Mozart & Rossini Arias - Mozart & Rossini Arias

Mozart & Rossini Arias
Mozart Rossini Stade LP.jpg
Philips LP, 9500-098
Studiové album podle
Frederica von Stade
Uvolněno1976
StudioDe Doelen, Rotterdam a Grande Salle, Épalinges, Švýcarsko (pouze druhá verze)
ŽánrOpera
Délka52:36 (první a třetí verze), 69:10 (druhá verze)
Jazykitalština
OznačeníPhilips (první a druhá verze), PentaTone Classics (třetí verze)
VýrobceWilhelm Hellweg
Mozart & Rossini Arias
PentaTone SACD, 5186-158
PentaTone SACD, 5186-158

Frederica von Stade zpívá Mozarta a Rossiniho Ariase je 52minutové studiové album operních árií v podání von Stade a Rotterdamská filharmonie pod vedením Edo de Waart. To bylo propuštěno v roce 1976.[1] Druhá, 69minutová verze alba, Frederica von Stade: Haydn, Mozart a Rossini Arias, vydané společností Philips na CD, přidává bonusové skladby odvozené z příspěvků von Stade pro Antal Doráti nahrávky uživatele Joseph Haydn opery La fedeltà premiata a Il mondo della luna.[2][3][4] Třetí, 52minutová verze, kterou PentaTone vydal na SACD v roce 2005, se vrací k obsahu (a názvu) první verze, ale představuje hudbu v kvadrofonním prostorovém zvuku.[1]

Záznam

Hudba Mozarta a Rossiniho společná pro všechny tři verze alba byla zaznamenána pomocí analogové technologie v kvadrofonním (čtyřkanálovém) zvuku v září 1975 v De Doelen, Rotterdam.[1] Hudba druhé verze z oper Josepha Haydna La fedeltà premiata a Il mondo della luna byl zaznamenán analogovou technologií v červnu 1975, respektive v září 1977, v Grande Salle, Épalinges, Švýcarsko.[3][4]

Obálka

Na obálce první verze alba je fotografie von Stade pořízená jejím prvním manželem, Peter Elkus.[5]. (Když se von Stade a Elkus rozvedli, citoval své příspěvky na obaly jejích alb v jeho úspěšném soudním sporu, aby si zajistil podíl na jejích budoucích výdělcích.[6]) Obálka druhé verze obsahuje fotografii von Stade pořízenou Mikem Evansem.[2] Obálka třetí verze, kterou navrhl Netherlads, obsahuje fotografii von Stade pořízenou Marciou Liebermanovou.[1]

Kritický příjem

Recenze

Gioachino Rossini, maloval neznámý umělec

Alan Blyth recenzoval první verzi alba na LP v Gramofon v únoru 1977. Kdyby měl na starosti operu, napsal, dychtivě by plánoval inscenaci Rossiniho OtelloTo bylo to, jak moc ho nadchlo vyslechnutí představení Frederica von Stade z Rossiniho verze scény Desdemona Willow Song. Aby čtenáři pochopili jeho vzrušení, stačilo „poslouchat, jak její hlas jemně prochází frází„ Salce d'amor delizia “končící srdcem diminuendo… nebo jak afektivně se dotýká v recitativu, nebo jak správně dovoluje trochu tvrdost do jejího půvabného tónu ve slově „l'ingrato“ nebo to zakrývá pro modlitbu “. Tyto detaily byly bezpochyby výsledkem pečlivého designu, a přesto se jejich provedení von Stade cítilo zcela bez umělosti. [7]

Její charakterizace Angeliny, Popelky z La Cenerentola, byl stejně živým portrétem (a naštěstí vycházel z moderního vědeckého vydání Rossiniho partitury). Rolády závěrečné scény opery byly vymezeny s přesností. Když La Scala společnost nedávno přinesla svou výrobu La Cenerentola na Covent Garden, Lucia Valentini Terrani představil Angelinině hudbě „hrůzostrašný a rychlý lesk“; von Stade, „zapomněla a odpustila ve svém posledním Rondu“, nabídla „něžnou lehkost, která je stejně vítězná“.[7]

Von Stade také nedávno zpíval Rossiniho v Royal Opera House a debutoval tam jako Rosina Il barbiere di Siviglia. Její nahrávka „Una voce poco fà“ byla „stejně okouzlující jako na jevišti“. Její Rosina byla šibalská a koketní, ale měla k ní také něžnost a rychlé vibrato, které bylo docela lákavé.[7]

