Mutimir Srbska - Mutimir of Serbia
Mutimir | |
---|---|
Prince of Serbia | |
Panování | C. 850 – 891 |
Předchůdce | Vlastimír |
Nástupce | Pribislav |
narozený | ca. 830s Stari Ras |
Zemřel | 891 |
Problém | Pribislav Stefane Otruby |
Dům | Vlastimirović |
Otec | Vlastimír |
Náboženství | Chalcedonský křesťan (C. 870) předchozí Slovanský pohan |
Mutimir (srbština: Мутимир, řecký: Μουντιμῆρος[A]) byl princ Srbska od ca. 850 do 891. Porazil bulharskou armádu, spojil se s byzantským císařem a ovládl první srbské knížectví když proběhla pokřesťanštění Srbů a Eparchy of Ras byl založen.[1]
Byl nejstarším synem Knez Vlastimir, pra-pra-vnuk Neznámý Archont, kterému se podařilo sjednotit srbské kmeny do stavu.[2] Zpočátku vládl společně se svými dvěma mladšími bratry, ale oni se proti němu vzbouřili a on je vyhnal do Bulharska jako ručitele míru.
Pozadí
Předpokládá se, že rychlé rozšíření Bulharů nad Slovany na jih přimělo Srby ke sjednocení do státu.[3] Je známo, že Srbové a Bulhaři žili v míru až do invaze v roce 839 (poslední roky Theophilos).[3] Vlastimir spojil několik srbských kmenů,[4] Císař Theophilos (r. 829–842) pravděpodobně poskytl Srbům nezávislost,[5] a uznali nominální vládu císaře.[3] Anexe západní Makedonie ze strany Bulharů změnila politickou situaci, Malamir nebo Presian možná viděli hrozbu při srbské konsolidaci a rozhodli se zahrnout je do dobytí slovanských zemí.[3]
Chán Presian I Bulharska[6] (r. 836–852) napadá srbština území mezi 839-842. Bulharům mohla být vyhrožována Srbové Nebo snad Byzantinci chtěli odvrátit pozornost Bulharů, aby se mohli vyrovnat se slovanským povstáním v Peloponés.[7] Invaze vedla k tříleté válce, z níž zvítězil Vlastimir;[8] těžce poražený Khan Presian neudělal žádné územní zisky, ztratil mnoho svých mužů a byl vyhnán Vlastimirova armáda.[7]
Válka skončila smrtí Theophilos v roce 842, která osvobodila Vlastimíra od jeho závazků vůči Byzantské říši, ale také dala Bulharům příležitost anektovat oblasti Ohride, Bitola a Devol v letech 842–843.[7]
Vlastimir pokračoval v expanzi na západ a na jihovýchod Bosna a severovýchod Hercegovina (Hučení ).[8][9] Mezitím, Braničevo, Morava, Timok, Vardar a Podrimlje byli obsazeni Bulhary.[10]
Život
Vlastimirovićova dynastie |
---|
Vlastimir zemřel někdy mezi lety 845 a 850[11] a jeho vláda byla rozdělena mezi jeho tři syny: Mutimir, Strojimir a Gojnik.[12] Ačkoli vládli v oligarchie Mutimir měl nejvyšší vládu a oba bratři se k němu chovali jako vazalové.[13]
V roce 853 nebo 854 bulharská armáda vedená Vladimír, syn Boris I. z Bulharska, napadl Srbsko ve snaze pomstít se za předchozí porážku. Srbskou armádu vedl Mutimir a jeho bratři, kteří porazili Bulhaři, zachycující Vladimíra a 12 boyars.[12] Boris I. a Mutimir souhlasili s ukončením nepřátelství (a možná i spojenectví[12]) a Mutimir poslal své syny Otruby a Stefane na hranici k doprovodu vězňů, kde si na znamení míru vyměnili věci. Boris jim dal „bohaté dary“, zatímco on jim „dva“ otroci, dva sokoli, dva psy a 80 kožešiny ".[14]
Interní konflikt mezi bratry vedl k tomu, že Mutimir vyhnal dva mladší bratry k bulharskému soudu.[12][15] Syna si však ponechal Gojnik, Petar, u jeho soudu z politických důvodů.[13] Petar brzy uprchl do Chorvatska.[15] Důvod sporu není znám, i když se předpokládá, že to byl výsledek zrady.[13]
Mutimir poslal posly na Byzantský císař Basil I. a požádal ho, aby pokřtil země.[16] Dostal Srbsko pod nadvládu Byzantské říše.[16]
The Saracéni napaden Ragusa v roce 866.[17] Ragusiani požádali Basila I. o pomoc, na kterou odpověděl a poslal svou velkou flotilu admirál Niketas Ooryphas.[17] Pohan Narentines vyplenili loď s vyslanci vracejícími se z Konstantinopol, který rozzuřil Basila I., což vedlo k tomu, že poslal flotilu a následně je podrobil.[17] V roce 878 byla celá Dalmácie pod byzantskou vládou (Téma Dalmácie[18]) a většina země byla pod náboženskou jurisdikcí Ekumenický patriarchát Konstantinopole.[17]
