Joseon Tongsinsa - Joseon Tongsinsa

Viz také: Mise Joseon do Japonska
Joseonský diplomatický průvod ulicemi města Edo v roce 1748 má nárok Chosen-jin Uki-e podle Hanegawa Tei, c. 1748
Joseon Tongsinsa
Japonské jméno
Kanji朝鮮 通信 使
Korejské jméno
Hangul
조선 통신사
Hanja

The Joseon Tongsinsa byly mise dobré vůle vysílány přerušovaně, na žádost rezidentního japonského orgánu, Joseon Dynasty Korea do Japonska. Korejské podstatné jméno označuje konkrétní typ diplomatické delegace a jejích hlavních vyslanců. Z Joseon diplomatický perspektiva, formální popis mise jako a tongsinsa znamenal, že vztahy byly do značné míry „normalizovány“, na rozdíl od misí, které nebyly povolány tongsinsa.[1]

Diplomatičtí vyslanci byli vysláni do Muromachi shogunate a do Toyotomi Hideyoshi mezi lety 1392 a 1590. Podobné mise byly vyslány do Tokugawa shogunate v Japonsku mezi lety 1607 a 1811.[2] Po misi 1811 byla připravena další mise, ale byla čtyřikrát odložena a nakonec zrušena kvůli domácí vřava v Japonsku která vyústila v založení Meiji restaurování v Japonsku, po kterém nabraly japonské vztahy s Koreou výrazně odlišný tón.

Dějiny

Počínaje rokem 1392 bylo z Joseonského soudu do Japonska vysláno mnoho diplomatických misí. Před začátkem Japonska bylo do Kjóta a Osaky vysláno nejméně 70 vyslanců Edo období.[3] Formální příjezd sériových misí z Koreje do Japonska byl považován za důležitou záležitost; a tyto události byly široce zaznamenány a zaznamenány.

Byly povolány pouze největší formální diplomatické mise vyslané Joseonským soudem do Japonska tongsinsa v korejština. Termín tongsinsa může být zneužito k odkazu na praxi jednostranných vztahů, nikoli na mezinárodní vztahy vzájemných Joseon-japonských kontaktů a komunikace.[4] Až do konce 16. století byla čtyři velvyslanectví v Japonsku nazývána „komunikačními vyslanci“ nebo tongsinsa - v roce 1428, 1439, 1443 a 1590. Po roce 1607 devět tonsingsa mise byly vysílány do Japonska až do roku 1811.[5]

Jedinečný vzorec těchto diplomatických výměn se vyvinul z modelů zavedených Číňany, ale bez označení jakéhokoli předem stanoveného vztahu k Číně nebo k čínskému světovému řádu.[6]

V období Edo japonských dějin byly tyto diplomatické mise vykládány jako přínos pro Japonce jako legitimizující propaganda pro bakufu (Tokugawa shogunate) a jako klíčový prvek v objevující se manifestaci ideální vize Japonska o struktuře mezinárodního řádu, jehož centrem je Edo.[7]

Dojem Joseon Tongsinsa mise v Japonsku - přičítána a Škola Kano umělec, kolem roku 1655

Po japonské invazi na Korejský poloostrov (1592–1598) začala nová fáze diplomatických vztahů. Formálním velvyslanectvím předcházela předběžná jednání, která začala v roce 1600, krátce po zprávách o Toyotomi porážka u Bitva u Sekigahary byl přijat soudem Joseon.

