Federální ministerstvo zahraničních věcí - Federal Department of Foreign Affairs
(v němčině) Eidgenössisches Departement für auswärtige Angelegenheiten (francouzsky) Département fédéral des affaires étrangères (v italštině) Dipartimento federale degli affari esteri (v Romansh) Federální d’affars exteriurs | |
![]() | |
![]() Západní křídlo Federální palác Švýcarska. | |
Přehled agentury | |
---|---|
Tvořil | 1848 |
Jurisdikce | Federální správa Švýcarska |
Hlavní sídlo | Bern |
Odpovědný ministr | |
webová stránka | www.eda.admin.ch |
The Federální ministerstvo zahraničních věcí (FDFA, Němec: Eidgenössisches Departement für auswärtige Angelegenheiten, francouzština: Département fédéral des affaires étrangères, italština: Dipartimento federale degli affari esteri, Romansh: Federální d’affars exteriurs (Pomoc ·informace )), pojmenovaný od roku 1979, je jedním ze sedmi ministerstev švýcarské vlády federální správa Švýcarska, a odpovídá svým rozsahem úkolů Ministerstvo zahraničních věcí ČR v jiných zemích. V čele odboru je vždy jeden z členů Švýcarské spolkové rady. Od 1. listopadu 2017 je v čele odboru Federální radní Ignazio Cassis.
Dřívější jména
- 1848–1887: federální politické oddělení
- 1888–1895: Federální ministerstvo exteriéru
- 1896–1978: Federální politické oddělení
Mise
Posláním FDFA je hájit zájmy Švýcarska v zahraničí a jeho vztahy s ostatními zeměmi. Činí tak prostřednictvím švýcarské zahraniční politiky, jejíž cíle byly stanoveny v čl. 54 odst. 2 Spolkové ústavy (BV) následovně:
Konfederace usiluje o zachování nezávislosti Švýcarska a jeho dobrých životních podmínek; zejména přispěje ke zmírnění potřeby a chudoby ve světě a k prosazování dodržování lidských práv, demokracie, mírového soužití národů a zachování přírodních zdrojů.
Mezi priority švýcarské zahraniční politiky na období 2012–2015 patří:
- Podpora a kultivace švýcarských vztahů se sousedními zeměmi a Evropskou unií (EU);
- Posílení závazku Švýcarska ke stabilitě v Evropě a ve světě;
- Zintenzivnění a diverzifikace strategických partnerství a mnohostranný závazek Švýcarska; a
- Posílení podpory a nabídky služeb poskytovaných společnosti Švýcarští občané v zahraničí.
Původně to byl rotující švýcarský prezident, který vedl „politické oddělení“ (PD) po dobu jednoho roku. V roce 1888 bylo oddělení restrukturalizováno Numou Droz, která vedla oddělení pět let. V roce 1896 se federální rada vrátila k původnímu systému s federálním radcem, který vedl ministerstvo pouze na dané roční období. Od jednoročního omezení bylo upuštěno v roce 1914. Od roku 1979 si ministerstvo uchovalo název, pod nímž funguje dodnes.
Organizace
- Generální sekretariát
- Státní sekretariát
- Prezidentské záležitosti a protokol
- Centrum krizového řízení
- Ředitelství pro politické záležitosti
- Evropa, Střední Asie, Rada Evropy, divize OBSE
- Divize Střední východ a severní Afrika
- Divize subsaharské Afriky a Frankofonie, pokud
- Asie a Tichomoří
- Divize Americas
- Organizace spojených národů a mezinárodní organizace
- Divize lidské bezpečnosti
- Odvětvové oddělení zahraniční politiky
- Divize pro bezpečnostní politiku
- Ředitelství pro evropské záležitosti, DEA
- Ředitelství podnikových zdrojů (DR)
- Konzulární ředitelství CD
- Ředitelství mezinárodního práva DIL
- Švýcarská agentura pro rozvoj a spolupráci (SDC)
Seznam vedoucích oddělení
- 1848–1849: Jonas Furrer
- 1850: Henri Druey
- 1851: Josef Munzinger
- 1852: Jonas Furrer
- 1853: Wilhelm Matthias Naeff
- 1854: Friedrich Frey-Herosé
- 1855: Jonas Furrer
- 1856: Jakob Stämpfli
- 1857: Neustálý Fornerod
- 1858: Jonas Furrer
- 1859: Jakob Stämpfli
- 1860: Friedrich Frey-Herosé
- 1861: Melchior Josef Martin Knüsel
- 1862: Jakob Stämpfli
- 1863: Neustálý Fornerod
- 1864: Jakob Dubs
- 1865: Karl Schenk
- 1866: Melchior Josef Martin Knüsel
- 1867: Neustálý Fornerod
- 1868: Jakob Dubs
- 1869: Emil Welti
- 1870: Jakob Dubs
- 1871: Karl Schenk
- 1872: Emil Welti
- 1873: Paul Cérésole
- 1874: Karl Schenk
- 1875: Johann Jakob Scherer
- 1876: Emil Welti
- 1877: Joachim Heer
- 1878: Karl Schenk
- 1879: Bernhard Hammer
- 1880: Emil Welti
- 1881: Numa Droz
- 1882: Simeon Bavier
- 1883: Louis Ruchonnet
- 1884: Emil Welti
- 1885: Karl Schenk
- 1886: Adolf Deucher
- 1887–1892: Numa Droz
- 1893–1896: Adrien Lachenal
- 1897: Adolf Deucher
- 1898: Eugène Ruffy
- 1899: Eduard Müller
- 1900: Walter Hauser
- 1901: Ernst Brenner
- 1902: Josef Zemp
- 1903: Adolf Deucher
- 1904: Robert Comtesse
- 1905: Marc-Émile Ruchet
- 1906: Ludwig Forrer
- 1907: Eduard Müller
- 1908: Ernst Brenner
- 1909: Adolf Deucher
- 1910: Robert Comtesse
- 1911: Marc-Émile Ruchet
- 1912: Ludwig Forrer
- 1913: Eduard Müller
- 1914–1917: Arthur Hoffmann
- 1917: Gustave Ador
- 1918–1919: Felix Calonder
- 1920–1940: Giuseppe Motta
- 1940–1944: Marcel Pilet-Golaz
- 1945–1961: Max Petitpierre
- 1961–1965: Friedrich Traugott Wahlen
- 1966–1970: Willy Spühler
- 1970–1978: Pierre Graber
- 1978–1987: Pierre Aubert
- 1988–1993: René Felber
- 1994–1999: Flavio Cotti
- 1999–2002: Joseph Deiss
- 2003–2011: Micheline Calmy-Rey
- 2012–2017: Didier Burkhalter
- 2017 – současnost: Ignazio Cassis