Ian Martin (úředník OSN) - Ian Martin (UN official)

26. 8. 2019 Ian Martin.jpg

Ian Martin je Angličtina lidská práva aktivista / poradce a někdy Spojené národy oficiální.[1] Posledním úkolem OSN byl jako Zvláštní zástupce generálního tajemníka a vedoucí Mise OSN na podporu Libye.[2] V letech 2015 až 2018 byl výkonným ředitelem zprávy Rady bezpečnosti.

Časný život

Martin byl vzděláván v Brentwoodská škola v Brentwood, Essex a absolvoval Emmanuel College, Cambridge s vyznamenání první třídy v Dějiny a ekonomika.[1] Poté byl postgraduální student v ekonomika rozvoje na Harvardská Univerzita na rok.[1]

Od roku 1969 do roku 1972 pracoval Martin pro Fordova nadace v Indie, Pákistán, a Bangladéš.[1] V roce 1971, zatímco v Dháka, Východní Pákistán, byl svědkem začátku Bangladéše Válka o nezávislost.[1][3]

Po návratu do Velké Británie pracoval Martin v Radě pro vztahy v Redbridge v Londýně, poté působil pět let jako generální tajemník Společné rady pro blaho přistěhovalců, poté tři roky jako generální tajemník Fabianova společnost.[1] Byl radním labouristické strany v londýnské čtvrti Redbridge v letech 1978 až 1982.

Amnesty International

Martinova dřívější práce na Indický subkontinent vedl k tomu, že se stal vedoucím asijského regionu ve výzkumném oddělení v Amnesty International v roce 1985.[1] Dne 1. října 1986 se stal Generální tajemník z Amnesty International, kterou zastával do října 1992.[1][2][4][5] Počet členů, příznivců a předplatitelů organizace se během Martinova působení ve funkci generálního tajemníka téměř zdvojnásobil.[4] Martin vedl mise Amnesty International do Izraele a na okupovaná území, do Ugandy, Bahrajnu, Kuvajtu, Korejské republiky, Argentiny, Rakouska, Egypta, Bangladéše, Kuby, Filipín, Maďarska, Mosambiku, SSSR, Sýrie, Pákistánu, Súdánu, Jordánska, Jemenu, Kolumbie, Peru, Bhútán, Kazachstán, Kyrgyzstán, Uzbekistán, Tunisko a Indie.[6] The Lidská práva hned! a Spiknutí naděje koncertní turné proběhlo za Martinova vedení.[4]

Martinova rezignace na pozici generálního tajemníka Amnesty International byla diskutována v roce Stephen Hopgood kniha z roku 2006 Keepers of the Flame: Understanding Amnesty International.[7] Podle Hopgooda bylo Martinovo rozhodnutí částečně způsobeno konfliktem s předsedou Mezinárodního výkonného výboru Amnesty International, Peter Duffy.[7] Po odchodu z AI se stal senior spolupracovníkem v Carnegie Endowment for International Peace.[1]

Spojené národy

Martin zastával řadu vedoucích pozic v OSN a dalších mezinárodních organizacích. Během práce v Carnegie Endowment for International Peace byl požádán, aby sloužil jako ředitel pro lidská práva a zástupce výkonného ředitele OSN /OAS Mezinárodní civilní mise na Haiti.[1][2][5] Po odchodu z Haiti byl Martin v letech 1995 až 1996 jmenován náčelníkem terénní operace OSN pro lidská práva ve Rwandě.[1][2][5]

Martin byl v roce 1998 jmenován zvláštním poradcem pro oblast lidských práv u vysokého komisaře pro lidská práva, poté zástupcem vysokého představitele pro lidská práva v Úřadu pro lidská práva Vysoký představitel pro Bosnu a Hercegovinu od roku 1998 do roku 1999.[1][2][5] Během Mise OSN ve Východním Timoru která si v roce 1999 získala celosvětovou pozornost, působil jako zvláštní zástupce generálního tajemníka OSN pro Populární konzultace Východního Timoru.[1][2][5] V letech 2000 až 2001 byl jmenován zástupcem zvláštního zástupce generálního tajemníka OSN v Mise OSN v Etiopii a Eritreji.[1][2][5] V roce 2006 působil jako Zvláštní vyslanec generálního tajemníka pro Východní Timor.[1][2]

Nepál

Od roku 2005 do roku 2006 vedl Martin Úřad vysokého komisaře OSN pro lidská práva v Nepálu.[2][5][8] V říjnu 2005 vláda krále Gyanendry zavedl restriktivní mediální vyhlášku, která vyústila v Martinův úřad, který vydal prohlášení, které jej odsuzuje jako „porušující mezinárodní standardy lidských práv“.[8] Martin také zastával pozici osobního zástupce generálního tajemníka v Nepálu pro podporu mírového procesu v letech 2006–2007 a zvláštního zástupce generálního tajemníka a vedoucího Mise OSN v Nepálu,[2] 2006–2009.