Jako počáteční gesto v procesu obnovení diplomatických vztahů a jako vážný pokrok v budoucnosti byli někteří vězni Joseon propuštěni na Ostrov Tsushima. V reakci na to malá skupina poslů pod vedením Yu Jeong byli posláni do Kjóta k dalšímu vyšetřování. S pomocí Takže Yoshitomo, publikum s Tokugawa Ieyasu bylo sjednáno v Hrad Fushimi v Kjóto.[8] V roce 1604 Yu Jeong potvrdil zájem Joseonu o další rozvoj vztahů; Tokugawa Shogun oplatilo to propuštěním 1390 válečných zajatců.[9]

Diplomatické podniky z 15. – 16. Století

V 15. a 16. století označil Joseonský soud čtyři velké diplomatické mise do Japonska za „komunikační vyslance“ nebo tongsinsa - v roce 1428, 1439, 1443 a 1590.[5]

V Japonsku Muromachi období (1336–1573) a Azuchi – Momoyama období (1568–1603) byly tyto joseonsko-japonské diplomatické kontakty považovány za důležité události.

RokKorejský monarchaJoseon, hlavní vyslanecjaponský ShogunOficiální účel
1428SejongBak Seo-saeng [10]Ashikaga YoshinoriSoustrast o smrti Yoshimochi, blahopřeji k nástupnictví Yoshinori [10]
1439SejongJdi Deuk-jong [10]Ashikaga YoshinoriSousední vztahy, potlačení EU waegu (wako) [10]
1443SejongByeon Hyo-mun [11]Ashikaga YoshimasaSoustrast o smrti Yoshinoriho, gratuluji k nástupnictví Yoshikatsu [10]
1590SeonjoHwang Yun-gil[12]Toyotomi HideyoshiGratulujeme ke sjednocení Hidejošiho [10]

Hidejošiho invaze

Hlavní článek: Japonské invaze do Koreje (1592–1598)

Diplomacie byla zrušena v roce 1592, kdy japonské armády napadly území Joseonu. Roztrhané bilaterální vztahy nebyly obnoveny bezprostředně po smrti Hidejošiho v roce 1598; ale invazní síly se postupně stáhly z okupované země na Korejském poloostrově.[13]

Diplomatické podniky ze 17. – 19. Století

V 17., 18. a 19. století vyslali vůdci Joseonu dvanáct rozsáhlých delegací do Japonska, ale ne všechny byly vykládány jako vyslanci „tongsinsa“. Ambasády se skládaly ze 400 až 500 delegátů; a tyto mise pravděpodobně přispěly k politickému a kulturnímu rozvoji Japonska kromě řady způsobů ovlivnění dvoustranných vztahů.[2]

Delegace 1607, 1617 a 1624 byly Joseonským soudem výslovně označeny jako „vyslanci odpovědi a repatriace vězňů“, které byly vykládány jako méně formální než tongsinsa nebo „komunikační vyslanec“. Použití výrazu „tongsinsa“ znamenalo, že vztahy byly „normalizovány“;[14]

Na rozdíl od misí během rané Joseonovy éry Japonsko nevyslalo generály, aby pozdravili pozdější mise Joseon, a pouze Joseon vyslal mise do Japonska. To by však nemělo být bráno jako důkaz toho, že tato forma diplomatických vztahů byla jednostranná nebo upřednostňovala Japonsko poté Hidejošiho invaze do Koreje, Japonským vyslancům bylo zakázáno cestovat do Soul a japonské mise do Koreje byly zastaveny v japonské rezidenci v Pusan (během invazí se japonské invazní armády vydaly cestou, kterou dříve používaly japonské mise do Soulu z Pusanu); navíc náklady na vyslání těchto misí nesl v celém rozsahu šógunát v Japonsku (který se v kontextu tří „komunikačních“ misí, které sloužily k normalizaci vztahů mezi Koreou a Japonskem po roce 1598, jeví jako nestranný), který některé odhady se rovnaly ročnímu rozpočtu šógunátu v nákladech.[15]

V Japonsku Edo období (1603–1868) byly Joseon-japonské diplomatické kontakty považovány za významné události, s výjimkou delegace z roku 1811. Velvyslanec panovníka Joseona a družina cestovali jen tak daleko Tsushima. Zástupci společnosti Shogun Ienari splnil misi na ostrově, který se nachází uprostřed Korejský průliv mezi Korejský poloostrov a Kyushu.[16] Po misi 1811 byla připravena další mise, ale byla čtyřikrát odložena a nakonec zrušena kvůli domácí vřava v Japonsku která vyústila v založení Meiji restaurování v Japonsku.[15]

