Integrační složitost - Integrative complexity

Část série na
Psychologie
  • Psi2.svg Psychologický portál

Integrační složitost je výzkum psychometrické to se týká míry, v níž myšlení a uvažování zahrnují uznání a integraci více perspektivy a možnosti a jejich vzájemné vztahy nepředvídané události.

Integrační složitost je měřítkem intelektuální styl používaný jednotlivci nebo skupinami při zpracování informací, řešení problému, a rozhodování. Složitost se dívá na strukturu myšlenek člověka, přičemž ignoruje jeho obsah. Je sledovatelný téměř od každého slovní materiály: psaný materiály, jako např knihy, článků, písmena a přepis; stejně jako audiovizuální materiál.

Míra integrační složitosti má dvě složky: diferenciaci a integraci. Diferenciací se rozumí vnímání různých rozměry při zvažování problému. Integrace se týká uznání z poznávací spojení mezi diferencovanými dimenzemi nebo perspektivami.[1]

Ve studii z roku 1988 bylo prokázáno, že změny v integrační složitosti by mohly být potenciálně použity v mezinárodním měřítku násilí předpověď.[2] Tato zjištění byla znovu vidět v článku z roku 1995 Karen Guttieri, Michael Wallace a Peter Suedfeld při pohledu na Krize kubánských raket.[3]

Součásti

Hodnotící diferenciace

Hodnotící diferenciace zahrnuje uznání, že rozumní lidé mohou na danou událost pohlížet odlišně a že rozhodnutí zahrnuje vyvážení jakýchkoli legitimních konkurenčních zájmů. Naproti tomu myšlení hodnotově nediferencovaným způsobem zahrnuje rigidní myšlení a odmítnutí kompromisu nebo zvážení jakékoli alternativy.

Konceptuální integrace

Konceptuální integrace využívá uvažování, které vychází z dřívějších hodnotících diferenciací. Běžně se používá k tomu, aby pomohl dát kontext předchozím hodnotícím diferenciacím. Mohlo by to mít například formu vysvětlení, proč někdo může na událost pohlížet jiným způsobem nebo jakým způsobem by bylo možné provést kompromis mezi protichůdnými hodnotami.[4]

Příklady

Řešení konfliktů

Hlavní článek: Řešení konfliktů

Integrativně složití myslitelé jsou lépe schopni dosáhnout vzájemně výhodných řešení ve hrách se smíšenými motivy než integračně jednoduchí myslitelé.[5] Poklesy integrační složitosti v diplomacii v době krizí jsou také hlavním indikátorem války, zatímco zvýšení integrační složitosti je hlavním indikátorem dosažení kompromisních dohod, které odvracejí válku.[6]

Kognitivní zaujatost

Hlavní článek: Kognitivní zaujatost

Myšlení integrativně složitým způsobem může snížit nebo dokonce vyloučit různé předsudky. Mezi takové předsudky patří vytrvalost víry, efekt přerozdělení, a nadměrná důvěra.[7][8][9]

Nevýhody

Integrační složitost může mít také nevýhody. Například intelektuálně složité myšlení činí člověka náchylnějším k tomu, aby trpěl efektem ředění.[10] Integračně složití myslitelé jsou také náchylnější odkládat se druhým nebo odkládat rozhodnutí, když čelí obtížným rozhodnutím o nákladech a přínosech.[11] Navíc, zatímco integračně složité myslitelé pravděpodobně dosáhnou vzájemně výhodného kompromisu při jednání s rozumnými oponenty, nerozumní oponenti je mnohem pravděpodobněji budou moci využít.[12]

Viz také

Reference

  1. ^ Suedfeldův integrativní výzkum složitosti
  2. ^ Změny integrační složitosti před překvapivými útoky, J. of Conflict Resolution 32 (4), autor Suedfeld and Bluck (1988).
  3. ^ Integrativní složitost amerických rozhodovacích orgánů v kubánské raketové krizi, J. z řešení konfliktů 39 (4).
  4. ^ Debata o otroctví v Americe Antebellum: kognitivní styl, hodnotový konflikt a meze kompromisu.
  5. ^ Vývoj integračních řešení při dvoustranných jednáních.
  6. ^ Integrační složitost komunikace v mezinárodních krizích.
  7. ^ Kognitivní styl a politická ideologie.
  8. ^ Integrativní složitost americké a sovětské politiky.
  9. ^ Procesy odpovědnosti a úsudku v úkolu predikce osobnosti.
  10. ^ Odpovědnost: sociální lupa efektu ředění.
  11. ^ Odpovědnost zesiluje účinek status quo, když změna vytváří oběti.
  12. ^ Psychologické pohledy na jaderný odstrašení.