Srí Lanka

Během Srílanská občanská válka, Martin byl jmenován srílanskou vládou a Tigry osvobození tamilského Ílamu jako poradce pro lidská práva v mírovém procesu a zapojen do mírových rozhovorů.[5] Rozhovory byly pozastaveny v roce 2003, než obě strany schválily dohodu o lidských právech vypracovanou Martinem.[9]

Vyšetřování v Gaze a WikiLeaks

V roce 2009 byl Martin jmenován do čela nezávislé vyšetřovací rady ústředí OSN Generální tajemník OSN Ban Ki-moon za účelem vyšetřování devíti samostatných incidentů během Válka v Gaze 2008–2009 úmrtí, zranění nebo poškození v zařízeních OSN.[2][10][11][12] Zpráva výboru, jejíž souhrn byl zveřejněn dne 5. května 2009, dospěla k závěru, že sedm samostatných incidentů bylo výsledkem střelby izraelskými obrannými silami, nenalezla však žádné důkazy o tom, že k zahájení útoků proti IDF byla použita zařízení OSN.[13]

Správní rada rovněž doporučila, aby OSN dále vyšetřovala porušování mezinárodního humanitárního práva osobami na obou stranách konfliktu: izraelskými silami, Hamásem a dalšími palestinskými ozbrojenci.[10][14] V dubnu 2011 WikiLeaks zveřejněné dokumenty, které to naznačují Velvyslanec Spojených států při OSN Susan Riceová kontaktoval Ban dne 4. května 2009 a úspěšně na něj tlačil, aby odmítl Martinovo doporučení pro dalekosáhlé vyšetřování.[10][14][15] The Rada OSN pro lidská práva do té doby předefinoval rozsah vyšetřování, které nařídil, a stanovil Mise OSN pro zjišťování faktů o konfliktu v Gaze vedená Richard Goldstone.[10]

Libye

Martin byl jmenován zvláštním poradcem generálního tajemníka pro postkonfliktní plánování pro Libyi v dubnu 2011 a byl zodpovědný za koordinaci různých agentur, fondů a programů OSN i za konzultace s Mezinárodní organizace pro migraci a Světová banka.[2] Během této práce v Libyi navštívil Benghází a konzultoval Národní přechodná rada.[2]

Martin byl zvláštním zástupcem generálního tajemníka a vedoucím podpůrné mise OSN v Libyi od 11. září 2011 do 17. října 2012, kdy byl následován Tarek Mitri.[2] S Georg Charpentier jako jeho zástupce vedl 200 zaměstnanců, jejichž úkolem bylo pomáhat při plnění řady úkolů, včetně volební pomoci a policejního výcviku.[16] Dne 10. května 2012 Martin řekl Rada bezpečnosti OSN že existovaly věrohodné zprávy loajalistů svrženému vůdci Muammar Kaddáfí bylo týráno a dokonce mučeno k smrti ve věznicích pod kontrolou přechodné vlády.[17] V dubnu 2012 byla na konvoj, ve kterém cestoval, vržena bomba.[18] Dne 8. srpna 2012 byl Martin přítomen v Tripolis jak Národní přechodná rada předala moc Generální národní kongres.[19]

jiný

V roce 2003 mu byl udělen čestný doktorát University of Essex.[1]

Martin byl také viceprezidentem Mezinárodní středisko pro přechodné soudnictví od roku 2002 do roku 2005.[1][2] Přednášel o lidských právech na univerzitách včetně Harvardská právnická škola[20] a jeho spisy zahrnují Sebeurčení ve Východním Timoru: Organizace spojených národů, hlasování a mezinárodní intervence.[1][2]

Pohledy

Martin podpořil Mezinárodní komise právníků je závěr, že válečné zločiny a genocidy byl spáchán Pákistánská armáda a jeho spolupracovníci během bangladéšské osvobozenecké války.[3] Při podpoře soudu pro válečné zločiny ze strany Mezinárodní trestní tribunál, vyjádřil názor, že proces musí být bez politických tlaků.[3]

Martin je proti trest smrti a vedl kampaň proti jeho používání po celém světě.[3][21]

