Muhammad al-Idrisi - Muhammad al-Idrisi

„Edrisi“ přeadresuje tady. Pro místa v Íránu viz Edrisi, Írán.

Muhammad al-Idrisi
Estatua de Al-Idrisi bajo el baluarte de los Mallorquines, Ceuta (5) .jpg
Socha al-Idrisi v Ceuta
narozený1100 (1100)
Ceuta, Almoravid dynastie (dnešní Španělsko)
Zemřel1165 (ve věku 64–65)
Ceuta, Almohad_Caliphate (dnešní Španělsko)
Známý jakoTabula Rogeriana
Vědecká kariéra
PoleGeograf spisovatel, vědec, kartograf

Abu Abdullah Muhammad al-Idrisi al-Qurtubi al-Hasani as-Sabtinebo jednoduše al-Idrisi /…lɪˈdriːsiː/ (arabština: أبو عبد الله محمد الإدريسي القرطبي الحسني السبتي‎; latinský: Dreses; 1100 - 1165), byl Arab[1][2] Muslimský geograf, kartograf a egyptolog kdo nějakou dobu žil Palermo, Sicílie na dvoře krále Roger II. Muhammed al-Idrisi se narodil v roce Ceuta pak patřící k Almoravids. Stvořil Tabula Rogeriana, jeden z nejpokročilejších středověké mapy světa, které používají průzkumníci jako Kryštof Kolumbus a Vasco Da Gama za jejich objevy a cesty.

Časný život

Al-Idrisi se narodil ve velkém Hammudid rodina Severní Afrika a Al-Andalus, který požadoval původ z Idrisidy z Maroko a nakonec prorok Muhammad.[3]

Al-Idrisi se narodil ve městě Ceuta, v době ovládané Almoravidy, ale nyní část Španělska, kde byl jeho pradědeček po pádu Hammudid Malaga do Ziridy z Granada.[4] Strávil většinu svého raného života cestováním po severní Africe a Al-Andalus (muslimské Španělsko té doby) a zdá se, že získal podrobné informace o obou regionech. Navštívil Anatolie když mu bylo sotva 16. Studoval v Córdoba.

Jeho cesty ho zavedly do mnoha částí Evropy včetně Portugalsko, Pyreneje, francouzské pobřeží Atlantiku, Maďarsko, a Jórvík (nyní známý jako York ).

==

Hlavní článek: Tabula Rogeriana
The Tabula Rogeriana, natažený al-Idrisi pro Roger II Sicílie v roce 1154, jeden z nejpokročilejších středověké mapy světa. Moderní konsolidace, vytvořená ze 70 dvoustránkových spready al-Idrisi, zobrazená vzhůru nohama, protože originál měl nahoře jih.
Mapa světa Al-Idrisi z výtisku 'Alî ibn Hasan al-Hûfî al-Qâsimî z roku 1456. Podle Francouzské národní knihovny „Deset výtisků Kitab Rujar nebo Tabula Rogeriana dnes existuje po celém světě. Z těchto deseti obsahuje šest na začátku práce kruhovou mapu světa, která není uvedena v textu al-Idris ". Původní text pochází z roku 1154. Všimněte si, že na jihu je v horní části mapy.

Kvůli konfliktu a nestabilitě v Al-Andalus al-Idrisi se přidal k současníkům jako např Abu al-Salt na Sicílii, kde Normani svrhl Araby dříve loajální k Fatimids.

Al-Idrisi začlenil poznatky o Africe, Indickém oceánu a Dálném východě, které shromáždil Islámští obchodníci a průzkumníky a zaznamenané na islámských mapách s informacemi, které přinesli normanští cestovatelé, aby vytvořili nejpřesnější mapu světa v pre-moderní době,[5] který sloužil jako konkrétní ilustrace jeho Kitab nuzhat al-mushtaq, (Latinsky: Opus Geographicum), který může být přeložen Odklon pro muže toužícího cestovat do vzdálených míst.[6]

The Tabula Rogeriana byl tažen al-Idrisi v roce 1154 pro Norman Král Roger II Sicílie, po osmnáctiletém pobytu u soudu, kde pracoval na komentářích a ilustracích mapy. Mapa s legendami napsanými v arabštině a zobrazující euroasijský kontinent jako celek, ukazuje pouze severní část afrického kontinentu a postrádá podrobnosti o Africký roh a jihovýchodní Asie.

