Gradislav Borilović - Gradislav Borilović - Wikipedia

Nesmí být zaměňována s Gradislav Vojšić.
Gradislav Borilović
Tepčija Gradislav.jpg
ktetor portrét v klášteře Treskavec.
Tituly a styly
  • vojvoda (Všeobecné)
  • veliki vojvoda nebo stegonoša (vexillifer, standard-bearer)
  • kaznac (finanční úřad)
  • tepčija (finanční úřad)
ZemřelPo roce 1352
PohřbenKlášter Treskavec

Gradislav Borilović (Srbská cyrilice: Градислав Бориловић, řecký: Μποριλοβίκης[A]; fl. 1325–1352) byl a srbština magnát ve službách Stefan Uroš III Dečanski (r. 1321-1331) a Stefan Dušan (r. 1331-1355), který má tituly vojvoda (Všeobecné), kaznac, a tepčija (poslední dva byly finanční kanceláře). Gradislav vedl srbskou armádu, která bojovala s osmanským emirátem u Bitva o Demotiku v říjnu 1352. Bitva byla vedena mezi spojenci dvou soupeřících byzantských císařů, John V Palaiologos a John VI Kantakouzenos a jednalo se o první velkou bitvu Osmanů na evropské půdě, která skončila srbskou porážkou. Řecké zdroje hovořily o Gradislavovi jako o „skutečně jednomu z nejuznávanějších mezi Srby“.[1]

Služba u Stefana Uroše III

Metropolita Arsenije z Prizrenu, kaznac Baldovin, vojvoda Gradislav, župan Vratko, pokleknout Grgur Kurjaković, stavilac Miloši, vojvoda Dejan Manjak, Gradislav Sušenica, Nikola Buća a arciděkan Marin Baranić, všichni podepsali listinu vydanou Stefanem Urošem III ze dne 22. ledna 1325 o prodeji Ston a Pelješac do Republika Ragusa;[2] dva majetky byly oficiálně předány v roce 1333.[3][4] Název vojvoda byl v té době titulem nejvyššího soudu (hierarchie stavilac, čelnik, kaznac, tepčija a vojvoda).[5]

V roce 1330 bylo spojenectví vytvořeno Bulharskem a Byzantskou říší, které se snažily napadnout Srbsko. V roce 1330 Mladý král Dušan porazil bulharského císaře Michaela III Shishmana ve Velbazhdu poté král Uroš III. v srpnu jmenoval na bulharském trůnu svého synovce Ivana Stefana. Uroš III měl nyní šanci zaútočit na Byzantince, ale rozhodl se ne, což mělo za následek odcizení většiny šlechty, která usilovala o expanzi na jih.[6] To mělo za následek konflikt mezi Urošem III a jeho synem, který skončil tím, že byl Dušan v září 1331 korunován za krále.[6] Gradislav, jako někteří další magnáti, kteří sloužili Urošovi III (např. Vojvoda Vojin, Djuraš Ilijić ), podporoval Dušana v tomto konfliktu.

Služba pod Stefanem Dušanem

Gradislav je zmíněn v roce 1333 jako a vexillifer (stegonoša, "standardní posel ", ekvivalent veliki vojvoda).[7] Ten titul byl dříve udělen Mladen a Vojin.[8] v C. 1337 daroval vesnici Klášter Treskavec, kterou zrekonstruoval Stefan Dušan.[9] Byl zmíněn s titulem soudu tepčija v Dušanově druhé listině Treskavec, datovaný nějaký čas mezi 1336 a 1345.[10]

ktitor portréty Gradislava a jeho manželky.

Během Byzantská občanská válka z let 1341–1347 mezi regentstvím John Palaiologos a John Kantakouzenos, Ten se spojil s Turkic Aydin a Osmanské emiráty, a zpočátku také se Stefanem Dušanem (1342–43). Dušan však změnil strany a rozšířil své domény na byzantské území. Aydinský emirát porazil srbskou armádu v Stephaniana (1344), ale nebyl schopen zmařit Dušanovo dobytí Makedonie a Epiru.[11] Během těchto akcí tepčija Gradislav byl zmíněn po boku Konstantina Sevastokratoroviće a kastrofylaxe Dragman.[12]

16. dubna 1346 byl Dušan srbským patriarchou Joanikijem II. Prohlášen za „císaře a autokrata Srbů“.[13] Byzantská válka skončila politickým vítězstvím pro Kantakouzenos, který byl po dobu deseti let uznáván jako starší císař, poté by s Palaiologosem vládli jako rovnocenní.[14] Dušan pokračoval ve válce s Kantakouzenosem, jehož synem Matouši, nyní zbavený svého dědictví, ustanovil poloautonomní řád v západní Thrákii, a březen proti Srbsku.[15]

