Maria Kalesnikava - Maria Kalesnikava

V tomhle Východní slovanské jméno, patronymic je Aleksandrovna / Alyaksandrauna / Alaksandraŭna a rodinné jméno je Kalesnikava.
Maria Kalesnikava
Марыя Калеснікава
Мария Колесникова
Maria Kalesnikava 2020-08.png
narozený (1982-04-24) 24.dubna 1982 (věk 38)
Minsk, Běloruská SSR, Sovětský svaz (Nyní Bělorusko )
NárodnostBěloruský
Alma materBěloruská státní akademie hudby
Státní univerzita hudby a múzických umění ve Stuttgartu
obsazeníFlétnista, politický aktivista, dirigent, učitel hudby

Maria Kalesnikava[A] (Marya Alyaksandrauna Kalesnikava,[b] Běloruský: Марыя Аляксандраўна Калеснікава, IPA:[maˈrɨja alʲakˈsandrawna kaˈlʲɛsʲnʲikava]; Maria Aleksandrovna Kolesnikova, Rusky: Мария Александровна Колесникова, IPA:[mɐˈrʲijə ɐlʲɪkˈsandrəvnə kɐˈlʲesʲnʲɪkəvə]; narozen 24. dubna 1982) je a Běloruský hudebník a politický aktivista, který je členem předsednictva Koordinační rada vytvořené během 2020 běloruské protesty v opozici vůči vládě Alexander Lukašenko.[1]

Časný život a hudební kariéra

Kalesnikava se narodil 24. dubna 1982 v Minsk do rodiny inženýrů. Má sestru jménem Tatsiana.[2][3]

V 17 letech začala učit flétna na gymnáziu (soukromá škola) v Minsku a hrál v Národním akademickém koncertním orchestru Běloruské republiky. Vystudovala Běloruská státní akademie hudby jako flétnista a dirigent.[2] Ve věku 25 let začala studovat hru stará hudba nástroje u Státní univerzita hudby a múzických umění v Stuttgart, Německo.[4] Absolvovala dva tituly v oboru stará hudba a Neue Musik v roce 2012.[5]

V roce 2010 organizovala kulturní projekty mezi Německem a Běloruskem.[6][7] V roce 2017 spoluzaložila Artemp, umělecký kolektiv.[4] Od roku 2019 působila jako umělecká ředitelka kulturního klubu OK16 v Minsku.[8]

Politická kariéra

Kalesnikava vede kampaň za Tsikhanouskaya v roce 2006 Babruysk dne 25. července 2020

V květnu 2020 se připojila Kalesnikava Viktar Babaryka před prezidentskou kampaní Běloruské prezidentské volby 2020 a pracoval jako manažer kampaně.[9] Babaryka byl v červnu zatčen a bylo mu zakázáno kandidovat na prezidenta. V polovině července, Kalesnikava a Veronika Tsepkalo podpořil kampaň uživatele Sviatlana Tsikhanouskaya.[10][11][12]

Dne 19. srpna se Kalesnikava připojila k sedmičlenné skupině prezidium Tsikhanouskaya's Koordinační rada.[13]

Dne 20. Srpna Alexander Konyuk, Generální prokurátor Bělorusko zahájilo trestní řízení proti členům rady pro koordinaci podle článku 361 dohody Běloruský trestní zákoník, z důvodu pokusu o uchopení státní moci a poškození národní bezpečnosti.[14][15]

Na začátku září 2020 oznámila vznik nové politické strany, Razam (Běloruský „společně“), která by fungovala nezávisle na Radě pro koordinaci.[16]

Odnětí svobody

Dne 7. září 2020 byla Kalesnikava unesena „maskovanými muži“ v Minsku.[17][18] Její rodina podala hlášení o pohřešovaných osobách.[Citace je zapotřebí ]

