Federální úřad pro ochranu ústavy - Federal Office for the Protection of the Constitution

„Bundesamt für Verfassungsschutz“ přeadresuje tady. Podobně pojmenovanou rakouskou agenturu viz Úřad pro ochranu ústavy a boj proti terorismu.
Federální úřad pro ochranu ústavy
Bundesamt für Verfassungsschutz (BfV)
Znak souboru BfV.png
BfV-Logo.svg
Znak Federálního úřadu pro ochranu ústavy
Přehled agentury
Tvořil7. listopadu 1950; Před 70 lety (1950-11-07)
JurisdikceVláda Německa
Hlavní sídloKolín nad Rýnem
Zaměstnanci3,864 (2019)
Roční rozpočet467 milionů EUR (2020)[1]
Odpovědný ministr
Vedení agentury
Mateřská agenturaFederální ministerstvo vnitra
webová stránkawww.verfassungsschutz.de

The Federální úřad pro ochranu ústavy (Němec: Bundesamt für Verfassungsschutz nebo BfV, často Bundesverfassungsschutz) je Spolková republika Německo je domácí bezpečnostní agentura. Spolu s Landesämter für Verfassungsschutz (LfV) na státní úrovni, má za úkol shromažďování zpravodajských informací o hrozbách týkajících se demokratického řádu, existence a bezpečnosti federace nebo některého z jejích států a mírového soužití národů; s kontrarozvědka; a s ochranná bezpečnost a proti-sabotovat.[2]BfV se hlásí k Federální ministerstvo vnitra. Současný prezident Thomas Haldenwang byl jmenován v roce 2018.[3]

Přehled

Na BfV dohlíží Federální ministerstvo vnitra stejně jako Bundestag, Federální komisař pro ochranu údajů a svobodu informací a další federální instituce. Spolkový ministr vnitra má administrativní a funkční kontrolu nad BfV. Parlamentní kontrolu vykonává Bundestag v obecné rozpravě, době otázek a naléhavých dotazech, jakož i její výbory, zejména Parlamentní kontrolní výbor [de ] a Komise G10 [de ]. BfV je také pod soudní kontrolou a všechny její činnosti lze právně napadnout u soudu. Na základě práva na informace může veřejnost směřovat dotazy a petice na BfV.[4]

Na rozdíl od některých zpravodajských agentur jiných zemí nemají agenti německých zpravodajských služeb, včetně BfV, žádnou policejní autoritu. Je to dáno historií zneužívající policejní moci v předchozích režimech. Zejména jim není dovoleno zatýkat lidi a nosit zbraně.[Citace je zapotřebí ]

Organizace

Ústředí BfV v Kolín nad Rýnem
Ústředí BfV v Berlín

BfV sídlí v Kolín nad Rýnem. V jeho čele stojí prezident (v současnosti Thomas Haldenwang) a dva viceprezidenti (v současné době Ernst Stehl a Sinan Selen) a je organizována v osmi odděleních:[5]

V roce 2013 činilo federální financování BfV 207 milionů EUR;[6] s celkovým počtem 2 641 zaměstnanců.[7]

Činnosti a operace

Zatímco BfV používá všechny druhy dohled technologie a infiltrace, většinou používají otevřené zdroje.[2] BfV vydává roční zprávu (Verfassungsschutzbericht ), jehož cílem je zvýšit povědomí o protiústavních činnostech.[8]

Hlavní obavy BfV jsou[Citace je zapotřebí ]:

Dějiny

Nepřímý předchůdce federálního úřadu existoval již v EU Výmarská republika od roku 1920 do roku 1929 spolkový komisař pro monitorování veřejného pořádku.[9]

V průběhu přípravy Základní zákon pro Spolkovou republiku Německo vojenští guvernéři Trizone nastínil kompetence federální policie a zpravodajských služeb (Polizeibrief ze dne 14. dubna 1949). V souladu s touto osnovou byla BfV založena 7. listopadu 1950. Nejprve se BfV většinou zabývala Neonacismus a komunistické revoluční aktivity. Brzy se BfV zapojila také do kontrašpionáže.[10]