Pro Rogera to bylo napsáno na masivním disku z pevného stříbra o průměru dva metry.

O geografické práci al-Idrisi, SP Scott napsal v roce 1904:

Kompilace al-Idrisi označuje éru v historie vědy. Nejen, že jsou jeho historické informace nejzajímavější a nejcennější, ale jejich popisy mnoha částí Země jsou stále směrodatné. Po tři století geografové kopírovali jeho mapy beze změny. Relativní poloha jezer, která tvoří Nil, jak je uvedeno v jeho práci, se příliš neliší od polohy stanovené Pekař a Stanley více než sedm set let poté a jejich počet je stejný. Mechanický génius autora nebyl horší než jeho erudice. Nebeský a pozemský planisféra ze stříbra, které postavil pro svého královského patrona, měl průměr téměř šest stop a vážil čtyři sta padesát liber; na jedné straně byl zvěrokruh a souhvězdí, na druhé straně pro větší pohodlí rozděleny do segmentů - byly vyryty těla země a vody s příslušnými situacemi v různých zemích.[5]

Al-Idrisi inspiroval islámské geografy jako např Ibn Battuta, Ibn Khaldun a Piri Reis. Jeho mapa také inspirovala Kryštof Kolumbus a Vasco Da Gama.[Citace je zapotřebí ]

Popis ostrovů v Severním moři

Al-Idrisi ve svém slavném Tabula Rogeriana zmínil Irlandah-al-Kabirah (Velké Irsko ).[7] Podle něj "z končetiny Island k době Velkého Irska „doba plavby byla„ jeden den. “Ačkoli historici poznamenávají, že jak al-Idrisi, tak Severské mají tendenci podhodnocovat vzdálenosti, jediné místo, na které tento odkaz pravděpodobně odkazoval, na které pravděpodobně bylo Grónsko.[8]

Popis čínského obchodu

Al-Idrisi zmínil tu čínštinu džunky nosil kůži, meče, železo a hedvábí. Zmiňuje se o skleněném nádobí města Hangzhou a štítky Quanzhou je hedvábí jako nejlepší.[9]Ve svých záznamech o čínském obchodu al-Idrisi také psal o dynastii Silla (jedné z historických korejských dynastií a v té době významného obchodního partnera do Číny) a byl jedním z prvních Arabů, kteří tak učinili. Al-Idrisiho odkazy na Sillu vedly další arabské obchodníky k hledání Silly a jejího obchodu a přispěly k tomu, že mnoho Arabů vnímalo Sillu jako ideální východoasijskou zemi.[10]

Nuzhat al-Mushtaq

Stejně jako mapy vytvořil al-Idrisi s názvem souhrn geografických informací Kitab nuzhat al-mushtaq fi'khtiraq al-'afaq. Název byl přeložen jako Kniha příjemných cest do vzdálených zemí[11] nebo Potěšení toho, kdo touží překonat obzory.[12] Zachovalo se to v devíti rukopisech, z nichž sedm obsahuje mapy.[13]

Přeložený název této práce (ve formě „potěšení z něj ...“) přilákal příznivý komentář týmu, který vybral seznam jmen pro funkce, u nichž se očekává, že budou objeveny sondou New Horizons, která prozkoumala Pluto Systém. The Al-Idrisi Montes je geografický rys v tomto systému pojmenovaný po něm.[14]