Reference

  1. ^ A b C d E F G h i j k l m n Ó p q r „Čestní absolventi; Řeči a reakce; Ian Martin“. www.essex.ac.uk. University of Essex. 3. dubna 2003. Citováno 14. prosince 2012.
  2. ^ A b C d E F G h i j k l m n Ó p Divize informačních a komunikačních technologií / DFS. „Vedení mise“. UNSMIL: Mise OSN pro podporu v Libyi. New York: Organizace spojených národů. Archivovány od originál dne 2. listopadu 2012. Citováno 16. prosince 2012.
  3. ^ A b C d Haque, Syed Ashfaqul; Julfikar Ali Manik (26. března 2011). „Vyzkoušejte válečné zločince, zajistěte spravedlnost“. Daily Star. Citováno 16. prosince 2012.
  4. ^ A b C Amnesty International (31. března 2011). „BIOGRAFIE BÝVALÝCH GENERÁLNÍCH TAJEMNÍKŮ“ (pdf). Citováno 16. prosince 2012.
  5. ^ A b C d E F G h „Ian Martin je dnes na Srí Lance“. Asijský tribun. 8. října 2008. Citováno 16. prosince 2012.
  6. ^ Zprávy Amnesty International 1987-1993
  7. ^ A b Hopgood, Stephene (2006). „Politika a demokratická autorita“. Keepers of the Flame: Understanding Amnesty International. Ithaca, New York: Cornell University Press. 96, 121–125. ISBN  978-0-8014-7251-0. Citováno 16. prosince 2012.
  8. ^ A b Sangraula, Bikash (29. října 2005). „Ian Martin obhajuje nepálská nezávislá média“. Asijský tribun. Citováno 16. prosince 2012.
  9. ^ Mezinárodní krizová skupina (14. června 2007). „Krátká historie obžaloby: příměří a lidská práva“. KRIZE LIDSKÝCH PRÁV SRI LANKA Zpráva o Asii č. 135 - 14. června 2007 (pdf). Mezinárodní krizová skupina. str. 6. Citováno 17. prosince 2012.
  10. ^ A b C d Lynch, Colum (18. dubna 2011). „Zvláštní vztah“. Zahraniční politika. Washington DC. Citováno 16. prosince 2012.
  11. ^ „Ban zasílá Radě bezpečnosti zprávu o sondování OSN do incidentů v Gaze“. Centrum zpráv OSN. 5. května 2009. Citováno 17. prosince 2012.
  12. ^ „GENERÁLNÍ TAJEMSTVÍ OZNAMUJE GAZA DOTAZNÍK ODDĚLENÍ ZPRÁVY DNES V NEW YORKU OČEKÁVÁNO, ŽE OČEKÁVÁ JÍZDU DO REGIONU“. New York: Organizace spojených národů. Citováno 17. prosince 2012.
  13. ^ Lynch, Colum (06.05.2009). „Poptávka OSN zjistila, že Izrael byl záměrně vyhozen ze školy v Gaze“. Washington Post. Citováno 13. prosince 2012.
  14. ^ A b Lynch, Colum (19. listopadu 2012). „Zvláštní vztah“. Zahraniční politika. Washington DC. Citováno 16. prosince 2012.
  15. ^ „AMBASSADOR RICE JE MOŽNÉ 4 TELCONY S GENERÁLNÍM TAJEMNÍKEM OSN NA ZPRÁVĚ O ZPRÁVĚ GAZA“. Washington Post. Washington DC. Citováno 17. prosince 2012.
  16. ^ Graham, Dave (19. září 2007). „Brit Ian Martin jmenován vedoucím mise OSN v Libyi“. Reuters. Citováno 17. prosince 2012.
  17. ^ Nichols, Michelle (10. května 2012). „OSN říká, že tři libyjští vězni pravděpodobně umučeni k smrti“. Reuters. Citováno 17. prosince 2012.
  18. ^ Al-Tommy, Mohammed (11. června 2012). „Konvoj britského vyslance přepadli v Libyi, dva zraněni“. Reuters. Citováno 17. prosince 2012.
  19. ^ Karadsheh, Jomana (9. srpna 2012). „Libyjská přechodná rada předává moc“. CNN. Citováno 16. prosince 2012.
  20. ^ Program lidských práv @ Harvard Law School. „Přednášky Edwarda A. Smitha“. Harvardská právnická škola. Citováno 17. prosince 2012.
  21. ^ Langer, Gary (18. února 1987). „Amnesty International zahajuje kampaň proti trestu smrti“. Associated Press. AP. Citováno 17. prosince 2012.

externí odkazy

Stranícké politické kanceláře
Předcházet
Dianne Hayter		 Generální tajemník Fabianova společnost
1982 – 1985		Uspěl
John Willman
Pozice neziskových organizací
Předcházet
Thomas Hammarberg		 Generální tajemník Amnesty International
1986–1992		Uspěl
Pierre Sané