8. září byla Kalesnikava zadržena na hraničním přechodu Alexandrovka s Ukrajina.[19] Existují protichůdné zprávy o tom, co se stalo na hranici. Mluvčí Státního hraničního výboru tvrdil, že Kalesnikava se ve 4 hodiny ráno pokoušela přejít na Ukrajinu pomocí dvou svých spolupracovníků, Antona Rodnenkova a Ivana Kravtsova.[20] Jiné účty uvádějí, že byla zadržena po roztržení cestovního pasu, když se ji úřady pokusily donutit překročit hranici.[21][19]

Dne 9. září Kalesnikavův otec Alexander Kolesnikov uvedl, že byla uvězněna v zadržovacím středisku v Minsku.[22][23]

Dne 12. září byla Kalesnikava převezena z Minsku do zařízení pro dočasné zadržení v Zhodino.[24]

Dne 16 Vyšetřovací výbor Běloruska obvinil Kalesnikavu z „akcí ​​zaměřených na podkopání běloruské národní bezpečnosti“ pomocí médií a internetu. Pokud bude usvědčena, hrozí jí až pět let vězení.[25]

Dne 10. října Kalesnikavův právník Alexander Pylchenko oznámil, že Lukašenko požádal o schůzku s ní, aby projednal změny ústavy, které však na základě solidarity s ostatními uvězněnými disidenty odmítla.[26]

Dne 8. listopadu tiskové oddělení kampaně Babaryka oznámilo, že vyšetřovatelé prodloužili zadržování Kalesnikavy do 8. ledna 2021.[27]

Reakce na zatčení Kalesnikavy

  • Evropská unie The Evropská komise odsoudil zatčení ze 7. září a označil jej za nepřijatelné.[28]
  • Německo Německo požadoval objasnění místa pobytu Kalesnikavy a vyzval k propuštění všech politických vězňů v Bělorusku.[29]
  • Litva Litva nazval únos Kalesnikavy hanbou, přirovnal to k něčemu takovému Stalin - tajná policie by to udělala a požadovala její okamžité propuštění.[30]
  • Polsko Polsko odsoudil Kalesnikavův únos jako pohrdavý a vyzval k okamžitému propuštění všech politických vězňů v Bělorusku.[31][32]
  • Spojené království The Spojené království vyjádřil vážné znepokojení nad blahobytem Kalesnikavy a uvedl, že její propuštění musí mít nejvyšší prioritu.[33]
  • Spojené státy The Spojené státy vyjádřil znepokojení nad pokusem o vyhoštění Kalesnikavy běloruskými orgány.[34]
  • Amnesty International uznal Kalesnikavu jako a vězeň svědomí a požadoval její okamžité propuštění.[35]
  • Kosovo Kosovo mluvčí shromáždění, Vjosa Osmani, spolu s dalšími 9 členy parlamentu podepsali dopis požadující okamžité propuštění Kalesnikavy.[36][37]