RokKorejský monarchaJoseon, hlavní vyslanecjaponský ShogunOficiální účel
1636InjoIm Gwang [17]Tokugawa IemitsuOslava prosperity.[18]
1643InjoYun Sunji [19]Tokugawa IemitsuOslavujeme narozeniny Shogun Iemitsu.[20]
1655HyojongJo Hyeong [21]Tokugawa IetsunaGratulujeme k posloupnosti Shogun Ietsuna.[22]
1682SukjongYun Jiwan [23]Tokugawa TsunayoshiGratulujeme k posloupnosti Shogun Tsunayoshi.[24]
1711SukjongJo Tae-eok [25]Tokugawa IenobuGratulujeme k posloupnosti Shogun Ienobu.[26]
1719SukjongHong Chi-jung [27]Tokugawa YoshimuneGratulujeme k posloupnosti Shogun Yoshimune.[28]
1748YeongjoHong Gye-hui [29]Tokugawa IeshigeGratulujeme k posloupnosti Shogun Ieshige.[30]
1764YeongjoJo Eom [31]Tokugawa IeharuGratulujeme k posloupnosti Shogun Ieharu.[32]
1811‡SunjoKim Igyo [23]Tokugawa IenariGratulujeme k posloupnosti Shogun Ienari.[33]

‡ 1811 tongsinsa byl neúplný; delegace necestovala za Cušimu, kde se s vyslanci Joseon setkali zástupci šógunátu.

