Dále Rakousko - Further Austria

Vorderösterreich Österreichische Vorlande
Území Habsburská monarchie a Rakouská říše
1278–1805
Erb
Další rakouská území, po ztrátě Sundgau v roce 1648
Hlavní město	Ensisheim Freiburg im Breisgau
Historická doba	Středověk Napoleonské války
• Zavedeno	1278
• Mír Pressburgu	1805
Předcházet Uspěl Švábské vévodství Badenští voliči Bavorské království Landgraviate Hesse-Darmstadt Hohenzollern-Sigmaringen Království Württemberg
Dnes součást	Rakousko  Francie  Německo   Švýcarsko

Dále Rakousko zobrazené na mapě z roku 1788

Hraniční kámen z roku 1768 s rakouský erb a „V.O.“ („Vorderösterreich“), Salhöhe, Švýcarsko

Dále Rakousko, Vnější Rakousko nebo Přední Rakousko (Němec: Vorderösterreich, dříve zemřít Vorlande (pl.)) byl souhrnný název pro časné (a pozdější) majetky Dům Habsburgů v prvním Švábská kmenové vévodství jihozápadní Německo, včetně území v Alsasko region západně od Rýn a v Vorarlberg.

Zatímco území dalšího Rakouska západně od Rýna a jižně od Bodamské jezero (kromě samotného Kostnice) byly postupně ztraceny Francii a Švýcarské konfederaci, ti ve Švábsku a Vorarlbersku zůstali pod habsburskou kontrolou až do napoleonské éry.

Zeměpis

Dále Rakousko zahrnovalo hlavně Alsaska County of Ferrette v Sundgau, včetně města Belfort a přilehlé Breisgau region na východ od Rýn, počítaje v to Freiburg im Breisgau po roce 1368. Vládl také z habsburského sídla v Ensisheim u Mühlhausen byla četná roztroušená území táhnoucí se od Horní Švábsko do Allgäu region na východě, největší je markgravate z Burgau mezi městy Augsburg a Ulm. Během Habsburská monarchie vtipně se jim říkalo „ocasní pera Císařský orel ". Některé nemovitosti v Vorarlberg posedlí Habsburky byly také považovány za součást dalšího Rakouska, ačkoli byly dočasně přímo spravovány z Tyrolsko.

Dějiny

Původní domácí území Habsburků, Aargau s hradem Habsburg a mnoha dalšími původními statky jižně od Vysoký Rýn a Bodamské jezero byly po 14. bitvách ztraceny ve 14. století rozšiřující se Švýcarské konfederaci Morgarten (1315) a Sempach (1386). Tato území nebyla nikdy považována za součást dalšího Rakouska - s výjimkou Fricktal region kolem Rheinfelden a Laufenburg, který zůstal habsburským majetkem až do roku 1797.

Od roku 1406 do roku 1490 bylo do definice „Horního Rakouska“ zahrnuto další Rakousko spolu s tyrolskou habsburskou župou (Oberösterreich, nesmí být zaměňována s moderní Rakouský stát z Horní Rakousko ). Od roku 1469 do roku 1474 arcivévoda Zikmund dal velké části do zástavy Burgundský vévoda Charles Bold.

Na Vestfálská smlouva v roce 1648 se Sundgau stalo součástí Francie. Po Osmanské války mnoho obyvatel dalšího Rakouska bylo povzbuzováno k emigraci a usazení v nově nabytém Sedmihradsko lidé, kteří byli později označováni jako Dunajské Švábsko. V 18. století získali Habsburkové několik menších nových švábských území, jako např Tettnang v roce 1780.

Při reorganizaci Svaté říše římské v průběhu Francouzské revoluční války, hodně z dalšího Rakouska, včetně Breisgau, bylo do roku 1801 Smlouva z Lunéville poskytnuta jako kompenzace společnosti Ercole III d'Este, bývalý vévoda z Modena a Reggio, který však zemřel o dva roky později. Jeho dědicem jako zeťem byl arcivévoda Ferdinand Rakouska-Este, strýc císaře František II.

Po rakouské porážce u Bitva u Slavkova a Mír Pressburgu v roce 1805 bylo další Rakousko zcela rozpuštěno a bývalá habsburská území byla přidělena k Baden velkovévodství (Breisgau) Království Württemberg (Rottenburg a Horb ) a Bavorské království (Weitnau Günzburg, Weißenhorn ), jako odměnu za jejich spojenectví s Napoleonské Francie. Drobné statky přešly na Hohenzollern-Sigmaringen a Velkovévodství Hesse. Fricktal se už stal Francouzem protektorát v roce 1799 a část Helvétská republika v roce 1802 začleněna do švýcarský kanton Aargau příští rok.

