Stavilac - Stavilac
Stavilac (Srbská cyrilice: ставилац, doslovně znamená "rýžoviště") byl soudní titul Srbska ve středověku.[1] Bylo to podobné jako byzantské soudní kanceláře v domestikos a šálek na doručitele (pinkernes, známý v srbštině jako peharnik).[1] Mělo to roli při obřadu u královského stolu, i když držiteli bylo možné svěřit práci, která neměla nic společného se soudním rituálem.[2] Podle studií z Rade Mihaljčić, držitel měl na starosti získávání, přípravu a podávání jídla u královského stolu.[3] Byla to důvěrná povinnost daná nejvyšší a nejpozoruhodnější šlechtě, na kterou se panovník vždy spoléhal.[3] Jeho nejstarší zmínka je z dvora krále Stefan Milutin (r. 1282–1321), když Djuraš Vrančić měl titul.[3] Název stavilac zařadil se jako poslední v hierarchii srbského soudu čelnik, kaznac, tepčija a vojvoda, nejvyšší titul.[4] Bylo to přesto docela prestižní, protože to umožnilo jeho držiteli být velmi blízko vládce.[2] V Dečani chrysobulls, Králi Stefan Dečanski (r. 1321–1331) zmínil, že dvorní hodnostáři přítomní na shromáždění Dečani byli kaznac, tepčija, vojvoda, sluga a stavilac.[5] O držitelích titulu na dvoře krále Stefana Dečanského není mnoho informací; o těch na dvoře krále a císaře je však mnoho informací Stefan Dušan (r. 1331–1355).[6]
Seznam
- Djuraš Vrančić (?), sloužil králi Stefanovi Milutinovi.[3]
- Miloš Vojinović (fl. 1333), sloužil králi Stefanovi Dušanovi. Syn Vojvoda Vojin.[6]
- Gradislav Sušenica, sloužil králi Stefanovi Dušanovi. (sporné[7])
- Vojislav Vojinović (C. 1350–1355), sloužil císaři Stefanovi Dušanovi. Syn Vojvoda Vojin.
- Lazar Hrebeljanović (fl. 1355–1362), sloužil císaři Stefanovi Dušanovi a císaři Urošovi V.
Viz také
- Srbské šlechtické tituly
- Stolnik, titul v Polsku a Muscovy
Reference
- ^ A b Andrija Veselinović; Radoš Ljušić (2008). Srpske dinastije. Službene glasink. p. 240. ISBN 978-86-7549-921-3.
- ^ A b Mihaljčić 2001, s. 15–28.
- ^ A b C d Blagojević 2001, str. 34.
- ^ Blagojević 2001, str. 211.
- ^ Srđan Šarkić (1996). Srednjovekovno srpsko pravo. Matica srpska. p. 66.
- ^ A b Blagojević 2001, str. 35.
- ^ Božidar Zarković; Dušan Radunović; Vesna Sekulić; Vukosava Stevović (2002). Hotačka metohija: prvi hilandaroski posed u Srbiji. Institut za srpsku kulturu. p. 144.
Zdroje
- Blagojević, Miloš (2001). Državna uprava u srpskim srednjovekovnim zemljama (v srbštině). Službeni list SRJ.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Ćirković, Sima; Mihaljčić, Rade (1999). Лексикон српског средњег века (v srbštině). Znalost. ISBN 9788683233014.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Dinić, Mihailo; Ćirković, Sima (1978). Српске земље у средњем веку: историјско-географске студије (v srbštině). Српска књижевна задруга.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Mandić, Svetislav (1986). Velika gospoda sve srpske zemlje i drugi prosopografski prilozi (v srbštině). Srpska književna zadruga. ISBN 9788637900122.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Mihaljčić, Rade (2001) [1984]. Хазар Хребељановић: историја, култ, предање (v srbštině). Bělehrad: Srpska školska knjiga; Znalost. ISBN 86-83565-01-7.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Mihaljčić, Rade (1976). „Ставилац“ [Stavilac]. Istorijski časopis. ХХIII: 5–21.
- Purković, Miodrag (1985). Srpska kultura srednjega veka (v srbštině). Izd. Srpske pravoslavne eparhije za zapadnu Evropu.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Šarkić, Srđan (1996). Srednjovekovno srpsko pravo (v srbštině). Matica srpska.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Srejović, Dragoslav; Gavrilović, Slavko; Ćirković, Sima M. (1982). Istorija srpskog naroda: knj. Od najstarijih vremena do Maričke bitke (1371) (v srbštině). Srpska književna zadruga.CS1 maint: ref = harv (odkaz)