V Byzantská občanská válka, která začala v roce 1352, John Palaiologos získal pomoc Srbska, zatímco John Kantakouzenos hledal pomoc od Orhan I., Osmanská bey.[16] Kantakouzenos vpochodoval do Thrákie, aby zachránil svého syna Matthewa, který byl napaden Palaiologosem krátce poté, co dostal toto appanage a poté odmítl uznat Johna Palaiologose jako následníka trůnu.[16] Osmanská vojska znovu obsadila některá města, která se vzdala Johnu Palaiologosovi, a Kantakouzenos jim umožnil drancovat, včetně Adrianople, tak se zdálo, že Kantakouzenos poráží Johna Palaiologose, který se nyní stáhl do Srbska.[16] Císař Stefan Dušan poslal Palaiologosovi jezdeckou sílu 4 000[16] nebo 6 000[1] pod velením Gradislava[17][1] (uvedeno jako „Borilović kaznac "(Κασνιτζὸς ό Μποριλοβίκης),[1] Naumov věří, že tento „kaznac Borilović“ byl ve skutečnosti jeho bratr nebo blízký příbuzný[1]) zatímco Orhan I. poskytl Kantakouzenos 10 000 jezdců.[16] Obě armády se setkaly na otevřeném poli bitva u Demotiky (moderní Didymoteicho ) v říjnu 1352,[16] která by rozhodovala o osudu Byzantské říše bez přímého zapojení Byzantinců.[18] Čím více Osmanů porazilo Srby, moc si udržel Kantakouzenos, zatímco Palaiologos uprchl do benátský Tenedos.[18] Podle Kantakouzenos padlo v bitvě asi 7 000 Srbů (považováno za přehnané) Nikephoros Gregoras (1295–1360) dal číslo jako 4 000.[17] Bitva byla první velkou bitvou Osmanů na evropské půdě a přiměla Stefana Dušana uvědomit si hlavní hrozbu Osmanů pro východní Evropu.[18]

Byl pohřben v klášteře Treskavec, kam patří i ktitor jeho portréty a jeho manželky. Není známo, kdy přesně získal titul tepčija, ačkoli to bylo s největší pravděpodobností na konci jeho života.

Viz také

Vojenské úřady
Předcházet
Mladen a
Vojin[19]
jako porce Stefana Uroše III		 nositel standardu Stefan Dušan
fl. 1333
S: Jovan Oliver		Uspěl
Předcházet
Mladen,
Vojin,
Dejan Manjak,
jako porce Stefana Uroše III		 vojvoda Stefana Dušana
1331 – 1352
S: Dejan Manjak (fl. 1333)
Hrelja (1331–42)
Vojin (1331–47)
Vojihna (1331–55)
Preljub (1344–55)
Vratko Nemanjić (1331–55)		Uspěl
Vukašin
Soudní kanceláře
Předcházet
Baldovin
jako porce Stefana Uroše III		 kaznac Stefana Dušana
fl. 1352
S: Pribac (1331–55)		Uspěl
Bogdan
Předcházet
Mišljen
jako veliki tepčija od Stefana Dečanského		 tepčija Stefana Dušana
?		Uspěl
?

Anotace

  1. ^
    Název: První osvědčení o jeho jménu je Gradislav (Градислав).[7] Dále je zmíněn jako Borilović (Бориловић).[7]

Reference

  1. ^ A b C d E Vizantološki institut 1986, str. 553.
  2. ^ Srpska akademija nauka i umetnosti (1908). Glas. 78-80. p. 252.
  3. ^ Vizantološki institut (2004). Zborník radová (v srbštině). 41–42. Bělehrad: Vizantološki institut (Srpska akademija nauka i umetnosti). 389–390.
  4. ^ Blagojević 2001, str. 20.
  5. ^ Blagojević 2001, str. 211.
  6. ^ A b Fajn 1994, str. 273-274.
  7. ^ A b C Etnografski institut (1961), Glasnik (v srbštině), 9–10, Etnografski institut (Srpska akademija nauka i umetnosti), s. 35
  8. ^ Blagojević 2001, str. 37: "... је у питању велики властелин стегоноша, односно војвода стегоноша, истог ранга као што су били војвода Младен или војвода Војин, као и војвода Градислав у служби краља Душана.".
  9. ^ Srpska akademija nauka i umetnosti (1908). Glas. p. 202. скога помиње се тепчија Градислав. „) Без сумње је то онај исти који је око 1337 уз поклоне краља СтеФана Душана и сам поклонио једно село манастиру Трескавцу код Прилепа.„) Тешчија се помиње одмах после бана и казнаца ...
  10. ^ Recueil de travaux de l'Institut des études byzantines. Institut. 2005.
  11. ^ Fajn 1994, str. 304, Soulis 1984, str. 25
  12. ^ Vizantološki institut 1986, str. 522, ... Славлне Ø Византин I, 196 је одашил> ање казнаца Борило- вића тумачио опрезношћу српског цара, који није желео да сам крене у помоћ Јовану V Палеологу. У домаћим изворима постоје подаци о Градиславу Бориловићу који је 1333. године био војвода, а касније је постао тепчија ... да су покрети великаша за осамостаљивањем уз подршку Визан- тије почели и пре 1350. године: као доказе наводи околност да се тепчија Градислав (Бориловић), Констаитин Севастократоровић и кастрофилакс Драгман.
  13. ^ Fajn 1994, str. 309.
  14. ^ Nicol 1993, str. 210
  15. ^ Nicol 1993, str. 215–216; Fajn 1994, str. 308–309, 321–322
  16. ^ A b C d E F Fajn 1994, str. 325.
  17. ^ A b Fajfrić 2000, 40. Turci nadiru na BalkáněĆorović 2001, VIII. Дело цара Душана
  18. ^ A b C Fajn 1994, str. 326.
  19. ^ Blagojević 2001, str. 37.

Zdroje