Reference

  1. ^ „Сябры Каардынацыйнай Рады“ [Členové koordinační rady]. rada.vize (v běloruštině). Archivovány od originál dne 21. srpna 2020. Citováno 18. srpna 2020.
  2. ^ A b Soŭś, Hanna (4. srpna 2020). „Марыя Калесьнікава пра мову, гвалт, шопінг утрох і парады Алексіевіч“. Радыё Свабода (v běloruštině). Citováno 8. září 2020.
  3. ^ „Maria Kalesnikava“. www.facebook.com. Citováno 15. září 2020.
  4. ^ A b „Гульня ў класіку - інтэрв'ю з Марыяй Калеснікавай“ [Klasická hra - rozhovor s Marií Kolesnikovou]. 34mag.net (v Rusku). 21. září 2017. Citováno 7. září 2020.
  5. ^ „Maria Kalesnikava: TRIO vis-à-vis“. triovisavis.com (v němčině). Citováno 8. září 2020.
  6. ^ „Музыкант и серфингист. Кто такая Мария Колесникова - представитель штаба Виктора Бабарико“ [Hudebník a surfař. Kdo je Maria Kolesnikova - zástupce zaměstnanců Victor Babariko]. TUT.BY (v Rusku). 20. července 2020. Citováno 18. srpna 2020.
  7. ^ „Кто такая Мария Колесникова - представитель штаба Виктора Бабарико. Что о ней известно?“ [Kdo je Maria Kolesnikova - zástupce zaměstnanců Victor Babariko. Co je o ní známo?]. belaruspartisan.by (v Rusku). Citováno 19. srpna 2020.
  8. ^ Eremina, Ekaterina (27. září 2019). „Как завод превратился в культурный центр | belmarket.by“ [Jak se z továrny stalo kulturní centrum]. www.belmarket.by. Citováno 7. září 2020.
  9. ^ "'Jakýkoli běloruský by mě mohl nahradit. „Maria Kolesnikova - poslední členka opozičního„ triumvirátu žen “- říká, že nikam nevede“. Meduza. 11. srpna 2020. Archivovány od originál dne 17. srpna 2020. Citováno 7. září 2020.
  10. ^ Rozovsky, Liza (28. srpna 2020). „Hráč na flétnu, který ukazuje Bělorusům, jak svrhnout tyrana“. Haaretz.com. Citováno 8. září 2020.
  11. ^ Wesolowsky, Tony (23. července 2020). „Ženy vedou obvinění proti dlouholetému vládci Běloruska“. RadioFreeEurope / RadioLiberty. Citováno 7. září 2020.
  12. ^ „Běloruská opoziční aktivistka Maria Kalesnikava: změna, za kterou stojí za to bojovat'". Zprávy kanálu 4. 24. srpna 2020. Citováno 30. srpna 2020.
  13. ^ „Структура Координационного Совета“. rada.vize (v Rusku). Citováno 8. září 2020.
  14. ^ „МАЯ КРАІНА БЕЛАРУСЬ“. Telegram (v Rusku). 20. srpna 2020. Citováno 8. září 2020.
  15. ^ Irfan, Muhammad (20. srpna 2020). „Bělorusko otevírá trestní sondu proti opoziční koordinační radě - generální prokurátor“. UrduPoint. Citováno 8. září 2020.
  16. ^ „Opozice v Bělorusku gründet neue Partei“ [Opozice v Bělorusku zakládá novou stranu]. tagesschau.de (v němčině). 1. září 2020. Citováno 7. září 2020.
  17. ^ „Běloruské protesty: Maria Kolesnikova byla zadržena maskovanými muži'". BBC novinky. 7. září 2020. Citováno 7. září 2020.
  18. ^ Harding, Luke (7. září 2020). „Vůdkyně běloruské opozice Maria Kolesnikova‚ sevřela z ulice 'v Minsku “. Opatrovník. ISSN  0261-3077. Archivováno od původního dne 7. září 2020. Citováno 7. září 2020.
  19. ^ A b Aris, Ben (8. září 2020). „#BREAKING Běloruské úřady se pokoušejí násilně vyhostit Kolesnikovou, která vydává pasy a je zadržována na hranicích s Ukrajinou“. Berlín: bne IntelliNews. Citováno 8. září 2020.
  20. ^ „Postava běloruské opozice zadržena na hranici s Ukrajinou“. Minsk: Francie 24. Agence France-Presse. 8. září 2020. Citováno 8. září 2020.
  21. ^ Browne, Gareth (8. září 2020). Napsáno v Minsku. „Maria Kolesniková během pokusu o deportaci„ roztrhla pas ““. Časy. Londýn. Citováno 8. září 2020.