Od začátku byla BfV znepokojena řadou věcí. Nejprve v Vulkan v dubnu 1953 bylo zatčeno 44 podezřelých a obviněno ze špionáže jménem Východní Německo (NDR), ale později byli propuštěni, protože informace poskytnuté BfV nebyly dostatečné k získání verdiktu soudu. Poté, v roce 1954, první prezident BfV, Otto John, uprchl do NDR. Krátce nato vyšlo najevo, že u BfV byla řada zaměstnanců BfV Gestapo Během Třetí říše. Materiál na Komunistická strana Německa (KPD) byla nezbytná pro zákaz strany ze strany Spolkový ústavní soud Německa v srpnu 1956. V průběhu let byla řada sdružení a politických skupin zakázána na základě materiálů poskytnutých BfV.[10]

Od roku 1972 se BfV zabývá také aktivitami cizích státních příslušníků v Německu, zejména extremistů a teroristů, kteří v zemi působí nebo zde plánují svoji činnost, jako je Dělnická strana Kurdistánu. Jedním z hlavních selhání zpravodajských služeb v této oblasti byly nepokoje příznivců PKK v roce 1998, které BfV zmeškaly kvůli Kolínský karneval.[10]

Činnosti kontrarozvědky BfV byly většinou namířeny proti východoněmeckému Ministerstvo pro státní bezpečnost (Stasi), další zaměstnavatel bývalých agentů gestapa. MfS úspěšně pronikla do BfV a na začátku 80. let zničila v mnoha záležitostech svoji reputaci kontrarozvědky. V tom MfS těžila ze západoněmeckého hraničního režimu, který umožňoval bez omezení jakéhokoli občana NDR do Spolkové republiky.[10]

Kritika

Selhání detekce aktivity spiklenců z 11. září v Německu vyvstaly otázky ohledně schopnosti BfV. Povstání pravicový extremismus v Německu, zejména v bývalé NDR, byla také částečně obviňována z toho, že zde nebyly vytvořeny pracovní struktury.[10][11]

Agentura byla těžce kritizována za zničení souborů souvisejících s Národně socialistické podzemí, a neonacista teroristická skupina, která vedla k rezignaci jejího prezidenta Heinz Fromm v roce 2012.[12]

Prezidenti

Viz také

Reference

  1. ^ „Bundeshaushalt“. www.bundeshaushalt.de. Citováno 25. ledna 2020.
  2. ^ A b „Úkoly“. Kolín nad Rýnem: Bundesamt für Verfassungsschutz. Citováno 23. srpna 2010.
  3. ^ Prezident Thomas Haldenwang
  4. ^ "Řízení". Kolín nad Rýnem: Bundesamt für Verfassungsschutz. Citováno 23. srpna 2010.
  5. ^ "Organizace". Kolín nad Rýnem: Bundesamt für Verfassungsschutz. Citováno 23. srpna 2010.
  6. ^ Friedrich hovoří o reformě ústavní ochrany, Textový archiv německého Spolkového sněmu ze dne 13. září 2012. Citováno 16. května 2013.
  7. ^ „Výroční zpráva o ochraně ústavy za rok 2011“ (PDF). Berlín: Spolkové ministerstvo vnitra. 2011. s. 13. Archivovány od originál (PDF) dne 23. září 2015. Citováno 16. května 2013.
  8. ^ „Výroční zpráva o ochraně ústavy za rok 2011“ (PDF). Berlín: Spolkové ministerstvo vnitra. 2011. s. 21. Archivovány od originál (PDF) dne 23. září 2015. Citováno 16. května 2013.
  9. ^ Emunds, Dirk (2017). Vom Republikschutz zum Verfassungsschutz ?: der Reichskommissar für Überwachung der öffentlichen Ordnung in der Weimarer Republik (v němčině). Verlag Dr. Kovac. ISBN  978-3-8300-9445-6.
  10. ^ A b C d E Helmut Roewer; Stefan Schäfer; Matthias Uhl, eds. (2003), Lexikon der Geheimdienste im 20. Jahrhundert [Tajná služba v encyklopedii 20. století] (v němčině), Mnichov: Herbig, s. 60–63
  11. ^ Uwe Andersen; Wichard Woyke, vyd. (1997), Handwörterbuch des politischen Systems der Bundesrepublik Deutschland [Příručka o politickém systému Spolkové republiky Německo] (v němčině), Opladen: Leske + Budrich, str. 371
  12. ^ Německý špiónský šéf končí nad zpackanou teroristickou sondou Der Spiegel. Poslední přístup 12. listopadu 2013.

externí odkazy

Souřadnice: 51 ° 01'10 ″ severní šířky 6 ° 53'29 ″ východní délky / 51,01944 ° N 6,89139 ° E / 51.01944; 6.89139