Muhammad I. Tapar - Muhammad I Tapar

Muhammad I. Tapar
Muhammad I Tapar.png
Muhammad I. Tapar a jeho dvůr
Sultán z Velká říše Seljuq
Panování1105–1118
PředchůdceMalik-Shah II
NástupceMahmud II z Velké Seljuq (v Irák a Persie )
Ahmed Sanjar (v Khorasan a Transoxiana )
narozený1082
Zemřel1118 (ve věku 35–36)
Bagdád
ProblémMahmud II z Velké Seljuq
Mas'ud
DůmDům Seljuq
OtecMalik-Shah I.
MatkaTajuddin Safariyya Khatun
NáboženstvíSunnitský islám

Muhammad I. (také známý jako Ghiyath ad-Din Muhammad nebo Muhammad Tapar, zemřel 1118) byl synem Seljuq Sultán Malik Shah I.. V turečtině znamená Tapar „ten, kdo získá, najde“.

Panování

Následoval svého synovce, Malik Shah II, jako Seljuq Sultan v Bagdád, a tak byl teoreticky hlavou dynastie, i když jeho bratr Ahmed Sanjar v Khorasan držel praktičtější moc. Muhammad I se pravděpodobně spojil Radwan z Aleppo v bitvě u řeky Khabur proti Kilij Arslan I. sultán z Rum, v roce 1107, ve kterém byl tento poražen a zabit.[1] Po bratrovražedném konfliktu se svým nevlastním bratrem Barkiyaruq, dostal titul Malik a provincie Arménie a Ázerbajdžán. Nespokojen tím se znovu vzbouřil, ale musel uprchnout zpět do Arménie. Do roku 1104 Barkiyaruq, nemocný a unavený válkou, souhlasil s rozdělením sultanátu na Mohameda.[2] Muhammad se stal jediným sultánem po smrti Barkiyaruq v roce 1105.

V roce 1106 Muhammad dobyl Ismaili pevnost Shahdiz a nařídil Bavandid pravítko Shahriyar IV účastnit se jeho kampaň proti Ismailisovi. Shahriyar, velmi rozzlobený a cítil se uražený zprávou, kterou mu Mohamed poslal, odmítl mu pomoci proti Ismailisům.[3] Krátce poté, co Mohamed poslal armádu v čele s Amirem Chavlim, který se pokusil zajmout Sari ale byl nečekaně poražen armádou pod Shahriyarem a jeho synem Qarin III. Muhammad poté poslal dopis, v němž žádal Shahriyara, aby poslal jednoho ze svých synů dítě k soudu Seljuq v roce Isfahan.[4] Poslal svého syna Ali I., který na Muhammada zapůsobil natolik, že mu nabídl svoji dceru za manželství, ale Ali to odmítl a řekl mu, aby udělil tu čest svému bratrovi a dědici dynastie Bavandů, Qarinovi III. Qarin III pak šel k soudu v Isfahánu a oženil se s ní.

V 1106/1107, Ahmad ibn Nizam al-Mulk, syn slavného vezír Nizam al-Mulk, šel k soudu Mohameda I. podat stížnost na Rais (Vedoucí Hamadan. Když Ahmad dorazil k soudu, Mohamed I. jej jmenoval jeho vezírem a nahradil Sa'da al-Mulka Abu'l-Mahasena Abiho, který byl nedávno popraven pro podezření z kacířství. Jmenování bylo způsobeno hlavně reputací otce jeho Ahmada. Poté dostal různé tituly, které jeho otec držel (Qewam al-din, Sadr al-Islam a Nizam al-Mulk).

Muhammad I. spolu se svým vezírem Ahmadem později provedli kampaň v Irák, kde porazili a zabili Mazyadid vládce Sajf al-Dawla Sadaqa ibn Mansur, který nesl titul „král Arabů“. V roce 1109 poslal Mohamed I. Ahmada a Chavliho Saqavua, aby zajali Ismaili pevnosti Alamut a Ostavand, ale nepodařilo se jim dosáhnout žádného rozhodujícího výsledku a stáhli se.[5] Ahmada krátce nahradil Khatir al-Mulk Abu Mansur Maybudi jako vezír říše Sejluq. Podle Ali ibn al-Athir (historik, který žil asi o sto let později), Ahmad poté odešel do soukromého života v Bagdád, ale podle současného autora životopisů, Anushirvan ibn Khalid „Mohameda I. nechal Ahmada uvěznit na deset let.[6]

Muhammad I. zemřel v roce 1118 a byl následován Mahmud II i když po smrti Muhammada II. byl Sanjar jednoznačně hlavní mocností v říších Seljuq.

Reference

  1. ^ Anatolie v období Seljuků a Beyliků, Osman Turan, Cambridge historie islámu, Ed. Peter Malcolm Holt, Ann K. S. Lambton a Bernard Lewis (Cambridge University Press, 1970), 239.
  2. ^ Barkyaruq, Cl. Cahen, Encyklopedie islámu, Ed. H.A.R. Gibb, J.H. Kramers, E. Levi-Provencal a J. Schacht, (E. J. Brill, 1986), 1052.
  3. ^ Bosworth 1968, str. 28.
  4. ^ Madelung 1984, str. 747–753.
  5. ^ Bosworth 1968, str. 118.
  6. ^ Bosworth 1984, str. 642–643.

Zdroje

  • Muir, William. „Buweihid Dynasty, Bagdad under Seljuqs, Toghril Beg, Al-Muktadi and four following Caliphs, Crusades, Capture of Jerusalem, End of Fatimids“. Chalífát, jeho vzestup, pokles a pokles.
  • Madelung, W. (1984). „ĀL-E BĀVAND (BAVANDIDY)“. Encyclopaedia Iranica, sv. Já, Fasc. 7. Londýn USA: Routledge & Kegan Paul. 747–753. ISBN  90-04-08114-3.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • Bosworth, C. Edmund (1984). „AḤMAD B. NEẒĀM-AL-MOLK“. Encyclopaedia Iranica, sv. Já, Fasc. 6. London a kol .: C. Edmund Bosworth. 642–643.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • Bosworth, C. E. (1968). „Politická a dynastická historie íránského světa (1000–1217 n. L.)“. In Frye, R. N. (ed.). Cambridge History of Iran, svazek 5: Saljuq a mongolské období. Cambridge: Cambridge University Press. s. 1–202. ISBN  0-521-06936-X.CS1 maint: ref = harv (odkaz)


Předcházet
Malik Shah II		 Sultán říše Seljuq
1105–1118		Uspěl
Ahmed Sanjar
(v Khorasan a Transoxiana )
Uspěl
Mahmud II
(v Irák a Persie )