Djuraš Ilijić - Đuraš Ilijić
Djuraš Ilijić | |
---|---|
![]() Nápis na jeho náhrobku | |
Hospodářství | Horní Zeta |
Tituly a styly | |
narozený | Zeta (Nyní Černá Hora ) |
Zemřel | 1362 (zavražděn) |
Pohřben | Kostel sv. Michala, Miholjska prevlaka |
Rodina | Djurašević (Crnojević) |
Otec | kefalija Ilija |
obsazení | guvernér provincie, vojenský velitel |
Djuraš Ilijić (srbština: Ђураш Илијић[A], fl. 1326–62) byl šlechtic, který sloužil srbským panovníkům Stefan Dečanski (r. 1321–1331), Stefan Dušan (r. 1331–1355) a Uroš V (r. 1355–1371), od roku 1326 až do své smrti v roce 1362. Měl titul čelnik („hlava“), a řídí se Horní Zeta. Je předkem společnosti Crnojević šlechtická rodina (pobočka Djurašević).
Původ a časný život
Đuraš se narodil v roce Zeta, syn Iliji a vnuk Djuraš Vrančić.[1] Jeho dědeček sloužil králi Stefan Milutin (r. 1282–1321) s titulem soudu stavilac,[1][2] zatímco jeho otec měl titul kefalija a řídí se Zeta.[3] Tvrdilo se, že Djuraš měl dva bratry, Nikolu a Vladina,[4] nebo jeden bratr, Nikola Vladin.[5]
Král Stefan Dečanski Potvrzení o právech ragusanských obchodníků z 25. března 1326 se zúčastnilo vojvoda Mladen, tepčija Vladoje a čelnik Djuraš Ilijić.[6][1] V té době titul čelnik měl vyšší hodnost než stavilac, ale nižší než kaznac a tepčija, s vojvoda být nejvyšším titulem.[7] Není jasné, zda u soudu byl jeden nebo více s tímto titulem; další rok, Gradislav Vojšić je zmíněn jako sloužící králi jako čelnik.[7] V konfliktu mezi Stefanem Dečanskim a jeho synem Dušanem v roce 1331 byl Djuraš po boku Dušana.[1] Podle Mavro Orbini (1601), když Dušan vzal svou armádu od Zety proti svému otci v Rašce, měl s sebou dva poradce, Karavidu a Djuraše.[8][9] Dečanski se vzdal v srpnu a Dušan byl v září korunován za krále.[10]
Klis a Skradin
Na začátku roku 1355 poslal císař Dušan armádu vedenou rytířem Palman a Djuraš Ilijić, aby se bránili Klis a Skradin které byly v rukou Dušanovy sestry, Jelena, vdova po Mladen III Šubić, z maďarských útoků.[11] Na Jelenu vyvíjel tlak Maďarsko i Maďarsko Benátská republika.[12] Palman držel Klise, zatímco Djuraš držel Skradina.[13] Mezi Đurašovou armádou byli jeho bratři, synové a synovci.[12] Armáda nebyla schopna udržet tlak maďarské armády.[11] Obyvatelé nebyli připraveni, přestože došlo k nerozhodným bojům.[12] Císař Dušan zemřel 20. prosince 1355 za nejasných okolností.[11] To byla jeho poslední aktivita.[12] 10. ledna 1356 postoupil Djuraš Skradin na Benátská republika, jak mu nařídil Dušan pro případ, že by to nebylo možné bránit před Maďary.[13][14] Dušan pro svou plánovanou kampaň proti Konstantinopoli hledal flotilu z Benátek.[12]
Smrt
Podle Mavro Orbini (1601), Balšićova rodina se začal rozšiřovat v Dolní Zetě po smrti císaře Dušana, za slabé vlády císaře Uroše V.[15] V roce 1360 drželi část země mezi Skadarské jezero a Jaderské moře.[15] Bratři Balšićové pokračovali do Horní Zety, kterou držel Djuraš Ilijić a jeho příbuzní, a zabili Djuraše a některé jeho příbuzné nechali zajmout, zatímco ostatní opustili zemi, „a tak také vládli Horní Zetě“.[15] Stalo se tak po roce 1362.[15]
v Prevlaka v Kotorském zálivu, byla nalezena deska, na které je mimo jiné uvedeno: „Kristův služebník Joakim, zvaný Djuraš, vnuk stavilac Đuraš "(Раб Христу Јоаким а зовом Ђураш, унук ставиоца Ђураша)[16] a že byl „hrůzostrašný rytíř císaře Stefana [Dušana]“ (у цара у Стјепана трети витез).[17][18] Je dohodnuto, že se jednalo o náhrobek Djuraše Ilijiće.[19]
Byl potomkem Djuraševiće Crnojević šlechtická rodina.[20] Tvrdilo se, že měl tři syny: Crnoje, Stefana a Dobrovoje,[4] nebo dva synové: Crnoje a Stefan Dobrovoj.[5]
Tituly šlechty | ||
---|---|---|
Předcházet Ilija | Guvernér Horní Zety 1326–1362 | Uspěl Đurađ I Balšić jako Pán Zety |
Předcházet Jelena Nemanjić | Kastelán z Skradin[21] 1355 - 10. ledna 1356 | Benátská republika |
Soudní kanceláře | ||
Předcházet Branko | čelnik srbského království fl. 1326 | Uspěl Gradislav Vojšić |
Anotace
Reference
- ^ A b C d Veselinović & Ljušić 2008, str. 125.
