Let orla - Flight of the Eagle
| Let orla | |
|---|---|
 Divadelní plakát | |
| Režie: | Jan Troell |
| Produkovaný | Jörn Donner Göran Setterberg |
| Napsáno | Scénář: Jan Troell Georg Oddner Ian Rakoff Klaus Rifbjerg Román: Per Olof Sundman |
| V hlavních rolích | Max von Sydow Sverre Anker Ousdal Göran Stangertz. |
| Hudba od | Carl-Axel Dominique Hans-Erik Philip |
| Kinematografie | Jan Troell |
| Upraveno uživatelem | Jan Troell |
Datum vydání |
|
Provozní doba | 140 minut |
| Země | Švédsko západní Německo Norsko |
| Jazyk | švédský francouzština |
| Rozpočet | 20 milionů SEK |
Let orla (švédský: Ingenjör Andrées luftfärd) je Švéd životopisný drama film, který byl uveden do kin ve Švédsku dne 26. srpna 1982,[1] režie Jan Troell, na základě Per Olof Sundman Novelizace skutečného příběhu z roku 1967 Arktická balónová expedice S. A. Andrée z roku 1897, nešťastná snaha dosáhnout severního pólu, při které zahynuli všichni tři členové expedice. Filmové hvězdy Max von Sydow tak jako S.A. Andrée, Sverre Anker Ousdal tak jako Knut Frænkel a Göran Stangertz tak jako Nils Strindberg. Nizozemsko-švédský skladatel Cornelis Vreeswijk hraje roli novináře Lundströma.
Film byl nominován na Cena Akademie za nejlepší cizojazyčný film na 55. ročník udílení Oscarů.[2] Mnoho sekvencí z filmu bylo použito v 1997 dokumentární Zmrazený sen (En frusen dröm), také režie Troell.
Obsazení
- Max von Sydow tak jako Salomon August Andrée
- Göran Stangertz tak jako Nils Strindberg
- Sverre Anker Ousdal tak jako Knut Frænkel
- Clément Harari tak jako Henri Lachambre
- Eva von Hanno as Gurli Linder
- Lotta Larsson as Anna Charlier
- Jan-Olof Strandberg tak jako Nils Ekholm
- Henric Holmberg tak jako Vilhelm Swedenborg
- Ulla Sjöblom jako sestra Andrée
- Mimi Pollak jako Mina Andrée
- Cornelis Vreeswijk jako Lundström
- Ingvar Kjellson tak jako Alfred Nobel
- Bruno Sörwing as Oscar II Švédska
- Åke Wihlney jako kapitán
- Berto Marklund jako doktor lodi
- Knut Husebø tak jako Fridtjof Nansen
- Allan Schulman tak jako Adolf Erik Nordenskiöld
- Staffan Liljander jako vynálezce
- Peter Schildt jako Andréin úředník
- Siv Ericks jako paní Assarssonová
Výroba
Rané návrhy scénáře byly napsány v roce 1977 a téhož roku tým složený z producenta Jana Troella Bengt Forslund, původní spisovatel románu Per Olof Sundman a několik dalších lidí šlo do Špicberky pro vyhledávání polohy. Troell byl v té době v postprodukčním procesu svého filmu Bang!, a kdy Bang! byl vybrán pro Filmový festival v Cannes 1977, plán byl využít festival k přilákání investorů. Nicméně, Bang! byl špatně přijat a zájem se vytratil dokonce od Švédský filmový institut. Projekt byl pozastaven a Troell šel do Spojené státy řídit Hurikán, úkol, který mu byl nabídnut po předchozím řediteli Roman Polanski náhle opustil zemi, aby se vyhnul trestu za nezákonný pohlavní styk s třináctiletým v Los Angeles.[3]
Když se Troell vrátil do Švédska a filmový institut se dostal Jörn Donner jako nový generální ředitel byl projekt oživen. V květnu 1979 začal nový proces psaní, tentokrát pod vedením Georg Oddner a Klaus Rifbjerg, přičemž producentem je sám Donner. Financování bylo obtížné, v neposlední řadě proto, že se shodovalo s vytvořením Fanny a Alexander, v té době nejdražší švédský film, jaký kdy byl natočen.[3] Troell však uvedl, že považuje všechny drahé vizuální prvky filmu za „pozadí“, a že „Co mě vzrušilo, bylo tragické pátrání a postavy Andrée a jeho kamarádů.[4]
Uvolnění
Film měl premiéru 26. srpna 1982 v Gränna, rodné město Andrée.[5] To bylo zapsáno do roku 1982 Filmový festival v Benátkách, kde Max von Sydow získal cenu Pasinetti pro nejlepšího herce. Verze VHS byla vydána ve Švédsku v listopadu 2000. Distributor Studio S vydal blu-ray vydání se švédskými a anglickými titulky dne 9. října 2017.
Kritický příjem
Švédští kritici byli k filmu obecně velmi pozitivní. To bylo chváleno pro jeho pozornost k detailu a jak kompletní to bylo v recenzi v Göteborgs-Posten Moniky Tunbäck-Hansonové: „Současný švédský film tak často postrádá celkový přístup a pevnou ruku. Jan Troell nechybí ani jeden.“[3] Hans Erik Hjertén ve společnosti Dagens Nyheter provedl srovnání s předchozími filmy Troellu: „Maličkost lidí, vytrhnutých z větší komunity, Troell chytře demonstruje tím, že nechá Strindberga na dálku pokrýt své kamarády jediným prstem! V takových detailech měl vždy vypravěč Troell zdá se mi, že má tu sílu a také ji má, ale je zdrženlivější než dříve. Tady není tolik hojnosti lyrických rozmarů jako v předchozích filmech. “[3]
Mezinárodně byl film také dobře přijat. Vincent Canby vyjádřeno v recenzi pro The New York Times jak by chtěl vědět víc o tom, které části příběhu byly odvozeny přímo z Andréeho deníku a které byly spekulace. Dále napsal, že film „ponechává mnoho otázek nezodpovězených. Přesto je dobrodružství panoramatické a neobvykle intimní. Ke konci expedice je osobní drama tří mužů, jak je předstihuje osud, podrobně popsáno intenzita, která je stejně pohyblivá jako dřívější sekvence, jsou velkolepé. “[6]
Viz také
- Seznam příspěvků na 55. ročník udílení Oscarů za nejlepší neanglicky mluvený film
- Seznam švédských příspěvků na Oscara za nejlepší neanglicky mluvený film
Reference
- ^ „Ingenjör Andrées luftfärd“ (ve švédštině). Databáze švédských filmů. 26. srpna 1982. Citováno 30. září 2016.
- ^ „55. ročník udílení Oscarů (1983), nominovaní a vítězové“. oscars.org. Citováno 2013-10-13.
- ^ A b C d Tisková reakce a komentáře na Švédský filmový institut (ve švédštině)
- ^ Sragow, Michael (9. června 1983). „Jan Troell: Hypnotizér ve velkém měřítku“. Valící se kámen (397): 50.
- ^ Švédský filmový institut - Visningar (ve švédštině)
- ^ Canby, Vincent (1983-04-08) "Švédský „let orla“." The New York Times. Citováno 2009-05-10.