Viz také

Poznámky

  1. ^ Lewis, James Bryant. (2003). Hraniční kontakt mezi Koreji a Japonskem Tokugawa, 21–24.
  2. ^ A b Sin, Hyŏng-sik. (2004). Stručná historie Koreje, p. 90.
  3. ^ Lewis, p. 269 ​​n. 89, citovat Hanguk Chungse tae-il kysōpsa yŏngu (1996), autor: Na Chongpu.
  4. ^ 한일 관계사 연구 논집 편찬 위원회. (2005). 통신사 ・ 왜관 과 한일 관계 (Han Il kwangyesa yŏngu nonjip), Sv. 6, s. 29.
  5. ^ A b Kang, Etsuko. (1997). Diplomacie a ideologie v japonsko-korejských vztazích: od patnáctého do osmnáctého století, p. 35.
  6. ^ Toby, Ronald P. (1991). Stát a diplomacie v raném novověku: Asie ve vývoji Tokugawa Bakufu, p. 87.
  7. ^ Chodec, p. 48; Guilliaume, Xavier. (2003). „Nesprávné porozumění: Narativní matice v japonské politice alterace vůči Západu,“ s. 85–116 v Jahrbuch des Deutschen Instituts für Japanstudien.
  8. ^ Kang, Jae-eun et al. (2006). Země učenců: Dva tisíce let korejského konfucianismu, 312–313.
  9. ^ Kang, p. 274.
  10. ^ A b C d E F Kang, str. 275.
  11. ^ Kang, Jae-eun a Suzanne Lee. (2006). Země učenců: Dva tisíce let korejského konfucianismu, p. 241; Titsingh, str. 342.
  12. ^ Rutt, Richard et al. (2003). Korea: a Historical and Cultural Dictionary, str. 190.
  13. ^ Kang, p. 86.
  14. ^ Lewis, James Bryant. (2003). Hraniční kontakt mezi Chosŏn Korea a Tokugawa Japonsko, 21–24.
  15. ^ A b „Raně novověké období.“ Nadace historie severovýchodní Asie, 2007 Archivováno 28. října 2009 v Wayback Machine
  16. ^ Walraven, Boudewijn et al. (2007). Korea uprostřed: korejská studia a oblastní studia, str. 359–361
  17. ^ Toby, str. 205-207; Titsingh, str. 411; n.b., jméno Nin kwô je pre-Hepburn japonský přepis a Jin kuang je pre-McCune – Reischauer, Korejština romanizace vymyslel Julius Klaproth a Jean-Pierre Abel-Rémusat v roce 1834.
  18. ^ Nadace historie severovýchodní Asie: Korejsko-japonské vztahy Archivováno 28. října 2009 v Wayback Machine citovat Byeongja ilbon ilgi (Deník cestování do Japonska v roce 1636) od Im Gwang; Haesarok podle Kim Seryeom; a Dongsarok podle Hwang Ho.
  19. ^ Toby, str. 105; Titsingh, str. 412; n.b., jméno Inzioun si je japonský přepis před Hepburnem, který vytvořil Klaproth et al. v roce 1834.
  20. ^ Nadace historie severovýchodní Asie: Korejsko-japonské vztahy Archivováno 28. října 2009 v Wayback Machine citovat Dongsarok podle Jo Gyeong; Haesarok podle Sin Yu; a Gyemi dongsarok (Záznamy o 1643 misi do Japonska) neznámým spisovatelem.
  21. ^ Walraven, Boudewijn et al. (2007). Korea uprostřed: korejská studia a oblastní studia, p. 361; Titsingh, str. 413; n.b., jméno Tcho ying je japonský přepis před Hepburnem a Tchao hing je korejská romanizace před McCune – Reischauerem, kterou vytvořil Klaproth et al. v roce 1834.
  22. ^ Nadace historie severovýchodní Asie: Korejsko-japonské vztahy Archivováno 28. října 2009 v Wayback Machine citovat Busang ilgi (Deník cestování do Japonska) od Jogyeong; a Busangnok podle Nam Yong-ik.
  23. ^ A b Walraven, str. 361.
  24. ^ Nadace historie severovýchodní Asie: Korejsko-japonské vztahy Archivováno 28. října 2009 v Wayback Machine citovat Dongsa illok (Denní záznamy o cestování do Japonska) od Kim Jinam; a Dongsarok podle Hong U-jae.
  25. ^ Kim, Tae-Jun. (2006). Korejská cestovní literatura. p. 119; Walraven, str. 361; Titsingh, str. 416; n.b., jméno Tota Yokf je japonský přepis před Hepburnem a Tchao ta ỹ je korejská romanizace před McCune – Reischauerem, kterou vytvořil Klaproth et al. v roce 1834.
  26. ^ Nadace historie severovýchodní Asie: Korejsko-japonské vztahy Archivováno 28. října 2009 v Wayback Machine citovat Dongsarok podle Jo Tae-eok; Dongsarok podle Kim Hyeon-mun; a Dongsarok podle Im Su-gan.
  27. ^ Walraven, str. 361; Titsingh, str. 417; n.b., jméno Kô tsi tsiou je japonský přepis před Hepburnem a Hong tschi tchoung je korejská romanizace před McCune – Reischauerem, kterou vytvořil Klaproth et al. v roce 1834.
  28. ^ Nadace historie severovýchodní Asie: Korejsko-japonské vztahy Archivováno 28. října 2009 v Wayback Machine citovat Haesa illok (Denní záznamy o zámořské misi) od Hong Chi-jung; Haeyurok (Záznamy o Sea Voyage) od Shin Yu-han; Busang gihaeng (Journal of Travel to Japan) od Jeong Hu-gyo; a Busangnok podle Kim Heup.
  29. ^ Walraven, str. 361; Titsingh, str. 418; n.b., jméno Tcho ying je japonský přepis před Hepburnem a Tchao hing je korejská romanizace před McCune – Reischauerem, kterou vytvořil Klaproth et al. v roce 1834.
  30. ^ Nadace historie severovýchodní Asie: Korejsko-japonské vztahy Archivováno 28. října 2009 v Wayback Machine citovat Bongsa ilbon si mun gyeonnik (Pozorování janpanské kultury) od Jo Myeong-chae; Susa illok (Denní záznamy pozorování) od Hong Gyeong-hae; a Ilbon ilgi (Deník v Japonsku) neznámým spisovatelem.
  31. ^ 염정섭 (Yeom Jeong-Seop). 조선 후기 고구마 의 도입 과 재배법 의 정리 과정 („Zavedení sladkých brambor a vývoj metod pěstování během pozdního Joseonu v Koreji“) „究 史 硏 究 č. 134, leden 2006. s. 111–147.
  32. ^ Nadace historie severovýchodní Asie: Korejsko-japonské vztahy Archivováno 28. října 2009 v Wayback Machine citovat Haesa ilgi (Deník zámořské mise) od Jo Eom; Gyemi sahaeng ilgi (Deník mise do Japonska z roku 1764) od Ach Dae-ryeong; a Ilbonnok (Záznam Japonska) od Seong Dae-jung.
  33. ^ Nadace historie severovýchodní Asie: Korejsko-japonské vztahy Archivováno 28. října 2009 v Wayback Machine citovat Dongsarok podle Yusang-pil; a Doyuroku (Záznam cesty do Japonska) od Kim Cheong-san.