- ^ Blagojević 2001, str. 34.
- ^ Srpska akademija nauka i umetnosti (1991) [1987]. Arhiepiskop Danilo II i njegovo doba. Srpska akademija nauka i umetnosti. str. 146.
- ^ A b Vjesnik Kr. državnog arkiva u Zagrebu. Tisak zaklade tiskare narodnih novina. 1918.
Црнојевићи. ћураш Вранчић, ставилац. Илија. - Ђураш Илић, челшик, t: после Никола Владин 1362, (гроб Превлака), 1326–1862. Потомци ових ђурашевића: Црноје. ! -– - Радич Црнојевић, f (погинуо) Стефан. Добровој.
- ^ A b Aleksa Ivić (1923). Rodoslovne tablice srpskih dinastija i vlastele.
Црнс ^ евиЬи. Тэураш ВранчиЬ, ставилац. I I I Ъураш ИлиЪ, челник, + после 1362, Никола Владин (гроб Превлака), 1326—1362. Потомци ових ЪурашевиКа: Црно1е. Радин Црно ^ евиЪ, + (погинуо) Стефан Доброво ^ 25. апр.
- ^ Blagojević 2001, str. 27.
- ^ A b Blagojević 2001, str. 211.
- ^ Svetislav Mandić (1981). Črte i reze: fragmenti starog imenika. Slovo ljubve. str. 121.
- ^ Младен Лесковац; Александар Форишковић; Чедомир Попов (2004). Српски биографски речник. 2. Будућност. str. 652.
- ^ Fajn 1994, str. 273–274.
- ^ A b C Veselinović & Ljušić 2008, str. 65.
- ^ A b C d E Fajfrić 2000, ch. 41.
- ^ A b Srejović, Gavrilović & Ćirković 1892, str. 556.
- ^ Blagojević 2001, str. 210.
- ^ A b C d Fajfrić 2000, ch. 44.
- ^ Vranjski glasnik. 24-28. Národní muzej u Vranju. 1992. str. 39.
а на Превлаци у Боки Которској је пронађена плоча на којој је, између осталог, ссон
- ^ Сима Ћирковић; Раде Михальчић (1999). Лексикон српског средњег века. Znalost.
А надгробном натпису Јоакима Ћураша, унука ставиоца Ђураша Вранчића, стоји да је био у тара У вези с тим подат- ком добија на тежини казивање дубровачког исто- ричара Јакете Лукаревића (1605),
- ^ Лазо М Костић (2000). Његош и српство. Српска радикална странка. ISBN 978-86-7402-035-7.
Тамо се диже један стуб, и данас очуван, који је био на гробу Ђураша Илића умрлог приближно 1360. Тамо стоји "Раб божи Гураш, унук ставилца Гураша Вранчика, би у цара Стјепана трети витез ..."
- ^ Vasilije Marković (1920). Pravoslavno monaštvo i manastiri u srednjevekovnoj Srbiji. Srpska manastirska štamparija.
А гроб Ђураша, који „би у цара Степана трећи витез", узима се да је то гроб Ђураша Илића, ро- до
- ^ A b C Srpski etnografski zbornik. 20. Akademija. 1913. str. 390.
- ^ Istorija Črne Gore: Od kraja XII do kraqja XV vijeka. 2 body. Červené. za istoriju Črne Gore. 1970. s. 67.
- ^ Konstantin Jireček; Vatroslav Jagić (1912). Staat und Gesellschaft im mittelalterlichen Serbien: Studien zur Kulturgeschichte des 13.-15. Jahrhunderts. Zentralantiquariat der Deutschen Demokratischen Republik. str. 30.
In der eigentlichen Obergabsurkunde vom selben Tage (in beiden Sammlungen) ist GjuraS allein, ohne seine Verwandten genannt:, dominus Juras Yscete (serb., Iz Zete ', aus der Zeta), filius quondam Helie de Raxia', Glasnik ib. str. 34—37
Zdroje
- Fajfrić, Željko (2000) [1998], Sveta loza Stefana Nemanje (v srbštině) (Internet ed.), Bělehrad: Janus; Rastko.CS1 maint: ref = harv (odkaz), kapitoly 41 a 44
- Dobře, John Van Antwerp (1994). Pozdně středověký Balkán: kritický průzkum od konce dvanáctého století po dobytí Osmanem. Ann Arbor: University of Michigan Press. ISBN 978-0-472-08260-5.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Veselinović, Andrija; Ljušić, Radoš (2008). Srpske dinastije (v srbštině). Službeni glasnik. ISBN 978-86-7549-921-3.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Blagojević, Miloš (2001). Državna uprava u srpskim srednjovekovnim zemljama (v srbštině). Službeni list SRJ. 27, 46, 199, 210–212.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Srejović, Dragoslav; Gavrilović, Slavko; Ćirković, Sima M. (1892). Istorija srpskog naroda: knj. Od najstarijih vremena do Maričke bitke (1371) (v srbštině). Srpska književna zadruga.CS1 maint: ref = harv (odkaz)