Všechny tři položky na straně A LP byly dramaticky velmi efektivní. Strana B začala portrétem Mozartova Cherubina, který nebyl o nic méně přesvědčivý. Stejně jako měla, když se objevila Le nozze di Figaro na Glyndebourne, von Stade nám přinesl „palpitující mládí - omdlévání také v pěkně plynulém a pestrém„ Voi che sapete ““. A její „něžná, svůdná“ Zerlina z Don Giovanni byla dívka, jejíž objetí nikdo nemohl odolat.[7]

La clemenza di Tito bylo jediné dílo, z něhož von Stade čerpal s necelým úspěchem. V Sesto „Parto, parto“ byla dokonalá - zpívala jeho stávkující rozdělení přesně, ale bez okázalosti, a vyjadřovala veškerou „Sestovu upřímnost a víru“. Ale její četba Vitellia „Non più di fiore“ ve srovnání s četbou zběla Janet Baker v nedávné inscenaci v Covent Garden. Baker tuto roli zpíval s „rozmanitostí barev a nuancí“, které se von Stade nemohl rovnat. Von Stade by jednoho dne mohl udělat přesvědčivě „intrikující, ošklivou“ Vitellii, ale ten den ještě nenastal.[7]

Teresa Rieu byla půvabná harfistka doprovázející Desdemonu a Bas de Jong byl nepopiratelný klarinetista doprovázející Sesto. George Pieterson byl obratný, ale „méně výhodně umístěn“ se svým basetovým rohem v árii Vitellie. Rotterdamská filharmonie a Edo de Waart byli zdatní, ale ne vynikající. Inženýři společnosti Philips umístili von Stade tak blízko jejího mikrofonu, že bylo slyšet její dech, ale jejich vyvážení fungovalo velmi dobře.[7]

George Jellinek hodnotil první verzi alba na LP jako "nahrávku zvláštních zásluh" v roce 2006 Stereo recenze v květnu 1977. Frederica von Stade, jak napsal, následoval její první operní recitál - její disk Columbia z Francouzská opera Arias - s pokračováním hudby, ve kterém byla úplně doma. Strana B jejího záznamu, věnovaná Mozartovi, byla o něco lepší než jeho Rossinian strana A.[8]

Wolfgang Amadeus Mozart, maloval jeho švagr Joseph Lange

Její „dechově milostné Cherubino“ si na pódiu pochutnalo jak v Americe, tak v Evropě a na jejím albu byla stejně příjemná. Zabarvení jejího vysokého mezzosopránového hlasu se k Zerlině ideálně hodilo. A zpívala „odborně a elegantně“ ve svých dvou úryvcích z La clemenza di Tito.[8]

Ve svých Rossiniho výběrech vystupovala „vítězně“ jak v Desdemonině smutné hudbě, tak v Angelina'a a Rosinině pyrotechnice bel canto exponáty. Její technika však nebyla zcela k vytknutí. Na jedné straně její priorita La Cenerentola a v Il barbiere di Siviglia (jako v Mozartově „Parto. parto“) postrádala superlativní přesnost dosažená Janet Baker, Teresa Berganza a Marilyn Horne. Na druhou stranu její Rosina, i když byla charakteristická, nezněla tak spontánně, jak bylo žádoucí.[8]

Bas de Jong a George Pieterson obratně vyjednali své záludné obbligato části dechového nástroje. Hraní Rotterdamské filharmonie bylo „pěkně artikulované a teplé“. V důsledku toho Edo de Waart nastavil pro Desdemonu příliš pomalé tempo. Kvalita zvuku společnosti Philips byla velmi dobrá.[8]

Profilování von Stade v Čas časopis (13. prosince 1976), nejmenovaný autor napsal, že album zobrazovalo „lesklý jantarový mezzosopránový hlas s neobvykle sladkým krystalickým vrcholem a zdánlivě bezstarostnou hbitostí“.[9] Album bylo také recenzováno v Kompletní průvodce nahrávkami a kazetami Penguin, který uvedl, že „Frederica von Stade je zde jako vždy kouzelně přesvědčivá, a to jak v hlasové osobnosti, tak v ... vokální produkci“.[10]

Ocenění

Album bylo nominováno na Grammy cena za nejlepší klasický sólový vokální výkon roku 1977.[11] Alan Blyth zahrnoval album v jeho 1977 Gramofon Seznam kritiků nejlepších nahrávek roku.[12]

Sledovat výpisy

První a třetí verze

Philips LP (9500-098) a PentaTone SACD (5186-158)

Gioachino Rossini (1792-1868)

Il barbiere di Siviglia, ossia L'inutile contrauzione („Holič ze Sevilly neboli Zbytečné opatření“, Řím, 1816), s libretem Cesare Sterbini (1784-1831) po Le Barbier de Séville (1775) od Pierre Beaumarchais (1732-1799)

