fens (1957–1959)
Antoine Béthouart (1959–1960)
Nils Langhelle (1960–1961)
Pietro Micara (1961–1962)
Lord Crathorne (1962–1963)
Georg Kliesing (1963–1964)
Henri Moreau de Melen (1964–1965)
José Soares da Fonseca (1965–1966)
Jean-Eudes Dubé (1966–1967)
Matthías Árni Mathiesen (1967–1968)
Kasım Gülek (1968–1969)
Wayne Hays (1969–1970)
Romain Fandel (1970–1971)
Terrence Murphy (1971–1972)
John Peel (1972–1973)
Knud Damgaard (1973–1975)
Wayne Hays (1975–1977)
Vážený pane Geoffrey de Freitas (1977–1979)
Paul Thyness (1979–1980)
Jack Brooks (1980–1982)
Peter Corterier (1982–1983)
Vážený pane Patrick Wall (1983–1985)
Charles McCurdy Mathias, Jr. (1985–1986)
Ton frinking (1986–1988)
Vážený pane Patrick Duffy (1988–1990)
Charles Rose (1990–1992)
Loïc Bouvard (1992–1994)
Karsten Voigt (1994–1996)
William V. Roth, Jr. (1996–1998)
Javier Rupérez (1998–2000)
Rafael Estrella (2000–2002)
Doug Bereuter (2002–2004)
Pierre Lellouche (2004–2006)
Bert Koenders (2006–2007)
José Lello (2007–2008)
John S. Tanner (2008–2010)
Karl A. Lamers (2010–2012)
Vážený pane Hugh Bayley (2012–2014)
Mike Turner (2014–2016)
Paolo Alli (2016–2018)
Rasa Juknevičienė (2018)
Madeleine Moon (2018–2019)
Attila Mesterházy (2019–2020)
Gerry Connolly (2020– )
Reference
- ^ Parlamentní shromáždění NATO bylo známé jako Severoatlantické shromáždění do roku 1999.
- ^ Rozpis podle zemí je k dispozici zde. https://www.nato-pa.int/content/how-we-work
- ^ Seznam současného vedení shromáždění je k dispozici zde: „Archivovaná kopie“. Archivovány od originál dne 10.01.2015. Citováno 2015-01-15.CS1 maint: archivovaná kopie jako titul (odkaz)
- ^ „Zakládající zákon o vzájemných vztazích, spolupráci a bezpečnosti“.
- ^ „Charta NATO-Ukrajina“.
- ^ „Uznávajíce význam prohlubování kontaktů mezi zákonodárnými orgány zúčastněných států podle tohoto aktu, NATO a Rusko rovněž podpoří rozšířený dialog a spolupráci mezi Severoatlantickým shromážděním a Federálním shromážděním Ruské federace.“ http://www.nato.int/cps/en/natolive/official_texts_25468.htm
- ^ „13. NATO a Ukrajina podpoří rozšířený dialog a spolupráci mezi Severoatlantickým shromážděním a Nejvyšší radou.“http://www.nato.int/cps/en/natolive/official_texts_25457.htm
- ^ Parlamentní shromáždění NATO. „PA NATO - PREZIDENTI OD 1955 DO 2014“. www.nato-pa.int. Archivovány od originál dne 16. 3. 2017. Citováno 2017-03-31.