Jovan Branković - Jovan Branković
Jovan Branković | |
---|---|
Detail ikony Andreje Raičeviće (C. 1645), zobrazující Jovana jako svatého | |
titulární Despota Srbska | |
Panování | 1493–1502 |
Předchůdce | Đorđe Branković |
Nástupce | Ivaniš Berislavić |
narozený | C. 1465 |
Zemřel | 10. prosince 1502 |
Pohřbení | |
Manželka | Jelena Jakšić |
Dům | Branković |
Otec | Stefan Branković |
Matka | Angelina Arianiti |
Náboženství | Srbský pravoslavný křesťan |
Jovan Branković (Srbská cyrilice: Јован Бранковић; výrazný[jɔ̌v̞an brǎːnkɔv̞itɕ]; narozený c. 1465 - zemřel 10. prosince 1502) byl titulární Despota Srbska od roku 1493 až do své smrti v roce 1502. Název despota dostal od maďarského krále Vladislas II z Maďarska. V letech 1493 až 1497 držel titul společně se svým starším bratrem Đorđe Branković, který byl despotem od roku 1486. V roce 1497 se Đorđe vzdal titulu a Jovan zůstal jediným despotem Srbska až do své smrti v roce 1502. Jovan byl posledním srbským despotem Brankovićova dynastie. Bratři postavili Krušedolský klášter a poskytl různé dary Hilandar a další Východní ortodoxní kláštery. Byl prohlášen za svatého Srbská pravoslavná církev.[1][2]
Život
Jovan byl mladší syn Stefan Branković, deportoval despota Srbska (1458–1459) a Angelina Arianites. Narodil se c. 1465, zatímco jeho rodiče pobývali na zámku Belgrado v oblasti Friuli. Jeho otec, despota Stefan zemřel v roce 1476, zatímco rodina ještě žila v Belgradu. V roce 1479 císař Friedrich III udělil jim hrad Weitensfeld v Korutany a Jovan se tam přestěhoval se zbytkem rodiny.[3]
Jejich bratranec Vuk Branković, titulární despot Srbska, zemřel v roce 1485, bez přímých chloupků. Jeho titul a majetky v království Maďarsku zůstaly prázdné, což si vyžádalo uherského krále Matyáš Korvín najít vhodný vlas. Rozhodl se pro jediné zbývající mužské členy rodiny Brankovićů (Đorđe a Jovan) a vyzval je, aby přišli do Maďarska.[4][5]
V roce 1486 dorazili do Maďarska a Jovanův starší bratr Đorđe obdržel titul Despota Srbska od krále Matyáše, který jim udělil majetek v Kupinik, Slankamen a Berkasovo v oblasti Syrmia.
Od roku 1493 vládli bratři společně, protože Jovan byl také udělen titul Despota Srbska, jak bylo v Maďarském království zvykem, že různé vyšší funkce by měly zastávat společně dva stávající subjekty.
V roce 1497 se Đorđe rozhodl vzdát všech svých titulů a majetku svému bratrovi Jovanovi. Ve stejné době, Đorđe složil klášterní sliby a přijal jméno Maksim (Srbská cyrilice: Максим). Bratři postavili Krušedolský klášter v regionu Syrmia.[6]
Jovan měl jiné cíle než cíle svého bratra Djordje. Nesnažil se vytvořit nebeská říše, ale snažil se porazit Turky a vyhnat je ze svých zemí, a jako takový měl nárok na řady svých předků. Úspěšně bojoval s Osmanskou říší, několik operací v Bosna, zejména kolem Zvornik. Jovan také plánoval osvobodit Srby od osmanské nadvlády pomocí Benátská republika, ale jeho smrt byla zastavena v roce 1502. Po jeho smrti naděje na obnovení Srbska pod postupujícími Osmanská říše se stal slabším.
Oženil se se srbskou šlechtičnou Jelena Jakšić, se kterými měl několik dětí, ale žádné přežívající mužské vlasy. Po jeho smrti v roce 1502 uherský král Vladislava II († 1516) nařídil Jovanově vdově Jeleně, aby se znovu provdala (1504) za významného šlechtice Ivaniš Berislavić (d. 1514) z Požega County, kterému byl titul udělen Despota Srbska a kontrolu nad rodinnými statky Branković.[7][8]
Je zmíněn v „Dell'Imperadori Constantinopolitani“, nebo Massarelliho rukopis, nalezený v novinách Angelo Massarelli (1510–1566).[9]
Posvátnost
Svatý Jovan Branković Свети Јован Бранковић | |
---|---|
Svatý | |
narozený | C. 1465 |
Zemřel | 10. prosince 1502 Krušedolský klášter, moderní Srbsko |
Uctíván v | Východní pravoslavná církev |
Svatořečen | 16. století, v Syrmia podle Srbská pravoslavná církev |
Hlavní, důležitý svatyně | Krušedolský klášter |
Hody | 10. prosince OS 23. prosince N.S. |
Členové Brankovićova dynastie byli známí svou oddaností Východní ortodoxní křesťanství,[10][11] a Jovan Branković také představovali tuto rodinnou tradici. Jeho kult začal v první polovině 16. století. Byl pohřben na Krušedolský klášter, a položil spolu se zbytkem členů své rodiny do rakví u oltáře.[12] Během Rakousko-turecká válka (1716-1718), zaútočila turecká armáda Syrmia v roce 1716 zajat Krušedolský klášter a spálil svaté relikvie, krátce po Bitva u Petrovaradinu. Zachovány byly pouze některé menší části relikvií.[13]
Rodina
Oženil se srbskou šlechtičnou Jelena Jakšić, který je zmíněn jako "Helena, Serbiæ despotissa" v tabulce s datem 1502. Měli 4 děti, z nichž všechny byly dcery:
- Marija, vdaná za Ferdinanda Frankopana z House of Frankopan
- Jelena, ženatý Peter IV Rareş, princ z Moldávie
- Ana, vdaná za Fiodora Sanguszko, Maršál z Volyně[14]
- Marija Magdalena, vdaná za Iwana Wiśniowiecki, šlechtic z Volyně[14]
Někteří vědci navrhli, po zohlednění dat obou manželství Jeleny (první s Jovanem Brankovićem a druhá s Ivanišem Berislavićem), že některé z jejích dcer, které jsou obvykle považovány za manželky z jejího prvního manželství, mohou být z jejího druhého manželství.[15]
Některé rodokmeny také naznačují, že další dcera, Milica Despina, ženatý Neagoe Basarab, princ z Valašsko (1512–21).[16] Někteří věří, že Milica byla příliš stará na to, aby byla jeho dcerou, ale narodila se přibližně. 1486-1488.[17] Milica Despina mohla být nemanželskou dcerou svého blízkého příbuzného nebo dokonce dcerou Jovanova bratra Đorđe s nímž v roce 1503 odešla na Valašsko.