Mutimir zemřel v roce 891 a byl následován jeho nejstarším synem Pribislavem.[12] Byl pravděpodobně pohřben v Kostel Petra a Pavla v Ras, jak to bylo Petar (r. 892–917). Mutimir a jeho syn Pribislav (jako „Preuuisclavo“) byli zřejmě zapsáni do Cividale evangelia, což by mohlo naznačovat srbské kontakty s Aquileia.[19] Přechod Srbska ke křesťanství by se tedy shodoval s podobnými iniciativami Říma na Moravě a v Bosně-Slavonii (mimochodem také v Bulharsku) a navrhl by koordinovanou akci v jihovýchodní Evropě pocházející z Říma.[20]
Christianizace

Poté, co Mutimir uznal byzantskou svrchovanost, byli Srbové pokřtěni konstantinopolskými misionáři vyslanými Basilem I.[16] Basil mohl také vyslat biskupa.[21] Christianizace byla částečně způsobena byzantským a následným bulharským vlivem.[22] Je důležité si uvědomit, že alespoň během vlády Kotsel z Panonie (861–874), komunikace mezi Srbskem a Velkou Moravou musela být možná.[22] Papež si byl této skutečnosti pravděpodobně vědom při plánování metodistické diecéze, stejně jako skutečnost, že dalmatské pobřeží bylo v byzantských rukou až na severu Rozdělit.[22] Existuje možnost, že některé Cyrillomethodian žáci dorazili do Srbska v 70. letech, možná je dokonce poslali Metoděje sám.[22] Srbsko je považováno za křesťanské přibližně od roku 870.[22] Trvalá křesťanská identita je patrná z tradice teorických jmen v příští generaci srbské královské rodiny: Petar Gojniković, Stefan Mutimirović a Pavle Branović. Petros a Stephanos jsou oba charakteristicky byzantští.[22]
The první srbské biskupství byla založena v politickém centru v Ras, téměř moderní Novi Pazar na Řeka Ibar.[22] Počáteční příslušnost je nejistá; mohlo to být podřízeno buď Splitu, nebo Durazzu, oba byzantskému.[22] Raný kostel svatých apoštolů Petra a Pavla v Ras, lze datovat do 9. – 10. století, s rotundovým půdorysem charakteristickým pro první dvorské kaple.[23] Biskupství bylo založeno krátce po roce 871, během vlády Mutimira, a bylo součástí obecného plánu zřízení biskupství ve slovanských zemích říše, potvrzeného Rada Konstantinopole v letech 879–880.[23] The Braničevská eparchie byla založena v roce 878 (jako pokračování Viminacium a Horreum Margi ).
Mutimir udržoval společenství s Konstantinopolský východní pravoslavný patriarchát když Papež Jan VIII pozval jej, aby uznal jurisdikci biskupství v Sirmium v dopise z května 873.[24] Srbové a Bulhaři následně přijali Staroslovanština liturgie místo řecké.[2]
Dědictví
V Film „Boris I“ z roku 1985 (Борис Първи), o životě Boris I. z Bulharska je uvedena mírová smlouva mezi Mutimirem a Borisem I.
Poznámky
Reference
- ^ Moravcsik 1967.
- ^ A b Války na Balkánském poloostrově: jejich středověký původ ISBN 0-8108-5846-0
- ^ A b C d J. B. Bury, p. 372
- ^ L. Kovacevic a L. Jovanovic, Историја српскога народа, Bělehrad, 1894, kniha 2, s. 38—39
- ^ S. Stanojevic, Историја српскога народа, Bělehrad, 1910, s. 46—47
- ^ Raně středověký Balkán, str. 108
- ^ A b C Известия за българите, str. 42—43
- ^ A b Raně středověký Balkán, str. 110
- ^ M. Th. Houtsma, E.J. Brillova první encyklopedie islámu v letech 1913-1936 p. 199. ISBN 90-04-08265-4, ISBN 978-90-04-08265-6
- ^ Encyklopedie Britannica: nový průzkum univerzálních znalostí, svazek 20, str. 341: „východní provincie (Branichevo, Morava, Timok, Vardar, Podrimlye) byly obsazeny Bulhary.“
- ^ Steven Runciman, Historie první bulharské říše, str. 93: „Vlastimer's death (about 845-50)“, Primární zdroj: De Administrando Imperio, str. 154—5
- ^ A b C d E Raně středověký Balkán, p. 141
- ^ A b C Đekić, Đ. 2009, „Proč princ Mutimir udržel Petara Gojnikovic?“, Teme, sv. 33, č. 2, str. 683-688. PDF
- ^ Moravcsik 1967, str. 152.