V úvodu al-Idrisi zmiňuje dva zdroje pro zeměpisné souřadnice: Claudius Ptolemaios a „astronom“ to musí být Ishaq ibn al-Hasan al-Zayyat; a uvádí, že zkontroloval ústní zprávy od různých informátorů, aby zjistil, zda jsou zeměpisné souřadnice konzistentní.[13]

Zveřejnění a překlad

Zkrácená verze arabského textu byla zveřejněna v Římě v roce 1592 s názvem: De geographia universali nebo Kitāb Nuzhat al-mushtāq fī dhikr al-amṣār wa-al-aqṭār wa-al-buldān wa-al-juzur wa-al-madā “v wa-al-āfāq což by v angličtině bylo Rekreace desirera na účtu měst, regionů, zemí, ostrovů, měst a vzdálených zemí.[15][16] Byla to jedna z prvních arabských knih, jaké byly kdy vytištěny.[12] První překlad z původní arabštiny byl do latiny. The Maronite Gabriel Sionita a Joannes Hesronita přeložili zkrácenou verzi textu, který vyšel v Paříži v roce 1619 s názvem Geographia nubiensis.[17] Teprve v polovině 19. století byl zveřejněn úplný překlad arabského textu. Toto byl překlad do francouzštiny od Pierre Amédée Jaubert.[18] Nověji byly části textu přeloženy pro konkrétní regiony. Počínaje rokem 1970 bylo vydáno kritické vydání kompletního arabského textu.[19]

Andalusko-americký kontakt

Al-Idrisiho geografický text, Nuzhat al-Mushtaq, je často citován zastánci předkolumbovské andaluskoamerické kontaktní teorie. V tomto textu al-Idrisi napsal o Atlantickém oceánu toto:

Velitel muslimů Ali ibn Yusuf ibn Tashfin poslal svého admirála Ahmada ibn Umara, známějšího pod jménem Raqsh al-Auzz, aby zaútočil na určitý ostrov v Atlantiku, ale před tím zemřel. [...] Za tímto oceánem mlh není známo, co tam existuje. Nikdo o tom nemá jisté znalosti, protože je velmi obtížné jej projet. Jeho atmosféra je mlhavá, jeho vlny jsou velmi silné, jeho nebezpečí jsou nebezpečná, jeho zvířata jsou hrozná a jeho větry jsou plné bouří. Existuje mnoho ostrovů, z nichž některé jsou obydlené, jiné jsou ponořené. Žádný navigátor je neprochází, ale obchází je, aby zůstali poblíž jejich pobřeží. [...] A právě z města Lisabon vyrazili dobrodruzi známí pod jménem Mughamarin [Dobrodruzi], pronikli oceánem mlh a chtěli vědět, co obsahuje a kde končí. [...] Po plavbě dalších dvanáct dní vnímali ostrov, který vypadal, že je obydlený, a tam byla obdělávaná pole. Plavili se tímto způsobem, aby zjistili, co obsahuje. Ale brzy barques obklíčili je a udělali z nich vězně a transportovali je do ubohé osady na pobřeží. Tam přistáli. Navigátoři tam viděli lidi s červenou kůží; na jejich těle nebylo moc vlasů, vlasy na hlavě byly rovné a vysoké postavy. Jejich ženy byly mimořádně krásné.[20]

Tento překlad profesora Muhammad Hamidulláh je však sporné, protože uvádí, že poté, co dosáhl oblasti "lepkavých a páchnoucích vod", Mugharrarin (překládáno také jako „dobrodruzi“) se přesunuli zpět a nejprve dosáhli neobydleného ostrova, kde našli „obrovské množství ovcí, jejichž maso bylo hořké a nepoživatelné“, a poté „pokračovali na jih“ a dosáhli výše uvedeného ostrova, kde brzy byli obklopeni barky a přivedeni do „vesnice, jejíž obyvatelé byli často světlovlasí s dlouhými a lněnými vlasy a ženami vzácné krásy“. Mezi vesničany jeden mluvil arabsky a zeptal se jich, odkud pocházejí. Potom jim král vesnice nařídil, aby je přivedli zpět na kontinent, kde byli překvapeni, že je Berberové přivítali.[21][je nutné ověření ]

