George Sandys - George Sandys

Pro britského diplomata a politika viz George Sandys (politik).

Portrét George Sandys

George Sandys (/s…ndz/ "písky"; 2. března 1578[1] - březen 1644) byl Angličtina cestovatel, kolonista, básník a překladatel.[2]

Život

Vztah cesty začal Anno Domini 1610, 1632

Narodil se v Bishopsthorpe, sedmý a nejmladší syn Edwin Sandys, arcibiskup z Yorku. Studoval na St Mary Hall, Oxford v roce 1589 přijat do Middle Temple, 23. října 1596, a později převeden do Corpus Christi College v Oxfordu,[3] ale nevzal žádný titul. V roce 1610 zahájil své cesty po Evropě a na Středním východě, které vyvrcholily jeho prací Vztah cesty začal. Dom. 1610, ve čtyřech knihách.[4]

Sandys se také velmi zajímala o nejranější anglickou kolonizaci v Americe. V dubnu 1621 se stal koloniálním pokladníkem Virginie společnost a plavil se k Virginie s manželem jeho neteře, pane Francis Wyatt, nový guvernér.

Když se Virginie stala korunní kolonie „Sandys byl členem rady v srpnu 1624; na tento post byl znovu jmenován v letech 1626 a 1628. V roce 1631 se marně ucházel o místo sekretariátu u nové zvláštní komise pro lepší plantáž Virginie; brzy poté se vrátil do Anglie navždy.[5]

V roce 1621 vydal část anglického překladu anglického překladu napsaného v základních hrdinských dvojverších Ovid je Proměny; toto dokončil v roce 1626; na tom spočívala hlavně jeho poetická pověst v 17. a 18. století. Jeho vydání z roku 1632 s rozsáhlými komentáři napsanými Sandysem poskytlo alegorické čtení Ovidiova textu. On také začal verzi Virgil je Aeneid, ale nikdy nevyprodukoval více než první kniha. V roce 1636 vydal svůj slavný Parafráze na žalmy a hymny rozptýlené po celém Starý a Nový Zákony, přeložil Kristus je Vášeň z latinského jazyka Grotius, a v roce 1641 vydal své poslední dílo, a Parafráze na Píseň písní. Zemřel, svobodný, v Boxley, blízko Maidstone, Kent, v roce 1644.

Jeho verš byl chválen Dryden a Papež; Milton byl do jisté míry dlužen Sandysině Hymnus na mého Vykupitele (vložen do svých cest v místě své návštěvy Boží hrob ) v jeho Óda na vášeň.[6]

Cestování a cestovní psaní

Z Vztah cesty začal. Dom. 1610

Na svých cestách po Evropě a na Středním východě nejprve navštívil Francie; ze severu Itálie prošel cestou Benátky na Konstantinopol a odtud do Egypt, Mount Sinai, Palestina, Kypr, Sicílie, Neapol, a Řím. Jeho příběh, věnovaný, stejně jako všechna jeho další díla, je Charlesi (buď jako princ nebo král), byla vydána v roce 1615 a významně přispěla k zeměpis a etnologie. Sandysův cestovní příběh se objevil jako Vztah cesty začal. Dom. 1610, ve čtyřech knihách.[4] Toto zůstalo standardní zprávou o východním Středomoří, dvakrát zmíněné například anglickým námořním kaplanem Henry Teonge v jeho deníku plavby v roce 1675.

Psaní Vztah Série byla ovlivněna Sandysovým pozadím, protože následoval kroky svého nejstaršího bratra, který předtím navštívil a psal o Turecku a Osmanské říši.[7] Tato práce přispěla k debatám o náboženské toleranci na počátku 17. stoletíth století: Sandys ukazuje, že na rozdíl od víry mnoha západoevropanů mnohonásobná náboženství automaticky nezpůsobila sociální nepokoje, jak dokládá jeho popis Osmanské říše.[8] Sandys se také jeví jako jeden z prvních nežidovských cestovatelů, který vyvrátil přesvědčení, že Židé „přirozeně vydávají nepříjemný zápach“.[9] Kniha byla ve své době dobře přijata a stala se standardním účtem východního Středomoří, ačkoli Sandys byl později kritizován za svůj postoj k ženám v jeho psaní Lady Mary Wortley Montagu.[10]

Sedmé vydání Vztah cesty začal. Dom. 1610, ve čtyřech knihách spojil čtyři knihy do jednoho svazku, vytištěného pro Johna Williamse mladšího v The Crown in Little Britain v Londýně, 1673.[4] Tento kompilační svazek zahrnoval Sandysovy cesty do všech výše zmíněných míst, první knihu obsahující historii stavu Turecká říše, popisující jejich zákony, vládu, politiku, armádu, soudní systém a obchod.[4] První kniha obsahovala také Sandysův popis Mohammedan náboženství (islám), popis Konstantinopol a způsob jeho života sultán a studie o Řecko a řecké náboženství a zvyky.[4] Druhá kniha Vztah cesty soustředěný na Egypt a okolí. Sandys podává zprávu o egyptském starověku a kultuře, stejně jako o své plavbě po Nil řeka. Druhá kniha obsahuje také popisy Arménie, Káhira, Rhodos a krátká historie Alexandrie, v době návštěvy Sandys na ústupu. Třetí kniha série je popisem Palestina, Svatá země a židovský a Křesťané v té době tam žít. Ve čtvrtém a posledním dílu série přítomné v kompilaci Sandys Travels, Diskutuje Sandys Itálie a popisuje ostrovy poblíž: Kypr, Kréta, Malta, Sicílie a Liparské ostrovy.[4] Konečný svazek zahrnuje také Sandysův popis měst a dalších důležitých míst, která navštívil, mimo jiné Benátky, kde jeho cesta začala, a Řím. Sestavení těchto čtyř děl, Sandys Travels, zahrnuje padesát map a obrázků.[4]

