Ivonka Survilla - Ivonka Survilla

Ivonka Survilla
Voa russiantv ivonka survilla 150.jpg
Předseda rady Běloruské demokratické republiky v exilu
Předpokládaná kancelář
30. srpna 1997
PředcházetJazep Sažyč
Osobní údaje
narozený
Івонка Шыманец / Ivonka Szymaniec

(1936-04-11) 11. dubna 1936 (věk 84)
Stołpce, Druhá polská republika
Manžel (y)Janka Survilla
DětiHanna-Pradslava Survilla, Dr. Maria Paula Survilla
RezidenceOttawa, Ontario, Kanada
Alma materSorbonna
ProfesePřekladatel
Malíř
OceněníMedaile QEII s diamantovým jubileem. Png Medaile jubilejního diamantu královny Alžběty II
webová stránkaradabnr.org

Ivonka Survilla nebo Surviłła (Běloruský: Івонка Сурвіла, narozený Ivonka Šymaniec, Běloruský: Івонка Шыманец, polština: Iwonka Szymaniec, 11. Dubna 1936) je prezidentem Rada Běloruské demokratické republiky, běloruský exilová vláda.

Časný život

Ivonka Survilla se narodila v Stoŭbcy, pak část Druhá polská republika (Západní Bělorusko ), do rodiny Uladzimiera Šymaniece, inženýra, a Eveliny Šymaniec roz. Paškievič.

V roce 1940, po sovětské anexi Západní Bělorusko, Uladzimier Šymaniec byl zatčen Sověty a odsouzen k pěti letům vězení v Gulag. Utekl kvůli Německý útok na SSSR.[1]

V roce 1944 rodina uprchla na Západ Východní Prusko s tisíci dalších uprchlíků a nakonec dosáhl Dánsko kde několik let žili v uprchlickém táboře. Na cestě zemřela Ivonkova mladší sestra.[1]

V roce 1948 se její rodina přestěhovala do Francie a usadil se Paříž. Členové rodiny Survilla byli aktivními účastníky života místní běloruské komunity. Ivonka Šymaniec studovala na École nationale supérieure des Beaux-Arts a poté vystudoval humanitní fakultu Sorbonna.

V roce 1959 se Ivonka Šymaniec provdala za běloruskou ekonomku, aktivistku a rozhlasovou stanici Janku Survillu. S ním se přestěhovala do Madrid kde běhali Běloruský jazyk rozhlasový program podporovaný Španělská frankistická diktatura.[1]

V Kanadě

Po uzavření rozhlasové stanice v roce 1965 se Janka a Ivonka Survilla přestěhovaly do Kanada v roce 1969, kdy Ivonka začala pracovat jako překladatelka pro federální vládu. Nakonec se stala vedoucí překladatelských služeb v Health Canada.[2]

V Kanadě se Ivonka Survilla stala aktivním členem místních běloruských organizací.

V roce 1989 vytvořila Ivonka Survilla za pomoci svého manžela Janky Survilly a přátel Dr. Zinaidy Gimpelevitch a paní Pauline Paszkievicz-Smith Kanadský záchranný fond pro oběti černobylské války v Bělorusku. Tato charitativní organizace poskytuje lékařskou pomoc v různých formách, vzájemné návštěvy zdravotnických pracovníků mezi Kanadou a Běloruskem, potravinovou pomoc a rovněž poskytuje zdravotní péči dětem na různých místech v Kanadě.

Jako předseda rady Běloruské demokratické republiky

Ivonka Survilla byla zvolena prezidentkou Rady Běloruské demokratické republiky v roce 1997. Je první ženou prezidentkou Rady a první prezidentkou zvolenou po rozpuštění Sovětský svaz a vytvoření nezávislého Běloruská republika.

Survilla se pravidelně obrací na běloruskou společnost 25. března a jiné příležitosti.

Je zakládající signatářkou Pražská deklarace o evropském svědomí a komunismu.[3]

V roce 2013 jí byla udělena Kanaďanka Medaile jubilejního diamantu královny Alžběty II za „její celoživotní práci při obnovení demokracie v Bělorusku“.[4][5]

Osobní život

Ivonka Survilla má dvě dcery. Jedna z jejích dcer, Dr. Maria Paula Survilla, je profesorkou etnomuzikologie na Wartburg College v Waverly, Iowo.[2] Její manžel Janka Survilla zemřel v Ottawě v roce 1997.

Survilla se zúčastnila více než 30 výstav jako malířka.[2]

Reference

  1. ^ A b C Cesta ze Stoupcy do Kodaně do Paříže do Madridu do Ottawy do Miensku - Monografie Ivonky Survilly (v běloruštině)
  2. ^ A b C Ашчадкі мастака Ўладзімера Шыманца працягваюць беларускія традыцыі і прадстаўляюць беларускуююк
  3. ^ „Pražská deklarace - text deklarace“. 3. června 2008. Citováno 28. ledna 2010.
  4. ^ „Рада Беларускай Народнай Рэспублікі - Рада БНР“. www.facebook.com. Citováno 2020-09-03.
  5. ^ „Ивонка Сурвилла получила медаль королевы Елизаветы II“. Новости Беларуси | euroradio.fm (v Rusku). Citováno 2020-09-03.

externí odkazy