Kromě úžasných a fantastických zpráv o této historii je nejpravděpodobnější interpretací[Citace je zapotřebí ] je to Mugharrarin dosáhl Sargasové moře, část oceánu pokrytá Mořská řasa, což je velmi blízko Bermudy přesto tisíc mil daleko od americké pevniny. Když se potom vrátili, možná přistáli buď na Azory, nebo na Madeira nebo dokonce na nejzápadnějším místě Kanárský ostrov, El Hierro (kvůli ovcím). Nakonec se příběh s obydleným ostrovem mohl objevit buď na Tenerife nebo na Gran Canaria, Kde Mugharrarin pravděpodobně se setkal s členy Guanche kmen. To by vysvětlovalo, proč někteří z nich umí arabsky (mezi Kanárskými ostrovy a Marokem byly udržovány sporadické kontakty) a proč byli rychle deportováni do Maroka, kde je Berberové přivítali. Příběh, který uvádí Idrisi, je přesto nesporným popisem určité znalosti Atlantského oceánu Andalusany a Maročany.

Al-Idrisi navíc píše zprávu o osmi Mugharrarin všichni ze stejné rodiny, ze které vypluli Lisabon (Achbona) v první polovině tohoto století a plavil se v mořských řasách bohatých mořích za Azory.[22]

Idrisi popisuje ostrov kormoránů, se kterým byl předběžně identifikován jako Corvo, Kapverdy ale ze slabých důvodů.[23]

V populární kultuře

Galerie

Viz také

Reference

  1. ^ Jean-Charles, Ducène (březen 2018). „al-Idrīsī, Abū ʿAbdallāh“. Encyklopedie islámu, TŘI.
  2. ^ "Ash-Sharīf al-Idrīsī | arabský geograf". Encyklopedie Britannica.
  3. ^ Pierre Herman Leonard Eggermont (1. ledna 1975). Alexandrovy kampaně v Sindu a Balúčistánu a obléhání města Brahmin ve městě Harmatelia. Vydavatelé Peeters. str. 7–. ISBN  978-90-6186-037-2.
  4. ^ Helaine Selin (16. dubna 2008). Encyklopedie dějin vědy, technologie a medicíny v nezápadních kulturách. Springer. str. 128–. ISBN  978-1-4020-4559-2.
  5. ^ A b Scott, S.P. (1904), Historie maurské říše v Evropě (sv. 3), Philadelphia: Lippincott, s. 461–462
  6. ^ Titul zadal John Dickie, Delizia! Epická historie Italů a jejich jídla (New York, 2008) s. 17.
  7. ^ Dunn, 2009, s. 452.
  8. ^ Ashe, 1971, str. 48.
  9. ^ http://www.muslimheritage.com/uploads/China%201.pdf
  10. ^ http://theme.archives.go.kr/next/oldmap/sun02_8.do https://en.unesco.org/silkroad/sites/silkroad/files/knowledge-bank-article/early_korea-arabic_maritime_relations.pdf
  11. ^ Ahmad 1992
  12. ^ A b Levtzion & Hopkins 2000, str. 104
  13. ^ A b Ducène, Jean-Charles (2011). „Les coordonnées géographiques de la carte manuscrite d'al-Idrisi“. Der Islam. 86: 271–285.
  14. ^ Horizonty, nové. "Tým". Název banky Pluto Návrh banky 2015-07-07. NASA. Citováno 5. srpna 2015.
  15. ^ Ahmad 1960, str. 158.
  16. ^ Al-Idrisi 1592.
  17. ^ Sionita a Hesronita 1619.
  18. ^ Jaubert 1836–1840.
  19. ^ Al-Idrisi 1970–1984.
  20. ^ Mohammed Hamidullah (zima 1968). "Muslimský objev Ameriky před Kolumbem", Journal of the Muslim Students 'Association of the United States and Canada 4 (2): 7–9 [1]
  21. ^ Idrisi, Nuzhatul Mushtaq - „La première géographie de l'Occident“, komentáře Henriho Bresce a Annliese Nefa, Paříž, 1999
  22. ^ Časopis: zpráva o první plavbě a objevu Indie, str. 197, v Knihy Google
  23. ^ Land to the West: St. Brendan's Voyage to America, str. 135, v Knihy Google
  24. ^ http://www.demotix.com/news/407798/tribute-sharif-al-idrisi#media-407785 Archivováno 3. Července 2015 v Wayback Machine
  25. ^ „V románu, mystických mapách a propletených cestách v Sýrii“. Červen 2018.
  26. ^ Foundation, Factum. „Foundation Factum :: ZNOVU VYTVOŘENÍ ZTRACENÉ STŘÍBRNÉ MAPY AL-IDRISI“. www.factumfoundation.org. Citováno 8. dubna 2020.