Teologie

Sandys přijata Angličtina Arminian teologické názory, které se odrážely v jeho spisech. Do svého příspěvku vložil antikalvinistické komentáře Parafráze na žalmy “ (1636).[11] Ten přeložil Christus Patiens (1639) teologické a politické drama Arminian teolog Hugo Grotius.[12]

Rodina

Jeho bratr Edwin Sandys (stejné jméno jako jeho otec) byl politik a vlivný člen společnosti London Virginia Company. George Sandys byl strýc Richard Lovelace (1618–1657), anglický básník v sedmnáctém století.[1]


Rodokmen Edwina Sandyse, arcibiskupa z Yorku
William Sandys
Edwin Sandys
(1519–1588)
Arcibiskup z Yorku		Miles Sandys MP
(C. 1520–1601)
Baronet, 1611
Sir Samuel Sandys MP
(1560–1623)		Sir Edwin Sandys MP
(1561–1629)		taky James, William,
Margaret (Aucher),
Thomas, Henry		Sir Miles Sandys Bt MP
(1563–1645)		Anne Sandys
(1570–C. 1629)
m. Sir William Barne		George Sandys
(1578–1644)
básník		Vážený pane Edwin Sandys MP
(C. 1564–1608)
m. Elizabeth, dau. z
William, 3. baron Sandys		Sir William Sandys
(1565–1641)
Sir Edwin Sandys MP
(1591–1623)		Henry Sandys MP
(C. 1607–1640)		Edwin Sandys
(d. 1642)
zabit v občanské válce		Sir Miles Sandys Bt
(d. 1654)		Anne Barne
(1587–1633)
m (1) Sir William Lovelace
m (2) Jonathan Browne		Henry Sandys,
5. baron Sandys
(d. 1644)
zabit v občanské válce
m. Jane, dau. z
Sir William Sandys		Sir Miles Sandys MP
(C. 1601–1636)		William Sandys MP
(C. 1607–1669)
"Vodárna"
Sir Samuel Sandys MP
(1615–1685)		Sir Richard Sandys
(d. 1669)		Richard Lovelace
(1617–1657)
básník		Francis Lovelace
(C. 1621–1675)
Govr. z New Yorku		William, 6. baron
Henry, 7. baron
Edwin, 8. baron
Baronet, 1684
Samuel Sandys MP
(C. 1637–1701)		Sir Richard Sandys Bt
(1670–1726)		James Madison
Americký prezident
Edwin Sandys MP
(1659–1699)
Baron Sandys, 1743
Samuel Sandys,
1. baron Sandys
(1695–1770)
Kancléř státní pokladny
Edwin Sandys,
2. baron Sandys
(1726–1797)		Martin Sandys
(1729–1768)
Baron Sandys, 1802
Mary Sandys,
1. baronka Sandys
(1764–1836)
m. Arthur Hill, 2. místo
Markýz z Downshire
Markýzy z Downshire
Barons Sandys

Stránky disambiguation: Edwin Sandys · Henry Sandys · Miles Sandys · Samuel Sandys
Viz také: Marquesses z Downshire rodokmenu


Viz také

Poznámky a odkazy

Citace

  1. ^ A b Sandys, Georgi, v: Encyklopedie Britannica online.
  2. ^ Ellison 2002, str.251.
  3. ^ „Sandys, George (1578–1644), spisovatel a cestovatel“. Oxfordský slovník národní biografie. doi:10.1093 / ref: odnb / 24651.
  4. ^ A b C d E F G Sandys, G. (1673 [1615]). Sandys Travels. London: R. a W. Leybourn.
  5. ^ Books, John J. Burns Library of Rare; College, Special Collections at Boston (15. října 2014). „George Sandys, etnograf: Muž před časem“. Blog knihovny Johna J. Burnse. Citováno 28. února 2019.
  6. ^ „George Sandys - básně George Sandyse - lovec básní“. www.poemhunter.com. Citováno 28. února 2019.
  7. ^ Ellison, 2002, str. 66
  8. ^ Ellison, 2002, str. 77
  9. ^ Ellison, 2002, str. 80
  10. ^ Montagu, M. W. (1763). Dopisy turecké ambasády. Spojené království: Becket and De Hondt.
  11. ^ Ellison 2002, str. 182. Okrajové poznámky Ženevské Bible přečetly do žalmů přísný predestinarianismus, ale Sandys by nic z toho neměla. Místo toho do jednoho ze svých žalmů zahrnul nezaměnitelně antikalvinistické nálady.
  12. ^ Ellison 2002, str. 182, .. Později ve své kariéře Sandys prozkoumal původ skutečného arminianismu na Dolních zemích a překládal hru jednoho z nejsilnějších Arminiusových příznivců Huga Grotiuese: jak uvidíme, teologie zůstává výrazně arminiánská [... ]

Zdroje

  • Ellison, James (2002). George Sandys: Cestování, kolonialismus a tolerance v sedmnáctém století. Cambridge, Velká Británie: D.S. Brewer.CS1 maint: ref = harv (odkaz)

Další zdroje

externí odkazy