  • 1 (5:46) Cavatina (Rosina): „Una voce poco fà ... Io sono docile“

Otello, ossia Il moro di Venezia („Othello, nebo bahenní vřesoviště“, Neapol, 1816), s libretem Francesca Maria Beria, Marchese di Salsa, po Tragédie Othella, bahna v Benátkách (? 1603) od William Shakespeare (1564-1616)

  • 2 (13:35) Canzona e preghiera (Desdemona): „Assisa a piè d'un salice ... Deh! Calma, o ciel, nel sonno“

La Cenerentola, ossia La bontà in trionfo („Popelka, neboli vítězná dobrota“, Řím, 1817), s libretem od Jacopo Ferretti (1784-1852) po Cendrillon, ou la petite pantoufle de verre („Popelka, nebo malá skleněná pantofle“, 1697) od Charles Perrault (1628-1703)

  • 3 (6:26) Rondo (Angelina): „Nacqui all 'affanno ... Non più mesta“

Wolfgang Amadeus Mozart (1756-1791)

Le nozze di Figaro („Figarovo manželství“, K. 492, Vídeň, 1786), s libretem od Lorenzo da Ponte (1749-1838) po La folle journée, ou le Mariage de Figaro („Šílený den neboli Figarova svatba“, 1784) od Pierre Beaumarchais (1732-1799)

  • 4 (3:05) Aria (Cherubino): „Non so più“
  • 5 (3:10) Canzona (Cherubino) „Voi, che sapete“

La clemenza di Tito („Titovo milosrdenství“, K. 621, Praha, 1791), s libretem od Caterino Mazzolà (1745-1806) po Pietro Metastasio (1698-1782)

  • 6 (9:27) Recitativo deliverpagnato e rondo (Vitellia): „Ecco il punto ... Non più di fiori“

Il dissoluto punito, ossia il Don Giovanni („Hrábě potrestán neboli Don Giovanni“, K. 527, Praha, 1787), s libretem od Lorenzo da Ponte po El burlador de Seville y convidado de piedra („Podvodník ze Sevilly a kamenný host“,? 1616) Tirso de Molina (1579-1648)

  • 7 (3:57) Aria (Zerlina): Vedrai, carino

La clemenza di Tito

  • 8 (6:30) Aria (Sesto): „Parto, parto ... Guardami, e tutto obblio“[5][1]

Druhá verze

Philips CD (420-084-2)

Joseph Haydn (1732-1809)

La fedeltà premiata („Fidelity odměněn“, Hob. XXVIII / 10, Eszterháza, 1781), s libretem Haydna a neznámého kolegy po L'infedeltà fedele autor: Giambattista Lorenzi

  • 1 (1:44) Aria (Amaranta) e recitativo deliverpagnato (Amaranta, Melibeo): „Per te m'accese amore“
  • 2 (3:01) Aria (Amaranta): „Vanne ... fuggi ... traditore!“
  • 3 (7:18) Recitativo doprovázející árii (Amaranta): „Barbaro conte ... Dell 'amor mio fedele“

Il mondo della luna („Svět na Měsíci“, Hob. XXVIII / 7, Eszterháza, 1777), s libretem po Carlo Goldoni (1707-1793)

  • 4 (4:06) Aria (Lisetta): „Una donna come me“

Wolfgang Amadeus Mozart

Le nozze di Figaro

  • 5 (3:06) Aria (Cherubino): „Non so più“
  • 6 (3:12) Canzona (Cherubino): „Voi che sapete“

La clemenza di Tito

  • 7 (9:29) Recitativo deliverpagnato e rondo (Vitellia): „Ecco il punto ... Non più di fiori“

Don Giovanni

  • 8 (3:59) Aria (Zerlina): „Vedrai, carino“

La clemenza di Tito

  • 9 (6:27) Aria (Sesto): „Parto, parto ... Guardami, e tutto obblio“

Gioacchino Rossini

Il barbiere di Siviglia

  • 10 (5:46) Cavatina (Rosina): „Una voce poco fà ... Io sono docile“

Otello

  • 11 (13:37) Canzona e preghiera (Desdemona): „Assisa a piè d'un salice ... Deh! Calma, o ciel, nel sonno“

La Cenerentola

  • 12 (6:30) Rondo (Angelina): „Nacqui all'affanno ... Non più mesta“[3][4][2]