Zdroje

  • Ahmad, S. Maqbul, ed. a trans. (1960), Indie a sousední území v „Kitab nuzhat al-mushtaq fi'khtiraq al-'afaq“ Al-Sharif al-Idrisi, Leiden: Brill.
  • Ahmad, S. Maqbul (1992), „Kartografie al-Sharīfa al-Idrīsīho“, v Harley, J.B.; Woodward, D. (eds.), Dějiny kartografie sv. 2 Kniha 1: Kartografie v tradičních islámských a jihoasijských společnostech (PDF), Chicago: University of Chicago Press, s. 156–174, ISBN  978-0-226-31635-2.
  • Al-Idrisi (1592), De Geographia Universali: Kitāb Nuzhat al-mushtāq fī dhikr al-amṣār wa-al-aqṭār wa-al-buldān wa-al-juzur wa-al-madā 'in wa-al-āfāq, Řím: Medici.
  • Al-Idrisi (1970–1984), Opus geographicum: sive "Liber ad eorum delectationem qui terras peragrare studeant." (9 Fascicles) (v arabštině), editoval Bombaci, A. a kol., Neapol: Istituto Universitario Orientale. Kritické vydání arabského textu.
  • Jaubert, P. Amédée, trans. a vyd. (1836–1840), Géographie d'Édrisi traduite de l'arabe en français d'après deux manuscrits de la Bibliothèque du roi et deliverpagnée de notes (2 svazky), Paříž: L'imprimerie RoyaleCS1 maint: další text: seznam autorů (odkaz). Hlasitost 1: Gallica / Internetový archiv; Svazek 2: Gallica / Internetový archiv. Kompletní překlad Nuzhat al-mushtāq fī ikhtirāq al-āfāq do francouzštiny.
  • Levtzion, Nehemia; Hopkins, John F.P., eds. (2000), Korpus raně arabských zdrojů pro západní Afriku, New York, NY: Marcus Weiner Press, s. 104–131, ISBN  978-1-55876-241-1. Poprvé publikováno v roce 1981. Sekce o Maghrib a Súdánu z Nuzhat al-mushtaq fi ikhtiraq al-afaq.
  • Sionita, Gabriel; Hesronita, Joannes, trans. & eds. (1619), Geographia nubiensis: id est exactatissima totius orbis in septem climata divisi descriptio, continens praesertim exactam vniuersae Asiae, and Africae, rerumq [ue] in ijs hactenus incognitarum explicationem, Paříž: Hieronymi BlageartCS1 maint: další text: seznam autorů (odkaz).
  • Ferrer-Gallardo, X. a Kramsch, O. T. (2016), Revisiting Al-Idrissi: The EU and the (Euro) Mediterranean Archipelago Frontier. Tijdschrift voor economische en sociale geografie, 107: 162–176. doi: 10,1111 / tesg.12177 http://onlinelibrary.wiley.com/doi/10.1111/tesg.12177/abstract

Další čtení

externí odkazy