Námořní úderné a podpůrné síly NATO - Naval Striking and Support Forces NATO

Námořní úderné a podpůrné síly NATO
Námořní úderné a podpůrné síly NATO.jpg
Erb
Aktivní1. července 2004 - dosud
VěrnostNATO Organizace Severoatlantické smlouvy
UmístěníOeiras, Portugalsko
Velitelé
VelitelViceadmirál Eugene H. Black III, USN
Zástupce veliteleKontradmirál Guy A. Robinson, Ó BÝT RN
Umístění NATO dva strategické příkazy -Transformace velení spojenců (ACT; žluté značky) a Spojenecké velitelské operace (ACO; červené značky) - druhá z nich má Nejvyšší velitelství spojeneckých sil v Evropě (SHAPE) jako své sídlo. Jsou také zobrazena podřízená centra ACT a podřízené příkazy a příkazy společných sil ACO.

Námořní úderné a podpůrné síly NATO (STRIKFORNATO) je hlavním velením námořní služby Organizace Severoatlantické smlouvy (NATO) Spojenecké velitelské operace (ACO), který nahradil námořní síly útočící a podporující jižní Evropu (STRIKFORSOUTH). STRIKFORNATO velí velitel Šestá flotila Spojených států a je to jediné velení schopné vést rozšířenou námořní pracovní skupinu.[1]

Dějiny

Námořní úderné a podpůrné síly v jižní Evropě (STRIKFORSOUTH)

V prosinci 1952 nařídil vrchní velitel spojeneckých sil v jižní Evropě (CINCSOUTH) zřízení nového velení s názvem Velitel námořních sil a podpůrných sil pro jižní Evropu jako hlavní podřízený velitel pod CINCSOUTH.

Příkaz byl dvojím úkolem pro viceadmirála velícího americké šesté flotile. Personál STRIKFORSOUTH byl původně složen převážně z personálu amerického námořnictva, protože síly vyčleněné pro STRIKFORSOUTH pocházely z USA. Na palubu se přidali další spojenecký personál z Francie, Řecka, Itálie, Turecka a Spojeného království, aby lépe spolupracovali s dalšími středomořskými veliteli NATO při plánování a vedení cvičení a školení. Oblastí její odpovědnosti (AOR) bylo celé středomořské divadlo, od Gibraltarského průlivu po velikonoční Středomoří a Černé moře.

V roce 1953 zřídilo velení pobřežní prostory v komplexu NATO AFSOUTH v Neapolský sousedství Bagnoli která byla jednou z architektonických vitrín fašistického režimu v oblasti veřejného bydlení. Jeho zaměstnanci obsadili nejvyšší patro jedné ze čtyř hlavních podřízených budov v hlavním čtyřúhelníku.

Po celou dobu studené války byl STRIKFORSOUTH velením, které nejpravděpodobněji řeší náhlé mimořádné události v jižním regionu. Na starosti přepravního letectva NATO a obojživelných sil by jeho hlavním posláním po celé válce bylo účastnit se protiofenzívy NATO zahájením hlubokých konvenčních leteckých útoků nebo přímých leteckých podpůrných misí ve spojení s obojživelnými operacemi. Jak v 60. a 70. letech postupovalo budování sovětského námořnictva ve Středomoří, sloužil STRIKFORSOUTH jako hlavní poradce pro spojenecké síly v jižní Evropě (AFSOUTH) a nejvyšší velitelství spojeneckých sil v Evropě (SHAPE) v oblasti plánování jaderných úderů. Velení v těchto letech zdokonalovalo svoji připravenost plánováním a prováděním půlročních rozsáhlých obojživelných cvičení NATO a četných menších cvičení v různých disciplínách.

STRIKFORSOUTH koordinoval podporu NATO pro bezpečnost zásobovacích vedení přes Středozemní moře pro koaliční síly během operací DESERT SHIELD / DESERT STORM v letech 1990 a 1991. Konec studené války nedokázal ukončit misi STRIKFORSOUTH, protože hrozba Sovětského svazu byla nahrazena hrozbami z občanských a etnických válek na Balkáně, na Středním východě a na africkém kontinentu. Výsledkem bylo, že STRIKFORSOUTH byl přímo zodpovědný za vývoj a zdokonalování konceptu MNATF (Multinational Amphibious Task Force).

Konflikt na Balkáně viděl, jak STRIKFORSOUTH přispívá k plánování podpory a styčným důstojníkům k operacím AFSOUTH. To vedlo k vytvoření Kosovského koordinačního centra pro ověřování v Bývalé jugoslávské republice Makedonii pracovníky STRIKFORSOUTH. COMSTRIKFORSOUTH převzal velení nosných sil NATO během operace ALLIED FORCE.