Reference

  • Daehwan, Noh. „Eklektický vývoj neokonfucianismu a státnictví od 18. do 19. století,“ Korea Journal (Zima 2003).
  • (v korejštině) 한일 관계사 연구 논집 편찬 위원회. (2005). 통신사 ・ 왜관 과 한일 관계 (Han Il kwangyesa yŏngu nonjip, Sv. 6). 경인 문화사. ISBN  978-89-499-0308-8.
  • Kang, Etsuko Hae-jin. (1997). Diplomacie a ideologie v japonsko-korejských vztazích: od patnáctého do osmnáctého století. Basingstoke, Hampshire; Macmillana. ISBN  978-0-312-17370-8; OCLC  243874305
  • Kang, Jae-eun a Suzanne Lee. (2006). Země učenců: Dva tisíce let korejského konfucianismu. Paramus, New Jersey: Homa & Sekey Books. ISBN  978-1-931907-37-8; OCLC 60931394
  • Lewis, James Bryant. (2003). Hraniční kontakt mezi Koreji a Japonskem Tokugawa. Londýn: Routledge. ISBN  978-0-7007-1301-1
  • Nussbaum, Louis Frédéric a Käthe Roth. (2005). Japonská encyklopedie. Cambridge: Harvard University Press. ISBN  978-0-674-01753-5; OCLC 48943301
  • Sin, Hyŏng-sik. (2004). Stručná historie Koreje. Soul ,: Ewha Womans University Press. ISBN  978-89-7300-602-1; ISBN  978-89-7300-619-9; OCLC  62745457
  • Titsingh, Isaac, ed. (1834). [Siyun-sai Rin-siyo /Hayashi Gaho, 1652], Nipon o daï itsi běžel; ou, Annales des empereurs du Japon. Paříž: Orientální překladový fond Velké Británie a Irska. OCLC 84067437
  • Toby, Ronald P. (1991). Stát a diplomacie v raném novověku: Asie ve vývoji Tokugawa Bakufu. Stanford: Press Stanford University. ISBN  978-0-8047-1951-3; OCLC  25473164
  • Walker, Brett L. „Zahraniční věci a hranice v raném novověku v Japonsku: Historiografická esej,“ Raně novověké Japonsko. Fall, 2002, str. 44–62, 124–128.
  • Walraven, Boudewijn a Remco E. Breuker. (2007). Korea uprostřed: korejská studia a oblastní studia; Pokusy o čest Boudewijna Walravena.Leiden: Publikace CNWS. ISBN  90-5789-153-0; OCLC  181625480
  • Wiwŏnhoe, Yunesŭkʻo Hanʼguk. (2004). Korejská historie: objev jejích charakteristik a vývoje. Elizabeth, New Jersey: Hollym. ISBN  978-1-56591-177-2; OCLC  56107531

externí odkazy