Personál

Hudební

  • Frederica von Stade (b. 1945), mezzosoprán
  • Maurizio Mezzieri, baryton (druhá verze, stopa 1)
  • Teresia Rieu, harfa (první a třetí verze, dráha 2; druhá verze, dráha 11)
  • Bas de Jong, klarinet (první a třetí verze, dráha 6; druhá verze, dráha 7)
  • George Pieterson (1942-2016), baset-horn (první a třetí verze, dráha 8; druhá verze, dráha 9)
  • Michel Perret, cembalo (druhá verze, skladby 1-3)
  • Pablo Loerkens, violoncello (druhá verze, skladby 1-4)
  • Fritz Widmer, kontrabas (druhá verze, stopy 1-4)
  • Rotterdamská filharmonie (první a třetí verze, stopy 1-8; druhá verze, stopy 5-12)
  • Edo de Waart (b. 1941), dirigent (první a třetí verze, tratě 1-8; druhá verze, tratě 5-12)
  • Orchester de Chambre de Lausanne (druhá verze, stopy 1-4}
  • Antal Doráti (1906-1988), cembalo a dirigent (druhá verze, stopy 1-4)[1]

jiný

  • Wilhelm Hellweg, producent[1]

Historie vydání

V roce 1976 společnost Philips vydala první verzi alba na stereofonní LP (katalogové číslo 9500-098) s poznámkami na rukávu, texty a překlady; chyba nesprávně připsala harfistce Teresii Rieu, že doprovázela Angelinu spíše než Desdemonu.[5] Album vyšlo také na kazetě (katalogové číslo 7300-511).[13]

Společnost Philips vydala druhou verzi alba pouze na CD (katalogové číslo 420-084-2) a zabalila disk do kufříku se 44stránkovou brožurou textů a překladů a poznámek J F. Mastroianniho.[2] V roce 2005 vydala společnost PentaTone Classics album jako čtyřkanálový SACD (katalogové číslo 5186-158) s 36stránkovou brožurou s texty a překlady a poznámkami Jean Marie Geijsen a Franze Steigera.[1]

(Kompilační album s názvem Frederica von Stade: Rossini, Haydn, Mozart, vydané společností Philips na LP [katalogové číslo 9500-716] a kazeta [katalogové číslo 7300-807] v roce 1979, obsahuje čtyři Haydnovy čísla, která jsou uvedena ve druhé verzi tohoto alba a sdílí její obal, ale jinak nesouvisí k tomu. Jeho další obsah je dalším výňatkem z von Stadeovy nahrávky Il mondo della luna a několik čísel z jejích úplných nahrávek z La clemenza di Tito a Rossiniho Otello.[14][15])

Reference

  1. ^ A b C d E F G h Frederica von Stade zpívá Mozarta a Rossiniho Ariase, s Rotterdamská filharmonie, provádí Edo de Waart, PentaTone Classics SACD, 5186-158, 2005
  2. ^ A b C d Frederica von Stade: Haydn, Mozart a Rossini Arias, s Orchester de Chambre de Lausanne, provádí Antal Doráti a Rotterdamská filharmonie, dirigoval Edo de Waart, Philips CD, 420-084-2
  3. ^ A b C Haydn, Joseph: La fedeltà premiata s Orchestrem de Chambre de Lausanne, dirigoval Antal Doráti, Philips CD, 432-430-2
  4. ^ A b C Haydn, Joseph: Il mondo della luna, s Orchestre de Chambre de Lausanne, dirigoval Antal Doráti, Philips CD, 432-420-2
  5. ^ A b C Frederica von Stade zpívá Mozarta a Rossiniho Ariases Rotterdamskou filharmonií, dirigoval Edo de Waart, Philips LP, 9500-098, 1976
  6. ^ Elkus v. Elkus, Nejvyšší soud v New Yorku, 169 n. L. 134; 572 N.Y.S.2d901
  7. ^ A b C d E F Blyth, Alan: Gramofon, Únor 1977, str. 1317-1318
  8. ^ A b C d Jellinek, George: Stereo recenze, Květen 1977, s. 113
  9. ^ Čas, 13. prosince 1976, s. 101
  10. ^ Greenfield, Edward, Layton Robert a March, Ivan: Kompletní průvodce nahrávkami a kazetami Penguin, Penguin, 1984, s. 1374
  11. ^ https://www.grammy.com/grammys/artists/frederica-von-stade-0
  12. ^ Blyth, Alan: Gramofon, Prosinec 1977, s. 1016
  13. ^ Frederica von Stade zpívá Mozarta a Rossiniho Ariases Rotterdamskou filharmonií, dirigoval Edo de Waart, Philips MC, 7300-511, 1976
  14. ^ Frederica von Stade: Rossini, Haydn, Mozart, Philips LP, 9500-716, 1979
  15. ^ Frederica von Stade: Rossini, Haydn, Mozart, Philips MC, 7300-807, 1979