STRIKFORNATO

Cvičení Trident Juncture 2018

Hlavní článek: Cvičení Trident Juncture 2018

Od 25. října do 7. listopadu 2018 bylo na palubě nasazeno STRIKFORNATO USS Mount Whitney[2]—Afloat Command Platform (ACP) společnosti STRIKFORNATO - a vykonával svoji roli jako NATO Expanded Task Force (NETF)[3] zajišťování velení a řízení několika úderných skupin, včetně II Marine Expeditionary Force (II MEF), 2. námořní expediční brigáda (2. MEB), 24. námořní expediční jednotka (24. MEU), Expediční stávková skupina 2 (ESG 2), kanadsko-britská povrchová akční skupina, norská povrchová akční skupina a aktiva protiopatření proti minám, norská ponorka a Carrier Strike Group 8 USS Harry S. Truman po omezenou dobu kontroly cvičení. STRIKFORNATO velel více než 20 lodím operujícím v severním a norském moři a jednotkám na břehu v Norsku.[4] Toto cvičení „testuje kolektivní reakci NATO na ozbrojený útok proti jednomu spojenci s odvoláním Článek 5 Severoatlantické smlouvy "[5] který stanoví, že „ozbrojený útok proti jedné nebo více [Stranám] v Evropě nebo Severní Americe bude považován za útok proti všem.“ “

Seznam velitelů

50. výročí COMSTRIKFORSOUTH (1953-2003)

  1. 15. března 1953 - 6. března 1954 VADM John H. Cassady
  2. 6. března 1954 - 25. března 1955 VADM Thomas S. Combs
  3. 26. března 1955 - 1. dubna 1956 VADM Ralph A. Ofstie
  4. 2. dubna 1956 - 3. srpna 1956 VADM Harry D. Felt
  5. 4. srpna 1956 - 29. září 1958 VADM Charles R. Brown
  6. 30. září 1958 - 13. září 1959 VADM Clarence E. Ekstrom
  7. 14. září 1959 - 12. července 1961 VADM George W. Anderson
  8. 13. července 1961 - 17. března 1963 VADM David L. McDonald
  9. 18. března 1963 - 1. června 1964 VADM William E. Gentner
  10. 2. června 1964 - 9. května 1966 VADM William E. Ellis
  11. 10. května 1966 - 4. dubna 1967 VADM Frederick L. Ashworth
  12. 5. dubna 1967 - 13. srpna 1968 VADM William I. Martin
  13. 14. srpna 1968 - 27. srpna 1970 VADM David C. Richardson
  14. 28. srpna 1970 - 19. září 1971 VADM Isaac C. Kidd
  15. 20. září 1971 - 10. června 1973 VADM Gerald E. Miller
  16. 11. června 1973 - září 1974 VADM Daniel J. Murphy
  17. Září 1974 - srpen 1976 VADM Frederick C. Turner
  18. Srpen 1976 - září 1978 VADM Harry D. Train
  19. Září 1978 - červenec 1979 VADM James D. Watkins
  20. Červenec 1979 - červen 1981 VADM William N. Malý
  21. Červen 1981 - červen 1983 VADM William H. Rowden
  22. Červenec 1983 - únor 1985 VADM Edward H. Martin
  23. Únor 1985 - červen 1986 VADM Frank B. Kelso, II
  24. Červen 1986 - srpen 1988 VADM Kendall E. Moranville
  25. 1. srpna 1988 - listopad 1990 VADM James D. Williams
  26. Listopad 1990 - červenec 1992 VADM William A. Owens
  27. Červenec 1992 - prosinec 1993 VADM Thomas J. Lopez
  28. Prosinec 1993 - březen 1995 VADM Joseph W. Prueher
  29. Březen 1995 - 11. července 1996 VADM Donald L. Pilling
  30. 12. července 1996 - červenec 1998 VADM Charles S. Abbot
  31. Červenec 1998 - 28. září 2000 VADM Daniel J. Murphy, Jr.
  32. 29. září 2000 - 22. října 2001 VADM Gregory G. Johnson
  33. 23. října 2001 - 4. listopadu 2003 VADM Scott A. Fry

COMSTRIKFORNATO (2004 – dosud)

  1. 5. listopadu 2003 - 9. května 2005 VADM Henry G. Ulrich III
  2. 10. května 2005 - 6. června 2005 RADM David J. Cooke MBE
  3. 7. června 2005 - 20. září 2007 VADM John D. Stufflebeem
  4. 21. září 2007 - 10. srpna 2008 VADM James A. Winnefeld ml.
  5. 11. srpna 2008 - 19. listopadu 2009 VADM Bruce W. Clingan
  6. 20. listopadu 2009 - 3. října 2011 VADM Harry B.Harris, Jr.
  7. 4. října 2011 - 8. října 2013 VADM Frank C. Pandolfe
  8. 8. října 2013 - 14. prosince 2014 VADM Philip S.Davidson
  9. 14. prosince 2014 - 28. října 2016 VADM James G. Foggo
  10. 28. října 2016 - 1. března 2018 VADM Christopher W. Grady
  11. 1. března 2018 - 1. července 2020 VADM Lisa M. Franchetti
  12. 1. července 2020 - současnost VADM Eugene H. Black III

Poznámky

  1. ^ Námořní úderné a podpůrné síly NATO, Informační přehled: Vysoká síla připravenosti Archivováno 2009-04-17 na Wayback Machine. Vyvolány September 2008.
  2. ^ Námořní úderné a podpůrné síly (1. listopadu 2018). „STRIKFORNATO procvičí integraci Carrier Strike Group Eight během Trident Juncture“. sfn.nato.int. Citováno 2018-11-11.
  3. ^ Námořní úderné a podpůrné síly. "Dějiny". sfn.nato.int. Citováno 2018-11-11.
  4. ^ Námořní úderné a podpůrné síly (9. listopadu 2018). „STRIKFORNATO uzavírá účast na cvičení Trident Juncture 2018“. sfn.nato.int. Citováno 2018-11-11.
  5. ^ Nelson, specialista na masovou komunikaci 2. třídy Jonathan (1. listopadu 2018). „Velitel 6. americké flotily a velitel námořních útočných a podpůrných sil NATO se účastní demonstrace Junction Trident“. c6f.navy.mil. Citováno 2018-11-11.

Další čtení

externí odkazy