Vasil Zacharka - Vasil Zacharka

Vasil Zacharka
Zacharka.jpg
Předseda rady Běloruské demokratické republiky v exilu
V kanceláři
Březen 1928 - 6.3.1943
PředcházetPiotra Krečeŭski
UspělMikoła Abramčyk
Osobní údaje
narozený(1877-04-01)1. dubna 1877
Vaukavysk uyezd, Ruská říše
Zemřel14. dubna 1943(1943-04-14) (ve věku 66)
Praha, Protektorát Čechy a Morava
Politická stranaBěloruské socialistické shromáždění
ProfeseVojenský důstojník

Vasil Zacharka (Běloruský: Васіль Захарка, 1. dubna 1877, Dabrasielcy u Hrodna - 14. Března 1943, Praha) byl běloruský státník a druhý prezident Běloruská demokratická republika v exilu.

Časný život

Vasil Zacharka se narodil v blízké rolnické rodině Hrodna. V roce 1895 se stal certifikovaným učitelem na církevní škole a později pracoval ve škole.

V roce 1898 byl Zacharka mobilizován do ruské armády a demobilizován v roce 1902. V té době již byl členem velké běloruské národní organizace, Běloruské socialistické shromáždění.

Po vypuknutí války byl znovu mobilizován v roce 1904 Rusko-japonská válka a sloužil v armádě na několika správních postech do roku 1917.[1]

Politický aktivismus

Vasil Zacharka byl aktivním účastníkem kongresu běloruských západních frontových vojáků dne 22. října 1917 v roce Minsk a stal se tajemníkem nově vytvořené středoběloruské vojenské rady. Později téhož roku byl také zvolen členem Rady prvního vše běloruského kongresu.[2]

Po vyhlášení nezávislosti 25. března 1918 zastával Vasil Zacharka různé funkce ve vládě Běloruska.

V exilu

Hrob Vasila Zacharku v Praze

Po bolševické invazi do Běloruska v roce 1919 musela vláda Běloruska evakuovat do Vilnius a pak do Hrodna. Zacharka byl jedním z tvůrců odvolání k liga národů, Velké Británie, Francie, USA a dalších zemí běloruskou vládou.[3]

2. června 1920 byl Zacharka jmenován vedoucím běloruské diplomatické mise v Moskvě, kde jednal s ruským ministrem zahraničí Georgy Chicherin. Zacharka se pokusil přesvědčit Sověti, aby uznali nezávislost Běloruska a osvobodili běloruské politické vězně držené v ruských věznicích.[1]

Po Mír v Rize v roce 1921 přijala běloruská exilová vláda rezoluce, které ji kritizovaly a podpořily Akce obrany Slutsk.

V roce 1925 se Zacharkovi podařilo zabránit vládě Běloruské lidové republiky, aby se vzdala své autority ve prospěch Běloruská sovětská socialistická republika, a to navzdory skutečnosti, že mnoho členů demokratické vlády tuto myšlenku prosazovalo.[4]

Zacharka působil jako zástupce prezidenta Běloruské lidové republiky Piotra Krecheuski a stal se prezidentem po jeho smrti počátkem roku 1928. Jako prezident protestoval proti převodu Vilnius z Běloruská SSR do Litevská republika v říjnu 1939.

Dne 20. Dubna 1939 Zacharka poslal společně s Ivan Yermachenka sedmnáctistránkové memorandum Adolf Hitler osobně ho požádal, aby v každém ohledu zohlednil zájmy Běloruska budoucí vývoj.[5] Dne 28. června 1941 Zacharka telegrafoval Hitlerovi, že mu přeje rychlé a rozhodné vítězství nad židobolševickým režimem na všech frontách.[6] V červenci 1941, jako člen běloruského výboru pro svépomoc, vydal Zacharka dokument židovské rodině Wolfsohn, který vydávali jako pravoslavní Bělorusové, ačkoli všichni členové výboru věděli, že jsou Židé. Z tohoto důvodu byla rodina Wolfsohnů schopna přežít druhou světovou válku.[7]

Vasil Zacharka zemřel v Praze v roce 1943 a zanechal bohatý archiv dokumentů o Běloruské demokratické republice.

Funguje

  • Галоўныя моманты беларускага руху, Прага, 1926 - захоўваецца ў рукапісе ў Бібліятэцы імя ФранцыскаHlavní epizody běloruského národního hnutí)
  • Беларусь - роля і значэньне на ўсходзе Эўропы. (Bělorusko - jeho role a význam ve východní Evropě)
  • Пратэст Захаркі Прэзыдэнту Летувы - Спадчына №1–1994
  • Закон аб грамадзянстве БНР ад 14 сьнежня 1919 - Спадчына №1–1994 (Zákon o občanství Běloruské demokratické republiky)

Zdroje

  • (v běloruštině) Галіна Глагоўская "Васіль Захарка - Другі Прэзыдэнт БНР" // Спадчына №1-1994 [Halina Hlahouskaja, Vasil Zacharka, druhý prezident BNR, publikováno v časopise Spadchyna, №1/1994]
  • (v běloruštině) Васіль Захарка На вернай службе бацькаўшчыне й народу (на 10 год сьмерці) // Спадчына №1–1994 [Vasil Zacharka při jeho Věrné službě vlasti a lidem, Spadchyna, №1/1994]

Reference

  1. ^ A b ВАСІЛЬ ЗАХАРКА. ПРЭЗІДЭНТ БЕЛАРУСКАЙ НАРОДНАЙ РЭСПУБЛІКІ
  2. ^ ЗАХАРКА Васіль Іванавіч // Рэпрэсаваныя лiтаратары, навукоўцы, работнiкi асветы, грамадскiя нуые культу 1794–1991. Том I
  3. ^ Мёны Свабоды: Васіль Захарка
  4. ^ „Уладзімер Арлоў. Васіль Захарка“. Archivovány od originál dne 15. září 2009. Citováno 1. srpna 2009.
  5. ^ Leonid Rein: Králové a pěšci. Spolupráce v Bělorusku během druhé světové války. Berghahn Books, New York 2011, ISBN  9780857450432, str. 96.
  6. ^ John-Paul Himka, Joanna Beata Michlic: Přináší temnou minulost na světlo: Příjem holocaustu v postkomunistické Evropě. U of Nebraska Press, 2013, ISBN  9780803246478, str. 66
  7. ^ "К радныя БНР дапамагалі габрэям у час Другой сусьветнай вайны | Рада Беларускай Народнай Рэспублі" (v běloruštině). Citováno 17. dubna 2020.