Marseille, známé jako Massalia v řečtině, založili Řekové z Ionie v roce 600 před naším letopočtem. Massaliot Řekové jsou věřil k představili vinařství do Francie. Pozoruhodní starověcí Řekové z Massalia zahrnovali velkého průzkumníka a vědce Pytheas.
Historicky se řecká komunita skládala z obchodníků, majitelů lodí, intelektuálů a mezinárodních obchodníků. Podíleli se na politickém životě města nebo se stali patrony jeho kulturního života a filantropická aktivita některých z nich byla korunována Légion d’Honneur.
Korsičtí manioti jsou potomky Manioti, který během 400 let migroval na Korsiku Osmanský vládnout většině Řecko. Dodnes Cargèse region Korsika se označuje jako Cargèse la Grecque (Cargèse, Řek). Počátky komunity řeckých maniotů v roce 2006 Korsika sahá až do konce 17. století, kdy Řecko byl pak pod Osmanský Turek vládu a došlo k přílivu řeckých uprchlíků z Osmanská říše. Maniotští Řekové byli osídleni na ostrově a tehdejší vládnoucí mocnost Janov jim poskytla pozemky pro zemědělství a pastvu zvířat jako součást janovské politiky omezující šíření a dopad vznikajícího korsického nacionalismu násilně odporujícího cizí vládě. Manioti založili své čtyři nové vesnice v Paomii s vlastní církví a kulturou. V důsledku toho se pro-janovští Řekové na Korsice stali terčem trvalých útoků korsických nacionalistů a rozčílených farmářů, a tak museli být několikrát znovu osídleni, než jim bylo nakonec poskytnuto území kolem Cargese. Pokusy o integraci Řeků do korsické společnosti zahrnovaly vytvoření smíšené řecko-korsické gendermerie. Mnoho korsických Řeků následně opustilo ostrov pro Alžírsko ovládané Francií, ve vlně jihoevropského osídlení severoafrické kolonie sponzorované francouzskou vládou, ale po alžírské nezávislosti se vrátili na Korsiku a jinde ve Francii. Nyní se plně asimilovali do korsické a francouzské společnosti prostřednictvím sňatku a vzdělání. Obecně to vedlo k tomu, že korsičtí Řekové ztratili samostatnou etnicko-náboženskou identitu a znalosti řeckého jazyka, přičemž ještě starší obyvatelé Cargese řeckého původu měli jen malou nebo vůbec žádnou schopnost číst nebo mluvit řecky, zatímco někteří obyvatelé stále mají korsikalizovaná řecká jména ( jako Garidacci atd.) a navštěvovat bohoslužby v řeckokatolickém kostele v Cargèse.
^Crankshaw, Edward (2011). Bismarck. A&C Black. str. 1710. ISBN9781448204878. Napoleonův velvyslanec v Prusku, poměrně slavnostní a sebevědomý malý Korsičan řeckého původu, komte Vincente Benedetti.
Bibliografie
Gérard Blanken, Les Grecs de Cargèse (Korsika). Recherches sur leur langue et leur histoire.T. I. Partie linguistique, Leyde, 1951 (recension v Revue des études byzantinci)
Marie-Anne Comnène, Cargèse: une colonie grecque en Corse, Société d'édition "Les Belles lettres", 1959, 92 stran
Mathieu Grenet, La fabrique communautaire. Les Grecs à Venise, Livourne et Marseille, 1770-1840, Atény a Řím, École française d'Athènes a École française de Rome, 2016 (ISBN 978-2-7283-1210-8)
Jean Coppolani, «Cargèse. Essai sur la géographie humaine d'un village corse », Revue de géographie alpine, Année 1949, svazek 37, č. 37-1, s. 71–108