  22. ^ „Policie v Bělorusku věznila Marii Kolesnikovou, poslední vůdkyni opozice, která byla stále na svobodě a v zemi“. Meduza. 9. září 2020. Citováno 9. září 2020.
  23. ^ Napsáno v Minsku. „Členka běloruské opozice Kolesniková zatčena v Minsku“. Moskva: TASS. 9. září 2020. Citováno 9. září 2020.
  24. ^ „Марию Колесникову перевели из минского СИЗО в Жодино“. Vedomosti (v Rusku). 12. září 2020. Citováno 14. září 2020.
  25. ^ Vasilyeva, Nataliya; Crisp, James (17. září 2020). „Běloruská protestní vůdkyně Maria Kolesnikova obviněna z podněcování k narušení národní bezpečnosti“. The Telegraph. Telegraph Media Group Limited. Citováno 15. října 2020.
  26. ^ „Мария Колесникова отказалась участвовать во встрече с Лукашенко“ (v Rusku). Interfax.ru. 13. října 2020. Citováno 15. října 2020.
  27. ^ „Bělorusko prodlužuje zadržení opoziční postavy Kalesnikavou“. Rádio Svobodná Evropa / Rádio Svoboda. 6. listopadu 2020. Citováno 7. listopadu 2020.
  28. ^ „Německo hledá odpovědi na únos běloruské opoziční osobnosti'". Channel News Asia. AFP. 7. září 2020. Citováno 7. září 2020.
  29. ^ Davlashyan, Naira (7. září 2020). „Bělorusko: Německo požaduje odpovědi na„ unesenou “disidentku Kolesnikovou“. euronews. Citováno 7. září 2020.
  30. ^ Osborn, Andrew; Vasilyeva, Maria (7. září 2020). „Běloruský vůdce protestů zmizel poté, co byl zadržen maskovanými muži“. Irish Independent. Citováno 7. září 2020.
  31. ^ ""Działania poniżej jakichkolwiek standardów ". Wiceminister spraw zagranicznych o porwaniu Kalesnikawej" (v polštině). Polskie Radio 24. 7. září 2020. Archivovány od originál dne 8. října 2020. Citováno 8. září 2020.
  32. ^ Przydacz, Marcin [@marcin_przydacz] (7. září 2020). „Únos M. Kalesnikavy je nepřijatelný. Zacházení s vůdci opozice takovým nezákonným a pohrdavým způsobem je pod jakýmkoli standardem. Očekáváme, že všichni političtí vězni v # Bělorusku budou okamžitě propuštěni z vazby. Dialog je řešením, nikoli silou!“ (Tweet). Citováno 8. září 2020 - přes Cvrlikání.
  33. ^ Sky News (7. září 2020). „Běloruské protesty: Spojené království tvrdí, že propuštění„ unesené “Marie Kolesnikové musí být„ nejvyšší prioritou'". Yahoo! News UK. Citováno 7. září 2020.
  34. ^ „USA zvažují sankce proti Bělorusku poté, co Pompeo říká„ neopodstatněné násilí a represe “. Hlas Ameriky. 9. září 2020. Citováno 9. září 2020.
  35. ^ „BĚLORUSKO: BEZPLATNÝ VEDENÍ OPOZICE MARYIA KALESNIKAVA“. Amnesty International. 23. září 2020. Citováno 30. září 2020.
  36. ^ Osmani, Vjosa [@VjosaOsmaniMP] (4. října 2020). „Spolu s dalšími 9 kosovskými kolegy z MP jsme se připojili k členům amerického Kongresu @WilliamKeating, @Marcy_Kaptur a více než 300 transatlantických zákonodárců z více než 30 zemí, když jsme podepsali dopis nelegitimnímu prezidentovi Běloruska # Lukašenkovi ...“ (Tweet). Citováno 4. října 2020 - přes Cvrlikání.
  37. ^ Osmani, Vjosa [@VjosaOsmaniMP] (4. října 2020). "... požadující okamžité propuštění vůdkyně opozice Maryy Kalesnikavové a všech ostatních politických vězňů. #Kosovo stojí u běloruského lidu a podporuje úsilí proti pachatelům lidských práv v Bělorusku. @HouseForeign @EP_President" (Tweet). Citováno 4. října 2020 - přes Cvrlikání.

Poznámky

  1. ^ Toto je jméno, s nímž se rozhodla identifikovat. Křestní jméno (Maria) je ruské a příjmení (Kalesnikava) je běloruské. Není známo, zda upřednostňuje ruské patronymic (Aleksandrovna) nebo jedno ze dvou běloruských patronymics (Alyaksandrauna a Alaksandraŭna).
  2. ^ Taky Maryja Alaksandraŭna Kalesnikava v Běloruská latinská abeceda.

externí odkazy