Makurakotoba - Makurakotoba

Tento článek obsahuje seznam obecných Reference, ale zůstává z velké části neověřený, protože postrádá dostatečné odpovídající vložené citace. Prosím pomozte zlepšit tento článek představuji přesnější citace. (Říjen 2013) (Zjistěte, jak a kdy odstranit tuto zprávu šablony)

Makurakotoba (枕 詞), doslova polštářová slova, jsou řečové postavy používané v japonský waka poezie, kde se epiteta používají ve spojení s určitými slovy. Jejich použití je podobné „šedooké Athéně“ a dalším epiteta ve starořeckých eposech o Homere. Nastavenou frázi lze považovat za „polštář“ pro podstatné jméno nebo sloveso, které popisuje, ačkoli skutečná etymologie není zcela známa.

Historie a použití

Makurakotoba je nejvíce známá moderním čtenářům v Man'yōshū, a když jsou zahrnuty v pozdější poezii, je to dělat narážky na básně v Man'yoshu. Přesný původ makurakotoby zůstává sporný dodnes. Japonští básníci používají makurakotoba k odkazování na dřívější básně a k prokázání svých znalostí poezie a císařských básnických sbírek.

Pokud jde o použití, makurakotoba se často používá na začátku básně. The jokotoba je podobná řečová řeč použitá v Man'yōshū poezie, používaná k zavedení básně. Ve skutečnosti buddhistický kněz a učenec ze 17. století Keichū napsal, že „pokud někdo říká jokotoba, mluví se o dlouhých makurakotoba„(序 (詞) ト 云 モ 枕 詞 ノ 長 キ ヲ 云 ヘ リ) ve svém Man'yō-taishōki. Japonský učenec Shinobu Orikuchi také odráží toto tvrzení a tvrdí to makurakotoba jsou jokotoba které byly komprimovány.^[1]

Zatímco někteří makurakotoba stále mají významy, které zvyšují význam následujícího slova, mnoho dalších ztratilo svůj význam. Vzhledem k tomu, že se makurakotoba stala standardizovanou a používala se jako způsob, jak sledovat japonské poetické tradice, mnohé byly použity pouze jako dekorativní fráze v básních, a ne pro jejich význam. Mnoho překladatelů básní waka to má s makurakotobou obtížné, protože ačkoli makurakotoba tvoří první řádek, mnoho makurakotoba nemá žádný podstatný význam a je nemožné zahodit celý první řádek waka.

Příklady

Existuje mnoho případů makurakotoba nalezen v Man'yōshū. Hned první báseň ukazuje, jak to bylo použito:

V této básni sora mitsu (doslovně „viděno na obloze“ nebo „šíření oblohy“) upravuje název místa Yamato.

Některé historické makurakotoba se vyvinuly v obvyklá slova pro jejich význam v moderní japonštině a nahradily pojmy, o nichž se původně zmiňovaly. Například, niwa tsu tori (庭 つ 鳥, pták ze zahrady) byl v klasické japonštině a makura kotoba pro Kake (鶏, kuře). V moderní japonštině niwatori přesunul druhé slovo přímo a stal se každodenním slovem pro „kuře“ (vynechání značky velkých písmen tsu při cestě).

Něco víc makurakotoba jsou uvedeny níže:

Zahraniční ekvivalence

Makurakotoba najdete v jiných jazycích v kategorii „epiteton “. Existují různé typy epitet, některé jako standardní epiteton, jiné jako společný epiteton nebo základní epiteton. Většina z nich není vázána počtem slabik.

V perských textech se běžně používá několik epitet. Sraosha, ochránce rituálního díla, má běžně známý epiteton: „Sraoshaverez.“ Používá se však také „darshi.dru-“, což znamená „silného (ahurického) žezla“. Samotné jméno Sraosha znamená zuřivost, hněv nebo vztek. Aeshma, démon hněvu, má standardní epiteton „xrvi.dru-“, což znamená „krvavý palcát“. Aeshma má další standardní epiteta, která zahrnují „nešťastný“, „maligní“ a „vlastnit lži“. Skladový epiteton, „ashya“, se používá ve smyslu „společník odměny“ nebo „společník Ashi“. Když hovořili o králi, Peršané napsali epiteton „adh“, což ve smyslu věčnosti znamenalo „otec věčnosti“.

Lidé dnes také používají epiteta, aniž by o tom věděli. Fráze: svítání s růžovými prsty, nehynoucí sláva, věčná sláva, víno-červené moře, srdečné poděkování, slečna Know-It-All, krvavě rudá obloha, kamenné srdce a jména jako Richard Lví srdce, Alexander Veliký, Kateřina Veliká a Ivan Hrozný jsou jen několika příklady z mnoha použitých epitet. První čtyři z nich jsou převzaty přímo z homérského eposu.

V řečtině Homérská epiteta jsou nejčastěji uznávány. Článek „L’Épithète Traditionnelle dans Homère and les Formules et la Métrique d’Homère“ od Milman Parry argumentuje za Homerovo použití formulačních epitet v řeckých eposech. Tyto epiteta se pravděpodobně používají formálně podobně jako makurakotoba. Příklady homérských epitet: rychlovlasý Achilles, lstivý Aegisthus, lstivý Odysseus (nebo Odysseus mnoha lstivostí).

Dalším běžným přívlastkem v řecko-římském eposu je „pius Aeneas“, používaný římským básníkem Vergil v Aeneid.

Na rozdíl od epiteta v eposu západního starověku makurakotoba zřídka upravuje své osobní jméno.

Poznámky

Reference

Další zdroje

Další čtení

externí odkazy

• Článek poezie Waka o Makuře kotobě