Po porážce Napoleona proběhly nějaké diskuse u Kongres ve Vídni vrácení části všech Vorlande do Rakouska, ale nakonec jen Vorarlberg se vrátil k rakouské kontrole jako ministr zahraničí Klemens von Metternich nechtěl urazit vládce jihoněmeckých států a doufal, že odstranění Rakouska z jeho vyspělé pozice na Rýně sníží napětí s Francií.

Správní rozdělení

Od roku 1790 bylo další Rakousko rozděleno do deseti okresů (Oberämter):

• Breisgau (s Fricktal ) na Freiburg
• Offenburg: několik lokalit v současnosti Ortenaukreis, Císařské město Offenburgu není zahrnuto
• Hohenberg, přítomen Ostalbkreis, bývalý okres, na Rottenburg am Neckar
• Nellenburg, bývalé zemské společenství, v Stockach
• Altdorf (dříve Vogtei Swabia), dnes Weingarten
• Tettnang, bývalý Hrabství Montfort
• Günzburg, bývalý markrabství z Burgau
• Winnweiler v Falc, bývalý Hrabství Falkenstein
• bývalý Císařské město z Konstanz
• Bregenz, současnost Vorarlberg, poté spravováno z Tyrolska.

Habsburští vládci

Politicky byla další rakouská území držena Habsburky (Arch-) Dukes of Austria od roku 1278. Po roce 1379 Smlouva z Neubergu, spolu s Korutany, Štýrsko, Kraňsko a Tyrol spadl na Leopoldova linie:

• Leopold III, do roku 1386
• William, syn, 1386–1406

Dále rozdělena na Vnitřní Rakousko řádné (Štýrsko, Korutany a Kraňsko) a Horní Rakousko (Tyrolsko a další Rakousko), kde vládne:

• Frederick IV, mladší bratr Williama, 1406-1439 (regent v Rakousku od roku 1402)
• Frederick V, synovec Williama, vládce Vnitřního Rakouska, 1439-1446 (vladař)
• Zikmund, syn Fridricha IV., 1446–1490

V roce 1490 byly všechny habsburské majetky znovu sjednoceny pod vládou Fridricha V., Císař Svaté říše římské od roku 1452. Po smrti císaře Ferdinand I. Habsburský v roce 1564 zdědil dále Rakousko a Tyrolsko jeho druhý syn:

• Ferdinand II, 1564–1595
• Matthias, 1595–1619, synovec, císař Svaté říše římské z roku 1612, se svým mladším bratrem
  • Maximilián III jako vladař, 1612–1618

V roce 1619 byly habsburské dědičné země znovu sjednoceny pod vládou císaře Ferdinand II. Dal další Rakousko svému mladšímu bratrovi:

• Leopold V., 1623–1632
• Ferdinand Charles, syn, 1632–1662
  • pod vedením své matky Claudia de 'Medici, 1632–1646
• Zikmund František, bratr 1662-1665

V roce 1665 byly habsburské země konečně znovu sjednoceny pod vládou císaře Leopold I..

Literatura

• Becker, Irmgard Christa, ed. Vorderösterreich, Nur die Schwanzfeder des Kaiseradlers? Die Habsburger im deutschen Südwesten. Süddeutsche Verlagsgesellschaft. Ulm 1999, ISBN  3-88294-277-0 (Katalog der Landesausstellung).
• Döbeli, Christoph. Die Habsburger zwischen Rhein und Donau. 2. Auflage, Erziehungsdepartement des Kantons Aargau, Aarau 1996, ISBN  3-9520690-1-9.
• Maier, Hans a Volker Press, eds. Vorderösterreich in der frühen Neuzeit. Thorbecke, Sigmaringen 1989, ISBN  3-7995-7058-6.
• Metz, Friedrich, ed. Vorderösterreich. Eine geschichtliche Landeskunde. 4. überarbeitete und erweiterte Auflage. Rombach, Freiburg i. Br. 2000, ISBN  3-7930-9237-2.
• Rommel, Klaus, vyd. Das große goldene Medaillon von 1716. (Donativ des Breisgaus, Schwäbisch-Österreich und Vorarlberg zur Geburt Leopolds). Rommel: Lingen 1996, ISBN  3-9807091-0-8.
• Zekorn, Andreas, Bernhard Rüth, Hans-Joachim Schuster a Edwin Ernst Weber, eds. Vorderösterreich an oberem Neckar und oberer Donau. UVK Verlagsges., Konstanz 2002, ISBN  3-89669-966-0 (hrsg. im Auftrag der Landkreise Rottweil, Sigmaringen, Tuttlingen und Zollernalbkreis).

externí odkazy

• Mapa jihozápadního Německa v roce 1789