Předkové Jovana Brankoviće | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
|
Reference
- ^ Ćirković 2004, str. 101, 116, 139.
- ^ Krstić 2017, str. 151-152.
- ^ Jireček 1918, str. 245.
- ^ Ćirković 2004, str. 116.
- ^ Bataković 2005, str. 98.
- ^ Krstić 2017, str. 151.
- ^ Jireček 1918, str. 256.
- ^ Krstić 2017, str. 152.
- ^ Tony Hoskins. „Anglocentrický středověký rodokmen“. newsgroups.derkeiler.com. Archivovány od originál dne 16.7.2011. Citováno 2015-03-22.
- ^ Paizi-Apostolopoulou 2012, str. 95-116.
- ^ Andrić 2016, str. 202–227.
- ^ Ćirković 2004, str. 139.
- ^ Ćirković 2004, str. 150.
- ^ A b Wasilewski 1963, str. 117-124.
- ^ Zabolotnaia 2010, str. 115-122.
- ^ Byzantská tradice v církevních výšivkách str. 89
- ^ George Marcu, Rodica Ilinca, osobní encyklopedie ženského pohlaví v România, Editura Meronia, Bucureşti, 2012,
Zdroje
- Andrić, Stanko (2016). „Saint John Capistran a Despot George Branković: Nemožný kompromis“. Byzantinoslavica. 74 (1–2): 202–227.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Bataković, Dušan T., vyd. (2005). Histoire du peuple serbe [Dějiny srbského lidu] (francouzsky). Lausanne: L’Age d’Homme.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Ćirković, Sima (2004). Srbové. Malden: Blackwell Publishing.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Isailović, Neven G .; Krstić, Aleksandar R. (2015). „Srbský jazyk a cyrilice jako prostředek diplomatické gramotnosti v jihovýchodní Evropě v 15. a 16. století“. Zkušenosti s gramotností týkající se středověku a raného novověku v Transylvánii. Cluj-Napoca: Historický institut George Bariţiu. 185–195.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Ivić, Pavle, vyd. (1995). Dějiny srbské kultury. Edgware: Porthill Publishers.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Jireček, Constantin (1918). Geschichte der Serben. 2. Gotha: Perthes.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Krstić, Aleksandar R. (2017). „Pro kterou říši se rozhodnete? - Srbská šlechta mezi Osmany a Maďary v 15. století“. Stát a společnost na Balkáně před a po založení osmanské nadvlády. Bělehrad: Historický institut, turecké kulturní centrum Yunus Emre Enstitüsü. str. 129–163.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Paizi-Apostolopoulou, Machi (2012). „Odvolání se k autoritě učeného patriarchy: nové důkazy o odpovědích Gennadiose Scholariose na otázky George Brankoviće“. Historický přehled. 9: 95–116.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Pilat, Liviu (2010). „Mitropolitul Maxim Brancovici, Bogdan al III-lea a legaturile Moldovei cu Biserica sârbă“. Analele Putnei (v rumunštině). 6 (1): 229–238.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Samardžić, Radovan; Duškov, Milan, vyd. (1993). Srbové v evropské civilizaci. Bělehrad: Nova, Srbská akademie věd a umění, Institut pro balkánská studia.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Spremić, Momčilo (2004). „La famille serbe des Branković - considérations généalogiques et héraldiques“ (PDF). Зборник радова Византолошког института (francouzsky). 41: 441–452.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Stojkovski, Boris; Ivanić, Ivana; Spăriosu, Laura (2018). „Srbsko-rumunské vztahy ve středověku až do doby osmanského dobytí“ (PDF). Transylvánská recenze. 27 (2): 217–229.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Wasilewski, Tadeusz (1963). „Przyczynki źródłowe do stosunków Polski ze Słowiańszczyzną południową w wiekach XIII-XVI“ (PDF). Studia Źródłoznawcze. 8: 117–124.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Zabolotnaia, Lilia (2010). „Câteva precizări despre dinastia Branković“. Tyragetia. 4 (2): 115–122.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
Regnal tituly | ||
---|---|---|
Předcházet Đorđe Branković | titulární Despota Srbska 1493–1502 | Uspěl Ivaniš Berislavić |