- ^ A b Srbové, str. 15
- ^ A b C De Administrando Imperio, ch. 29 [Dalmácie a přilehlých národů v ní]: "... většina těchto Slovanů [Srbů, Chorvatů] nebyla ani pokřtěna a zůstala nepokřtěna dostatečně dlouho. Ale v době Basila, Krista milujícího císaře, vyslali diplomatické agenty, prosili ho a modlili se za něj aby ti z nich, kteří nebyli pokřtěni, mohli přijmout křest a aby mohli být, jak byli původně, podřízeni říši Římanů; a ten slavný císař s požehnanou pamětí je vyslechl a vyslal císařského agenta a kněží a pokřtili všechny, kteří nebyli pokřtěni výše uvedenými národy ... “
- ^ A b C d Pokrštavanje Južnih Slovena
- ^ „Archivovaná kopie“ (PDF). Archivovány od originál (PDF) dne 2012-03-17. Citováno 2011-09-27.CS1 maint: archivovaná kopie jako titul (odkaz)
- ^ (Eggers 1996, str. 51)
- ^ (Eggers 1996, str. 51)
- ^ Dějiny křesťanství na Balkáně, str. 73
- ^ A b C d E F G h Vstup Slovanů do křesťanstva, str. 208
- ^ A b Vstup Slovanů do křesťanstva, str. 209
- ^ Gabriella Schubert, Srb v Evropě: Leitbilder der Moderne in der Diskussion, p. 23
- ^ De Administrando Imperio, ch. 32
- ^ Johann Grosse II (Héritiers), Nova acta eruditorum, 1764, p. 169
Zdroje
- Moravcsik, Gyula, vyd. (1967) [1949]. Constantine Porphyrogenitus: De Administrando Imperio (2. přepracované vydání). Washington D.C .: Centrum pro byzantská studia v Dumbarton Oaks. ISBN 9780884020219.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Bury, John B. (1912). Historie východní říše od pádu Irene po přistoupení Basila I. (A.D. 802-867). Londýn: Macmillan. ISBN 9781275594623.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Ćirković, Sima (2004). Srbové. Malden: Blackwell Publishing. ISBN 9781405142915.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Dobře, John V. A. Jr. (1991) [1983]. Raně středověký Balkán: Kritický průzkum od šestého do konce dvanáctého století. Ann Arbor, Michigan: University of Michigan Press. ISBN 0-472-08149-7.
- Ćorović, Vladimir, Istorija srpskog naroda„Book I“ (v srbštině) Elektrická kniha, Rastko Elektronická kniha, Antikvarneknjige (azbuka)
- Drugi období, IV: Pokrštavanje Južnih Slovena
- Curta, Florin (2006). Jihovýchodní Evropa ve středověku, 500–1250. Cambridge: Cambridge University Press.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Ferjančić, B. 1997, „Basile I et la restauration du pouvoir byzantin au IXème siècle“, Zbornik radova Vizantološkog instituta, no. 36, s. 9–30.
- Vizantološki institut SANU (Božidar Ferjančić), „Vizantijski izvori za istoriju naroda Jugoslavije (II tom)“ (fototipsko izdanje originala iz 1957), Bělehrad 2007 ISBN 978-86-83883-08-0
- Ostrogorsky, George (1956). Dějiny byzantského státu. Oxford: Basil Blackwell.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Runciman, Steven (1930). Historie první bulharské říše. London: G. Bell & Sons.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Vlasto, Alexis P. (1970). Vstup Slovanů do křesťanstva: Úvod do středověkých dějin Slovanů. Cambridge: Cambridge University Press. ISBN 9780521074599.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Живковић, Тибор (2000). Словени и Ромеји: Славизација на простору Србије од VII до XI века (Slované a Římané). :Еоград: Историјски институт САНУ, Службени гласник.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Живковић, Тибор (2002). Јужни Словени под византијском влашћу 600-1025 (jižní Slované podle byzantské vlády 600-1025). :Еоград: Историјски институт САНУ, Службени гласник.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Живковић, Тибор (2004). Organizationрквена организација у српским земљама: Рани средњи век (Organizace církve v srbských zemích: raný středověk). :Еоград: Историјски институт САНУ, Службени гласник.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Живковић, Тибор (2006). Портрети српских владара: IX-XII век (Portréty srbských vládců: IX-XII století). :Еоград: Завод за уџбенике и наставна средства. ISBN 9788617137548.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Živković, Tibor (2008). Kování jednoty: Jižní Slované mezi Východem a Západem 550-1150. Bělehrad: Historický ústav, Čigoja štampa. ISBN 9788675585732.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Živković, Tibor (2013a). „O křtu Srbů a Chorvatů v době Bazila I. (867–886)“ (PDF). Studia Slavica et Balcanica Petropolitana (1): 33–53.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Živković, Tibor (2013b). „Městská krajina raně středověkých slovanských knížectví na územích bývalé Praefectura Illyricum a v provincii Dalmácie (asi 610–950)“. Svět Slovanů: Studie východních, západních a jižních Slovanů: Civitas, Oppidas, vily a archeologické důkazy (7. až 11. století n. L.). Bělehrad: Historický ústav. str. 15–36. ISBN 9788677431044.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Eggers, Martin (1996). Metoda Das Erzbistum des Method: Lage, Wirkung und Nachleben der kyrillomethodianischen. Verlag Otto Sagner.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
externí odkazy
Mutimir | ||
Regnal tituly | ||
---|---|---|
Předcházet Vlastimír | Prince of Serbia C. 850 – 891 | Uspěl Pribislav |